Bible z pohledu východních filosofií

Nerad zasahuju do těchto témat...ale dovolím si udělat menší vsuvku:-) podle mého pozorování je u všech náboženství posilován pocit víry,jinak řečeno pocit pravdy,ale u člověka je pocit pravdy silnější než pud sebezáchovy.je zajímavé že různé svaté spisy,ať už bible,či korán atd atd. rozdělují věci na dobré a špatné ale dobro a zlo jsou velice relativní prvky a definovat nejdouPodle mého názoru člověk patří do přírody a vše co ho od ní odtrhává je v rozporu,zdokonaluj sám sebe a tím zdokonalíš ostatní.....jen holt vsuvka,jsem spíš přes ty paravěcičky:-)

Mystické vědomosti jsou mocné a moc tíhne skoro vždy ke korupci.Duchovní moudrost je klíč k nezaplacení pro ty,kteří nezištně touží pomáhat druhým,jakož i dosáhnout osobní spokojenosti a štěstí-ale je zároveň nebezpečným vládcem těch,kteří chtějí ovládat druhé a hledají pouze osobní prospěch.Kde těchto znalostí užijeme ku prospěchu člověka,tam není konce zázraků.Avšak kde se zneužijí,tam se vrátí zpět jako bumerang v podobě tragédií a katastrof.To je jeden z nejsvrchovanějších"ZÁKONŮ VESMÍRU", který nesmí být porušen.Je nezměnitelný,neodvolatelný a navždy nepřemožitelný. K ESOTERICKÝM ZÁHADÁM SE MUSÍ PŘISTUPOVAT OPATRNĚ,S ÚCTOU A POROZUMĚNÍM,S OPRAVDOVÝM ÚMYSLEM POUŽÍT JEJICH MOCNÉ SÍLY K UKONČENÍ CELOSVĚTO VÉHO UTRPENÍ,ZMÍRNIT BOLEST JEDNOTLIVCŮ A PŘINÉST ŠTĚSTÍ PŘÁTELŮM,LIDEM NEZNÁMÝM,A ZÁROVEŇ I NEPŘÁTELŮM.TĚM ZEJMÉNA.POTOM BUDE NÁSLEDOVAT PŘÍLIV RADOSTI A ŠTĚSTÍ,KTERÝ HOJNĚ SESTOUPÍ NA SVÉHO UŽIVATELE.PROJEVÍ SE NEKONEČNÝMI ZÁZRAKY,JESTLIŽE LÁSKA A MÍR ZAVLÁDNOU V SRDCI TOHO,KDO SI S DOBROU VŮLI A LÁSKYPLNÝMI ZÁMĚRY OSVOJÍ UMĚNÍ A VĚDY STAROVĚKÉ MOUDROSTI. ...snad nejvýstižněji vyjadřuje touhupo dobru modlitba FRANCESCA BERNARDONEZ ASSISI,který ji s pokorou,jež je spolus trpělivostí při hledání pravdy nezbytná,pronášel nahlas každého ránanově příchozího dne: Pane,učiň mě nástrojem svého Pokoje,tam,kde je nenávist,dej,abych ukázal Lásku,tam,kde je zranění,dej,abych prominul,tam,kde je pochybnost,dej mi Víru...tam,kde je temnota,dej abych mohl šířit Světlo,tam,kde je smutek pomoz mi najít Radost!Dovol,abych nemusel tolik hledat... ...než být pochopen,raději pochopit,než být milován,raději milovat.POTOM ZÁZRAK BUDE NÁSLEDOVÁN DALŠÍMI ZÁZRAKY A DIVY NIKDY NESKONČÍ.citace z knihy:HVĚZDNÁ ZNAMENÍ...LINDA GOODMANOVÁ ...KOLIK MOUDRÝCH AUTORŮ NÁS NABÁDÁ K SESTOUPENÍ DO HLUBIN NAŠEHO NITRA, K UMĚNÍ SCHOPNOSTI SE ZTIŠIT A OTEVŘÍT SE K NASLOCHÁNÍ BOŽSKÉHO JÁ, A NECHAT PROMLUVIT ODVĚKOU MOUDROST NA VŠECHNY NAŠE OTÁZKY... A ČÍM VÍCE MĚ NESE ČAS K STVOŘITELI I JÁ SAMA, VYHLEDÁVÁM SAMOTU, NE PROTO ABYCH UTÍKALA OD LIDÍ,ALE PROTO,ABYCH JIM VÍCE POROZUMĚLA A MOHLA JIM BÝT SVÝM VHLEDEM NÁPOMOCNÁ...VŠEM VÁM VYSÍLÁM LÁSKU A NĚŽNÉ POHLAZENÍ...(FIALKA - učitelka mé velké učitelky)

