Agorafobie

Pajko,to už mám za sebou,ty rady a porady zdravých.Takový to:musíš se mít ráda,odhoď batoh se všemy problémy a pod.Myslím,že člověk který ví o co jde,dovede mít větší radost z úspěchů a ví jak pomoci.Ale kdyby se našel někdo,kdo by vyslechl,bože,jak bych byla ráda.Jestli se díváš naPC na podobné stránky,všimni si,že se tam každý spíš vymlouvá ze svých trápení,neočekává pomoc-i to je úleva.Jen bych chtěla znovu říct,že bych moc uvítala ,popovídat si s někým,kdo ví.Byly bychom na to dvě.

Pasjko pravdu máš,ale kde je vzít a nekrást?

Myslím si, že byste neměli hledat stejně bolavé dušičky. Mnohem prospěšnější je zdravá spřízněná dušička, ochotná vás vyvést z bludiště úzkosti, chápavá, laskavá, trpělivá, ale zdravě tvrdá a neústupná. Se stejně bolavou dušičkou byste mohli dopadnout tak, že se bude v koutku klept duo. I terapie probíhají tak, že v první fázi člověk jde do situací, ze kterých má strach se zdravým poučeným průvodcem a pak postupně sám a sám, až je postupně zase schopný fungovat co nejvíc nezávisle, tedy zdravý...

Ahoj.Na agorafobii s panickou poruchou a stavy derealizace jsem sama.Tedy,mimo návštěvy u mojí paní dr.Hledám stejně bolavou dušičku,ale jen z blízkého okolí Trutnova.Třeba bychom si pomohli.jinak zdravím všechny,přeji vám hezké pondělí.

Tomáši škoda ,že nejsem z Prahy 4,icq mi stále zatím nejde

ahoj hledám duši,která,má také problémy s cestováním MHD a též nemá odvahu to zkoušet sama....
Bbydlím na praze 4,icq 214 936 242

pa

Léky neberu žádný. Mám v kabelce jen něco na uklidnění kdyby to náhodou bylo neúnosný, ale než to dojde do této fáze, tak většinou uteču.
S těma kámoškama mě to mrzí. Já mám naštěstí jednu už od stř. školy. Známe se 20 let, takže o mě ví vše. Sice má taky rodinu a starostí nad hlavu, ale i ona mi v tomto moc pomohla.

Moniko to máž těžké je mi 51let,kámošky mají už svůj život a tady bydlíme 12let,a atelier mám u domu,takže pracuji doma a kamarádku tu nemám jen známé,natož takovou ,aby se mnou chodila jako berlička.Ty bereš AD?

S tím astmatem a pocitem, že nemůžeš dýchat to chápu. Já mám totiž chronickej zánět střev proto mám zas pocit, že se po...
Ale neboj, zvládneš to. Já taky několikrát nechala plnej nakupní koš u pokladny a utekla jsem, protože jsem měla pocit, že se v té frontě zblázním.
Co to zkusit s nějakou kamarádkou, které důvěřuješ, že kdyby opravdu něco, tak se o tebe postará?

Moniko já se začnu potit být nervozní,pocit ,že omdlím,že se stane nevím co ,že nemůžu dýchat-bohužel mám ještě astma,pak začnu hledat rychle východ a je to,,,,,,,,,,,,,,,,v háji zeleném.Jsem hrozně nejistá poslední dobou v čemkoliv co udělám,nevím,no snad se to zlepší,mám pocit ,že jen AD to u mě nevyřeší,ale i tak díky za rady

Hanko, nevím jak se ti projevují příznaky, ale zkus to nechat někdy dojít až do konce. To mi poradil psycholog. Já mu řekla, že mám pocity, že omdlím a u toho mi povolí svěrač a on mi řekl, že no a co, tak povolí. Nepovolil :-) .
Každopádně moc ti držím palce.

Moniko manžela jsem donutila si přečíst knížku ,pronesl blbost,nesmysl a od té doby to už neřeším.Já někdy jsem na sebe tvrdá,ale někdy to prostě nejde a je fakt,že musím prostě víc asi sama,ale já fakt ted nějak nevím jak na to,nějak jsem se zasekla na mrtvém bodě.to je asi hlavní problém.Ale snaha je,to jo,no já to dělám tak ,že jsem prostě prodlužovala putování od domu.Nebo se psem na procházku.Ale jet od nás sama do Prahy,tak to fakt nevím,asi je to také tím,že já to mám už dost jak říká doktor schronizované.Ale musím do boje,jinak se v tom utopím.

