Reklama

Jak jste se bavili?

Autor diskuse
Borin

Tuhle jsme se v zaměstnání s kolegou zašili v kuchyňce a u kávy vedli různé chlapské řeči. Nějak přišla i řeč na to, jak jsme se jako děti hnusně bavili. 
Přiznal jsem mu, že jako dítě jsem stříhal na zahradě nůžkama žížaly, aby jich bylo víc a byla tak kypřejší půda. 
Kolega k tomu dodal, že u nich na zahradě měli několik záhonů jahod a on že měl za úkol sbírat slimáky aby je nežrali a vyhazovat je za plot. On aby se ale nemusel ohýbat, tak si jen vzal motyku a tou je půlil. 
V tom do kuchyňky přišla i dvě naše kolegyně a naší debatu zaslechly. 
Jedna z nich, mladičká bruneta poněkud oblých tvarů, si hned nenuceně opřela své kypré pozadí o hranu stolu, dychtíc po tom aby se i ona mohla svěřit s temnou stránkou své minulosti. 
"Jezdili jsme s bráchou na prázdniny k babičce a tam blízko byla stodola, ve které se přechodně skladovalo obilí. No a a na zemi ho bylo vždy trochu rozsypáno. Proto tam v té stodole bylo vždycky plno holubů. 
No a my jsme je s bráchou stříleli jeho vzduchovkou. Navíc náš kocour to nějak zjistil a tak chodil tajně za námi. 
Když byl nějaký holub jen zraněný tak na něj vlítnul a pořádně ho rozcupoval. Byly to vždycky pořádný jatka. Vlastně ani nechápu, proč jsme to tenkrát dělali ale užívali jsme si to."
Při té vzpomínce se lehce usmála, pak zdvihla své impozantní pozadí ze stolu a odešla. 
Druhá z nich, už starší noblesní dáma s výraznými brýlemi na nose, si nás s pátravým výrazem změřila pohledem. 
Přezdívali jsme jí Suchoprdka. 
Byli jsme v rozpacích z toho, že nás slyšela ale ona se k naší tématice hned ochotně přidala. 
"Když jsem byla holka," povídala, "tak jsme s holkou ze sousedství po dešti chodily sbírat žížaly. Ty jsme si nosily do zahradní chatky. Daly jsme je plechovky od kompotu a tu jsme zahřívaly nad svíčkou, tak dlouho, dokud z nich nebyl škvarek. 
Líbilo se nám, jak se přitom kroutily. Říkaly jsme tomu, že děláme grilované žížaly. No, v dětství jsme s tou holkou byly pěkný potvory." Pak na nás mrkla a odešla. 
Ve dveřích se ještě na okamžik otočila a podotkla: "Nebyla jsem vždycky jen Suchoprdka."
Byli jsme z toho vykulený, že i takováhle slušňačka má něco na svědomí a tak jsme se stejnou otázkou obešli i celé oddělení. 
Z toho, co jsme od některých kolegů a kolegyň slyšeli, nám bezmála vstávaly na hlavě vlasy hrůzou. 
Některé druhy dětských zábav tady ani nemůžeme zveřejňovat abychom vám nepokazili večeři. 
No a co vy? 
Jak jste se bavili, když jste byli ještě spratci? 
Svěřte se! 

Anonym (Ne, 2. 6. 2024 - 18:06)

Toto bude z jiného soudku. 

Našli jsme ruční granát. Ten německý s dlouhou dřevěnou rukojetí. Vyšroubovali jsme záklopku a vytrhli špagát z rukojeti. Dnes už vím, že to je granát časovaný s chemickou roznětkou, takže nás mohl zabít krátce po odjištění, ale nevybuchl, ani po nárazech. 

Kluci sebrali tátovi samopal stengan se čtymi plnými zásobníky. Všechny jsme je vystříleli jen tak nazdařbůh, do kamenolomu. Pak byli biti, protože táta s ním chodil pytlačit a přišel o všechny náboje.

Anonym (Ne, 2. 6. 2024 - 18:06)

Pokračuji.

Našli jsme pancerfaust. Báli jsme se ho odpálit z ruky, tak jsme ho přivázali ke stromu a odpálili ho provazem přes řeku do skály. Skála se roztavila a stékala do řeky. Dodnes je tam ten vytavený lavór vidět. Pak ještě příběh s kulometným pásem do protiletadlového kulometu, který jsme hodili do ohně. My jsme to náhodou přežili, ale koza.která se pásla dost daleko, ne. Granát hozený do dutiny stromu a bylo dřevo na několik táboráků.

