cervene,modre trenky na telocviku,silonove gatky,spartakiada

Občas to bylo fyzicky náročné ale zase na jednu stranu jsme se hýbali. V šatně nikdo nebyl a nekontroloval nás. Bosé jsme byli asi jen občas. Jinak bílé ponožky a cvičky.

Tak u nás už to bohužel skončilo defakto všude, až na pár míst, jak zde píšou přede mnou. Třeba v Maďarsku je dosud gymnastický dres povinný na základní škole až po střední školu. Vetšinou můžou být jen černé nebo modré, k nim bílé ponožky a bílé tenisky. Jinak se k nic nic nenosí. Vůbec to nevypadá zle a funguje to. Zavedl bych to i nás, jelikož deska je to hrozný co se kolikrát nosí.

Tak to máš pravdu. V tom Japonsku dodnes ve školách cvičí i mimo školu při sportovní činnosti holky v těch u nás známých trenýrkách i v různých barvách a nejen v modré. Připomíná ty nám známé trenýrky co jsme nosili a navíc ještě mají také dresy. Koukněte se na tyto výše uvedené odkazy od Oliny. Já si zadala Rakuten Buruma Girls a nějaké obrázky holek v dresech i ty jejich trenýrky samostatně i na cvičenkách najdete

Přesně tak, dresové gymnastické dresy jsou rozšířené snad úplně všude a nejen v Evropě a u nás. Spolu s tím i různé typy něco jako šortky, sportovní kalhotky na běh, atletiku a další druhy sportů. V Japonsku například mají na školách na tělocvik holky něco na způsob našich modrých trenýrek. Kdo má internet, tak stačí zadat si Buruma Girl School a tam se objeví foto těch jejich školních trenýrek a dokonce i videa. Ty naše trenýrky pokud měli tvar střihu jako kalhotky s nižším pasem, ale i se širším jak pamětníci víme, byly naprosto běžnou součástí na tělovýchovu a sportovní aktivity i jsme je nosili jako spodní prádlo a chodili v nich venku přes léto mnozí. K tomu nezbytné cvičky - jarmilky, bílé triko, tílko a běžnou součástí byl i cvičební trikot a kdo zažil spartakiády, tak i ten spartakiádní byl hojný. Mám jich pár a trenýrky ještě také i v jiných odstínech než jen modré. Vše co bylo dobré a užitečné je v nenávratnu a tak kdo tohle shání, tak docela je to složitá záležitost vyplatí se nechat si vše co chcete ušít. To je jediná možnost a existují firmy zabývající se se šitím dresů, trikotů a tak hravě zvládnou i ty retro trenýrky spolu s dalším. Pro naše sportovní družstvo to takto již řešíme k naprosté spokojenosti a dresové soupravy a trenýrky máme takto zajištěné

Tak gymnastický dres je všude po světě rozšířen, jak úbor na tělesnou výchovu. U nás byla spíše klasika modré trenýrky a bílé triko. Já to taky měla tak po celou základní školu. Po nástupu na učňák jsem ale musela taky přejít na gymnastický dres. Pamatuji si, že musel být také černý. Nic jsme si k němu nemohli obléct. Já byla trochu silnější, tak jsem se v tom necítila úplně dobře. K němu jsme měli maximálně bílé ponožky a cvičky.
Cvičili jsme hlavně gymnastiku.
Dokonce na začátku školního roku, jsme se v něm i vážili.

Tak dnes je to opravdu asi jiné, ale jestli je to tak všude, tak to těžko soudit. Na trikotech i dresech není opravdu nic špatného. Stejně je tomu tak i u jarmilek, bílého trička a modrých trenýrek, ale to už dneska nikdo skoro nezná a málo nosí ve školách už vůbec ne a mimo ni snad jako recesi. Výjimečně ještě nějaké sportovní kluby v obcích ap. jako vzpomínku na dobu minulou. Na základce jsme mohli nosit pod trenýrkami kalhotky a někteří to nosili i když nepravidelně a stejně je mohli nosit natažené přes punčochy. Na dalších školách jako středních ap. jsme měli už jen pouze trenýrky a trika s jarmilkama. Bylo to ještě na přelomu 70 - 80 let, takže dnes asi mnozí nevědí a nepamatují si tohle. Trenýrky se pohodlně nosili i jako spodní prádlo a běhalo se a sportovalo v nich v letních dnech venku. Dnes jsou už jen doménou počítače a další věci. Pohybu a sportu se moc někteří jak se mluví a píše příliš nevěnuje, ale jsou i výjimky. Někomu se úbor v tomto složení jistě nelíbil, ale tak to prostě bylo. Se sestrami jsme vše nosili a trenýrky po nás donosili dva mladší bráchové jako spodní prádlo a venku taky u baráku. Nikdo se nikomu v ničem neposmíval a nikdo nikoho neponižoval, tak jako je tomu dnes. Výjimky se najdou vždy. Dnes je doba darmo mluvit někdy a poměry na školách taky nic moc

Tak to je dobře, že ještě dnes to někde trochu vypadá a dodržují. Nevidím na trikotu či dresu nic špatného, ba naopak. My jsme ho museli mít na přelomu 80./90. let na střední škole také. Učitelka to pěkně hlídala. Vůbec by nás nenapadlo si na to něco vzít, to jsme nemohli. Pouze jarmilky a občas bílé ponožky.
Dokonce, když jsme nacvičovali na poslední spartakiádu, která se nakonec neuskutečnila, tak jsme měli taky takové trikoty a do těch jsme měli při nacvičování zakázáno nosit spodní prádlo, aby nám to netrčelo ven. Je fakt, že tohle už bylo trochu mimo ale přežít se to dalo. Dnes už je to asi jiné..