vies evelyn....u mna to bolo docela tazke....ja som to najprv vobec nejako neprezivala...myslim napr. co sa tyka viery v Boha....pocula som o tom od ludi a chodila do partie mladych krestanov len preto ze sa mi tam pacil jeden chalan....o nejakom pocite ze ,,ano toto je ono,, nemol hlo byt ani reci....prave naopak...omse ma nudili, nic mi to nedavalo....modlit sa mi nechcelo...proste O NICOM!!!!Ale....potom som ale prezivala hodne tazke obdobie....a zrazu som tu ,,utechu,, zacala hladat u Boha....nikto z ludi mi nedokazal pomoct....niest moje problemy....bola to a je to cesta ale Boh si ma takto pritiahol....zrazu to zacalo davat zmysel a zrazu prislo aj to o com hovoris ty ten pocit ze ano to je ono....ale nebolo to hned....proste je to cesta....uz ma nenudilo citat bibliu alebo ist na omsu alebo sa denne modlit.....nooo niesom nejaka sveta:):):): ale verim ze Boh premiena ludske srdce a celeho ducha k svojmu obrazu.Mna to vzdy tak fascinovalo ked som citala svedectva ludi ktorí mali taký zazitok s Bohom az ,,hmatatelny,,...

celine,nemusíš tomu věřit, to po tobě přece nežádám. :) Já jsem si jistá jen svým vyciťováním a prožíváním. Stejně jako ty. Dospěla jsi ke své cestě jen na základě toho, že ti o ní řekli jiní a ty jsi jim uvěřila? Nebo jsi měla vnitřní prožitek, který se nedá moc slovy popsat, snad jen tak, že jsi v něm jasně cítila: "Ano, toto je ono, to je to pravé pro mě!"? Hm...jak ale ověřit jeho objektivní správnost a pravdivost? Pokud se to "ono" vztahuje k určitému učení, náboženství, církvi, pak je možné na to poukázat i zevně. Ale když se to "ono" nevztahuje k ničemu objektivnímu a viditelnému venku? Dokazuje se tím snad, že "to" není správné a pravdivé nebo že to snad neexistuje vůbec? Obě směřujeme k tomu nejvyššímu ideálu, i když ho nazýváme každá jiným jménem. Ty máš jako oporu církev a Bibli, já své nejvnitřnější Bytí. :)

,,Ja som Pravda, Cesta a Život....nikto nepride k Otcovi len cezo mna....,, ano to povedal Jezis.Ale prečo by sme mali veriť tomu ze ,,jezis hovoril o nasom najvnutornejsom bytí,, prečo podla teba je prave toto ta spravna interpretacia a ziadna ina??????ako vieš ze si v kontakte s touto ,,vnutornou dimenziou,, a ze sa k tebe prihovara ,,spravne,,???? z lasky sa da vselico robit.....a predsa to nemusi byt laska...ludia ,,z lasky,, klamu zatajuju.......kde maám tu spetnu vezbu ked sa riadim tou vnutornou pravdou a neuznavam bibliu ako autortu????niektore pravidla a doktriny su zalozene na SKUSENOSTI.....nie na myslienke aj ked ta je prvotná....najprv na nieco myslim az potom to vyskusam ze....ja uplne suhlasim ,,jedine co a bude v okamihu smrti pocitat je laska...,, pater Charbel

