Reklama

Bratr fetuje, trpí celá rodina

Veronika (St, 2. 7. 2008 - 20:07)

Jsem ráda, jestli jsem pomohla :-)

Sajuri (Út, 1. 7. 2008 - 22:07)

Ahoj a děkuji za reakce.-) Co se týče bratra, také si myslím, že už není jiné řešení než dělat, že neexistuje. Člověk mu nechce nijak ubližovat či házet klacky pod nohy, ale v současné chvíli už jsme s ním zkusili asi vše ostatní a tak už pravděpodobně nezbývá jiné východisko než ho nechat samotného. Je to však velmi kruté a zvláště pro mámu velmi náročné rozhodnutí, rovněž v sobě najít tu sílu a vydržet to a nevzít ho zpátky, když bychom například o něm věděli, že spí někde pod mostem atd. Ale asi opravdu nám už nic jiného nezbývá.

A ohledně táty máš Veroniko pravdu, on je skutečně z bratra tak zklamaný jak popisuješ a asi jelikož má problémy sám se sebou, tak není schopen se s tím nějakým "adekvátním" způsobem vyrovnat a ventiluje si tento svůj vztek na nás. Na psychologa jsme z toho našeho domácího psycha zralí všichni, ale s tátou je právě největší problém. Je to takový ten chlapák co má jen svou drsnou stránku a v životě snad nikdy neslyšel slovo city. Nevím... už toho mám plné zuby, už jsem z toho unavená.

Děkuji za podporu

Veronika (Út, 1. 7. 2008 - 15:07)

Souhlasím s Vladkou ohledně bratra.Pokud nechce pomoci a rodina ho nezajímá je toto asi nejlepší řešení.

Vladkka (Út, 1. 7. 2008 - 13:07)

Musí to být hrozná situace....předpokládám, že jste vůči...bratrovi, synovi už zkusili vše a bohužel, pokud to chcete řešit tak vám zbývá je zcela radikální řešení. Měla by se na něm však usnést celá rodina, aby všichni jednali stejně, což nevím, zda je u vás možné.
Prostě s bratrem je nutné přerušit veškeré styky, radikálně. Vyměnit zámky, neposkytovat mu žádný servis (praní, hygiena, strava...nic) a samozřejmě stanovit podmínky za kterých bude do rodiny přijat zpět. VÍM, VÍM.....zní to hrozně, ale jsem přesvědčena, že v tuto chvíli byste se měli zachraňovat jako rodina, protože člověk, který svou rodinu okrádá a páchá na ní i jiné ukrutnosti si zaslouží její péči až se zase bude chovat "normálně".

Veronika (Út, 1. 7. 2008 - 11:07)

To je docela složitá situace.Ohledně otce.Počkala bych ty dva roky než dostuduji a pak bych to vzala do vlastních rukou.Pokud Ti na mamce hodně záleží, zkus najít nějaké bydlení pro vás obě.Otce nemusíš zavrhnout...jen by možná bylo lepší, kdyby jste nebydleli pospolu a jen se třeba vídali.Samozřejmě můžeš také nechat mamku s otcem a odejít sama...osamostatnit se.Ale za ty dva roky se může stát spousta nevyzpytatelných situací a třeba se to vyřeší "samo".
Pak je méně drastická metoda a to aby Tvoji rodiče společně zkusili zajítk psychologovi.Třeba tam pak bude chodit otec sám.Věřím, že to nebude jednoduché, ne-li zcela nemožné, protože chlapi si neradi připouštějí, že mají nějaký problém.
Ohledně Tvého bratra..víš co bere?Měla jsem x let také problém s drogami, ale doma jsem nikdy nekradla, ani jsem nebyla tak úplně pod mostem, i když mě mamka také vyhodila.Ale s tím asi vy nic neuděláte.Musí chtít on se sebou něco dělat, sám si musí uvědomit, že už mu to vadí, obtěžuje, komplikuje atp.život.
Podobně to vidím s otcem.Pokud se sebou nebude chtít nic dělat a nepřipustí si, že se chová nevhodně, tak to rozhodně vy neovlivníte.
Na druhou stranu...trochu ho zkus pochopit.Jeho (asi)jediný syn, do kterého nejspíš vkládal nějaké naděje a možná i sny, navíc ve věku, kdy už by měl pomalu uvažovat nad nějakým hodnotným životem se takhle zahazuje a shazuje krádežemi a trestnými činy.Má vztek, je mu to líto, neví jak to řešit stejně jako vy..a uleví si asi jen nadávkami a výbuchy vzteku.Nevěřím, že všechna svá slova ohledně bratra(vidět syna mrtvého v rakvi)myslí vážně.Myslím, že je bezmocný stejně jako vy.A já bych asi doporučila psychologa...vám všem.
Je to pouze názor...neříkám že to tak máš udělat.
Vyhýbala bych se při komunikaci s otcem téma:bratr neo drogy..cokoli co s bratrem souvisí.Nebo naopak si o tom s ním zkusila promluvit.Třeba sam.Sednout si a říci mu, že by možná bylo pro něj dobré, kdyby mluvil o svých pocitech.Samozřejmě nevím jak by se zachoval..je to jen alternativa.To už musíš vědět Ty.
Hodně štěstí.

