20 let po znasilneni

Vyprávéla mi babička, jak byla znásilněna sovětskými vojáky. Nejdřív se najedli, popili, na garmošku zahráli, Pak chytli její maminku (prababičku), jejího manžela (pradědečka), kterého vytrvale honila vojanda až byl úplně vydojen, jeho a babičku nasměrovali tak, aby dobře viděli, a dlouho prababičku znásilňovali. Když byla prababička nepoužitelná, tak si jí vzali taky a mrdali jí až do bezvědomí. Takoví byli naši osvoboditelé.

Pomohl jsem znásiňované spolustudentce na koleji. Šlo o dva černochy. Křičela a tak jsem vyrazil, jako jediný. Ostatní jen přihlíželi. Jeden hlídal, a chystal se na střídačku, toho jsem uzemnil pěstí a druhého z ní doslova vytáhl. Dlouho se mnou nemluvila a já si nebyl jist, jestli jsem konal správně. Jestli jsem nepřerušil něco, co chtěla. Až po týdnu mi poděkovala, ale stále mezi námi bylo napětí, asi proto, že jsem byl svědek jejího zhanobení.

Terapie je účinná až tam, kam jí klient k sobě vpustí. V tak hrůzných případech, jaké zde popisujete, je přirozené, že se člověk brání prožít události naplno. Pokud někomu trvalo 20 let, než promluvil, bylo by to na delší dobu i do terapie. Postupovat se musí citlivě, s respektem a v žádném případě netlačit. Krátkodobá působení je spíše krizovou intervencí - tedy okamžitým ošetřením. V případech jako je tento a podle potíží co popisujete, mohlo dojít k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, to ale hodně střílím od boku. Odvaha, kterou jste prokázaly vy ženy,které jste se zde svěřily, je ale také jeden z očistných procesů. Rozhodně máte mou podporu a obdiv. Držím vám palce. Svět stále ještě může být krásné místo! Monika Zajíčková

Ahoj,stalo se mi neco podobneho..slo o znasilneni,ale bez dalsiho ublizeni,krome skrceni.mamce jsem to nikdy nerekla..bylo mi 16let. Dopredu,jsem lesba. neni to kvuli te chvili,jsem lesba beztak odjakziva,ale zpatky k tematu. O tomto znasilneni vi jen ma pritelkyne,jinak nikdo. Cajti ho chytili,protoze v tu dobu zrovna v tom meste znasilnil vice zenskych. Chodila jsem jeste do skoly,takze jsem tu skolu zacala perfektne flakat,zacala jsem hulit snad denne, na kazde parbe jsem se ozrala a domu jsem prisla neskutecne pozde. Tahlo se to se mnou do mych 18ti,dokud jsem nepoznala tu uzasnou osobu,se kterou ziju do ted..ta me podporuje a kdyz se mi vrati moje deprese nebo jen myslenky,je hned u me a uklidnuje me..nastesti se od ni necham uklidnit..jinak nevim,jk bych dopadla ted. skol jsem dala..naposledni chvili jsem se diky moji pritelkyni rozjela a mam aspon vyucni list. takze jsem ted stastna a minulost hazu za hlavu,ted ziju pritomnosti..aspon se o to snazime

kineze nejsou vůbec špatné,já jsem byla spokojená,i když dnes jsem už trošku názor změnila.I když chce každému pomoct,tak to může člověku naopak ublížit.

Zkuste aura somu,je to terapie(za konzutanty nedám ruku do ohně-chtěj kasírovat a nic nedělaj).Druhá z výběru ze čtyř(www.aura-soma.cz/zazitky. Léčí to duši a srdce hluboce a ještě Vás život začne bavit,prostě vám to dodá chut´ a elán do života...Nejsem žádná prodejkyně jenom spokojená zákaznice. Výbírejte si spíš ty co svítí.Mě psycholožky a koučové, kinezioložky příjdou oblbovači lidí a povahu moc na pomoc nemaj.