A kousek z knihy "Nová země" od Tolle:Kromě prostých a snadno ověřitelných faktů může přesvědčení, že "já mám pravdu a ty ne", velmi snadno ohrozit nejen osobní vztahy, ale i vztahy mezi národy, kmeny, náboženskými skupinami atd.Ale co je to Pravda? Skutečnost, které musíte uvěřit - tzn. jen hromada "správných" myšlenek?Katolická církev i mnohé další mají v podstatě pravdu, když považují relativismus - víru, že neexistuje žádná absolutní pravda, kerou by se lidé mohli řídit - za jedno z největších neštěstí dnešní doby. Jenže hledají pravdu tam, kde ji nemohou nalézt: v doktrínách, ideologiích, pravidlech a legendách. Co mají všechny vyjmenované formy společného? Jsou založeny na myšlení. Myšlenka může na pravdu maximálně poukázat, ale nemůže jí nikdy BÝT. Proto buddhisté říkají: "Prst ukazující na Měsíc není Měsícem." Všechna náboženství jsou pravdivá i klamavá a lživá, záleží jen na tom, jak si je vykládáte. Můžete je využívat pro potřeby svého ega nebo v zájmu Pravdy. Pokud věříte, že Pravda se skrývá jen ve vašem náboženství, využíváte ho pro své ego. Z náboženství se pak stává ideologie, která vytváří klamné pocity nadřazenosti a oddělenosti od ostatních, jež jsou příčinou mnohých konfliktů. Ve službách Pravdy jsou náboženská učení jen ukazateli nebo mapami, které nám zanechali osvícení jedinci, aby nám pomohli duchovně prozřít, neboli osvobodit se od identifikace s formami.Existuje jen jedna absolutní Pravda, ze které všechny ostatní pravdy vycházejí. Když ji poznáte, budete jednat v souladu s ní. Lidské činy mohou odrážet buď Pravdu nebo iluzi. Může být tato Pravda vyjádřena slovy? Samozřejmě, že ano, ale tato slova nebudou nikdy pravdou samotnou. Mohou na ni pouze ukázat.Pravda je neoddělitelná od vašeho skutečného já. Ano, vy JSTE Pravdou. Jestliže ji budete hledat kdekoliv jinde než v sobě, vždy jste nakonec odsouzeni k neúspěchu. Tou Pravdou jste vy, vaše čisté Bytí. Přesně to se snažil vyjádřit Ježíš, když řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život." Tato slova, správně pochopena, jsou nejpřímějším a nejsilnějším vyjádřením Pravdy, které kdo kdy vyslovil. Naopak, pochopena špatně, mohou způsobit spoustu problémů. Ježíš hovořil o našem nejvnitřnějším Bytí, esenci každého muže a ženy, každé životní formy. Mluvil o životě v každé bytosti. Někteří křesťanští mystici to nazývají "Kristus v nás", buddhisté "Buddhova přirozenost", hinduisté "Átman", "vnitřní Bůh". Když jste v kontaktu s touto vnitřní dimenzí - což je v podstatě váš přirozený stav, ne nějaký nereálný cíl - ve všech vašich vztazích i činech se bude odrážet jednota s Životem, který můžete cítit hluboko ve svém nitru. To je láska. Zákony, zákazy a pravidla jsou nutné jen pro ty, kteří nejsou v kontaktu s tím, čím jsou, se svou nejvnitřnější podstatou, vnitřní Pravdou. Svatý Augustin řekl: "Miluj a čiň, co chceš". Pomocí žádných slov se nedostanete blíže k Pravdě než touto cestou.

