automaty :(

A ještě - ono je to fakt trápení, ale co se týče partnerství s gamblerem, mám teorii, že buď se na to člověk vykašle - zvlášť v případě, že gambler nemá vůbec chuť ani snahu s tím něco dělat, a nebo zatne zuby, získá o tom problému, co nejvíc informací a začne něco dělat a zároveň myslet na sebe, své koníčky a aktivity. Prostě nesoustředit se jen na ten problém, ale žít si hlavně svůj život, který bude svým způsobem spokojený, protože jen tak můžete být gamblerovi nápomocni. Nějaké výčitky, slzy, ano to asi člověka napadne, ale opravdu to chce vzít jako problém a postavit se k němu čelem.
Jinak upozorňuji, že největším paradoxem celé věci je, že gambler může mít recidivu i ve chvíli, kdy se mu daří, kdy je třeba konečně šťasten, prostě v rámci toho štěstí, aby svému partnerovi dokázal, že se o něj postará,že ho zajistí apod., začne hrát.
Abych se přiznala, na počátku partnerova léčení jsem se cítila hodně osamělá, protože jsem byla na ten problém sama, neměla jsem nikoho, kdo by měl stejnou zkušenost, jako já, kdo by to samé prožíval. Myslím si, že stejně jako si mohou být vzájemně užiteční léčící se a tedy abstinující gambleři, tak stejně tak i jejich partnerky a partneři.

Ahoj, docela mě potěšilo, že jsem našla takový web, kde se můžu taky svěřit... Je mi 21let a rok chodím s Honzíkem (taky 21). Když jsme se seznámili, řekl mi, že se 2měsíce léčil v Bohnicích kvůli hraní rulety a kulečníku za peníze. Tenkrát byl v pohodě, dokázal u sebe nosti větší množství peněz aniž by je šel prohrát. Jenže asi po 2ou měsících nastal zlom. Byl si zahrát jednou, pak dvakrát...Pak zase chvíli klid, ale teď od června mám pocit, že se intervaly hraní a nehraní zkracují. Teď 2* prohrál i mojí výplatu! Dost mě to šokovalo a tak jsem řekla, že mu dám poslední šanci. Buď si uvědomí, že má kolem sebe lidi, kterým na něm záleží nebo se rozhodne pro hraní a otočí se k těmto lidem zády. Mám z toho dost strach. Jsem mladá, mám po vysoký, nesnáším dluhy a bohužel dluhy mám. Nemám z čeho zaplatit nájem, vstupní prohlídku do práce a nemám už ani na jídlo. Každý večer usínám s tím, co bude příští den. Honzíkovi věřím, mám ho ráda, ale už je toho na mě asi moc. Mám prostě strach. A kdyby to věděli moji rodiče...! Stydím se za to. Vždycky jsem se o sebe dokázala postarat, radila druhým a teď jsem spadla do tohodle. Snažím se Honzíkovi pomáhat, teď jsme začali chodit i na anonymní sezení pro hráče do Bohnic. Ale...co mám dělat dál? Poraďte mi. Děkuju

Můj přítel je hospitalizován v Bohnicích, za chvíli, relativně, už půjde domů. Chci všem říct, že se nemají čeho bát, a naopak si myslím, že hospitalizace je pro gamblery důležitá v tom smyslu, že se ocitnou v jiném světě, kde mají šanci a čas trochu se nad sebou zamyslet, odpočinout si apod. a to vše pod dohledem terapeutů... Blázinec prostě není konec, ale začátek.
A pro partnerky gamblerů, které se ostatně ocitly zde v diskusi, tak jen mám doporučení, aby s partnerem docházely na terapii, kterou vede primář Nešpor na pavilónu 31 vždy ve středu od 16,30. Je to otevřené pro gamblery a rodinné příslušníky, můžete přijít jen tak "z ulice", a mně osobně to hodně pomohlo pochopit celou tu závislost, a najít praktické rady, jak k ní přistupovat i k dalšímu životu. Jinak sem dávám na sebe kontakt:rezi"email.cz, kdybyste kdokoliv cokoliv potřeboval... Víte, mám trochu pocit, že bohužel na nás "spoluzávislé" se trochu zapomíná a sama si pamatuji, jak jsem na začátku léčení apod. byla ze všeho vyděšená...

