Arachnofobie

Ahojda... také patřím mezi lidi, co se moc bojí pavouků. Rodina se mi smála, nechápali, ale jednou mi mamina se sestřenkou, když jsem se vrátila od přítele domů, začala vyprávět, jaký obrovský pavouk mi lezl v pokoji. Začla jsem hystericky brečet a z pokoje jsem vyběhla. Koukaly na mě jako na blázna a pak řekly, že prý to byl "apríl" (1. dubna teda nebylo). Od té doby to rodina chápe. Naštěstí bydlím v rušné části města (skoro žádná příroda), takže tu pavouků moc nemáme... ale za necelý týden jednu na týden na dovolenou s přítelem a budeme bydlet v takové té mini chatičce.. Jednou už jsme tam byli a lidi - to byste se po.....! Všude pavouci! ale samý obr a takový ty macatý, no prostě pro mě to bylo utrpení. Všude na verandě se večer začali spouštět dolů a v chatce byli také. Byla jsem hysterická a celou noc jsem nespala, jen mě nekde neco polochtalo a už jsem měla pocit, že po mě nějakej leze. No děs.. No a na takovéhle místo jedu znovu. Přítel řekl, že koupíme něco proti pavoukům a první den si chatičku nějakym způsobem vystříkáme a pozabíjíme je.. ale nevím co na to použít... Nemáte někdo nějaký typ na nějaký ten sprej, co by opravdu zabral? Prosím vás, pomozte, já bych tam nejradši nejela, ale nechci přítele urazit, objednal to pro nás a celé to zaplatil. :( pomoc :(

Taky jsem se dostala do té fáze, že jsem pavouky přitahovala. Není to jen tím, že arachnofobik zrentgenuje po vstupu celou místnost, jestli se tam náhodou nějaký osminoh nenalézá, ale opravdu je jich prostě pak víc. Když se mi narodil syn, asi v 6 nedělích mi noc co noc, když jsem měla kojit, odněkud vylezl pavouk - začalo to velikostí ping-pongového míčku a postupně nabývali na velikosti - nebyly to jen strachem velké oči, manžel se jich ke konci už začínal bát taky, jak byli obrovští. Pokaždé jsme je zlikvidovali, jinak bych zřejmě začala levitovat uprostřed pokoje, takže to byl pokaždé nový exemplář. Po půl roce jsem byla na prášky, proseděla jsem půl noci hystericky kvílíc na posteli. Pomohla mi kinezioložka - opravdu dobrá, asi rok předtím jsem byla u kineziloga a ten mi tedy nepomohl vůbec a metodu jsem tehdy považovala za šarlatánství. Ale ona po půlhodinovém sezení docílila toho, že ačkoli stále žijeme ve starém baráku, tak pavouků sem naleze naprosté minimum - posledního většího jsem letos viděla někdy v květnu, a předtím byla ta frekvence podobná - od návštěvy kinezioložky uplynulo asi 2,5 roku. Přestalo to ze dne na den, místnost sice rentgenuji dál, ale spíš ze zvyku a bez panické hrůzy, co objevím. Neříkám, že jsem se přestala bát úplně, ale myslím, že kdybych absolvovala ještě jedno sezení, tak jsem se s nimi začala kamarádit. A hlavně je to rychlé, a žádné postupné ukazování větších a větších pavouků, tahle terapie by mi asi přivodila další fobii, pro změnu z psychiatrů :-)
Jo, a ještě z preventivních důvodů proti zbytkovému množství pavouků nastříkám tak 2x za rok za skříně, čela postelí, linku, okna a tak sprej proti hmyzu, na kterém je uvedená účinnost i proti pavoukům, čímž se to sníží na naprosté minimum. Ale to jsem začala dělat až rok po té kineziologii, kdyby si někdo chtěl rýpnout.

