BULIMIE-Cesta k uzdraveni

no samozřejmě, to bodání v hlavě, hučení atd je ze záchvatů, to jsou ty změny, co našli na EEG mně v létě

Leo, opakuje, vždycky mě to drží nejméně dva dny, ale poslední dobou se to dost stupňuje. A to jsem dneska byla na neurologii, protože jsem se po letech dokopala s tím něco dělat. Tak mi doktorka dala kupu prášků, že musí vyzkoušet nejvhodnější, co na mě bude působit. Když jsem šla odtud, sice mě z nervozity zase začla brát hlava, ale docela jsem si myslela, že jí mohu věřit. U mě to bude asi tak, že si to nechtěně vyvolávám sama, ale dispozice k tomu mám od matky a přenesla jsem je i na potomka. Takže uvidíme. Přeju ti hodně zdraví a držím palce.

Katko, k té tvé migreně, já měla a i mám taky bolesti hlavy, ale není to migrena. očař mi dianostikoval glaukom, zvýšený nitooční tlak. hádej z čeho. ty bolesti trvají tak tři dny. opakuje se ti to taky?

Dlouho jsem se neozvala. Měla jsem chřipku, i s horečkami, takže pár dní jsem nebyla schopná fungovat. A když mi to ustoupilo, chytla mě migréna a čtyři dny jsem se potácela v bolestech. Když to poleví, to je pak člověk rád, že žije a funguje. Ta úleva. Ale dneska už mi bylo docela dobře. Ani moc úletů nebylo. Leo, jestli sem ještě nahlédneš, napiš, jak válčíš. Je ti dobře? Zvládáš?

co to je za nemoc????díky!!!

To je docela jednoduché. Už jsem myslím psala, že mám chronický zánět žaludku, několikrát jsem měla bacil. Asi se mi to zase rozjelo. To je potom úplně jedno, jestli bych se v tu dobu snažila, protože je mi zle ze zdravotních důvodů. Aby se to nepletlo. Ale dneska bych to měla zaklepat. Jenom jedno pochybení, to je spíš zázrak. Dneska byl dobrý den, myslím po téhle stránce. A co ty, Leo? Držíš se, pomáhají ti prášky? Kdysi jsem slyšela, že tyhle druhy léků začnou zabírat až po určité době a potom se to drží. Ale kdyby ti bylo úzko, napiš, já tady budu zase, třeba by ti to pomohlo.

Katko, jak je ti zle po rohlíku, psychicky, fyzicky, jak?

Je to úplně neskutečné, jak mě dovedeš odhadnout. Je to pravda, mám změny nálad, jsem stále strašně unavená, vyčerpaná. A díky narůstajícím problémům v manželství absolutní nechuť k sexu. Je to hrozné, když to tak řeknu, ale jsem sama sobě hnusná, neschopná, lidé okolo mě si nazaslouží, abych je trápila. Jediné, na co stále myslím, jsou moje děti. Těm se bojím ublížit. Včera jsem se potkala s jednou známou. Neví, co mám za zdravotní problémy, ale asi na něco ťukla, a já si potom řekla, že se pokusím dát dohromady. Měla bych začít cvičit, starat se o všechny okolo sebe. Ale věř, že je mi dneska hrozně. Od noci je mi zle, jen jsem si ráno vzala kousek rohlíku, od té doby je mi zle a zle. Ale bojím se najíst, abych to neobrátila proti sobě. S předsavzetím by byl konec. tak raději budu držet palce tobě, abys byla na lepší cestě.

holka, s jarem to stopro nemá nic společnýho :((( třebaže to se žlučníkem jako argumentem zvládáš, je to poznat na tvé psychice. jsi pro ně divná. změny nálad, neschopnost odlišit podstaný problém od nepodstatného, střídání maniodepresivních stavů. to tam je nebo bude. okolí jen neví, co se děje. a vážné zdravotní následky...jestli mi AD a prášky pomáhají nevím, konečně jsem se vyspala, tak asi jo. ale jinak je to jen o překonání záchvatů...musíš si vybrat...prášky pomáhají, ale "dost" musíš říct ty

Leo, máš pravdu. Poznala jsem se v tom, co jsi psala. Snažím se, aby nikdo nic nepoznal, ale ty změny nálad, to je dílo. Ale jinak to o mně nevědí. Já mám oficiálně už roky problémy se žlučníkem, takže když jsou nějaké veřejnější náznaky - je to žlučník. Dneska jsem zase unavená, nejraději bych zalezla a byla někde sama, hlavně v teploučku. Ale nejde to, mám práci, ještě musím asi hodinku něco dodělat, abych to zítra odevzdala. Napiš mi prosím, jak zvládáš. Ještě ti pomáhají prášky, nebo se i tělo už rovná? Já vím podle sebe, že za ty roky je moje tělo asi navyklé v určitou denní dobu prostě zvracet, tak je mi zle ať jím nebo nejím. A pak stačí jen malinký podnět... Ale něco veselejšího: už přijde jaro! Už jsem se nemohla dočkat. Všechno potom půjde líp - samo.