Ahojky lidičky, já mám přítele, který hraje taky. Hrál asi před 4 lety s tím, že prohrál všechny své úspory. Když to vyhrál zpět, myslela jsem že užje vše v pořádku, ale teď jsem se dozvěděla že hraje zase. Neví proč, asi prý proto, že ho to baví. Vůbec nevím co dělat. Je to těžké, protože přítel je taxikář a do herny může každý den. Nemůžu mu hlídat peníze, protože nevím, kolik za noc udělá. Prosím poraďte mi, vůbec nevím co dělat!!!!!!!

Ahoj xy,tak to máme za sebou. Byla jsem z toho trochu nervozní, protože jsem vůbec nevěděla, co se tam bude dít a co bude doktorka chtít vědět, ale bylo to v pohodě. Byla tam moc milá psycholožka, tak do třicítky, hodinu si s náma povídala, vyptávala se na spoustu věcí, kdy hraje, proč hraje, kolik prohraje, jaké z toho má pocity on a chtěla vědět hlavně můj názor, jak já se na to dívám(jak asi, nechala bych ty hnusné bedny s ovocem vyhodit do vzduchu, myslím, že jsi na tom stějně).Vůbec mi to nebylo nepříjemné a určitě přítele neodsoudila. Brala ho jako pacienta, který potřebuje její pomoc. Myslím, že až dnes si uvědomila pořádně že to není tak jednoduché a bude to běh na dlouhou trať, snad s vítězstvím v cíli. Akorát jen doufám, že to vše zvládnu, vydržím a nezblázním se z toho. Dostala jsem totiž funkci jakési pojistky nebo spíš účetní, která se bude starat o všechny naše peníze, kartu do bankomatu a vůbec všeho co se peněz týče, aby on neměl šanci peníze někde "promrdat" pardon ten výraz,ale ono se jinak to házení peněz do hracích skříní nazvat nedá. Připadám si jako bych doma měla malé dítě, kterému budu jen dávat kapesné, aby si mohlo něco koupit, ale asi to opravdu jinak nejde.
Myslím, že přítel to zvládl dobře, domluvili jsme se na sezení každý týden a pokud to budu stíhat i já, tak budu chodit s ním, myslím, že to budu potřebovat taky a hodně. Pořád totiž nevím, jak se v určitých situacích chovat, hlavně ve chvíli kdy příjde a řekne mi že byl hrát, tiše samozřejmě doufám, že už mi to nikdy neřekne, ale nebudu si lhát. Nevím, jak se k tomu postavit, mám křičet, brečet, prosit nebo se s ním vůbec nebavit???Těžko říct co na něho zabere nejvíc.
Postupem času nás čeká taky skupinové sezení.
Takže myslím, že to dnes dopadlo docela pozitivně. Mrzí mě že u vás to tak nedopadlo, ale třeba jste měli jen smůlu na psychology. Každopádně ti přeju ať je to lepší a nějak to společně zvládejte.

Milá P.!
Tak jak dopadlo sezení u psychologa? My už jsme byli několikrát, ale zatím jsme narazili jen na takové, kteří manžela odsoudili (možná to byla součást terapie), on se zabejčil, protože ho nechtěli ani trochu chápat a tak z toho nic nebylo. Napište dojmy!

Zdravím Helenu!
Tvé syrové konstatování, že jsou všichni gambleři nenapravitelní, se nečetlo dobře. Něco ve mně tuší, že to třeba tak je i u nás, ale zaháním to a prostě ho nedokážu poslat někam a pořád ještě doufám. Nevím, co by mne dokázalo nakopnout k ráznému rozhodnutí. Tolik zlého mi už v tomhle směru udělal (myslím tím nervy, peníze, pověst..) a já jsem pořád jako pitomec, jen vyhrožuju a nic. Děkuju za podporu a snad....