Ahojky,

je to až neskutečný co tady čtu...vlastně to čtu jednim dechem a pocity dosti lidiček znam až moc osobně. Pohled na fotku či obrazek pavouka mi nevadí (nepříjemnej pocit, to jo), ale jakmile se objeví živej v normální nebe velký podobě (těch je teď jak - s prominutím - nasráno)mam děsnou hrůzu, pořád na něj musim koukat, i když nechci, ale musim, aby náhodou nikam neutekl. Zabít se ho taky bojim, páč jen představa, že se mam přiblížit, hrůza...
Vim, že pavouci jsou užiteční, bojí se nás tak jako my jich a nezabíjí (v jistym smyslu ale jo:)), ale to v okamžiku, když toho netvora uvidim prostě nepomůže, i kdybych si to opakovala donekonečna.
Každý večer před spanim koukam na zdi, jestli tam nějaký neni...zrovna včera tam byl, byl dost velkem (křižák), prosila jsem mámu at ho vyhodí nebo zabije, tak mě poslala za otcem (že prý nebude vstávat), šla jsem za nim a on mi ho naschvál shodil na tiskárnu a mezi věci, kde mohl perfektně zdrnout, tak jsem začala křičet, že to udělal schválně a at ho vyhodí, tak pak dělal, že ho našel a vyhodil, jenže když jsem se vrátila tak tam lezl po tiskárně, šíleně jsem se rozbrečela (jak mi může můj vlastní otec dělat naschváli a lhát mi do očí, když ještě ví jak mi pavouci vadí?????) Tak ho nakonec vyhodil (no, dal ho na balkon, tkž pro něj nebude problem se dostat nazpátek ke své pavučince, že). Měla sem přímo hysterickej pláč. Pak jsem asi 20 minut stála před pokojem než jsem se odhodlala a dalších 10 minut civěla na zdi, jestli tam nikde není..dneska je to už druhej den a jakmile se někde něco mihne, či spadne smítko, vítr necim pohne, hned se vylekam a myslim si, že je to pavouk...Nejhorší je, že to nechápe ani rodina. Doma si ze mě dělaj srandu, což mě dost od nich mrzí, když nepochopí strach z pavouků, jak mi pak můžou pomoci při daleko horších a důležitějších věcech?? Už se jim ani nechci svěrovat, s ničim, nikdy...
Je mi pak i dost trapně, když vim jak jsem před nima bulela KVULI pavoukovi, ale v tu chvili se proste chlovek neovladne i kdyby mu za to slibili milion (a to že prachy potřebuju jako sůl).
Moc bych si prála se toho zbavit, miluju přírodu (kromě pavouků mi nic nevadí), chtěla bych na čundr, pod širák atd., ale omezuje mě dost tohle..myslim, že prostudovat si literaturu mi nepomůže, a překonat strach a nechat si ho dát na ruku, to by mě snad šiblo, psychologi nemam moc v lásce, jsou to taky jenom lidi a co bych jim měla vykládat?? Pavouků se bojim uz od dětství, ani nevim, kdy to začalo (nebo čím - příčina) prostě to tak je, tak co bych u nich vůbec pohledávala??)

Děkuji všem za odpovědi....a stop pavoukům:)

děkuju moc :o)

terapie probíhá docela jednoduše, dají vám obrázek pavouka, pak, až se s tím smíříte, tak to zkusí s modelem. Pak můžete sledovat živé pavouky za sklem a nakonec se jich i dotknout. Bohužel to nejde hned, je to záležitost řádově na týdny až měsíce, možná i roky... Takový postřeh: Hodně citlivých lidí doslova zkolabuje, když si osahají model a souhlasí s tím, aby ho terapeut zvedl na niti. Takže možná nemusí být vyždy příčinou srachu sám pavouk, ale okolnosti, jak je tichý, náhle se objeví, často , pokud se díváme z okna , v blízkosti obličeje...Prostě ideální k vystrašení dítěte. Pokud se toho zavčas nezbaví, vznikne na takovou okolnost návyk určité reakce. Často se pak upevní v době dospívání, kdy žena chce být "křehká" a tuto svoji nevýhodu ještě zdůrazní, často nevědomky,...aby na sebe strhla pozornost. Ale jsou i horší případy, kdy objevení se pavouka, případně podobného hmyzu vede ke ztrátě sebekontroly. Léčení je nutné. Protože nevěřili by jste tomu, kolik už způsobila muška nebo pavouček zabití o přední sklo auta nehod....Bohužel , "tradiční" léčba psychofarmaky a lidovými prostředky nic neřeší. Přesto se na ní úspěšně živí černý trh s léčivy a různí léčitelé...Nevěřili by jste tomu, kolik lidí hledá snadnou cestu ke zbavení se strachu...No ale žádná taková cesta není, zbavit se strachu lze pouze poznáním okolností, za kterých vzniká, tedy tím že mu budeme přímo čelit.