Čtyřikrát se po mě střílelo s úmyslem zabití. Popáté nožem. Možná mi zachránilo život to, že jsem zůstal chladnokrevný a pohotový, protože jsem se takto uměl bavit. Dnes zbraně nesnáším.

Default User Image
Riderca (Ne, 2. 6. 2024 - 16:06)

Byla jsem městské dítě a k živým tvorům jsem měla úctu. Na "kontě" jsem měla jen pár much a vos zabitých na okně plácačkou.
Když jsem trávila prázdniny u babičky, která je důsledně likvidovala, vždycky jsem ji přemlouvala aby těm slimákům neubližovala, že jsou to taky živí tvorové. 
Pak ale přišel den, kdy jsem svůj názor přehodnotila! 
Vždy, když jsem měla narozeniny mi babička dělala takový jahodový dort. 
Tohle léto však přišla s tím, že letos nebude, protože slimáci prý ožrali všechny jahody na zahradě.
V tu chvíli se ve mně vzedmula netušená nenávist!
Sama jsem ji tehdy poprosila abych je příští ráno směla zabíjet já.
U prvních dvou jsem sice ještě cítila jakýsi soucit ale u dalších jsem je už likvidovala nemilosrdně. Ostrou lopatkou jsem je zručně přetínala a dokonce jsem u toho cítila i jakési uspokojení! 
Po chvíli mě to začalo i bavit.
Hrdě jsem jí pak hlásila, že jsem je vyvraždila všechny. 
V tu chvíli babička vytáhla dort z lednice. Vše si vymyslela jen aby zjistila jestli mi ta citlivost vydrží! 
Přestože byli vlastně nevinní, likvidovala jsem je i příští dny bez milosti dál. 
A docela mě to i bavilo. Ta citlivá městská holka už byla pryč! 
No a jednou jsme šly na zahradu nastříhat pár kytek do vázy a jeden extra kousek se zrovna plazil přes cestu. 
Nevím co mě to napadlo ale sklonila jsem se a ustřihla mu růžky. 
Tázavě jsem se podívala po babičce. 
Ta jen nonšalantně odklepla cigaretu na zem. Prohlédla si ho a pak podotkla: "No co, zasloužil si to, neřád," a potom jsme ho překročily a šly jsme dál jakoby se nic nestalo! 
Tohle léto se jedna citlivá městská holka naučila jak být tvrdá.

 

Default User Image
Mirka (St, 5. 6. 2024 - 10:06)

Tenhle posun je poměrně běžný u "přecitlivělých" městských holek, které dostanou na venkov.
Já jsem se provdala z města na venkov. 
První rok, co jsem tam bydlela se svým mužem, jsem myši chytala do klecových pastí a pak je odnášela na pole, kde jsem je pustila a když můj muž "vraždil" nevinné králíky, odcházela jsem od králíkárny pryč! 
Dnes už tu žiju 10 let. 
Myši chytám do klasických sklapovacích pastiček a králíky si zabíjim sama, když je manžel chce k obědu. 
Dokonce jsem sama zvládla i zabíjačku, když muž musel nutně odcestovat! 
Ženská, co žije na vesnici, musí zkrátka přitvrdit a zvládnout všechno.

 

Default User Image
Laura (Po, 27. 5. 2024 - 17:05)

Já se jako malá bavila tím, že jsem mladším kamarádkám ve věku 2, 3 let říkala, že když skočí do kopřiv, že budou celý život krásné a zdravé. Vzhledem k tomu, že v té době ještě kopřivy neznaly, tak do nich skočily. Tenkrát jsem se tomu jejich následnému breku hodně nasmála. Děti jsou často kruté. Jen různé teorie tvrdí, že děti jsou čisté duše a život je zkazí. U mnohých je to naopak, že až život je naučí, že ubližování není dobré a že vše špatné se vám jednou vrátí.

Default User Image
Pecina (Po, 27. 5. 2024 - 16:05)

