Reklama

Anti-Deprese

Monika pro ZEFI (Čt, 11. 1. 2007 - 10:01)

Změnou nálady, skvělým pocitem, že stojí za to žít

Zefir (Čt, 11. 1. 2007 - 10:01)

Moniko, jak si poznala, že začaly účinkovat?

Monika (Čt, 11. 1. 2007 - 10:01)

AD začaly účinkovat přesně za 31 dní, dřív opravdu nemá cenu měnit prášky protože ještě nic nepozná. Takže po 3 letech mám pořád stejné prášky, ale protože se občas deprese vyskytne, nabídla mi doktorka, že bych ráno brala Wellbutrin a večer bych brala jiný. O vedlejších účincích nevím nic.

Jana (Čt, 11. 1. 2007 - 09:01)

Moniko, mně zabrala AD tak po měsíci, ale někdy se mi stalo, že jsem je musela měnit z důvodu vedlejších účinků. A co Ty? Napiš, jaké máš zkušenosti.

Zefir (Čt, 11. 1. 2007 - 09:01)

Moniko, za jak dlouho ti AD zabrala? Měla si nějaké vedlejší příznaky zpočátku?

Jana (Čt, 11. 1. 2007 - 09:01)

Souhlasím s tím, že od deprese opravdu pomáhá častější změna prostředí. Ale ono to v našich podmínkách prostě nejde.AD jsou dobrým a účinným pomocníkem. Kdo deprese neprožil, nemůže to chápat. Tudíž ani nemůže fackovat nemocné. Určitě se jedná o složité onemocnění, které je horší než fyzické bolesti.

Monika (Čt, 11. 1. 2007 - 09:01)

Jak úsměvné první příspěvky. To říkají lidé, kteří deprese nikdy neměli, ono deprese či občasný smutek a stres je něco úplně jiného než stav trvalé úzkosti, strachu, naprosté apatie, vše negativní. Já osobně beru antidepresiva již 3 roky (Wellbutrin). Když začaly účinkovat, byl to úplně jiný život. Ani chuť na sex nevymizela, naopak. Však jsem taky paní doktorku požádala, aby mi předepsala něco, co chuť na sex nesnižuje. No, léky jsem brala 2 denně po půl roku, kdy se mi objevila první krize, tedy částčná malá deprese v trvání cca 1 týdne. Pak zas všše fajn. Nyní musí říct, že deprese se občas objeví, ovšem nedá se to porovnat se životem před léky. Tak nevím, jsou prášky nutné nebo ne? Já osobně si myslím, že člověku by od depresí úplně pomohla častá úplná změna prostředí. To ale není v možnostech většiny z nás. Znám i lidi, co po třech letech braní prášků přestali, půl roku bylo fajn a deprese se vrátila. Museli začít brát znovu. Takže, co z toho plyne?

B (Po, 8. 1. 2007 - 19:01)

Nekteri autori prvnich prispevku asi nevedi, o cem pisi. Nekolikadenni deprese samozrejme nejsou duvodem k brani antidepresiv. Docela me zarazila veta kohosi o tom, ze by nekomu dal par facek. Deprese je nemoc, trochu takova dusevni rakovina, dost podstatna cast mozku je neaktivni (proto clovek nema naladu, energii a silu na nic), nedostatek serotoninu, neblahy vliv na fyzicka onemocneni. Uprimne, radsi tu bude o par let mene kvuli neblahemu vlivu antidepresiv (a ze je to sajrajt) a budu aspon trochu stastna, budu moct studovat a zit plnohodnotny zivot, nez se cely zivot nicit, trapit, nic nedelat, zirat do zdi a trpet psychosomatickymi priznaky (u me dost hnusny ekzem - primo umerny depresim). A umrit "zdrava". To bych ale asi stejne nevydrzela.