Sajuri (Po, 30. 6. 2008 - 22:06)

Dobrý den, sama nevím, jestli mám vůbec nějaký konkrétní dotaz, ale už jsme se celá rodina ocitli v takové situaci, že nevíme jak z ní. Můj šestadvacetiletý bratr fetuje, přibližně asi dva a půl roku, přičemž z toho byl devět měsíců ve vězení, vrátil se a začal s tím znovu. V současné době mu vězení asi opět hrozí, s mámou mu obě nabízíme, že ho odvezeme do léčebny do Bohnic atd. Už dříve jsme navštívily odborníka z Drop-in, nechaly si poradit, ale bratra jaksi nemůžeme nijak přesvědčit, aby se šel léčit. Jak už to tak bývá nejdříve peníze sháněl tím způsobem, že kradl u nás doma, poté co ho rodiče vyhodili, začal krást různě povenku. Možná je to sobecké, ale v tuto chvíli se vás ani tak neptám na to, jak pomoci jemu, ale jak pomoci mě, ale hlavně mé mámě (nám dvoum). Máme totiž takové velmi komplikované vztahy v rodině, otec je vůči nám nesnášenlivý, hysterický, celý život jsme díky němu žili ve stresu a napětí, nemohu to nazvat nijak jinak, než že nás terorizuje. O bratrovi nyní říká, že by ho nejraději viděl mrtvého, prkenného nataženého v rakvi, kdykoli mu člověk něco o něm řekne, jako že si například přišel pro poštu, okamžitě vyvolá hádku, neustále řve, používá ty nejsprostší nadávky a odsudky vůči nám všem atd. Je to opravdu k nevydržení, vůbec nevím, jak s otcem jednat. Mamka asi tak rok bere antidepresiva, která jí tedy velmi pomohla, ale i tak se nelze ubránit před otcovými výbuchy. Asi jsem už sebelítostivá, ale už nevím jak dál. Ten neustálý řev a vydírání penězi (jako že od nás odejde a tak, on si ale nevšiml, že mamka už dnes není ženská s dvěma malými dětmi, ale že jsme už všichni dospělí a navíc máme kam jít), on nás opravdu nemá rád, nikoho z nás, zamlouváme se mu, jen když jsme úspěšní, to se námi rád chlubí, ale jinak má místo mozku kalkulačku a je to tak odporně sprostý chlap. Mě ještě zbývají dva roky k dostudování a pak z domova odejdu, dostanu se pryč, ale mám strach o mámu, nechci ji s ním nechat samotnou, on v té chvíli pocítí její slabost a bude ještě nesnesitelnější. Zároveň ale nechci přijít ani o něj, nechci ho zavrhnout, nechci přijít o jednoho z rodičů, ale jak s ním žít. Jak zvládat jeho výbuchy vzteku, které jsou v souvislosti s bratrovým fetováním asi jedny z nejtvrdších co jsme kdy zažili. Jak na něj? Přeci nemůžeme hrát jeho hru a bratra takto zavrhnout, takto o něm mluvit. Co s ním máme dělat, jak s ním máme komunikovat? Děkuji za jakoukoli radu či připomínku.

Reklama

Přidat komentář