Bojím se porodu

Já rodila tím způsobem,že jsem šla k poslechu ozvů a lékař mě poslal hned na sál. Bez nálevu a zez holení. Já jsem se posrala taky,ale to lékař čekal. Jinak bych ohrozila dítě na životě. Mělo omotanou pupeční šňůru,takže se někdy nedivte.Pokud ta nade mnou měla nějaký bobek,klystýr určitě měla,ale špatně se vyčistila a za to ona fakr nemohla. Jste slepice,když myslíte na tyto věci,co jsou docela běžné a hlavně lidské. Já v prvé řadě myslela na dítě a to bylo díky tomu,že jsem netrvala na klystýru zdravé.
Ty sestry co se té rodičce smály by měly dělat na patologii,tam to už lidé nevnímají.

Když se bojíte klystýru,...mě to napadlo... Vždyť klystýr je to nejmenší. Nechápu, že se mu někdo brání. Já bych se při porodu posrat nechtěla. Navíc si myslím, že je porod snadnější, když jsou prázdná střeva. Rodila jsem dvakrát, vždycky s klystýrem a nepřišlo mi to nikdy divné. Mimochodem, sice jsem neřvala, byla jsem úplně potichu, ale protože jsem rodila 12 hodin s kontrakcemi co 5 minut, tak jsem byla taky spocená jak ve filmu, to mi přehnané nepřijde. A po mně rodila paní a ta řvala na celou nemocnici. Druhou dceru už jsem rodila jen tři hodiny, ale s kontrakcemi po 2 minutách a s daleko silnějšími, takže jsem byla zase úplně spocená. Bolesti to byly obrovské, ale vzhledem k té odměně, která za ně byla, bych rodila klidně znovu a opět s klystýrem. Za ten bobek bych se styděla i kdyby se mi nikdo nesmál, asi bych se propadla hanbou pod stůl. Jedině jestli se jednalo o překotný porod a klystýr se nestihl, pak se omlouvám, s tím se nic dělat nedalo a není za co se stydět, ale jinak jo, protože se tomu dalo předejít.

I v dnešní době se některé sestry v nejtěžších chvílích ženy chovají s prominutím jako krávy. U 2. dítěte jsem při porodu bolestí trochu vyjekla a sestra mě hned okřikla, ať jsem zticha a dálala si prst k puse. Dorazila to, když jsem zatlačila a vytlačila malý bobek, že se s druhou sestrou začaly smát. Proboha, to nikdy neviděly porod? Známá se při porodu prý posrala, rodila naštěstí jinde, než já a chování lékařů a sester si pochvalovala.
Jinak myslím, že kolem porodu se to přehání, když vidím filmy, jak tam ženská řve jako bejk a je celá mokrá od potu, připadá mi to dost přitažené za vlasy a holky pak chudáci se bojí mít rodinu.

Aničko, v dnešní době je medicína na velmi vysoké úrovni a úmrtí rodičky je velmi nepravděpodobné (pokud rodí v nemocnici). Ničeho se neboj. Můžeš ale napsat na [email protected] a dostane se ti podpory.

prosím o radu ahoj ja se mooooooc bojim porodu sice je mi teprve 11 ale ja se bojim mama chce dite a ja se bojim ze umře prosim pište na [email protected] nebo na tel 777245501

jo a taky mi bylo zakázáno...Prosímtě, Iveto, kde jsi to rodila? Proč na tebe byli takoví?

jo a taky mi bylo zakázáno...Nejsi citlivá, ale když se k tobě takhle chovali, enní se co divit.