JOHANZ (St, 29. 11. 2006 - 15:11)

BLEKOTÁNÍ NEZASVĚCENÝCH .....JESTLI SE PO NĚČEM LESKNOU OČI TAK NE PO ANTIDEPRESIVECH ALE PO ANXYOLITIKÁCH JAKO JE NEUROL,DIAZEPAN AP. KDYŽ JSEM HO ALE VZAL TAK MNE Z CHOROBNÉHO ZMATKU A ÚZKOSTI VRÁTILY DO POHODY...A LESKLE OČI NO A CO ....LEPŠI NEŽ VISET NA TRÁMU

KDYBY NEBYLO POZNÁNÍ DODNES BY LIDÉ UMIRALI NA KURDĚJE...SOUHLAS S MILU A LUKI....JINAK SI NĚCO PŘEČTĚTE NA PANICKÁ PORUCHA 5

luki (St, 29. 11. 2006 - 15:11)

Bez antidepresiv bych už tady nebyla, beru Citu, která nesnižuje intelekt a mohu při ní řídit auto, ale dostala mě z depresí a zbyla mi jen neskutečná obyčejná lítost. A s tou už se dá bojovat, ale deprese, z těch se bez pomoci léků nedostanete, věřte mi. Peace all :-))

milu (Ne, 4. 6. 2006 - 17:06)

+Ahoj,přišla jsem podpořit ty,co se bez antidepresiv prostě neobejdou.Beru je již několik let a zřejmě doživotně.Ještě tady nebyla zmíněna dědičná dispozice což ve spojení s dlouhodobým stresem může depresi vyvolat.Přeju krásné dny všem!

majda (Po, 2. 1. 2006 - 16:01)

pí nemá pravdu. depresí jsem trpěla 12 let a prošla jsem asi 4 psychology. Příčina nebyla, prostě všechno bylo nanic, nebylo proč žít. Není pravda že člověk se nepitvá a nehledá příčiny, že je to jednoduchý. Naopak ty máš výhodu, když víš, co ti dep. způsobuje. Můžeš pak zkoušet různý rady co s tím, ale když nevíš z čeho jsou, je těžký je vyřešit. Brala jsem 4 roky Seropram a musím říct, že každodenní apatie a sebevražedné úmysly a deprese zmizely. Dnes na mě tyhle hrůzy přijdou jednou za dva měsíce a to se to snažím překonat, protože vím, že to přejde, že v tom nebudu každý den. Najednou jsem se dokázala smát a radovat se normálními drobnostmi jako krásné počasí. Dokonce jsem zjistila že u filmů jsem začala brečet či se smát u komedií, dřív bylo prostě všechno šedivé. Léky mě pomohly.

DP (Út, 1. 11. 2005 - 13:11)

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

Monika (Čt, 20. 10. 2005 - 14:10)

No já uznávám, že částečně můžete mít pravdu. Ovšem mám ten názor, že zpackaný život ještě nemusí znamenat deprese. Před rokem byla u mne diagnostikována deprese, kterou jsem trpěla mnohem delší dobu a teprve po delší době bylo zjištěno, že se jedná o depresi. Naordinováno mi bylo antidepresivum Wellbutrin, které po měsíci zabralo a beru jednu tabletku denně stále. Nezaznamenala jsem žádné zdravotní problémy, váha se mi také nezvýšila a naopak se zvýšil apetit na sex. Musím říct, že se mi život změnil o 180 stupňů. Celkový můj pohled na svět a na lidi okolo a hlavně na sex, který jsem v depresi nemohla ani cítit. Je fakt, že sem tam se slabá deprese vyskytne, ale jedn se pouze o přechodný stav, který rychle vymizí. Klidně si s Vámi o tom pokecám na mailu. Monika

(Po, 10. 10. 2005 - 11:10)