Tak konec hraní a zpět k "filozofování" :)...Další úryvek z knihy od pana Vacka:Janovo evangelium je z Nového zákona nejduchovnější. Je v něm ukryta cesta k poznání sama sebe, k poznání onoho "Já Jsem, kterýž Jsem", o kterém praví Mojžíš, že je Bůh. Proto by se dalo oprávněně nazvat "vědou Já Jsem". Všimněme si, s jakým důrazem zde Ježíš o Já Jsem jako o sobě samém mluví. Přímo řekl: "Dříve než Abraham byl, Já Jsem" (Jan 8,8). Co to znamená? V prvé řadě to, že není a nebyl tělem, které žilo na začátku našeho letopočtu v Palestině. Ten, kdo Jej ztotožňuje s tímto tělem, chová se jako tehdejší lidé, kteří mu ve své nevědomosti namítají: "Padesát let ještě nemáš a Abrahama jsi viděl?" (Jan 8,57). Ježíš je tudíž Já Jsem, čisté a ryzí vědomí Boží, Duch Boží či Duch svatý v nás, které dosahují jako výsledek svého duchovního úsilí a milosti Boží všichni ti, kteří se nespokojují pouze se zevní zbožností, ale touží "vidět Boha tváří v tvář". Ježíš je s tímto Božím Já Jsem tak ztotožněn, že mluví jako on. Nevyjadřuje se jako tělo či osobnost, ale jako Duch, jako Já Jsem, které v sobě dosáhl a uskutečnil. Proto také může říci, že když Abraham uviděl Jeho den, tak se veselil (Jan 8,56). Jinými slovy, když Abraham dosáhl spojení s Bohem, s vědomím Já Jsem, tak se radoval, protože s dosažením Boha získával i Jeho radost a blaženost, kterou Indové nazývají ánanda. Bude-li někdo zachovávat Ježíšovo učení (Jan 8,51), nezemře, ale přemůže smrt. Ten, kdo podle nauky vedoucí k poznání Já Jsem, kterou hlásá Ježíš a další duchovní velikáni všech dob, je i dosáhne, ten sice tělesně zemře, ale dosáhne duchovní nesmrtelnosti v Ježíšově nebeském království. Ti, kteří tuto nauku praktikují, jsou i Jeho učedníky (Jan 8,31). Je zřejmé, že platí i opak: ten, kdo v sobě Krista, Já Jsem, nedosáhne, je duchovně mrtvý. Nemá Božího Ducha. Chceme-li porozumět podstatě Krista, tj. podstatě Já Jsem, musíme ji zbavit všeho osobního, všeho, co ji nějak váže k tělesnému Ježíšovi a chápat ji zcela duchovně, jinak ji nepochopíme. Nesmíme být jako židé a soudit podle těla (Jan 8,15), ale podle Ducha. Kdo nemá Já Jsem (Jan 8,31), ten nemá ani Boha, protože Já Jsem je Otec. Otec a Já Jsem, Jedno Jsme (Jan 10,30). Nauka o Já Jsem (Jan 8,26), o Bohu, kterou získal z vlastní zkušenosti, Ježíš učí svět. Když povýšíme syna člověka (Jan 8,28), tedy duchovní život na prvé místo svého snažení a vše mu obětujeme (Jan 8,28), tak poznáme vědomí Já Jsem. Můžeme to chápat i jako narážku na ukřižování, ovšem vnitřní a ne zevní, tedy ve smyslu mystické smrti. Poznání Já Jsem je poznání Pravdy, je onou pravdou, která vysvobozuje (Jan 8,32), protože je poznání naší pravé, božské podstaty. Vědomí Já Jsem je To, co, když je zde na světě ještě za života dosaženo, přežívá i tělesnou smrt a je tedy světlem věčného života. "Pokud jsem na světě, jsem světlo světa" ( 9,5) - člověk, který realizoval světlo Já Jsem, se stává zdrojem jeho poznání i pro druhé, je tedy duchovním mistrem i spasitelem. Já Jsem v nás je chlebem, tj. potravou našeho duchovního života (6,45 - 51), který nám přináší duchovní nesmrtelnost. Ten, kdo v sobě vědomě udržuje vědomí Já jsem, sytí svůj duchovní život jeho vlivem, který sestupuje z Božské oblasti - "shůry z nebe" (6,58). To je onen Duch, který oživuje tělo (6,63). Tělo samo o sobě, a to i Ježíšovo, je jen jeho dočasným nástrojem. Já Jsem jsou dveře do duchovní oblasti, do království nebeského (10,9). Kdo chce do něj vstoupit, musí si v sobě toto Já Jsem uvědomit. Pokládat "duši za