Zaplať Bůh za epidurál. Rodila jsem v roce 1981.Začalo to někdy o půlnoci a rodila jsem v půl šesté večer. Bez toho abych směla slézt z postele, napít se, dojít si na záchod. Ve tři mi protrhli vodu a bolesti začaly snad po minutě a pomalu jsem se otvírala. Na praxi byli medici, takže když mě vyšetřovali, nejdřív mě vaginálně vyšetřil lékař a potom student. Navíc já nána hodně prodýchávala do břicha a nakonec jsem dostala hrozné křeče, jak jsem hyperventilovala. Byla jsem celou dobu sama na hekárně, zakřičela jsem jenom jednou a ve zbytek času jsem brečela, že chci umřít. A tam se stalo něco, co mi dodnes nevymizelo z paměti. Sestra mě uhodila. Dala mi takovou ránu přes zadek, že dnes se divím, že jsem jí to nevrátila. Jenže bylo mi 23 a byla jsem ze všeho k smrti vyděšená. V půl šesté mi skočily dvě sestry na břicho a syna doslova vytlačily. Potom mi doktor musel vymačkat placentu. Nechutná bolest.Ale miminko bylo doslova dárek, který dal na vše zapomenout. To co mě však udivilo nejvíc, bylo to, že ač já jsem sestra a muž lékař, dovolily si,( především sestry) chovat se tak, jak se chovaly. Propadla bych se hanbou takhle se chovat ke komukoli, natož ke kolegyni.
Ale ta doba je pryč. Dnes jsou porodnice pozitivní, personál milý a hodný, nikdo nikoho zbytečně netrápí a jde to i bez křiku a zbytečné bolesti. Nemáte se čeho bát. Uteče to jako voda a to, co za to dostanete, je ta nejkrásnější odměna.
A určitě si s sebou vezměte manžela. Bude si Vás mnohem více vážit, až uvidí, co žena vydrží, aby darovala nový život.
Všem Vám držím palce.

s trháním osmiček bych porod fakt nesrovnávala, trhali mi 4 osmičky, z toho 2 byly strašné a 2 v pohodě. To je jak s porodem, 2 ženy ho mají v klidu a 2 ne.
Jednu osmičku mi dělali 2 hodiny, rozřezávali, šili, dloubali, nemohli najít zbytky kořenů, tak se tam dloubali a hledali zbytky. Injekce už přestávali účínkovat, protože to bylo dlouhé. Následně po tom, jsem týden nemohla otevřít ani pusu. Musela jsem cvičit otvírání pusy. Otevřela jsem ji na 1cm. Doktorka mě říkala, že musím cvičit otvírání pusy, jinak mi tu pusu otevřou násilím. Takže jsem si strkala předměty do pusy a tím se snažila tu pusu víc a víc otevřít. Za 14 dní se mi to povedlo. Přesto porod byl 1000x horší. Pro mě. Každý to má jiný, jako s těmi osmičkami. Některé osmičky nebolí a některé bolí a některé dělají následně problémy. Takže buď ti porod vyjde dobře, nebo bude bolet. To nikdo neví.

jo a taky mi bylo zakázáno křičet-hekat. Protože jsem rodila ve 3h ráno, tak abych prý nevzbudila ostatní. Je fakt, že to řvaní se mi zdá trochu pomáhalo. Ikdyž se říká, že to vyčerpává. Muselo se to ozývat před nemocnicí, byla jsem fakt hlučná :-) Tak mi zakázali řvát, že by se nikdo nevyspal :-) Taky jsem nechodila do žádných kurzů, takže ponětí o nějakým vydýchávání jsem vůbec neměla. Chvíli jsem byla ve sprše, ale zas tak dlouho jsem jim nechtěla plýtvat vodou :-) jinak kozu a nic takového tam ani neměli, stejně bych nevěděla jak na to. Pak jsem měla takový stav, že bych do sprchy ani nedošla. Podle toho jak jsem snášela tu bolest jsem asi citlivá, ale i tak jsem to zvládla, takže myslím, že to zvládne každý.

jinak zašívání to jsem vůbec necítila. Každý to má jiný. Někdo popisuje porod dokonce jako nebolestivý.
Pro mě byl tak bolestivý, že jsem se vůbec nerozmýšlela, co se může stát po epidurálu, prostě epidurál byla pro mě nutná pomoc. Jinak bych to nezvádla tak dlouho. Takže děkuji za něj, ikdyž anezteziolog přišel až za 4 hod. Měl prý práci někde jinde a byl na jiném oddělení. Takže jsem na něj musela dlouho čekat.