Radko děkuju za Tvé psaní, potvrzuješ mi to, co si též dost myslím.Ač sama nemám dlouhodobou zkušenost s antidepresivy (zkusila jsem to jednou - asi 3 měsíce a nemělo to na mne vliv vůbec žádný - i to se prý stává), tak ale slyšela jsem dost zkušeností druhých lidí a bylo to tak nějak jako jsi napsala ty. Taky ještě ztráta cítění při sexu.Dodám ještě k těm příčinám, nebo i skrytým příčinám - protože mnozí si je ani dlouho nedokážeme rozkrýt.Tak třeba - v téhle zemi - někteří lidé, kteří bojovali proti komunismu ... tak v době revoluce už byli strašně vyčerpaní - a mnohdy se stalo, že jejich rodiny nebyly odškodněny a že někteří ti lidé buď zemřeli a nebo dodnes žijí v nedostatku, protože po revoluci neměli ten žaludek či sílu se o něco rvát. Když se takový člověk pak dívá na mnohé zdejší poměry - může mít děsivou depresi ... léta strádání a teď se dívat na to, jak si teď žijí dobře mnozí z těch co se měli dobře i za komunismu - příšerné a silný důvod k dlouhodobé depresi.Nebo - jste dítě a do 18 let na Vás mají silný vliv oba rodiče, říkají Vám: Až budeš dospělý, dělej si co chceš, dokud Tě živím, budeš dělat co Ti řeknu. Těch 18 let je přitom strašně důležitých - volíte si školy, povolání, někdy i partnera .... v momentě, kdy Vás ta rodina jakoby už pustí - tak máte někdy už tak zamotaný život, že může přijít deprese. Jste unavení ze škol, které jste studovat nechtěli, máte pak třeba vysokou školu a přitom jste si přáli být automechanikem, jenže to se rodičům vysokoškolákům nezdálo dost dobré, tak dělali co mohli, aby Vás protlačili až k doktorátu ... to je přece běžná realita spousty lidí (a ti rodiče to myslí dobře).Člověk si pak říká, že se měl třeba víc vzepřít, jít si za svým, jenže - když byl malý, závislý a rodiče máme všichni dost dlouho rádi a oni to mysleli dobře ....Zahodíte pak doktorát a půjdete se vyučit tím automechanikem? Někdo to možná dokáže, ale jiný se v té době už žení, začínají na něm být závislí další lidé, děti ..... a .. tak přijde třeba deprese, nebo jiná nemoc. Tělo či duše si prostě řekne, že tohoto způsobu života už má dost.A to jsou jen dva z možných příběhů, možností na zamotaný život je přece spousta. Tak takhle nějak to vidím já. A Radka mne moc potěšila, čekala jsem spíš, že už se tu objeví celá parta bojovníků za chemické léčení duše a všeho ... a nechce se mi hádat, většinou to nikam nevede. Zatím překvapivě nedorazili. Zdravím všechny, kdož si myslí, že skrze tu chemii cesta nevede, leda ta do pekel zaživa.

Radka (Po, 10. 10. 2005 - 11:10)

Prášky nejsou řešení ale spíš z důvodu, že některé vedlejší účinky jsou horši než deprese sama. Nejčastěji to býva necitlivost, člověk nemá deprese z důvodu, že mu ty prášky sebrali veškeré city a neměm by teď problém smát se i při pohřbívaní vlastní matky. A často se k tomu přidružuje i agrese, co taky není podle mě o moc lepší než ta deprese sama. Proto farmaka taky odmítám, i když to možná v té době člověku může pomoct. Jenže to je při ojedinělých případech, ne dlouhodobé depresi z nespokojenosti s vlastním životem. Obzvlášř u mladých lidí dochází často k depresím kvůlu nešřastné lásce, ale spadnout až k drogám jako jsou antidepresiva je podle mě to nejhorší, co je v té době může potkat.

