Reklama

bypass

d (Pá, 4. 11. 2011 - 22:11)

ahoj pred vcerom mi mamu...muj otec mel tuto operaci kdyz tu byl by-pass jeste v plenkach.Zacranilo mu to v jeho 54letech zivot a Dr tenkrat rikali,ze mu ho prodlouzili o cca 10let.Tatinek nakonec zemrel tesne pred svymi 8Otymi narozeninami.A cela ta leta se nijak extra nesetril.Cestoval,drel na zahrade,postavil prakticky sam dum.Dozil se pravnuka,a jeste si ho stacil dostatecne uzit.

Petrraft (Pá, 4. 11. 2011 - 22:11)

Moje operace 3 x bajpas v 50 roku života. Z plné zátěže ( po slezení Mt. Blancu ) Dnes, 5 let po zase vesele běhám maratony. Jak se žije do oiperace, tak se žije po operaci. Za svoje zdarví si každý může sám. ( já to mám asi genetické, jen zvýšený cholesterol ) Teď, namísto léků se fotruju otrubami - a běhám.

Radek Schmied (Pá, 14. 2. 2020 - 10:02)

Ahoj, náhodou jsem natrefil na Váš příspěvek. Je mi 48 a jsem 2 měs.po dvojitém bypassu. Vždycky sport, fotbal, tenis, běhání. Dostal jsem léky na tlak (ale mám spíš nízký, anopyrin na ředění a bohužel statin na cholesterol. Nic jiného, než ten chol.mi nenašli. Jak a kterých léků jste se zbavil a jste laboratorně v normě? Jak se nyní cítíte? Dík za info. Radek

Jan (St, 2. 6. 2021 - 11:06)

Myslím že ty léky co máš budou navždy. Je zvláštní že sportuješ běháš a stejně se to ucpe ..................je to na ho.............

! (St, 2. 6. 2021 - 17:06)

Sportování, běhání a životní styl nehraje při ucpávání cév zásadní roli, hlavní je genetika. Moje babička na to zemřela v 41 letech, můj otec v 57 a já jsem před několika lety absolvoval trojnásobný aortokoronární bypass. Trochu to pomohlo, ale i tak se cítím stále hůř. Je mně 64 let. Užíval jsem statiny na snížení cholesterolu, ale jediným výsledkem bylo zhoršení cukrovky 2. typu a časem vznikla na statiny alergická reakce, tak jsem je musel vysadit.

kardiacka (St, 7. 9. 2011 - 20:09)

Miro,mozem ta upokojit,som po operacii 13ty rok a je to uplne v pohode.Samozrejme,ze je to dost velky zasah do organizmu,musi byt vycerpana,ale to vsetko sa po case upravi.
Hlavne pozitivnu mysel a vsetko bude dobre!!!!

miro (St, 7. 9. 2011 - 17:09)

ahoj pred vcerom mi mamu odniesly do nemocnice v bb bola po infarkte uz je i po operacii ma trojty bay pass,vypada to dobre ale mozu byt i niake komplikacie ze?Rad by som vedel ake na co sa mam pripravit.Ked som jej volal tak mi vravela ze je niaka unevena je to normalne?

zajda (So, 30. 7. 2011 - 11:07)

Scháním informace o operaci...Prošel jsem tím v roce 2004 a byla to jasně výhra.Všechno se mi zlepšilo,začal jsem běhat do 4.patra,jak nic.Dnes (2011)se to trochu zhoršilo.Prodělal jsem i ablaci,protože se frekvence zhoršila.Přeji štěstí.

r.m. (Út, 14. 6. 2011 - 16:06)

dobrý den, ze zdravotnictvi...doufám, že nějakého posudkáře zas někdo rozkrájí mačetou, je to tam samý komoušský odpad s titulem MUDr.

Ladislav (Čt, 18. 12. 2008 - 21:12)

Ano je to normální. Sám jsem 4 týdny po operaci a také mám problém s dýcháním. Je třeba pravidelně cvičit dýchání- foukání. Já sám mám ještě dost velký výpotek na plíci a proto tato limitace. Je třeba každý den chodit o malinko více. Opraví se to.L.

Jitka (Út, 9. 12. 2008 - 08:12)

Můj táta je tři týdny po operaci by-passu. Propuštěn z nemocnice byl hned 6. den po operaci, bez komplikací, jen má občas zvýšenou teplotu - dostal v podstatě preventivně antibiotika. Jizvy se léčí dobře, výsledky všech pooperačních vyšetření jsou v pořádku, ale bohužel, stačí, že ráno třeba jen dojde do koupelny udělat ranní hygienu a strašně se u toho zadýchává doslova jakoby doběhl sprint, nemůže dál a musí h?ed odpočívat. Je to normální? Máte s tím někdo zkušenost, přejde to? Co pomůže? Lékaři mu říkají, že srdce šlape jako hodinky. Prosím poraďte.

Izza (Čt, 6. 11. 2008 - 08:11)

Moje máma ted podstoupila by-pass, na jedné chlopni plastiku a druhou celou novou, bylo toho dost, taky jsem se bála, ale už to má za sebou

Marťa (St, 5. 11. 2008 - 22:11)

Chtěla jsem se zeptat zda máte nějakého známého co prodělal baypas srdce. Moje mamka ted lezi v Trinci a má jít na operaci tronásobného baypasu, chlopní a má a 95 % ucpanou krkovici. Tak jsem stoho dost špantá. Máte někdo obdobnou zkušenost?děkuji

martina,2008 (Út, 21. 10. 2008 - 07:10)

můj táta jde na baypas dnes,mám strach.celý život sportoval,jedl zdravě a ted tohle.jak je vám,kteří máte baypas???????žijete normálně,jste v pohodě????díky.