ještě dodám, že ke konci porodu už jsem neměla sílu. Tlačila jsem jak to šlo, ale dítě nešlo ven, a když doktor říkal, že musím přídat, jinak bude muset dítě vytáhnout kleštěmi, tak to najednou šlo :-)

Tak jako mladá prvorodička 21let, musím říci, že porod byl horší než jsem si představovala. Tím tě ale nechci strašit. Bylo to dlouhý kolem 12hod, pýchli mi epidurál, protože jsem si bolestí rvala vlasy. Epidurál účinkoval jen 3 hodiny, takže i tak jsem si protrpěla. To tlačení nebylo až tak hrozný. Nejhorší byly kontrakce 12 hod před porodem. Málo jsem se otvírala. Po porodu přišlo další, neodtékala mi myslím placenta- nebo to- co když nevyteče, tak se zemře na otravu- nevím jak se to teď jmenuje, takže mi tam doktorka strčila celou roku a vytáhla mi to. Au au, byla jsem celá rozbolavěná, že bych nevěřila, že taková bolest to je. Ale ke konci porodu jsem byla už docela otupělá, že jsem tu bolest snášela lépe než na začátku. Epidurál ti nepomůže na celý porod pravděpodobně, ale zlaté 3 hod. bez bolestí. Pak už to bylo fajn. Člověk na všechno zapomene. Takže bych klidně do toho šla znovu. Těch 12 hod se dá přežít. Stálo to za to, moje děťátko je moje sluníčko života. Pak už se mi zdál horší pobyt v nemocnici, mám fobii z nemocnic, zhubla jsem tam 5kg, nespala jsem tam, byla jsem vyčerpaná. Pobyt v nemocnici byl pro mě horší než samotný porod.
Přesto chci říci, stojí to za ten uzlíček. A rozhodně bych do toho šla znovu. Největší láska je moje dítě, které mi dělá radost a které miluji. V tom věku bych ani nevěřila, že dítě bude pro mě vším.
Je fakt, že jsem měla více problémů, kojení- rozpraskané krvavé bradavky, celá promočená od mlíka, nakonec když jsem se rozkojila, bylo nám z důvodů alergie kojení zakázáno. Takže také super stav. Teče Vám mlíko, ale dítěti ho dát nemůžete. Naštěstí to je už za námi, ale všechno stálo za to. Psychická bolest je podle mě horší než fyzická. Zvládneš to i ty, a když se bojíš, tak věřím, že to tak hrozné nebude. Neboj se, zvládneme to všechny a porod není tak strašný. I těch 12hod rychle uteče.

dneska tady v jedný diskuzi...Ve většině porodnic se za epidurál neplatí.

Neslyšela jsem, že by se někdy někomu stalo něco po epidurálu, akorát ne všem vždycky zabral tak, jak měl...

I když se epidurál dává často, není to zrovna bezpečné, musíte podepsat papír, že souhlasíte, kdyby měl epidurál nějaké následky, těch následků je na tom papíře napsáno dost, píchá se k páteři, má bolest tlumit, ale někdo ho prostě nedoporučuje ...

Epidurál mě stál myslím že 1400 Kč, jestli si to pamatuju dobře ...

dneska tady v jedný diskuzi myslim že to bylo něco jako /epidurál a porod/ psala ňáká pani že to stojí 7000!!!

Dámy, nebojte se, daleko horší je trhání moudráku...
Tělo je na to připravené, hlavní je se nestresovat a poddat se tomu. Já jsem si u druhého porodu uvědomovala, jak je tělo nádherně sehrané...
A nezapomeňte si říct o epidurál, je tady od toho...

Maminky, nebuďte hysterky :-) Trocha bolesti, na jejímž konci sevřete své miminko, za to přece stojí :-) Nebo si ho adoptujte když jste hysterky, no.