(Ne, 9. 10. 2005 - 16:10)

Ahoj,no, tak to jsme na tom u některých úvah asi dost podobně. Jak jsi napsala, dodat ten serotonin jen na chvíli, aby se člověk jeho pomocí dostal zas na nohy, to zní logicky i mně a kolikrát o tom uvažuji, zda to takto funguje (nemůžu si pomoct, ale mám tak silnou averzi k těmto farmakům, že jsem delší pokus na sobě nikdy nedělala). Dlouhodobé užívání - a ono to u většiny těch lidí tak bývá - mi přijde šílené a nikam nevedoucí. Zda je to krátkodobé skutečně správné, na to si nějak neumím dotvořit názor, snad by pomohlo, kdyby tu někdo napsal, že mu to takto pomohlo a pak zas našel smysl života a směr a radost ... že už to pak nemusel nikdy brát. Většina povídání na zdejších forech bohužel vypráví spíš o opaku, spíš o tom, že se to vezme jako nemoc s periodami a ty léky se berou furt a různě se mění. Doktoři mají tendenci srovnávat ten nedostatek třeba s nedostatkem inzulinu při cukrovce, ale spousta lidí s tímhle srovnáním vůbec nesouhlasí (ta slinivka při cukrovce přestane setrvale fungovat, je to celé dost biologicky vysvětlitelné, podložené, zatímco u těch psychických problémů, není žádná závada na mozku ve spoustě případů prokazatelná).Pokud jde o ty psychoterapie, také bych věřila tomu, že ve slušnějších zemích asi mívají mnohdy lepší kvalitu, to co jsem tady viděla já navíc šíleně připomínalo projevy komunismu. Bylo jaksi nepsaně dohodnuto, že pacienti si přitom navzájem tykají - což v mnohém českém člověku ruší poslední zábrany ... a tak se pak stávalo a věřím, že často stává, že v tom nesourodém spolku Vám třeba ještě někdo, kdo Vás vidí třeba podruhé v životě ... začne velice drsně, neslušně a nesmyslně mluvit do života ... takže slušnější člověk se zábranami si může odnést trauma i odtamtud. Navíc se tam má za to, že se všichni mají co nejvíce otevřít - má se za to, že je to léčivé a nebere se ohled na to, že to člověk má udělat prakticky před cizími lidmi. Nutí se k tomu obvykle i viditelní introverti, některý to třeba i udělá, pak mu někdo z těch, co "všude byli a všechno vědí" řekne agresivně pár pitomostí ... a dotyčný introvert je na tom ještě hůř než předtím. No a s tím, že někteří ti lidé jsou možná spíš na pár facek, tak s tím bych taky souhlasila. Potíž je v tom, že jsou obvykle dospělí, mají "vážnou nemoc" a psychiatrii jako doživotní berli a omluvenku pro to, co vše nemohou .... jo jo, jenže těžko se rozlišuje, kdo to má tak a kdo jinak, to by těm lidem musel někdo dokázat dlouho naslouchat a naslouchat a to málokdo z odborníků umí. Než jsem zkusila pomoc psychologie, mylně jsem se domnívala, že psycholog je ten, co umí dlouze naslouchat lidským problémům, má zkušenosti, umí podržet, poradit, promluvit s rodinou.Joj - laická představa to byla, nikoliv pravda.

Pozitivista (Ne, 9. 10. 2005 - 14:10)

aha, takze serotonin nebo jiny latky s dodaji docasne, aby si clovek za tu dobu stihl sehnat nejakou radost ze zivota, coz v depresivnim stavu nezvadne. To zni logicky. A ze jsou psychoterapie blbe delany, me neprekvapuje, jako dost veci v tomto state, obzvlast ve zdravotnictvi. Ale kdyz stejne by me zajimalo, cim je zpusobena deprese tech, kteri jsou jinak "relativne" obycejni lidi bez vyznamne tragickych zivotnich udalosti. Neni to proste vlastni neschopnost a sebelitost? Nepotrebovali by takovi spis par facek? Ja jsem kdysi taky mela depresi, z chlapa, ale to trvalo 2 dny a nikdy vic se to neopakovalo. Zaplat panbuh. Docela me ale zajima, jak blizko takove deprese clovek je, jak snadno se z nej takovy zavislak muze stat.