Janka (Čt, 23. 8. 2007 - 15:08)

Manžel mal robený baypas pred rokom, je na dôchodku, ale zdá sa mi, že sa ma lepšie jak za mladí, o praci nechce ani počuť, pritom, lieta, dvíha ťažké veci, vyspevuje si, ma 55 rokov, myslím, že keby si našiel prácu, bolo by to super pre nás všetkých, čo myslíte, môže ísť do práce, keď je doma viac zamestnaný a sa nepozoruje, je mu dobre, akonáhle nemá čo robiť, už ho všetko boli, zdá sa mi, že sa strašne pozoruje, a čaká, kedy ho čo pichne, stará sa o seba na 300 percent, mi oňho takisto, je doma, nemusí ani variť, nič len starosť o seba, same čajíky, vodička, vitamínky atď, načo ja ako zamestnaná nemám čas

Petra (St, 22. 8. 2007 - 09:08)

Petro, mám obdobnou zkušenost - babička tuto operaci i podobné komplikace prodělala před 5 lety ve svých 75 letech. S narkózou se každý člověk vyrovnává jinak, u seniora je předpoklad, že návrat k normálu bude trvat o něco déle. Naší babi se to podařilo cca během 14 dnů. Vzpomínám si, že lékaři nám tehdy říkali, že to může trvat den, týden, ale třeba i měsíc. Byla také podrážděná, nechtělo se jí žít, cca 2 dny po operaci nám říkala, že se na ni byli podívat Japonci a pak tam přišli růžoví a modří sloni - nyní úsměvné, ale tehdy jsem odcházela z nemocnice s pláčem a obavami, zda-li ji ještě druhý den uvidím živou. Chápu Vaše obavy a starosti, ale asi nějaký univerzální recept neexistuje. Babičce jsem nosila každý den jídla, která má ráda a na která měla chuť, protože nemocniční strava jí nechutnala, krmila jsem ji. Během krátké doby byla opakovaně hospitalizovaná - měla vodu na plicích, zánět pohrudnice apod. Byla to zátěž pro nás pro všechny, ale zejména pro ni, kdy ze zcela soběstačné bytosti byla najednou osoba odkázaná a závislá plně na pomoci druhých. Následovaly lázně, rehabilitace a nyní je relativně v pořádku, kdy ji trápí ,pro změnu, zase bércové vředy :-(. Přeji hodně síly, trpělivosti a taky naděje.

Pro Maju (Po, 4. 6. 2007 - 14:06)

Děkuji za slova útěchy. Blanka.

pro Blanku (Po, 28. 5. 2007 - 18:05)

Vyjadřuji upřímnou soustrast a zároveň lítost nad bezmocí.Maja.

Blanka Kubiskov (So, 26. 5. 2007 - 06:05)

Pro Maju- tatínek 23.5.zemřel. Den před smrtí přišla k jeho lůžku sestra, bez upozornění narvala tatínkovi do plic půlmetrovou hadici a velmi,velmi nešetrně a agresivně odsávala. Tatínek, přestože byl v umělém spánku,se kroutil bolestí. Řekla jsem jí, ať toho nechá, že má tatínek bolesti,že mi lékař slíbil, že nebude trpět. Rekla,že ho tedy přispí, něco mu vpravila do kapačky.Během několika sekund taťkovi vylítl tla ze 167 na 210(!), dvakrát rovná čára a no pulse!, zástava, zvukové i obrazové upozornění na přístrojích, a nikdo nic, nikdo se ani nepřišel podívat!!!! Stěžovala jsem si na její postup doktorovi z ARA, ale nevím, zda šlo o sestru či doktorku,všichni tam nosí žluté šaty a bez vizitek. Druhý den taťka zemřel, byla jsem u něho 2 hodiny před smrtí, velmi klidně oddechoval,spal,pravidelný rytmus srdce i dechu za pomoci přístrojů,a ve tváři takový klidný výraz.
Děkuji ošetřujícímu personálu a lékařům za péči a laskavost, jakou se ttatínkovi od nich dostávalo. Bylo by nesprávné globalizovat, TÉMĚŘ VŠICHNI svou práci odváděli perfektně, s nefalšovanou láskou, a dokud byl taťka schopen komunikace, bylo vidět, že je má moc rád. Je jen smutné, že jedna či dvě osoby pokazí svou neurvalostí,neodborností a nedbalostí a hlavně NEÚCTOU k životu a k člověku práci těch ostatních, kteří svou práci dělají profesionálně a s láskou. Je možné, že si příspěvek přečtě někdo z nemocnice Pelhřimov. Abych předešla pomluvám, upřesňuji: dotyčný "přízrak" v žluté plášti byl u mého tatínka dne 22.května 2007 v odpoledních hodinách, chemická nakrátko naondulovaná blondýna v letech hodně přes 30, spíše 40 a možná i víc. Jen jsem vešla do pokoje,stěžovala si, co dnes mají za fofr.Fakt je že jsem ji tam dříve nevídala. Až bude mít tatínek po pohřbu, půjdu za lékaři a setrami na oddělení ARO nemocnice Pelhřimov poděkovat.

pro Blanku (Út, 22. 5. 2007 - 13:05)

Můj tatínek to podstoupil taky, pala jsem to sem , je mu teď 67 let ,cítí se celkem O.K., tak držím palce a přeji Vám jen to dobré.Maja.

Reklama

Přidat komentář