bojím se v autě

pro j.: děkuju za vyčerpávající odpovědi, jednoznačně se na mě hodí argentum nitricum, dá se to nějak sehnat? musím jít k homeopatovi ? takto přesně, jak je u toho léku popsáno, se chovám i při jiných příležitostech. např. když mám jít do společnosti. Co se týká toho vyrovnání, taky jsem nad tím přemýšlela tímto způsobem, ale moc jsem to nevzala, mamince bylo 37 let a nechala tady mě osmiletou a sestru čtyřletou, vyrostly jsme bez ženského vzoru, i když otec se znovu oženil, nebylo to to pravé, i když jsme s nevlastní maminkou dobře vycházely.třeba si to trochu idealizuju a měla bych s vlastní maminkou problémy, byla hodně ctižádostivá ,co se týkalo nás. s otcem jsem si nikdy nerozuměla a nerozumím dodnes.no, třeba to všechno někdy pochopím. díky

Ještě pro ni-ku něco o životě ...Nevím, jak se díváte na to, co se děje s člověkem po smrti, na reinkarnaci atd. Napíši Vám svůj pohled, to, co mě k tomu napadá.Bylo by dobré dále toto: Přijmout (i když je to někdy velmi těžké), že události se nedějí náhodně, ale že mají svůj (skrytý) smysl. Řekla bych, že až na vyjímky, kde může být i nepozornost při autonehodách, všichni odcházíme z pozemského těla (smrt) přesně, kdy máme. Vše je nějak řízeno, ač se nezdá, ale je to spravedlivé. Je možné, že Vaše maminka si tady svůj úkol splnila a měla odejít (nebo měla prostě nějakého důvodu odejít tenkrát). Vy jste si třeba to, co jste prožila, měla z nějakého důvodu prožít. (Je možné se na to zeptat někoho jasnovidného, ale nevěřit všem, hledět na to, jaký ten člověk je celkově a brát v úvahu, že také mu vždy nemusí být vše odhaleno). Prostě přijmout, že to tak asi mělo být, že maminka dále pokračuje ve své cestě, přát jí dále to nejlepší, snažit se přijmout tuto část svého života, (svůj osud). Osud není nic neměnného, tvoříme si ho svými činy. Takže ho řídit k dobrému. Když se o to snažíte, tak se nemusíte ničeho bát, vše se stane tak, jak je to pro vás nejlepší. Pokud manžel (či jiný řidič) jezdí, jak nejlépe umí, opatrně, vložit vše do "rukou Božích". Třeba poproste o ochranu pro Vaše auto. Jak píšete:

Můžete zkusit i poradnu paní B. Maškové. Toto jsem okopírovala z diskuze o homeopatii: "Rada bych jeste upozornila ucastnice a ucastniky teto diskuse, ze i nadale funguje moje Poradna klasicke homeopatie zde na Doktorce. Muzete se tedy na me i do budoucna obracet s dotazy tykajicimi se lecby klasickou homeopatii prave tam. Dale doporucuji k prostudovani stranky Ceske komory klasicke homeopatie, profesni organizace klasickych homeopatu, jejiz jsem clenkou, na www.homeopathy.cz. "Někteté z těch léků, o nichž jsem psala, mám doma.Jinak, jak psal Kiri, něco v tom smyslu vzít zázračnou kuličku a nemuset nic dělat. Já chápu léčbu homeopatií i takhle: jako pomoc na naší cestě, může člověka zbavit nějakých problémů, někam ho posunout, aby např. si oddechl od potíží, uviděl věc z jiného pohledu, něco si prožil, získal jiný náhled na věc. Může mu to pomoci něco ukázat, ale konat pak musí sám. Takže může to být pomocník (těch různých pomocí může být samozřejmě daleko víc).

Tak teď o těch lécích:Lék Argentum nitricum 9 CH - V jeho obraze je také: chaotický neklid, třes. Neklidné, roztěkané,

Milá ni-ko! Omlouvám se, že píši trochu později. Nějak nestíhám :-)Napíši něco z knížek o těch lécích, které jmenoval pan Pavel, třeba se v nějakém nejvíc poznáte. Vypisuji jen něco málo, co se mi zdá, že by se mohlo k tomu vztahovat, někdy je to u více léků podobné. Není jednoduché vybrat ten nejbližší lék. Také nejsem žádná homeopatka, jen se o homeopatii několik let zajímám, slyšela jsem nějaké přednášky, četla trochu knížek. Takže jen radím, co si myslím, že by mohlo pomoci. Já bych prostě zkusila jeden lék z toho (třeba až pojedete autem na kratší vzdálenost, ne až za měsíc k moři), a uvidíte. Když by nepomohl vůbec, můžete zkusit jiný. Léky se prodávají v lékárnách, většinou na objednávku, stojí kolem 40 - 50 Kč. Kuliček je v jednom balení hodně, snad 40 nebo víc (nepočítala jsem to :-) Asi bych vzala den před cestou jednu kuličku, další v den cesty, další asi na začátku cesty, případně ještě při cestě. Nejdůležitější by bylo podle mě to podání na začátku cesty. Teď mě napadla ještě myšlenka - použít kapičky první pomoci, Bachovy nebo Moravské, což je obdoba Bachových, ale vhodná pro oblast střední Evropy (a také levnější). Něco takového je vůbec dobré mít stále u sebe pro případ potřeby své či ostatních. Ty používáme docela často. Jinak, jak jsem psala, když budu vědět údaje o Vás, zeptám se jasnovidného léčitele. Můžete třeba napsat svůj mail. Nevím, jak mohou být tady příspěvky dlouhé, raději to rozdělím do víc příspěvků.