(Ne, 9. 10. 2005 - 13:10)

Ahoj Pozitivisto, ano mají biochemické opodstatnění a dodávají -a někdy na čas s úspěchem (a s vedlejšími účinky) něco co nám chybí - ale nesouhlasím s tím, že si to neumíme sami dodat - jen látky jež prostě jsou produkovány při radosti a spokojenosti prostě nedodá organismus jenž k těm pocitům nemá opodstatnění, ale naopak žije tak, že mu logicky začínají chybět. Když je dodám chemicky, budu na tom jak feťák - na čas mi bude hej - a obávám se, že budu dál pokračovat v životě, jenž mne k nedostatku serotoninu přivedl. Pozitivistko, viděla jsem to: ženu, jež jeden den plakala, moc plakala a nevěřím, že bezdůvodně, mezi pláčem z ní totiž tu a tam pár slov vypadlo o jejím životě. A pak? Po úspěšném zásahu antidepresiv? Tatáž žena se o několik dní později zvesela smála, radostně žertovala s další takovou ženou - ale víš co - svítily jim oběma nenormálně oči a žertovaly opravdu poněkud přehnaně. Zdravě to teda opravdu nevypadalo. Ta druhá byla v té době hluboce nešťastná a souviselo to s jedním mužem a rozchodem, jenže ona se smála jako ... no, já bych řekla jako blázen, mnozí asi řeknou jako člověk jemuž se ulevilo, léčí se ...Vidím to spíš jako lehčí formu drogové závislosti, ovšem legální a podporovanou vědou. A stejně jako na drogách, existuje i na mnohých těchto lécích pěkná závislost a pěkné absťáky, když se to pak vysadí. Kolektivní psychoterapii týkající se depresivních pacientů jsem taky viděla:A chápu myslím dobře Tvoji otázku, jenže to co jsem viděla já, se mi vůbec nelíbilo, protože právě - v té skupině se objevují lidé, z nichž někteří mají skutečně za sebou události, z nichž by se asi složil a byl depresivní úplně každý, ale spolu s nimi jsou tam lidé, kteří žijí relativně dobře - bez existenčních problémů a bez katastrof za sebou, ale depresivní jsou taktéž, někomu stačí méně. Vzniká absurdní nesourodá skupina lidí různého věku, vzdělání, zkušeností, charakteru ... a to jediné co je často spojuje je právě deprese. Ta je v té situaci označena jasně za nemoc a ti lidé si o ní mají rozprávět. A to mi přišlo úplně nenormální. Protože tam byla třeba milá, inteligentní, šarmantní paní v důchodovém věku, jež za sebou měla velice traumatickou zkušenost - péči o velmi vážně nemocného človíčka a ... a mně připadalo, že té paní by pomohl rozhovor, popovídání si, ale s lidmi, kteří by měli podobnou zkušenost jako ona, byla by trochu mezi svými, uměli by si představit co vytrpěla a díky tomu i soucítit. Jenže takový tam v tu chvíli nebyl nikdo a přítomný odborník měl tak viditelný a cítitelný odstup od problémů té paní i od ostatních, že mi to celé připadalo k ničemu.Atd ...

Pozitivista (Ne, 9. 10. 2005 - 08:10)

No, slysela jsem, ze ty prasky maji sve biochemicke opodstatneni, dodavaji serotonin, ktery si clovek doda stezi sam, nebo stezi tak rychle, jak potrebuje, takze k necemu asi budou. Na cem jsou vlastne zalozena psychoterapeuticka cviceni? O cem si ty lidi vykladaji, aby se dostali z zivotni situace, kdy jim umrelo dite nebo je zneuzival otec nebo tak neco... chapu, ze jsou okolnosti, ktery dostanou do deprese snad uplne kazdeho, i kdyz k tomu nema predpoklady zadne.

Reklama

Přidat komentář