Ahoj.. já už nevím, co mám dělat.. Přestěhovali jsme se do baráku a já se strašně bojím pavouků. Nikdo to nechápe, akorát ze mě mají všichni srandu. Nikdo nerozumí tomu, že když "to" vidím tak se nemůžu nadechnout.. Jsem uplně mimo a neuvěřitelně se bojím.. Celá se rozklepu, špatně se mi dýchá,nemůžu mluvit, křičet, proste nic jen uvnitř v sobě křičím a když bych něco držela v ruce, rozbiju to.. Prostě se v tu chvíli neovládám.. maličkého dokážu snést.. jen se na něj dívám a jsem nervozni, ale muzu dychat a i nekoho zavolat,aby ho nejak zlikvidoval.. ale pred chvili me v koupelne navstivilo neco co jsem v zivote nevidela, hrozne obrovske... a ja se cela klepu.. Nikdo nechape ceho se bojim..:( A ja sama vlastne taky ne.. Nemate nekdo radu co s tim?

jsem fakt ráda že nejsem jediná co se bojí pavouků.normálně jedu s klukama na 3.dny na výlet a oni mí slíbili že mi daj do spacáku velkýho hnusnýho pavouka!takže tam určitě
umřu

Nevíte jak probíhá taková terapie?Docela bych o ní měla zájem=o)

musím se k vám přidat holky, pavouci jsou i mojí noční můrou. mluvila jsem o tom s jednou kamarádkou a ona právě dochází za psychologem,snaží se jí zbavit strachu, ale nevim jak je s tim daleko,pochybuju, že by něco podobného na mě zabralo. když vidim jakésiho tlustého pavouka, tak se mi udělá špatně, propukne u mě záchvat, nejde to vůbec kontrolovat, a vidět mě někdo cizí tak si pomyslí, že jsem blázen:( nevím, jestli se vám to někomu stalo taky, ale občas mám i takové sny, zdá se mi, že po mě z ničeho nic začne lézt hnusný pavouk, ten sen je ale opravdu jako živý!!vždycky se probudím spocená, naprosto v šoku,jednou jsem dokonce tak křičela z toho snu, že mamka přišla, co se mi stalo...pak jsem se ani nechtěla vrátit zpátky do postele, prohledávala jsem ji jak šílenec,ikdyž jsem věděla že to byl sen! a když se mi nezdá, že leze po mě, tak ve snu vidím,jak je na zdi vedle mě a já v polospánku vezmu polštář a mlátim vedle sebe do zdi abych ho zabila, pak se vzbudim uvědomím si to celé ale stejně mám strach! vím, že touto fóbií trpí hodně lidí,ale někdy je to opravdu psycho:( asi se celý život budu muset snažit vyhýbat se místům, kde se pavoukům daří a líbí. nic víc mě nenapadá...

Z pavouků mám hrůzu úplně stuhnu když je ve stejné mistnosti jako já,Nejsem schponá cokoli udělat.Když vím že je pavouk v místnosti dokážu celou noc nespat protože se bojím že na mě vleze.Nejhorší je že sem nedávno zakřičela když sem jednoho uviděla nemohla sem se ovládnout a slyšel to muj 3 letý syn a od té doby se taky bojí.Ted se mu snažím vysvětlit že pavouci nic nedělají,ale pokaždé když ho vidím sem mimo.