pro j. : děkuju za odpověď. Nikdy jsem se s tím nevyrovnala, mám dodnes pocit, že jsem ze zničené rodiny, změnilo mi to povahu a životní směr.Když se to stalo, bylo mi 8 let.Dělala jsem tenkrát samostatnou a statečnou, v pubertě přišel zlom, absolutně jsem nevěděla, co sama se sebou. Ty problémy při jízdě v autě jsou úzkost,trávicí potíže, nervozita, dávám to dost najevo rodině, ale vím , že je to hrozný a je mi z toho ještě hůř. Líbí se mi takové ty energické ženy, které si ví vždy rady a připadám si neschopná, že nejsem taky taková. Dost se ale v životě snažím, nakonec všechno zvládnu, ale ty nervy okolo toho- já mám totiž i pocit, že bez těch nervů by se mi to nepovedlo. Je to takovej bludnej kruh a nevím, jak z toho ven. Ještě jsem zapomněla: poslední vjem před tou nehodou: po dvou týdnech pobytu výlet, cesta zpátky , rodiče si povídají, já usínám, mám pocit bezpečí, probudím se na mezi, auto přede mnou na střeše... dál to nebudu rozepisovat. Nejhorší je to, že bylo všechno v pořádku a během chvilky se to obrátilo. Připadá mi to tak, jako bych těma nervama pojišťovala, že se nic zlého nestane, ale otravuje mi to život a já tím otravuju život ostatním. Snad jsem to popsala co nejpřesněji.

Chtělo by to, kdybyste popsala více své stavy při tom cestování autem, aby se z těch léků vybral ten co nejvíc sedí. Když budu vědět jméno a příjmení a datum narození, mohu se také zeptat léčitele na radu (i na homeopatický lék).A přijmula jste už tu událost, tu bouračku tenkrát, kdy Vám odešla maminka? Myslím, jestli jste se s tím nějak vyrovnala.

Ptala jsem se na foru o homeopatii. Tady je odpověď homeopata Pavla:Nejčastějším lékem je Aconitum, lze zvážit i Opium, Argentum nitricum, Arsenicum album, Gelsemium, Carcinosin, o kus dál stojí Ignatia, Acidum phosphoricum, Phosphorus, Veratrum album a další. Obecně je třeba INDIVIDUALIZOVAT - je to jedno ze zákl. pravidel homeopatie

Já jsem na kineziologii už byla.Do minulé dovolené jsem měla ten strach celkem zvládnutý, ale po té menší kolizi přišel zlom k horšímu.Proto zkouším, co se dá.

Na jiném příspěvku týkající se kalustrofobie jsem před chvílí psala, že jsem rovněž nechtěla podstoupit regresní terapii, nebo hypnozu, takže jsem šla ke kinezioložce.Zase samozřejmě záleží na tom, jak je dobrá, jakou má praxi. U kinezilogie mě lákalo to, že to je jemná metoda, mohou ji běžně podstupovat i děti, je nenásilná a hlavně nemáte u ní pocit, že vás jakoby někdo ovládá, nebo jste ovládáni. To je to, proč jsem se bránila regresi.Ne vždy se to samozřejmě povede na první pokus tak jako u mne, ale myslím, že to stojí za úvahu. Najděte si na netu něco o této metodě.Pokud se týká regresní terapie, ne každý člověk je vhodným adeptem, zvláště lidem nadmíru citlivým nemusí vždy sedět.

Ano, mám k dispozici statistiku (skutečně jen statistiku, žádná osobní data) jedné mé známé psycholožky, která má za sebou desítky úspěšných případů. A poctivě řečeno - i pár neúspěšných, kdy nedošlo k znatelnému zlepšení. Nemá žádný případ, při kterém by došlo ke zhoršení. (Tu statistiku mám k dispozici z toho titulu, že pro ni dělám servis - papíry a účetnictví). A kromě toho o tom taky něco vím (Filosofická fakulta Palackého univerzity, obor Všeobecná psychologie) a příležitostně provádím i vlastní praxi. Úspěch i neúspěch jakékoliv psychoterapie je ze 100% závislý na motivaci pacienta. Sednout si u terapeuta pasívně do křesla s myšlenkou "něco se mnou udělej" nefunguje - i když pasivita je oblíbená, svědčí o tom i ten nápad s homeopatikem: sním pilulku a bude mi dobře. Myslím, že tak jednoduše a hlavně bezpracně nejde nic.A výroky typu "ta či ona terapie je nebezpečná" neberu. Je to totéž, jako výrok "penicilín je nebezpečný". Není, musí být jen vhodně použitý.