Jednotný cvičební úbor je opravdu dnes vyjímka a setkáte se sním, už jen na pár školách. U nás na střední pedagogické škole ho máme také. Skládá se z černého gymnastického dresu, černých elasťáků, bílích ponožek a bílích cviček. Když cvičíme venku, můžeme mít bílé triko a kraťasy.
Naopak třeba přes zimu, cvičíme hlavně gymnastiku a to musíme svléct i elasťáky a zůstat jen v gymnastickém dresu a případně ponožkách a cvičkách. Ze začátku jsme se toho obávali ale nakonec je to opravdu ideální varianta pro tohle cvičení. Některé spolužačky vč. mě to tak nosíme skoro pořád.

V minulé době byl asi všude na školách i mimo základní víceméně vyžadovaný jednotný cvičební úbor pro všechny bez rozdílu. Někde si mohla holka jako u nás natáhnout trenýrky přes kalhotky i přes punčocháče. Stejně tak jako u cvičebního trikotu. Vše záleželo na tělocvikářce. To asi ví a pamatuje si každý, tak může posoudit jak to měli u nich zavedeno

U nás po celý rok bez rozdílu ročních období byl stále jednotný úbor v podobě bílé trika, jarmilky a modré trenýrky. V tělocvičně na základce i v další škole byla výhoda, že v zimě nebyla alespoň v tělocvičně zima jako tomu bylo jinde jak se tu Helena zmínila. Trikoty jsme měli také, ale jako sportovní oddíl i klasické dívčí trenýrky. Ty jsem nosila ráda a naprosto mi vyhovovali a mám je dodnes jako spodní prádlo, sport ap.

U nás na gymnáziu byl také trikot povinný.
Spoustu holek se v tom necítilo dobře, ale mě se v tom cvičilo naprosto skvěle. Hlavně u gymnastiky, sedělo to hezky na tělo a dalo se v tom dobře pohybovat.
Jediné co bylo trochu nepříjemné, že jsme to museli nosit po celý rok a v zimě v tom byla občas zima av tělocvičně zrovna nebylo nejtepleji.

Některé učitelky se asi někdy a někde těžko chápali a rozum to nebral

U nás k tomu trikotu tělocvikářka nic nedovolila nosit, kromě bílých ponožek a gymnastických cviček. Občas v tom byla docela zima a nebylo úplně příjemné, přejít třeba po chodbě.

Od základní školy po učiliště a dvojče sestra na gymnáziu po nás chtěli učitelky tělovýchovy jednotný úbor v podobě bílého trička, modrých trenýrek a jarmilek. Nebo cvičebního trikotu. Žádné tepláky a podobné věci pro ně nepřipadali v úvahu. Pravda, do školy jsme chodili 70 - 80 léta, takže to bylo v té době normální, ale trenýrky jsme nosili rádi obě i jako spodní prádlo a venku na sport i jen tak spolu s plavkama v letních dnech

U nás na učilišti to bylo taky podobné, museli jsme mít černý gymnastický dres, bílé ponožky a bílé cvičky. Tělocvikářka byla bývalá gymnastka, tak že si na to dost potrpěla.

U nás na učilišti to bylo tak, že jsme museli mít jako na základce jarmilky, bílé triko a modré trenýrky. Při běžné tělovýchově to tělocvikářka vyžadovala a při našem volejbalovém oddílu jsme měli jednotnou stejnou výbavu a trenýrky měli jednotnou světle modrou barvu a na triku jsme měli číslo. U známé z gymplu zase museli mít trikoty a kdo měl ještě i spartakiádní, tak jej mohl mít rovněž. Jinak měli klasiku jako u nás na učilišti a dokonce měli povoleno mít přes punčochy natažené trenýrky. Někde si potrpěli na tom a jinde zase na jiném, to by každý mohl za sebe jistě potvrdit. Hlavní slovo měla učitelka tělovýchovy a ta si jak u nás určovala svá pravidla jak a v čem se bude cvičit

Jenom blbci se musí furt všemu smát a někoho ponižovat a je tomu i tak stejně v dnešní době. Kamarádka zažila taky spartakiády a jak říkala, že když bylo málo kluků na nácvik, tak je kluci zastoupili právě v těch jejich dívčích modrých trenýrkách a aby se ti druzí puberťáci jim neposmívali, tak v dalším nácviku v nich cvičili zase oni, takže bylo po nějakém posmívání a dalších stupidit a hovadin. Dnes to vidíme taky a všude ve všem a jen úšklebky, posměšky trapných ubožáků a nejde jenom o nějaké trenýrky atd.