Reklama

Cesta ke štěstí? Kudy?

Návštěvník (Čt, 11. 10. 2007 - 18:10)

renato nenaděláš nic,pokud se rozhodl,pokudje o tom přesvědčený a rozhodnutý,nech ho jít,bude to strašně těžký,ale mimco ti pomůže to zvládnout,asi je čas,aby šel,nikdo nikoho nemůžeme nutit,aby s náma zůstal,je to krutý,ale je to tak.čas umí ty největší zázraky,věř mi.

Ivan (St, 10. 10. 2007 - 23:10)

www.butlavavrba.dobrodruh.net

skús to na na tejto adrese

Renata (Út, 9. 10. 2007 - 14:10)

jsem vdana 17let,mame 3deti a stoho 5mes.mimco.manzel se vsak rozhodl odejit za svobodou nebo za milenkou.Miluji ho,trapim se,neumim bez nej zit.Chci ho s celeho srdce zpet a nevim co proto udelat.Jsem s toho psych.na dne.Poradi te mi?Dekuji

Návštěvník (Út, 9. 10. 2007 - 10:10)

http://butlavavrba.dobrodruh.net/

Návštěvník (Pá, 13. 4. 2007 - 01:04)

Nesouhlasím s názorem,že by žena ke štěstí nutně potřebovala děti?!Mermomocí?To snad ne?

lonely (Čt, 12. 4. 2007 - 18:04)

Každý jsme sám a to dokonce i ve společnosti lidí, souhlasím s Lindou. Nemá cenu ptát se proč. Samota patří k životu, ale někdy vyčerpává...

Štísko (Út, 10. 4. 2007 - 22:04)

Nějak se mi nechce spát a tak se přidám do besedy.
Ať chceme nebo nechceme, člověk je živočišný druh, to znamená,
že všechno, co potřebujeme, máme dáno od přírody. Naučíme se chodit,
mluvit, jíst, až se vyvinou pohlavní orgány, začneme vyhledávat
partnera nebo partnerku. Podle toho, jak máme vysokou hladinu hormonů
toužíme po lásce nebo sexu a to bez ohedu na to, co o tom mluvíme.
Toužit, znamená očekávat štěstí. Jsou lidé, jejichž přítomnost v nás
vyvolává zvyšování hormonální hladiny a to je spojeno od přírody
s pocitem blížícího se štěstí. Takže, chcete-li potkat štěstí,
musíte hledat situace nebo signály, které ve Vás zvyšují hladinu hormonů.
Štěstí ženy je v rodině a v dětech. Nikde jinde ho nehledejte.
Možná si toho všimnete také, ať jste kdekoliv, ve vzpomínkách
je úspěch akce vždycky závislý na tom, kdo tam byl s Vámi.
Jakýkoliv koníček bez zajímavých lidí nám štěstí nepřinese.
Až přijde doba a vlivem stáří nebo nemoci se hormony uklidní,
pak přijde samota.
Pokud máte jiný názor, sem s ním. Rád si ho přečtu.
Štísko.

s (Út, 10. 4. 2007 - 13:04)

Základ je uvědomit si, že problémy za Tebe nikdo nevyřeší, řešení veškerých svých problémů máme každý v sobě. Je jen otákou, jestli to řešení začneme hledat nebo se jenom budeme dívat kolem sebe a chtít je po druhých-ale ti to nikdy nevyřeší za nás. Rodina i kamarádi jsou od toho, aby Ti pomohli se v sobě třeba vyznat, neustálýma rozhovorama...ale nikdy to nevyřeší za Tebe. Bohužel je spousta lidí, kteří raději řeší problémy někoho jiného, místo aby se zabývali svými vlastními, protože je to jednodušší. A pak si stěžují jaký mají špatný život a že oni pomáhají a jim nepomůže nikdo....

Návštěvník (So, 7. 4. 2007 - 12:04)

Je dlouhá a trnitá.