Tohle se dost tezko pise, ale chci aby mi nekdo uz konecne pomohl. Znasilnena kdy mi bylo 20, tezky pripad, svazana retezy, zalepeny oblicej paskou, roubik, vyhrozovani pistoli. Znasilnovana po mnoho hodin, opakovane. Nastesti jsem to prezila, nechal me jit pod slibem ze ho neudam. Kdyz jsem prece jen sla na policii, on se to dozvedel a zastrelil se. V ten moment si jen pamatuju pad na zem, pak odvoz do nemocnice. Nastesti jsem nebyla zranena, jen mi krvacela obe zapesti (od retezu) a nejaka ta opuchlina. Pak jsem mela 14 dni oddech, byla jsem u pritele na chate, a tam jsem se rozhodla ze se tohle nikdo nedozvi, a ja to cele proste jaksi "vygumuju" z pameti, jako by se nikdy nic nestalo. Sice jsem mela par mesicu paranoie, napr. se bala chodit po ulici sama, bala jsem se byt sama v aute (treba v taxi) s cizim muzskym apod. Postupne zivot sel dal. Tenkrat jsem si myslela ze jsem na vsechno vyzrala, ze je vse vicemene v poradku. Ted to tak nevidim. Stala se ze me celkem tezka alkoholicka, stravila jsem par let na drogach a byla jsem hodne promiskuitni (pokud jsem byl sama). Neustale problemy se vsemi: s partnery, s rodinou, se znamymi. Neschopnost se soustredit, rozlisit co je pro me dobre a co ne, je toho hodne. Nejhorsi snad je ztrata pudu sebezachovy, jsem hodne neopatrna a mavnu rukou uplne nad vsim a vsemi, i nebezpecnymi situacemi a lidmi. Nemam vubec smysl pro humor, i kdyz ho predstiram. Jsem afektovana. Premyslim o terapii, uz leta. Je tu nekdo/nektera kdo se citi podobne?

A kam tě nalákal? To se necháš jen tak mírnyx týrnyx od chlapa někam nalákat? A jak mohl vědět, že se necháš nalákat? Třeba já bych se nalákat nenechala. A to nosí násilník jen tak mírnyx týrnyx u sebe řetězy, pásku, roubík a pistoli? Já ti nevěřim jediný slovo, zní to jako sado maso povídka od perverzního úchyla, kterej si tu honí ocas.

A kam tě nalákal? To se necháš jen tak mírnyx týrnyx od chlapa někam nalákat? A jak mohl vědět, že se necháš nalákat? Třeba já bych se nalákat nenechala. A to nosí násilník jen tak mírnyx týrnyx u sebe řetězy, pásku, roubík a pistoli? Já ti nevěřim jediný slovo, zní to jako sado maso povídka od perverzního úchyla, kterej si tu honí ocas.

Tohle tema se ukzalo az ted? Kdyz jsem ho psala, to uz je par mesicu, tak se nebylo zarazeno. Duvod?

Mezitim jsem se rozhodla hledat nejakeho psychologa, nebo skupinu. Moc prijemne to nebylo a nakonec se ukazalo, jak uz tu nekdo z vas nade mnou napsal, ze by spis ze me tahali penize. A tak jsem to ukoncila.

Citim se lip, co bylo bylo, lepsi zrejme je si srovnat zivot, zit zdrave, dobre, a moc nesedet doma v koutku a truchilit. K tomu jsem dospela. Nic noveho pod sluncem ze?

Pro ty kteri se ptaji kde byly retezy, no asi tam kam me nalakal ne? To jsou otazky.

Tohle se dost tezko pise, ale...Nevymejšlíš si náhodou? Nějak mi připadá přitažený za vlasy, že by násilník nosil u sebe řetězy, pásku, roubík a pistoli, jen tak mírnyx týrnyx. Zní to jako sado maso povídka.

Tohle se dost tezko pise, ale...Otazka je, jak velkou roli hraje ve tve soucasne zivotni situaci trauma z toho davneho znasilneni. Lidsky zivot jako takovy je celkem komplikovany, chaoticky, a ovlivneny vsim moznym. Tezko z nej vypichnout jedinou zkusenost, byt jakkoli drsnou a zlou, a chtit na zaklade ni vysvetlit vsechno ostatni, co zivot obnasi.

No - kazdopadne preju ozdravny kontakt se zenami, ktere prosly necim podobnym. A pokud snad opravdu vyhledas nejakeho psychoterapeuta, at to neni jen nejaky sasek, ktery te maximalne pouze obere o penize, aniz by ti jakkoli skutecne pomohl.

Ahoj,stalo se mi neco...Anonymko, píšeš, že jsi studovala školu a nakonec uvádíš, že máš jen výuční list. Takže jsi školu nechala a šla na učňák, nebo jak tomu rozumět?