Pro j. : jste moc hodná- podívejte se , prosím. Já bych se cestám autem taky nejraději vyhnula, ale dost dobře to nejde. Mně to vyloženě otravuje celou dovolenou, i když mi u moře nic nevadí- jezdíme už pátým rokem na stejné místo, takže jedu do jistoty. Musím to absolvovat kvůli rodině, syn je astmatik. Na kole jsem jezdila, ale teď žádné nemám. To jsem se ale vůbec nebála, ani na silnici. Mám prostě spojené auto- bouračka- smrt.

Tak psala jsem to o sobě, já že moc nejezdím. K moři autem nechci navíc i z důvodů toho, že hodně špatně snáším vedra. A v autě mi bývá občas nevolno. Co takhle zkusit nějaký homeopatický lék na strach před jízdou? Mám se podívat, který by to mohl být?A co takhle do města na kole mimo větších silnic? :-) Na kole je to dobré? Na větších silnicích nedoporučuji.

Regresní terapii nedoporučuji !!!! Byla jsem na ní a zanechalo to ve mně stopy viny za to, co jsem tam viděla, pak jsem se necítila vůbec dobře.Zdraví Jana

To je taky dobrá rada, držet se doma a nejezdit autem. Bydlím v malém městě mezi Brnem a Třebíčí, takže cestě tam i tam se nelze občas vyhnout, cesta do Brna po dálnici- au, au, už teď mě bolí břicho strachy. Za měsíc jedu do Chorvatska- 14 hodin v autě, horší ještě o to, že ta nehoda se nám stala při dovolené u moře, naštěstí ne zrovna v Chorvatsku. Kdo jezdíte autem k moři-jak to snášíte? Nebudu přece celou cestu omámená Diazepamem nebo něčím podobným.

A abych tedy dala i nějakou radu, co se strachem v autě. Já osobně bych si o tom popovídala s léčitelem, který by mi to vysvětlil. Jistě ne s takovým, který provozuje hypnozu, ale s těmi, s jejichž prací souhlasím a vím, že se snaží upřímně pomáhat a také mají nějaké znalosti o věcech, co sice vidět nejsou, ale jsou skutečností. Kteří třeba vidí tam, kam my ne. A hlavně bych se snažila dělat to, co cítím. (Autem ani moc nejezdím, nejraději jsem doma a v okolí.)Nemyslím si, že by lidé, co propagují regresní terapii a hypnozu chtěli úmyslně zle, jen nevidí tak daleko, že to může dost škodit. Vidí třeba vymizení problémů u těch, co to podstoupili, ale to je málo. Pak se problémy objeví zase jinde a třeba daleko větší. Přeji vše dobré!

Kiri,Kiri, to samé bych mohla říct o Vás. Vy snad máte podrobnou studii mnoha lidí (nebo všech) kteří to podstoupili, zvláště hypnozu, jaké následky to mělo - hlavně na jejich duši? Kolik jich je z toho v psychiatrické léčebně, kolik jich má jiné problémy? Možná by stálo za to se zeptat např na fóru schizofrenie atd, kolik lidí na tom bylo. I když tam chodí jen malá část, takže se to nemusí tak poznat. Neukáže se to třeba hned, ale až po čase. Nemusí se to také projevit u všech a nemusí být jasné, že je to z toho.Prostě je to nepřirozené, vydáváte se bez ochrany do prostředí nebezpečného, riskujete, ale když chcete, ... zodpovědnost je na Vás.

Pro Kiri: můžete mi někoho doporučit ?Máte vlastní zkušenost ?

Autor: j. Datum: 16.7. 2004 16:31:20 Pověry neznalých. Jedná se o práci s podvědomím, a podvědomí nedovolí udělat něco špatného.

Díky za odpovědi, i když jich moc není. Hypnóza nebo regresní terapie mě už taky napadla, ale dost se bojím, že si třeba psychiku rozhodím ještě víc. Chodila jsem nějaký čas k psycholožce, bylo to spíš o tom, jak si natlouct do hlavy ty správný návyky a o to se snažím. Asi to bude ještě nějakou dobu trvat. Myslela jsem, že třeba odpoví někdo s podobnou zkušeností a podělí se o tip, jak s tím strachem bojovat. Moc mi to svazuje nohy.