Chci odjetí z domu a začít znova!!!

Nazdárek, tipuju, že je Ti...Tak přesně tak jsem to měla před 3-4 lety... Napsala jsi to fakt dobře.. Puberťáck? začátky no .

Ahoj,
(jsem jiná lenka než ta nahoře)..
Jen jsem Ti chtěla říct, že souhlasím se Zuzkou.Opravdu si zkus zajít k psychologovi.To Ti nijak neublíží a naopak, třeba Ti to opravdu pomůže, za zkoušku nic nedáš a navíc je moc fajn, když se najde někdo komu se svěříš a on Ti porozumí, pochopí Tě.
Připadá mi z Tvého psaní, že bys potřebovala mít kamarádku, se kterou bys mohla mluvit o všem.Ale to taky není jednoduché,n ěkoho takového najít a opravdu mu důvěřovat.Zkusila bych na Tvém místě asi si najít přátele na přes internet, jestli Ti seznamování a povídání nejde zrovna lehce.A taky je fajn věc(i když zní dětinsky)psát si deník.Psát si své vlastní pocity, psát si i když je Ti zrovna dobře..Lépe tak pochopíš sama sebe a to co vlastně Tě nejvíc trápí.As tím už se dá nějak pracovat:)Neboj se, v Tvém věku jsem taky chtěla utíkat, zabíjet se, udělat něco šíleného..ale nikdy jsem nic takového neudělala a nyní vím, že je to fajn, protože vycházím s rodiči i když už s nimi nebydlím, žiju a mám život ráda..to se vše časem nějak vystříbří a vyjasní.Já si sama našla psycholožku už když mi bylo 14let.A moc mi pomohla, tím, že mi rozuměla, nebo aspoň se snažila.Vysvětlovala mi různý věci, které jsem nechápala..třeba proč jsou naši takoví nebo makoví..Jo takže doporučuju.
A usměj se, život je fakt fajn, přece si nebudeš kazit hezký den!
Držím Ti moc pěsti!

Lindo, skoro mám pocit, že psychickými problémy tady trpíš hlavně ty. Tvůj jednostranný článek ani nemá cenu komentovat. Měla by ses asi trochu mírnit.

Nazdárek, tipuju, že je Ti tak 16, 17? Rodina je, myslím, v pohodě, zázemí máš, je to tak? Jsi docela hezká, ale máš pocit, že okolí to nevidí. Chceš na ně zapůsobit tím, že budeš zajímavá a divná...Když Tě náhodou bolí zápěstí, zavážeš si ho a snažíš se, aby to bylo co nejvíc vidět. Jsi ráda, když někoho napadne, že sis řízla žíly?
Jsi přesvědčená, že Tvůj problém není puberta, že to tak budeš cítit celý život, i když Ti to ostatní vymlouvají (podle Tebe o tom nemůžou mít ani páru, co ty prožíváš). Myslíš, že máš deprese a jsi na to hrdá...Do toho všeho Ti ještě doporučuju přečíst si knížky jako "Matka Davida S...." nebo "My, děti ze stanice ZOO". Doufám, že si ty názvy dobře pamatuju, tak nějak jsem na podobných titulech ulítávala před 10 lety já. Ale teď mám partnera, zázemí, práci a plánuju rodinu (před 10 lety by mě nenapadlo, že mě něco takového bude zajímat:-)
Možná jsem teď napsala absolutní nesmysl, tak si toho nevšímej. A zas někdy napiš. Linda

Lenko to není moc vtipný. Já naprosto chápu o čem pisatelka mluví. Asi nemá zrovna dobrý zázemí v rodině, taky jsem si to prožila, z domova jsem odešla hned jak to šlo..v 18ti, ale špatný vzpomínky, nenávist to všechno zůstává. I dnes mám problémy a deprese. Měla jsem už tehdy jít k odborníkovi a to doporučuju i slečně, co to psala. Zajdi za nějakým psychologem, pomůžou ti.

Myslim si totez,mela bys seknout a hotovo.

Cítím se úplně sama a prázdná! Nežiju ale přežívám! Všechno se mi začíná hroutit pod rukama! Všichni říkají že je to jen puberta, ale já vím že ne! Chtěla bych se smát, bavit se jako normální člověk, ale nějak mi to nejde! Nejdřív mě zradila kamarádka, ale pořád se to ještě dalo, ale teď už se necítím ani ve vlastní rodině dobře! Nenávidím je! Všechny! chvilku jsou na mě normální a zničeho nic zas na mě jenom "štěkají"! Chtěla bych odejít pryč od všeho a začít všechno jinak! Někdy si říkám proč tu vlastně jsem, nemám moc přátel, ještě sem neměla kluka........! Někdy prostě jen tak sedím a sním o čemkoli! Jo těď mi určitě řeknete, že se mám probudit a začít něco dělat než tady jen fňukat, ale vždycky když se ráno probudím tak si řeknu, že dneska se to musí všechno změnit, ale ještě nidky se to nepovedlo, vlastně ani nevím jak a kde začít! Vím jenom že dřív sem si myslela, že chyby není jen ve mě ale i v ostatních, ale teď už vím že jen ve mě! Že sem prostě divná, jiná, říkejte si tomu jak chcete! Už dávno sem začala přemýšlet o sebevraždě,jenže i na to sem srab. Zrovna včera sem jen tak seděla v kuchyni a dívala se na nůž který ležel předemnou, ale nedokázala, pak se mi o tom zdálo, zdálo se mi že sem to dokázala! Doufám že to v nejbližší době dokážu! Pokaždé myslím na to:co kdyby mě našla jedna z mých mladších sester, že by to pro ně byl asi velký šok až do konce života! Chci odejít z domu a na všechno zapomenout, úplně zapomenout! Na každý okamžik mého života! Je to až k smíchu že sem píšu myslím že spousta lidí potřebuje víc moci než já! jen sem se potřebovala vypovídat-to je všechno!
Nesnáším větu: "Si mladá celý život máš před sebou!" Když tohle slyším tak vylítávám z kůže! Jo sem mladá a něměla bych vůbec psát tyhle věty, protože když si to čtu tak to zní jakkoby to psala nějaká osumdesátiletá babička a ne holka na střední!Nejsem moc společenskej typ, teda bývala sem, jako když sem byla úplně malá tak v pěti, šesti, ale teď už ne! Nedokážu jen tak pobavit okolí a už ani to nejbližší okolí! asi o tom moc přemýšlím měla bych prostě seknout a hotovo! Nashledanou!