Zdravím Helenu!
Tvé syrové konstatování, že jsou všichni gambleři nenapravitelní, se nečetlo dobře. Něco ve mně tuší, že to třeba tak je i u nás, ale zaháním to a prostě ho nedokážu poslat někam a pořád ještě doufám. Nevím, co by mne dokázalo nakopnout k ráznému rozhodnutí. Tolik zlého mi už v tomhle směru udělal (myslím tím nervy, peníze, pověst..) a já jsem pořád jako pitomec, jen vyhrožuju a nic. Děkuju za podporu a snad....

zdravím všechny,
děkuji neznámému za odpověď. V pondělí jde přítel k psychologovi, tak jsem moc zvědavá jak tam dopadne, co mu řekne, jak to bude probíhat. Chtěla jsem jít s ním, ale on říkal že tam půjde poprvé sám, že se poptá doktora, jestli mě může vzít s sebou atd. Docela mě to mrzí, protože jsem říkala, že s ním půjdu určitě vždy, že ho podpořím...
Tak jsem zvědavá, s čím příjde. Co když ho budou chtít poslat někde na léčení? To by ho jako někam zavřeli do blázince? Nebo jak to vůbec u toho psychologa probíhá, to bude chodit na nějaké terapie?
Zdravím xy, přeju pevné nervy a s tím vínem jsem na tom stejně, taky si ho dám...

Milá xy ! Vůbec Ti nezávidím Tvou situaci. Taky jsem se zamilovala do takového člověka, ale pryč od takových. Něco jsem i četla na jiných diskuzích a věřím tomu, že většina jich je nenapravitelná. Akorát dovedou stáhnout svým chováním toho druhého na dno. Taky jsem se dala na pití, musela jsem zahnat tu bolest a bezmocnost. Lituji Vás a jsem s Vámi.Přečtěte si diskusi doporučovanou výše v příspěvku před Vámi.Otevírá oči.

Moji milí virtuální soukmenovci! Strašně se stydím za to, že si ničím život s gamblerem a hledám pomoc kde se dá. Vaše články jsou mi tak blízké! Jsme spolu 10 let, máme rodinu, v časech dobrých je to celkem prima chlap a táta, ale má tak 4x do roka "úlet", kdy se opije a pak si půjčí peníze od toho, kdo dá a když všechno prohraje, napíše mi sms, že ho to zas ovládlo a že chce skončit se životem. Je to neskutečná hra nervů, když jsem doma s dítětem, nemůžu nic a pokouším se ho přemluvit, aby si nic neudělal. Pak má období, kdy seká latinu, chce se srovnat, i se mu to daří a pak znova. Tolikrát jsem mu pomohla - jak psychicky, tak tím, že jsem všechno zaplatila (stydím se za to, bydlíme na malém městě). Vždycky se snaží vše vrátit, ale nestíhá, od 15 let půjčka střídá půjčku a pořád nemá peníze. Sice pracuje, ale já nedostávám často ani korunu (a jsem na mateřské!!!), protože vrací dluhy. Je to strašný, je mi hrozně, často si dám večer sama víno a "kochám" se ve smutku (ještě abych kvůli němu začala chlastat!). Psali sem nějací vyléčení gambleři, prosím, přidejte své poznatky, dám mu to přečíst a díky i za rady těch, kteří jsou kolem těchto osob, které ať vědomě či pod vlivem alkoholu či nemoci ničí své blízké. Díky!!!

Podívej se na diskusi /psychické problémy a psychologie/ gamblerství.

Jsem z Ostravy

ahoj všichni,
ani nevím, jak mám začít, každopádně když si pročítám tyhle stránky a vaše články tak je mi do breku. je to drsné, když si to takhle pročítám a zároveň si uvědomuju jak hrozně moc jsou mi ty články blízké. přítel hraje... chci mu pomoct, ale nevím, kde začít??máme jít k nějakému psychologovi, který si s ním popovídá a pak ho pošle na nějaké terapie nebo jak to vůbec funguje. v životě by mě nenapadlo, že budu muset něco takového řešit, i když, ne nadarmo se říká, že holka si hledá podobného partnera jako je její otec, otec hraje taky, ale já s ním nežiju a nezajímá mě to. zajímá mě můj přítel, který je z toho úplně na dně, uvědomuje si co dělá,že prohrává spoustu peněz, že mi hrozně ubližuje, ale prý je to jak magnet od kterého se nejde odervat a ještě k tomu když jsou ty "zkurvené" automaty na každém kroku.změnil skoro před rokem práci, má dvakrát větší plat než měl a k čemu je to dobré? hodněkrát mi řekl, že si mě nezaslouží, ať si najdu někoho jiného, ale já mu chci pomoct, zajdu s ním někam, hlavně ať to k něčemu je.
díky.

