Adopce - říct nebo neříct ?

Říct a to co nejdříve! On se totiž vždycky nějaký "dobrák" nebo problém najde.

DOBRÝ DEN JE TO VŠE TĚŽKÉ JÁ JASEM DALA K ADOPCI CHLAPEČKA.BYLO MI 16LET PŘÍTEL NÁS NECHTĚL.DO DNES SE VELMI TRÁPIM RÁDA BYCH VĚDĚLA JAK ŽIJE.Je mu 18let.Nechci se mu plést do života má svou rodinu já mám také ještě 2děti mám pěkný život,ale pořád na něj myslím.HODNĚ SE MI STÝSKÁ.

Hladam 22,09 1985 narozenou Andrea Dudkova ,je to sestra nekolika dalsich sourozencu,byla adoptovana jako batole do rodiny Vladimir Vagner-Wagner-Werner-Verner.Vlastni matka Ludmila Kmochova

Ahoj Dančo, Udělali jste velkou chybu, že jste to dítěti neříkali od malička. Teď je to velice složité období. Tvůj syn se již dostává do puberty a jestli se to dozví v tomhle věku bude to opravdu špatné (i když se najdou vyjímečně děti, které to vemou dobře) Kdyby jsi se chtěla na cokoliv zeptat ohledně adopce atd. můžeš mi napsat. Studuji VŠ humanitního směru a mám kurz náhradní rodinné péče, takže o tom něco vím. Kdokoliv budete chtít o této problematice něco vědět, či poradit, ráda pomůžu. Vinie8"sms.cz

hay , uz nekolikrat jsem zadala i prez email admina smazat komentar Ludmila a Sylva , po mem patrani po sestre ,ktere dopadlo uspesne ,se v rodinni prislusnik nenadchl mym skutkem ba naopak a dost psany text skodi me budoucnosti, protoze jak jedou pise deti nemam a mam si udelat ale pa po mesici stoji ze mam a v adopci,coz tomu tak neni. Je mi 28 a deti chci mit ,tak prosim uz to smazte i muj psany text uz v zhleden k tomu ze sem psany text nepasuje . [email protected]

Tak tady souhlasím s předchozím příspěvkem. Nemohloi jsme mít děti a tak jsme zajímali o adopci a i odborníci doporučují to před dětmi netajit. Jak jinak poznají svou identitu. A když vědí, že je milujete jsou rádi, že jsou u vás a s vámi. Netutlejte to a mluvte o tom otevřeně, ať je jednou nezraní víc než jejich biologičtí rodiče.

Osobně mám za to, že by to měli děti vědět dřív od rodičů, než se to dozvědět či dovtípit jinde.

V tomto věku rozhodně neříkat. Máme adoptovaného syna, kterému jsme to řekli, než šel do školky. Přijal to velmi dobře. Horší to bylo až ve škole. Děvčátko - jeho spolužačka to řekla ve třídě. Syn nevydržel nápor spolužáků, kteří se ho postupně vyptávali a zřejmě si i tom šeptali a tím se spustila lavina. Ten, kdo o tom pouze šeptl, dostal nakládačku. Podle slov učitelky, výprask dostala 1/2 třídy. Co mě dost překvapilo od paní učitelky byl její výrok, že se diví, proč se rval, když o tom věděl.Proč? Protože tyto děti se potom cítí ,,jiné".Tehdy jsem paní učitelce nedokázala odpovědět, protože mě její otázka docela překvapila. Učitelka, která se nedokáže vcítit do dětské dušičky.Moje rada zní, řekněte mu o tom, až bude dostatečně zralý, vyrovnaný. Modlete se, aby mu to do té doby neřekl někdo hodně necitlivý a zlý.

Taky s tím souhlasím. Představte si, že by vám někdo celý život lhal. Když se to dozvíte později, je to horší. Mladší děti to snesou lépe, aspoň myslím. V pubertě už je pozdě, to by mohli vzít všelijak.

Také bych doporučovala to říct, nejpozději, než půjde dítě do školy. Ono to totiž většinou někdo z okolí ví, stačí třeba nějaká nevinná dětská rošťárna a ve vzteku se řekne všelicos, co už nejde vzít zpět

Ahoj já jsem adoptovaná a dozvěděla jsem se to náhodou v 18-ti letech a z osobní zkušenosti doporučuji to dětem říct co nejdřív. Pokud by to bylo na mě postupovala bych přesně jako Pavla, která to jejím dětem říkala v podobě pro ně přijatelné hned odzačátku. Pokud se to dozví děti v pubertě nebo od někoho jiného, cítí se zrazeni a obelhávání, někteří se s tím vyrovnají více méně dobře jiní ne, ale chcete to riskovat?

Já jsem ve svých 14 letech zjistila, že můj otčím vlastně není můj otec. Nejsem sice adoptovaná, ale otce mám jiného. Myslím si, že by to měli děti vědět. Jak psala Jelča formou pohádky, pak vysvětlovat jinak. Když jsem se to dozvěděla sama, připadala jsem si jako někdo cizí....Podvedená

Já se svým přítelem chodím již několik let a už u něho dlouho bydlím. Zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že je adoptovaný. Ví to několik jeho příbuzných, ale on sám ne. A myslím si, že je zbytečné, aby to věděl. Jediné, čeho se tím docílí je to, že bude smutný, zklamaný a bude mu to pořád vrtat v hlavě. Jeho současní rodiče, kteří ho vychovávali celý jeho život, ho milují nadevše a jinde by mu určitě nebylo líp.

mám adoptovanou manželovo dceru z prvního manželství,byla ještě malinká,když ji i jejího otce opustila matka kvůli jinému muži,takže si myslí,že její pravá matka jsem já.Samozřejmě ji miluju jako vlastní dítě,ale psycholožka doporučila do sedmi let jejího věku jí to říci,že má maminku která ji nechtěla a sdělit jí to formou pohádky,protože prý čím dříve tím lépe a malé dítě se s tím vyrovná mnohem lépe než dospělý či puberťák.Dcerce je teď šest let a já nabírám sílu a inspiraci,jak jí to co nejšetrněji říci. Jsem z toho docela vedle,zatím nevím jak na to!