Mám to s prací tak střídavě- v tom nejhorším období jsem dělala na směny. Dva dny dvanáctku a pak dva dny volno. Naštěstí jsem nedělala mezi lidma- to by mě asi fakt hráblo. Nejhorší bylo se do té práce dopravit. Měla jsem to sice jen půl hoďky, ale vzhledem k tomu, že jsem to nezvládla v celku, ale musela jsem každou chvíli vystupovat, tak mi to trvalo někdy i víc jak hodinu. Nad řidičákem už dlouho uvažuju, ale taky se bojím.
Hanko, co zkusit to osmělování, když je ti dobře? Mě to začalo v zimě. Byla jsem hotová ze zimy, brzké tmy, z toho, že mi je furt zle....jakmile začalo být hezky, tak jsem se cítila líp a začala to zkoušet.
Vím, že se to líp říká než koná, ale zkus na sebe být trochu tvrdá. Když to nepůjde teď, tak si dej oddych a zkus to jindy. A jak mi doporučil psycholog...za každej úspěch si něčím udělej radost. Čokoláda, obleček, prostě cokoliv.
Jo a co nechat doma jen tak povalovat nějakou knížku o agorafobii nebo nějakej článek z netu? Každej člověk je aspoň trochu zvědavej, takže si myslím, že když tvá rodina nechce s tebou k doktorovi, tak doma si to určitě přečtou.

Míéšo,když problém téhle blbé choroby je,že vypadáme normálně,hihihi tedy skoro..........a kolik let jsi to měla ,než jsi šla do ID?
Moniko-ty jsi dobrá,že jsi to zvládla bez léků,a chodíš do práce?Já mám také blbý pocit,že jsem závislá na tom ,kdo mě kam doveze,ale řidičák bych nezvládla,protože právě v době ,kdy se mi to zpustilo před lety,tak se stala ta autonehoda a já si v té době řidičák právě dělala.Byla jsem pouze spolujezdec autonehody.Já prostě mám ted období ,kdy si říkám,já se z toho nevyhrabu,do prčic,a mé dceři nejmladší je 12let.A tak mě to fakt strašně trápí.Např.problém vyzvednutí karty ve spořitelně nové,no a jsem u toho ,,,,,,,,,,,,,,

Míšo psychiatr by jim to rád vysvětlil ,ale oni tam nepůjdou,takže u nás tudy cesta nevede,musím sama.Nejsi někde z okolí Prahy?

Míšo a kolik ti je?Jsi dobrá,že zvládáš tohle vše.A bereš AD a zvládala jsi to prostě nácvikem?Moji rodinu prostě neřeš,oni to berou jako moji nesnahu a lenost,měla jsem totiž několik let období,kdy jsem učila na SS atd.a vše ok.Kdybys chtěla pošli mi nějaké rady budu ti vděčná na meil channy50"seznam.cz a děkuju moc

Tak to já právě nemůžu to kino a divadlo, přeplněný hospody apod...
AD jsem nebrala vůbec. Dostala jsem nějaký léky na uklidnění, ale po těch mi bylo tak zle, že jsem se AD bála začít brat, že to bude stejný. Opravdu blbý období kdy jsem nemohla jít vůbec nikam trvalo půl roku, ale vzhledem k tomu, že nesnáším být na komkoliv a na čemkoliv zavislá, tak jsem se musela vzchopit. Začala jsem obchodama. Chodila jsem kolem poledne, protože tehdy tam bylo nejmíň lidí a stejně tak MHD. Když jsem vydržela třeba 2 zastávky, tak jsem na sebe byla nesmírně pyšná. Taky mi hodně pomohla flaška s vodou. To mi tady kdysi kdosi poradil. Takže jsem ji všude tahala sebou a jakmile jsem cítila, že to na mě jde, tak jsem se začala zabývat tím, že ji musím vytáhnout, napít se atd... Možná to zní hloupě, ale mě to vážně pomohlo. No je fakt, že jsem tu "berličku" pak sebou tahala asi další 2 roky, protože jsem se bála, že když ji nebudu mít u sebe, tak se zblázním. Myslím, že mi nejvíc pomohlo to, že jsem v té době žila sama a musela jsem se o sebe holt postarat, abych neobtěžovala ostatní.

Regresivní terapii ne,moniko já měla skvělého psych.a psychoga i psychoterapeunta v jedné osobě,bohužel p.docent před 4 roky zemřel a blbý.Psychiatra mám,psychologa už druhého,toho prvního bych neuplatila 700.kč za hodinu,můžeš dát nějaké rady,bereš AD,kolik let jsi s tím válčila,ale jsi dobrá,asi jsi to podchytila hned vid?

Hanko, Tome- co zkusit regresní terapii? Taky bych být vámi obešla více psychologů. Já se s tím taky potýkala. Našla jsem si psychologa, kterej na mě šel trochu drsněji a zabralo to. Vím, že asi nemám definitivně vyhráno, protože se doteď občas vyhýbám některým situacím, ale obchod, MHD apod... už snáším relativně v poho.
Držím vám oběma palce.

Tomáši tady je můj meil pro kontakt,založ si také nějakou adresua z té mi klidně napiš,channy50"seznam.cz a ještě prosím tě má na tebe vliv počasí a zkoušel jsi třeba nějaký stacionář,já nevím ,jak to třeba ta Vlasta dokázala.icq mi dcera v pondělí založí,máme Linux a je to vše trochu složitější