Slovo pavouk nemuzu ani slyset..uz jsem si myslela,ze tak strasnou fobii z nich mam jen ja..asi pred dvema dny mi jeden probeh po strope a schoval se do diry kde vysi lustr..celou noc jsem tam hledela jestli nevyleze..nastesti se tak nestalo..jinak,kdyz je nekde vidim taky se cela trepu

Můžu doporučit psychologa, sice ještě nejsem na konci cesty, ale na začátku jsem nezvládala ani pohled na obrázek. Můj byt byl přizpůsobený k okamžitému odhalení každé pavučinky,o pravidelném vystříkávání spreji proti pavoukum ani nemluvím. Když to došlo do fáze kdy jsem neusla anichž bych postříkala i peřiny a celou postel rozhodla jsem se pro psychologa a dnes už vydržím i v místnosti se zavřeným pavoukem ve sklennici. To nejhorší mám sice ještě před sebou, ale doufám, že s pomocí to zvládnu.

Taky se jich štítím, ale naučila jsem se s nimi žít. Razím zásadu, že svého nepřítele musíš důkladně prostudovat, pak se ho přestaneš bát. Takový ty domácí tučnice taky nemusím, ale malé do 2 cm vezmu už i do ruky. Pavouk v domku je velmi užitečný, spořádá spoustu otravného hmyzu a navíc: vždyť ten chudák se vás bojí daleko víc, než vy jeho. Skuste ho studovat, je to opravdu velmi zajímavý tvor. Teď musím na záchod a jeden asi 1,5 cm sedí v rohu místnosti vedle vstupních dveří. Tak na sebe budeme chvíli koukat no...

Zrovna dneska jsem měla pro mě dost strašný zážitek.Skládala jsem prádlo které se sušilo venku na balkóně.Vzala jsem do ruk jednu mikinu a na ní byla malá pavučinka,něco jako kokon.Už tohle mi dělá zle a dokonale mě to vyvedlo z rovnováhy,začali se mi třepat ruce atd... V tom se po mě začal zmateně probíhat PAVOUK.Nedokážete si představit jak mi teď je.Celá se třesu, nemůžu na nic sáhnou a ani nic dělat.Zase všude vidím pavouky.Nejhorší na tom je že mi ten pavou vlezl do gauče a já nevím co mám dělat.Pro mě jsou pavouci ta nejhorší věc na světě....

Jsem na tom uplě stejně jako Jitka. Nastěhovala jsem se do rodiného domku a jsem v neustálém stresu kdy nějakého pavouka potkám. Není to jako se ho štitit ale mám třesavku. brečím a bojím se vejít do místnosti ve které jsem už nějakého potkala. Chtěla bych se toho zbavit a chtěla bych poprosit o radu jakým způsobem. Předem moc děkuju.

úplně ti rozumím

Ja mela z pavouku prisernou hruzu. Jecela jsem jak hysterka, stacilo ho videt. Ted jsou mi ukradeny. Narazila jsem na ucitele biologie, ktery mel pro ne slabost. Dokazal o nich perfektne vypravet - prkotinky jako treba chování při namlouvání, starání se o malý pavoučky (i kdyz to tak nevypada, je to docela sranda). Zvykla jsem si na ne koukat v knizkach, pak si o nich sama neco precetla. Prestali mi pripadat odporny a ted se priznam, ze je ani nedokazu klepnout. Vetsinou je chytam do sklenice a pustim ven (do ruky to jeste nezvladnu :o)) Doporucuju koupit hezkou knizku o pavoucich :o))

Já mám taky strach z pavouků, ale nikdy bych ho nezabila. Proč? Pořádám někoho, aby ho odnesl jinam nebo to udělám sama ve skleničce. To už umím :-)

Já osobně ten problém nemám , nikdy mě nenapadlo,že to může někoho tak zblbnout.
Chodím s přítelem,který když vidí pavouka,křičí jak ženská. Vyřešili jsme to tak,že jsme koupili sprej akdyž se nějaký ten pavouk objeví zabiju ho já nebo on.
Jinak se mi pavouci líbí,je to zajímavý tvor,ale v puse bych ho nechtěl mít.