Katko, npř. včera jsem to dvakrát nezvládla, byla jsem na náročné služební cestě a nehlídala se...u těch dětí ono nejde jen o to, že by se to u nich mohlo projevit, ale jsou postiženi prostě soužitím s bulimickou matkou. můj syn brzy přišel na to, proč je u nás záchod neustále dokonale uklizený, přesto by do něj bosý nevkročil. a hlavně ta nervozita, změny nálad, neschopnost rozeznat podstatné od nepodstatného, vše se neustále řeší, vše je problém...tak vidí rodina bulimickou matku

Leo, ve středu jsem měla jeden z mých kritických dnů. Jeden záchvat za druhým, nakonec mi to vyvolalo tak silnou migrénu, že včera jsem si musela vzít dovolenou. Byla jsem absolutně k nepoužití. Strašné bolesti hlavy, na které nezabíraly ani prášky, neustálé zvracení i po čaji. Dneska je mi už lepší, už funguju. Ale v podstatě se bojím najíst, aby do toho zase nespadla.Víš, já měla bulimii už dávno předtím, než jsem měla syna. V těhotenství se to trochu umírnilo, ale celý život žije ve strachu, aby se to u syna neprojevilo, hlídám ho, co jí, jestli nejí moc (snad je to v normálu, nikdy nepatřil k dětem, které se musí do jídla nutit, není žádná třasořitka, ale nepřejídá se), musím se krotit, abych ho nějak neomezovala. Vlastně stále mám strach, aby se to u něj neobjevilo. Jedině doufám, že u kluků to tolik není. A ty se držíš? Zvládáš? Vůbec nevadí, že nejíš zdravě, jak píšeš. Je důležité, že jíš, a když je to v malém množství, tak to je dobře všechno. Stejně se hodně říká, že jíst se má všechno, jenom ne ve velikém množství. Takže ty to teď máš v pohodě. Sama za sebe vím, že je nejdůležitější, aby člověk uklidnil žaludek. Potom se dá i nějaké jídlo udržet. Leo, moc ti držím palce.

Katko, jsem tady spíš navečer, z práce nemůžu...já se AD taky bála, hlavně jako oblbováku, ale jak říkám už mi nic jiného nezbylo. navíc bez rozhodnutí si to jídlo opravdu nevzít to stejně nejde. jím normální obě d v poledne, dopol maximálně smetanový jogurt a něco, odpol kousek sýra nebo nějaké sušenky(dnes úlet). o žádné "zdravé stravě" nemůže být řeč. jde mi o to přežít. naštěstí už nemám malé dítě, nemusím pravidelně večer vařit (nikdy jsem na to moc nebyla)...mám náročnou práci a spoustu stresu, nevím, co v životě řešit dřív...ty máš malé děti? jak to zvládáš? můj syn vyrůstal s matkou bulimičkou, to si nikdy neodpustím

Leo, nejsem jen "virtuální", jsem až moc skutečná na to, jaké mám stále problémy. Moc ti držím palce, abys vydržela. tak jako ty, dvanáct dnů nezvracet, to se mi nepoštěstilo několik let zpátky, nejvýš dva dny. Ale ten třetí den absťák, který si to všechno vynahradil. Proto ti držím palce. Tohle už znamená, že tvoje tělo se může zase dát dohromady a pomalu regenerovat. Pak se zlepší i to ostatní. jsem moc ráda, že jsi se tady objevila, jsi pro mě taková jiskra naděje, že bych také třeba se z toho mohla dostat. Ale prášků jsem se vždycky dost bála, dělám hodně na počítači, jezdím autem, tak jsem měla vždy strach, aby mě to neutlumilo, abych dokázala reagovat alespoň trochu správně. Ale dneska už jsou snad léky, které účinkují jenom tam, kde mají. Jestli budeš mít chvilku, napiš mi zase, jak se ti daří pokračovat. Stále na tebe myslím.