Ahoj Smajlinko,
to tedy bere obrat. Myslím tím tvoje pocity, nebo alespoň co o nich píšeš. Před dvěma dny jsi psala o tom, že se stěhujete od rodičů do vlastního, včera že by se dalo o lásce polemizovat a dnes že lásku žádnou necítíš a že pořád brečíš. Doufám, že v tomto stavu se stěhování do vlastního odkládá. Jsou typy lidí, které jsou "zakázané" pro partnerství a _hrající_ hazardní hráč je mezi nimi. Navíc teď píšeš o opíjení (asi utíká sám před sebou, před řešením věcí) a o zlém chování. Co to je, mlátí tě, fackuje ? A proč s ním vlastně jsi, když láska není ? Proč je těžké z toho vztahu odejít ? To je otázek :-).
Možná je těžké odejít proto, protože člověk, kterého jsi milovala ti najednou zmizel a proměnil se v někoho jiného. To, jak se chová teď už není ten, koho jsi milovala. ? S rozpadem vztahu se rozpadají i zaběhlé stereotypy a to je to, co bolí, i když už není láska. Třeba to, že jsme chodili každý pátek do kina a to po ukončení vztahu už nebude. Desítky takovýchto maličkostí. A samozřejmě soucit, pocit zodpovědnosti vůči druhému ...
Asi jsi už udělala, co jsi mohla, teď musí nastoupit na to léčení. Jenom tak se může vrátit ten koho jsi milovala. Jestlipak už volal do Bohnic, když ho tam p. Jílek odkázal ? Mohl tam zavolat hned poté, co dokončil hovor s Jílkem, nebyl přece důvod to odkládat. Možná ta motivace není tak silná a měl v tu chvíli pocit, že už udělal dost, možná už neměl na druhý hovor sílu či odvahu, možná to taky byl jen krok k tomu, aby ti ukázal, že v tom něco podniká a zmírnil tak tvůj nátlak, nevím, do hlavy druhému nevidíme. Nebo se už domluvil ?
Každopádně všechno, co děláme pro druhého člověka nad rámec svých povinností je laskavost, na kterou nikdo nemá nárok. Ale můžeme laskavosti poskytovat plnými hrstmi, když chceme, a navíc z toho můžeme mít radost. Pokud nechceme laskavosti poskytovat, nemusíme. Proč taky, když nás to netěší ? Pokud poskytujeme takové laskavosti, že to ničí nás samotné, tak už se snad ani nedá mluvit o laskavosti, ale o oběti. A obětování se nás může ničit a zničit. No a pokud přestaneme dělat něco, co nás ničí, tak to není (zbabělý) útěk, ale je to sebezáchrana. Sama asi víš, kde na té stupnici jsi a kolik sil ještě můžeš/chceš dát. Možná bys mohla dát zcela srozumitelně najevo, jak na tom jsi a že to léčení nebo alespoň domluva o nástupu se nedá odkládat od pondělí už ani o den. Hmm, o tom už jsme si psali, jen jinými slovy, začínáme se točit v kruhu.
Docela mě překvapilo, že je ti 19. Udělal jsem si představu, že je ti kolem 30-ti, sám nevím proč jsem si to myslel. A kolik je jemu a jak dlouho má tyhle problémy s hraním ?
A co vůbec vaši rodiče, tvoje a jeho, vědí o tom ? A u čích rodičů bydlíte ? Musíte být pořád spolu ? Jestli by si nešlo dát pauzu nebo se nevidět tak často, nevím, jak to máte. Tedy jestli nejsem moc zvědavej. Taky si můžeme pokecat mailem, kdybys chtěla. Mám adresu pv(zavináč)propsychology(tečka)cz . Nebo přes nějaký IM (jabber, ICQ). Tak zatím.