druhé" (10,15) je duchovní technika, ve které mistr přenáší do žáků své vědomí Já Jsem, a tak v nich budí vlastní poznání Já Jsem. Je to totéž, co se jinde nazývá zasvěcením, které má různé podoby. Zasvěcení do Já Jsem je nejvyšší. Já Jsem má i jiné ovčince (10,16), neboli nauka o duchovní stezce Já Jsem není výlučnou záležitostí Ježíšovou, ale je učena ve všech světových náboženstvích. Já Jsem a Otec Jsou Jedno (10, 30). Otec jako absolutní Bůh je substanciálně totožný s Já Jsem všech lidí. Ve vědomí Já Jsem jsme všichni bohové (10,34 - 35). Bude-li Já Jsem povýšeno od země (12,3), tj. nebudeme-li své Já jsem ztotožňovat s naším tělem (tzn. s hmotou, se zemí), ale uvědomíme-li si, že jsme sebe si vědomá duchovní existence, sebe si vědomé vědomí Já Jsem, pak toto Já Jsem vše v nás potáhne k sobě a do sebe, tj. budeme poznávat, že je ve všem a vším. Ten, kdo má světlo vědomí Já jsem, je synem světla v nevědomosti o své vlastní podstatě. Ten, kdo pohrdne touto naukou (12,48), odsuzuje sám sebe, protože se vylučuje z Boha - z Já Jsem. Já Jsem je cesta, pravda i život (14,6). Cesta je duchovní praxe. Hledání a uvědomování si Já Jsem v sobě je duchovní praxí, cestou, která vede k poznání pravdy v naší božské podstatě. Je-li nalezena, propůjčuje nám věčný, ne ovšem pozemský, ale duchovní život. Verše (14,8 a další) jsou charakteristické: ani apoštolové, nejvyspělejší Ježíšovi žáci, této nauce nerozuměli a nechápali ji. Filip např. chce na Ježíšovi, aby jim ukázal Otce, jakoby Bůh byl osobou z masa a kostí a Ježíš jej za to kárá. Co by asi řekl dnešním křesťanům, kteří jeho samého ztotožňují s historickou osobou ze začátku letopočtu? Poznání Já Jsem přináší i možnost vyslyšení našich modliteb (14,13 - 14), což je i dále několikrát zopakováno. Prosíme-li ve vědomí Já Jsem, které je Ježíšovým pravým jménem, tj. jeho pravdou podstatou, budeme vyslyšeni, ať prosíme o cokoliv. V 15. kap. verš 1 . je Já Jsem přirovnáno k pravému vinnému kmeni a my k ratolestem, které na Já Jsem rostou, což poukazuje na to, že základ, podstata všech lidí je Já Jsem a vše ostatní - naše mysl, osobnosti i tělo je z Já Jsem vyživováno a z Já Jsem vzniklo, tak jako u vinného kmene rostou ratolesti a z něj berou i svůj život a vše potřebné ke svému životu. Ten, kdo dosáhl Já Jsem podle Ježíšových příkazů (15,14), není již žákem, služebníkem, ale přítelem, tedy přítelem božím a přátelství je rovnost v Bohu, rovnost v Já Jsem. Duchovní cesta není hladká ani snadná, ale tvrdý boj, pracné úsilí a mnoho utrpení. Zrod nového božského života Já Jsem je přirovnáván ke zrodu dítěte, vědomí Já Jsem v nás. Duchovní lid na světě čeká jen soužení (16,33), ale musíme doufat a Já Jsem nakonec přemůže svět (17,331; ne že bychom získali zevní vládu nad světem a stali se jeho vládci, ale že přemůžeme jeho vnitřní moc nad námi a osvobodíme se od něho. Nedostaneme tedy odměnu na tomto světě nebo od něj, ale v duchu a duchovní, a tak také musíme chápat i přísliby blahoslavenství. Naše království není z tohoto světa. Verš 16,32 poukazuje na dočasné opuštění stezky Já Jsem, kdy se "rozprchneme" z nitra do světa, což se stane vícekrát; důležité je, abychom se vždy co nejdříve vrátili a nepropadli malomyslnosti či sebeobviňování. Cílem této stezky je jednota v Bohu: "Aby všichni Jedno byli, jako Otec a Já Jsem v historickém Ježíšovi, aby byli Jedno, jako my Jedno Jsme, aby dokonáni byli v Jedno" (17,21 - 23). Že je tomu opravdu tak, dokazuje i začátek Starého zákona, kde se líčí, jak "bohové" žili mezi lidmi.