Katko, ani si nedovedeš představit, jak moc ti rozumím (teda pokud nejsi jen "virtuální" :). prošla jsem spoustu doktorů, kde jsem řešila zanedbané následky B a nikdy neměla odvahu říct, co je jejich příčinou. na přelomu roku několik sezení u terapeuta, kde to bylo přesně jak píšeš. mluvila jsem, blábolila různé situace z mého života, probírala věci, které stejně nelze měnit. odcházela jsem vždy psychicky ještě horší, než když jsem tam přišla. v mém životě už jsou prostě nastartovány a probíhají věci, které nelze změnit žádným uvědoměním si jich a útěkem. vztahy, náročnost profese, rodina...a ani je kvůli hnusné B měnit nenechám. nic není dokonalé. pak jsem přistoupila na to, co jsem dlouhou dobu odmítala, psychiatra a antidepresiva v kombinaci s dalšími jen dočasně předepsanými léky. ta psychiatrička toho moc o PPP neví, ale o to víc vím já. AD mi teď jakoby zabraly, nevím, možná je to placeboefekt, ale za těch dvanáct dnů byl jen jeden menší záchvat (kdo neví, co je chronická B těžko to ocení, ty určitě jo). je fakt , že jím málo, ale ty AD mi jakoby potlačují chuť k jídlu, byly dobře vybrané, snad. nevím, určitě ještě mnohokrát selžu, ale už dokážu v noci pár hodin spát (díky dalším lékům a klidnějšímu mozku).jinak jsem na tom zdravotně bídně, v tomto věku takhle zdevastovaná, vůbec nevím, jestli a kolik se můj organizmus zregeneruje.ozvi se co ale vím stopro je, že je to o abstinenci. ať to hodnotí kdo chce jak chce, zázračné uzdravení neexistuje. a horší o to, že feťák ty drogy nesmí vůbec, já jíst musím.

Leo, děkuji za odpověď. Jsem jak ten tonoucí, který se stébla chytá. Po přečtení tvých řádků jsem si hned říkala, že když ty dokážeš deset dnů nezvracet, že musím taky. Ale vydržela jsem půl dne. Dneska mám zase "svůj" den. Od noci nervozita, zle od žaludku (mám chronický zánět) a tak i kdybych neměla jiné problémy, je mi špatně z tohoto důvodu. Takže jsem nezvládla ani snídani. A teď se snažím alespoň pít. Před několika lety jsem měla snahu se dát dohromady, tak jsem začala chodit k doktorce, specializovala se na bulimii. byla šikovná, ale ta cesta, kterou jsem měla jít, to jsem nedokázala. Po několika sezeních přišla na to, že všechno pramení z toho, že to mám velice špatné v rodině. A jediné východisko rozvod. Vím, že měla pravdu, ale já jsem to nedokázala. Asi jsem slaboch, který se jen bojí, aby nikdo nic nepoznal. Leo, moc ti přeju, aby ses z toho dostala, třeba ti pomůže, jak moc ti věřím a doufám, že to dokážeš. Protože potom třeba i já začnu alespoň trochu zvládat. Moc ti držím palce. jestli sem ještě najdeš cestu, napiš prosím, jak ti je. Hodně štěstí.

Katko,jsem to asi já... v poslední době už jsem na tom byla fyzicky i psychicky tak zle...v létě kolaps při vyšetření (celkem běžný zákrok), bezvědomí křeče, špatné EEG, sklony k záchvatovitosti...před asi měsícem další kolaps, tentokrát břicho... Konečně jsem byla u psychiatra (před tím pokus o neúspěšnou terapii, pohovory , bylo to o ničem, co taky řešit v tomto jaksi nestandardním věku, kdy odborníci jsou zvyklí PPP spojovat jen s teenagery). psychiatr mi nasadil AD, beru je třetí týden a snad mi pomáhají v překonávání záchvatů. je ovšem pravda, že já kdybych zvracela dál (držím se asi deset dní), čeká mě blázinec, smrt nebo totální invalidita. a peklo pro moji rodinu. to mají se mnou i tak.

Náhodou jsem našla tuto diskusi. I když podle datumu je to již asi rok, co sem psala Lea, musím říci, že po přečtení jejích příspěvků mi běhal mráz po zádech. Přesně to totiž prožívám já, mám stejné problémy již víc jak patnáct let, je mi také přes čtyřicet. A stavy úzkosti, deprese, strašnou únavu, kdy mi již naznačovali, že mám únavový syndrom, podvědomá snaha dělat dál a co nejvíc, aby nikdo nic nepoznal - už mě to velice unavuje. Každý den si říkám, že ode dneška to zvládnu. Ale jen do té doby, než sáhnu na jídlo. Snad stokrát jsem začala psát deník, kam jsem zapisovala jídla, stokrát jsem ho roztrhala, když přišel záchvat. Jsem hnusná sama sobě, že se nedovedu ovládat, že nedokážu tak jednoduché věci, které zvládají miliony lidí. Opouští mě už síly. Starší dcera dodělala školu, začala si vydělávat, manžel - manželství už roky nefunguje, to jsou jen urážky a nebo tichá domácnost, a mladší dítě - o to by se snad jeho otec postaral. Už nemám sílu to dál zvládat. Jsem unavená, moc unavená. A cesta ven? Ta není .... ani náznak. nevím.

No stránky jsou graficky celkem dobré, ale co vlastně nabízíte jsem se nedozvěděl. Na jakém principu tento produkt funguje? Je tan jenom orázek s cenou, což je dost málo. možná by jste mohli nabídku rozšířit i o popisy, odborné články a jiné důležité věci. Zkuste nahlídnout na ivan.budzdravy.cz

www.webpark.cz/ddss/nejen pro hubnutí,ale udržejí potravy v žaludku