Ahoj Danco muj nazor je takovy ze v 18ti je to dost pozde jsem taky adoptovana je mi 21 let a kdybych se to dozvadela az tak pozde nesla bych to daleko hur a to o moc ... dozvedeli jse se to i s mym bratrem tajne kdyz jsme se divali na rodny list ktery mel tatka a nosil ho vsude meli jsme tam jine prijmeni a nevedeli jsme co se deje jestli nas nekomu vzali a nebo nas chcou nekomu dat a zmenili nam prijmeni... zeptalii jsme se na to asi kolem 15ti let mozna i driv jo driv byli jsme v seste tride a poslouchali jsme ruzne narazky od jinych spoluzaku nebo ty pohledy dozvedel by se to i bez vas protoze to neni tajne a vi to sousedi a tak je lepsi se to dozvedet od vas nez od nekoho jineho to boli daleko vic byli jsme smutni a premysleli proc nas dali b.rodice k adopci a pak se to nejak zapomelo i nezapomelo a neresilo se to ... Az ted jsem byla za pani na socialce aby poradila jak najit sve rodice ... mela jsem moc prisnou vychovu ale umim toho daleko vic nez kdybych si delala co chci. nechci jim ublizit myslim mym rodicum ale mam spoustu otazek na ktere mi nasi nemuzou odpovedet.Zajima me moc po kom mam podobu a povahu i kdyz ta je taky zalozena na vychove.ale kazdopadne ji chci najit a podporuje me v tom manzel a i kdyz mam strach tak jdu do toho.. A nemysli si ze ani tvuj syn to nebude chtit. da se rict ze jeho zivot mu pripadne jako puzzle budou mu chybet kousky ktere se bude snazit najit a nikdy nenajde jeden kousek na dokonceni obrazku.... Me treba bude chybet jeden 100% a to ten ze nenajdu sveho otce ten je totiz neznamy ... tak se zatim mej a mohla bys pak napsat jak ses rozhodla a jak jsi dopadla nebude to lehke ale budes slyset otazky na ktere jeste budes moct odpovedet ale horsi to bude pozdeji kdy muze byt na vas nastvany ze jste mu to rekli tak pozde radej ted nez potom a stejne by to prislo i driv uz treba jen podoba...

Znát své "rodiče" je jedno z našich základních práv.Pokud je nemůžeme znát,měli bychom znát alespon svůj původ.Nehledě na to,že se to dozvědět jednou může.Budto od nějakých"hodných lidí",nebo prostě jinou cestou.Nevím jak jste na tom s krevní skupinou.Ale bude to těžké,protože jste čekali tak dlouho.V 11ti je to dost pozdě.Zkus si to představit-kdyby ses jednou dozvěděla,že nejsi svých rodičů-tady nejde o to,že by někdo stál o ty,které ho odložili,nebo ně přišel,ale jde o to,že bych nesnesla to,že mi rodiče lhali.

Mame adoptovane dvě deti. Syn chodi do třeti třidy Zš a vše spolu máme k naši spokojenosti "vyjasněne".Co nás může zaskočit!

Ahoj. Zdravím.Máme dvě krásné adoptované princezny 2 a 6 let.Od začátku a to od 3měsíců každé,jim pohádkou vyprávím jak a odkud.Domeček pro děti navštěvujem každé tři měsíce,slavíme dovezeniny. Možná se vám může zdát, že ve třech měsících nechápou, ale je lépe říkat věc, která se těžko vysvětluje od kojeneckého věku.U nás je prostě normální a přirozené si o tom povídat.Starší holčička je ve školce, kde je jedna dívenka také osvojená.Rodiče jí ale neřekli nic.Byla chudinka zmatená když se dozvěděla od dětí že nemá pravou maminku a tatínka (jsme na malém městě asi 5000obv.) Naše se ještě pyšní tím, že má narozeniny a dovezeniny, že jsme si jí vybrali.....Chápe už i to že maminka má nemocné bříško a proto se musela narodit jiné paní.Ale byla to právě ona po které jsme toužili a hned jak to bylo možné,jsme si jí odvezli domů!

Jejda napsala jsem to špatně souhlasím s názorem Karin a odpovídala jsem pro Danču.Omlouvám se.

Ahoj Dančo s tvým názorem plně souhlasím.Dnes máme 21letou dceru a od malinka jsme jí formou jakou říkáš Ty vše říkali.Museli jsme mít velkou trpělivost,protože se stále dotazovala,ale zvládli jsme to.Celá rodina byla proti,aby jsme jí o adopci řekli,nakonec jsem si prosadila své a dnes jsem ráda.V pozdějším věku to opravdu se těžko říká a nikdy nemůžete vědět jak to dítě bude reagovat.A ještě jedná věc bylo by horší kdyby se to adoptované děti dověděly od cizích lidí.Naši dceru jsme i na to připravili a opravdu jí to pomohlo-věděla i jak má s těmi lidmi o této záležitosti komunikovat.V sedmi letech jsme jí ukázali biologického otce a to už bylo pozdě,sama říkala,že jsme jí ho měli ukázat už dříve,ale,že má svého tatínka a toho má ráda a on j taky.Milá Dančo snad Ti moje odpověď pomůže k Tvému rozhodnutí,jen jednej srdcem a uvidíš,že se rozhodneš správně