Jo, já už jsem to pozkoušela. Dokonce když při tom zmáčknutém ALTu stisknu to číslo několikrát, je tam zas něco jiného. Hraju si jak malé dítko, dík za inspiraci, a sorry za off topic.

Ono to srdíčko je vlastně symbol z karet:Alt+3=

Čarodejnice:)

Naturo,musíš současně zmáčknout Alt a vpravo číslo 3.

Evelyn, jak děláš ta srdíčka? :o) To je bezva!

noniku,

to nenachazi, bohuzelja ji snad nekde sezenu, abych ti udelal radost:)

noniku,moc díky za velkorysou nabídku :), ale od pana Vacka mi úplně stačí těch pár úryvků, co mám. :)A nenachází se v tvé knihovně náhodou "Červený lev. Nápoj věčného života." od Márie Szepesi? Tu bych brala. :)))

minarika tam bohuzel nemam, toho jsem rozdal uz vloni:(

evelyn....jestli te zajima filosofie pana J. Vacka a nechces jeho knihy kupovat. Tak ti rad prenecham ty svoje. Zaplatila bys jen postovne. Mam kupu knih z duchovni tematikou, co se mi uz nevejdou do knihovnicky, nejenom vacka, tak to rad nekomu predam, nechci to vyhazovat.

To jsem skutečně nečekal;)Já to měl stejné u Lazareva. Poprvé jsem ho odložil, že ještě nebyl čas, a později jsem se k ní vrátil a pochopil.O Minaříkovi se říká, že je složitější. Já ho taky začal číst až po několika letech, co koukam na jeho knihu v knihovně;)

no...zdravej strave sa nevenujem v zmysle ze by som nejako studovala vitaminy, ich posobenie, zatial sa spokojim s tym zakladom .....ale ine som chcela napisat...asi to nie je celkom k teme o biblii z pohladu vych. filozofii, ale celkom ma to zaujalo.....kedze sa mi do ruk nedostava ,,len,, biblia a modlitebna knizka:):):):):) nasla som taku zaujimavu knihu ,,Miluj svoj zivot,, myslim ze je to taky lahsi zaner...nejako extra tam autorka nefilozofuje...a aj ked neberiem odtial vsetko co pise do bodky predsa ma zaujali jej tvrdenia o tom co znamena konktretna choroba.....napr. na tu rakovinu tam pise ze je to dlhodoby odpor.....depresia znamena potlaceny hnev atd.....a proste niektore choroby tam takto ,,vysvetluje,, ze co ich sposobuje na dusevno duchovnej urovni. Velmi pekne tam hovori o tom co sposobuje nase neuspechy a ako sa z toho vylizat....Z vlastnej skusenosti viem ze a aj z krestanskeho hladiska je to pravda ze ak sa odstrani tato pricina tak casto sa odstrani aj choroba.....ale nie je to tak vzdy a u kazdeho na 100percent bohuzial...neni to uplne k teme ale aspon sa nehandrkujeme no nie je to super???

Granvine,asi tě to překvapí, ale knihy od pana Vacka jsem nečetla. :) Mám jen pár úryvků z jeho knih, které vyšly v roce 2004 v časopise Phoenix a ty jsem kopírovala sem.Právě teď jsem začala číst knihu od Eckharta Tolle "Nová země", jsem na začátku, takže k ní nemohu říct zatím nic. Koupila jsem si ji na základě jeho knihy "Moc přítomného okamžiku", která se mi moc líbila.Vzpomněl jsi pana Minaříka... :)...už delší dobu informace o něm poletují kolem mne, až jsem se rozhodla, že si ho přečtu. Už kdysi jsem začala číst jeho knihu Přímá stezka, ale musela jí zanechat; možná ještě nebyl ten správný čas. :) A když jsi ho nyní zmínil i ty... :)))