Pravda života (So, 7. 4. 2007 - 10:04)

Druhý tě stějně při první příležitosti zradí(i rodina bohužel),takže na problémy budeš tak jako tak sama.Taková je ralita dneška,kde člověk váží tolik,kolik jeho prachy.Domovy důchodců jsou plné lidí,kteří se pro někoho obětovali.Kde jsou ted?Jojo-není penez,není lásky.Ti,kdo si myslí,že zrovna oni vychovali děti super,jednou procitnou.Ještě než k tomu dojde si ale můžou užívat svých iluzí.Nejsem pesimista,jenom jsem se dobře koukal kolem ve stylu-neuč se,život tě naučí.

linda (So, 7. 4. 2007 - 09:04)

ahoj,nedavno jsem dosla k poznatku, ze na tomhle svete jsme kazdy sam!Vazne, je jedno kolik mas pratel,jakou mas rodinu,jestli s nekym zijes,kazdy je sam.Ja taky neumim navazovat kontakty,ted mam problem s pritelem a jsem nestastna.Ale tohle vsechno nikoho nezajima, vsichni si zijou jen pro sebe.A to jsem se rozhodla ze uz budu delat taky.Zacnu si delat radosti,zabyvat se vecma co me bavi, sportovat.Netouzim po rodine,po soucitu.Zalezi jen na me jak se budu citit.A ja chci byt stastna a taky budu, i kdyz jsem sama (stejne jako ostatni)!!Zivot se ma totiz uzit naplno a neni zapotrebi mit k tomu nekoho druheho!

s (Pá, 6. 4. 2007 - 14:04)

to je těžký, občas pomůže si o tom s ním promluvit, ale nevím, u nás se to pak většinou stejně zvrhlo ve výčitky a řeči jak jsem hrozná....je potřeba, aby si uvědomil, jak Ti tím dělá zle, ale mám pocit, že ten můj si to skutečně uvědomil až když jsme se rozešli a sešli a s odstupem a v klidu si popovídali. Pak se mi omlouval, že netušil, že si to až tak beru. Každopádně si s ním promluv, zeptej se ho proč Tě miluje, jaký je důvod jeho lásky k Tobě, když Ti pořád něco vytýká...

žaneta (Pá, 6. 4. 2007 - 13:04)

a co bys mi navrhla?

Návštěvník (Pá, 6. 4. 2007 - 13:04)

to si samozřejmě nemyslím, ale i kdyby, tak to pořád není důvod k tomu, aby na ně někdo neustále upozorňoval. U nás to bylo o tom, že on se těžko smiřuje s některými mými vlastnostmi a snaží se mě pořád trochu měnit, což se mi nelíbí. Takže tlačil a tlačil a neuvědomil si, že něco prostě nezmění...

žaneta (Pá, 6. 4. 2007 - 13:04)

s a ty myslíš že si dělala chyby?

s (Pá, 6. 4. 2007 - 13:04)

Ahoj Žaneto,prožila jsem si něco podobného, tak jsem s přítelem procházela obdobím, kdy mi pořád něco vytýkal, pořád jsem dělala málo pro náš vztah atd.... bylo to tak několik měsíců, do doby než i pod tíhou problémů v jiné oblasti jsem byla na dně, v podstatě jsem se psychicky zhroutila...teď jsem snad už na dobré cestě, ale řešila jsem to rozchodem, už jsem to nesnesla to věčné rýpání. Asi po čtyřech měsících jsme se k sobě vrátili a uvidíme jak to bude fungovat, myslím, že si taky spoustu věcí uvědomil a už nedělá to co dělal. Snad to už bude jenom lepší. Přeji Ti pevné nervy, určitě to zvládneš a třeba i líp než já.:-)

Návštěvník (Pá, 6. 4. 2007 - 12:04)

Jano, takhle můžou psát jen lidi, kterým se v životě vše daří a nikdy se neocitli v dlouhodobějších problémech, které přes veškerou snahu nejdou vyřešit!

Alenka (Pá, 6. 4. 2007 - 10:04)

Zamilujte se...? To jde na povel?

žaneta (Pá, 6. 4. 2007 - 10:04)

jano píšeš zamilujte se.zamilovaná sem žiju s přítelem ale je to spíš utrpení.téměř pořád se hádáme bud kvůli tomu že se mu nelíbí moje nálada takže začne vrtat jaká sem hrozná co mám za chyby..to mě tak stahue na kolena že mám pak depku brečím .podle něj pro náš vztah nedělám nic.sem prý náladová a dokonce sme se chytli i kvůli sexu že mu málo dávám.jojenže když se hádáme a já pak mám depku mizernou náladu tak jak mám mít na sex náladu a chut?je to jako u blbejch furt dokola.když se ho zeptám proč semnou teda je odpoví protože tě miluju.ale hned po chvíli opět slyšim co se mu na mě nelíbí..prosim má některá z vás podobný život?ráda bych si o tom s někým povídala jinak snad skončim na dně:-( díky

Jana (Čt, 5. 4. 2007 - 22:04)

Lidi neblbněte, vždyt´život je tak krásnej, stačí se porozlídnout, udělat někomu radost,zamilujte se.. atd.. J.

Reklama

Přidat komentář