no právě, já už lásku žádnou necítím. řeším ted dilema, jestli ho mám při tom všem podporovat, ale zároven vím, že když ho ted opustím, on na tu léčbu nepude a vykašle se na to. řeším teda to jak už sem psala jestli ho podporovat, nebo ho opustit (s vědomím, že se na to vykašle), aby se propracoval na to uplné dno, aby si uvědomil, co všechno ztratil a co svým chováním způsobil.zatím v mojí hlavě vítězí ho v tom nechat vykoupat, protože já už sem taky zralá na léčení, mám deprese a porad kvůli tomu všemu brečim :( ale zase já mu chci pomoct, v moji povaze není utíkat, jenže když on se ke mě chová zle tak co potom já? on mě nelituje, v ničem. zřejmě mu nevadí, že se trápím. sem fakt na vážkách. chci to vydržet do tý doby než pojede na léčení, ale obávám se, že to nepude, na jeho přítomnost už začínám být alergická a začíná mi vadit. je to špatný :( všichni mi říkají, at od něho odejdu, že se nezmění a budu trpět celej život, ach jo kdyby to bylo tak jednoduchý od něj odejít, navíc všechny problémy řeší tím, že se opije... ted mě tak napadá, když takovýhle věci řešim v 19 letech, co budu řešit až mi bude 30.já sem asi vážně hloupá :(

Blahopřeji k vykročení, teď ještě ten krok dokončit a domluvit se na léčení. Pan Nešpor je primářem mužského oddělení pro léčbu závislostí.
Vůbec se ti nedivím, že máš nervy nadranc a že by se dalo o lásce polemizovat, je to úplně odpovídající situaci. Vývoj čehokoli bývá spojen s krizemi a krize je přechodovým stadiem ve vývoji. Prostě když se něco hodně mění, můžeme to vnímat jako krizi. Krize taky to znamená, že přichází něco nového. Jestli na léčení opravdu nastoupí, budeš mít čas na sebe a tak lépe poznáš, co vlastně chceš dál. Láska se vrátí, nebo taky ne. Je to 50:50. Držím palce.

tak už sme doma ve fázi, že volal a ptal se ... takže začneme v nemocnici na psychiatrii a pak ho asi doporučí do léčebny, nevim jak to chodí ale první "meta" je zdolaná, zavolal a ptal se... ale stejně je to mezi náma takový divný, já už z toho mám nervy na dranc a o lásce by se dalo polemizovat :( no asi mě i jeho čeká těžký období. Pan Jílek nás odkázal na někoho jiného, myslím že to bude pan Nešpor, je to někde v Bohnicích.

Nevrátil jsem se z léčebny. Jednak se to učím ve škole a jednak to znám i z praxe - moje partnerka je alkoholička, 6 let abstinuje. Je mi líto, že máš špatnou zkušenost s psychiatry. Opravdu záleží, velmi záleží na konkrétním terapeutovi, psychiatrovi. Bohužel jsem se setkal i s psychology s letitou praxí, kteří mají o léčbě závislostí představy někdy snad i naivnější než ta úplně neznalá část veřejnosti :-(((. Bohužel jsou i takoví psychiatři, o kterých píšeš :-(, ale ne všichni. Antabus může být někdy výhodný, třeba ani ne proto, že by měl snižovat chuť na chlast, ale může mít významný psychologický účinek v okamžicích setkání se spouštěčem - vědomí toho, že se závislý zblije jak Alík a bude mu špatně ubírá závaží na straně vah "dám si jednoho panáka, projednou se nic nestane" a naopak přidává závaží na stranu "abstinence je výhodná". Antabus je pomoc pro toho, kdo chce, ale neměl by být předepisován paušálně a rozumní psychiatři to ani nedělají. Souhlasím s tebou v tom, že je třeba se v tom vymáchat sám. Terapeuti ti však mohou předat znalosti, které mají, postupy, co dělat, nacvičovat s tebou, jak se chovat v nebezpečných situacích, ale nemohou za tebe žít tvůj život a nedovedou totálně přeprogramovat mozek. Naštěstí.