 Zakončení

Až mi je připomněla babička. Zrovna jsem snídala, když přišla z mého pokoje. 
"Ty mouchy jsou dneska nějaký divný," postěžovala si mi. 
"Já jsem šla do tvého pokoje, a dvě takový potvory tam seděly na okně a ani se nehnuly. Tak jsem teda to okno otevřela a zamávala proti nim aby vylétly ale ony nic. Tak jsem zamávala znova ale ony se zase z toho okna ani nehnuly. 
Jen pořád lezly sem a tam. To už mne naštvalo tak jsem vzala plácačku a tou jsem je zabila. Co jsem taky měla dělat, když se nechtěly ani hnout?!" 
"Třeba byly nějaký omámený, že nechtěly lítat," odpověděla jsem lhostejně a dělala přitom jako by nic. Pravý důvod proč z toho okna neodletěly jsem nepřiznala. 
Přece babičce nepokazím iluze o její sladké a nevinné holčičce která by nezabila ani mouchu, natož aby byla tak krutá, že by jí utrhla křídla. 
Zasvětit ji do skutečného důvodu proč neodlétly, by přece ničemu neprospělo. 
A tak jsem si jen dál pohodlně hověla na na židli u stolu, chovala se jako by nic, tvářila se nevinně a přitom jsem si s chutí mazala další krajíc marmeládou, která byla babičkou ručně dělaná a tudíž vynikající. 
 

Default User Image
Pecina (Po, 27. 5. 2024 - 16:05)

O prázdninách jsem jako holka jezdila k babičce. Měla domek nedaleko od hospodářských budov a tak u nás o mouchy nebyla nouze. 
Proto babička než mě uložila spát, šla do mého pokoje, otevřela okno a všechny mouchy vyhnala ven. 
Ona byla strašně hodná a tak když nemusela, nezabila ani mouchu. Dokonce i slimáky z naší zahrady odnášela na louku, kde je vyhodila. 
Oni si pak pozvali posily a ve větším počtu se na naší zahradu vrátili! 
Proto jsem před ní taky žádnou mouchu ani slimáka nezabila. Chtěla jsem aby mne stále měla za nevinnou sladkou holčičku, kterou už jsem ovšem dávno nebyla... 
Nechtěla jsem jí kazit iluze. Ovšem, když nebyla doma, nelítostně jsem je masakrovala a to bez výčitek! 
No a ona jednou nějak večer v mém pokoji dvě mouchy přehlédla. 
Když jsem si potom lehla, okamžitě na mne uspořádaly nálet! 
Neustále si znova a znova sedaly na ty části mého těla, které jsem neměla přikryté. Pokaždé, když jsem je odehnala se opět vrátily. 
Nakonec jsem toho měla dost! 
Rozsvítila jsem, sáhla po plácačce a chystala jsem se je tou plácačkou zlikvidovat. 
Pak jsem se zarazila. To by ty kurvy měly moc snadný. 
Plácačku jsem tedy odložila a skoro čtvrt hodiny se je snažila chytit tak abych jim neublížila. 
Nakonec jsem to skvěle zvládla! 
Nezabila jsem je ale jen jsem jim utrhla křídla. Pak jsem je hezky vrátila do prostoru mezi okny. 
Byla to dvojitá okna a mezi ně se dávalo mléko nebo máslo, protože tam v noci bylo hodně chladno. 
Pak jsem se pohodlně uvelebila ve své teplé posteli a škodolibě jsem je pozorovala, jak sedí na venkovní okenní tabuli a mrznou tak, že už ani nemohou lézt. 
"Dobře vám tak, vy kurvy," posmívala jsem se jim. "Vy tam budete celou noc mrznout a já si zatím budu luxusně hovět v teplé posteli. A to vám přeju!" 
Ráno jsem na ně už zapomněla.

Default User Image
Vzduch a broky (Po, 27. 5. 2024 - 11:05)

Mě otec poučoval o přírodě, co je užitečné a co škodí od útlého dětství. Proto jsem střílel vzduchovkou jen na terče, nebo myši. Ale stalo se mi po dvacítce věku že jsme přijeli na venkov za spolužákem. Jeho rodiče měli 50 slepic v ohradě, sto odrostlých kuřat za stodolou. Franta byl nimrod, pracoval ráno u býků, krmil s rodiči býky na žír. Proto jsme zůstali u nich doma sami a museli na Frantu čekat až se vrátí. No aby jsme se nenudili půjčil nám dvě vzduchovky. My jsme šli za stodolu a jen tak napřed stříleli do různých terčů, jako listí, pampelišky a do zdi, ale to nás nebavilo a tu se k nám hrnuly kuřata. Tedy jsme začali pálit po kuřatech, bez míření jen od boku, něco je minulo, něco zasáhlo, ale brka je chránily, ale najednou vidíme že jedno kuře  krvácí z krku. Tak jsme  po něm začali pálit a mířili jsme, až chudák zheblo.  A co s ním. Pak tam ležely trativodky, tak jsme kuře do nacpali do ni. Trativodku jsme hodili do žumpy. Byl to zločin a to ještě nebyli devadesátky. Franckovi rodiče nikdy nic neříkali, pravděpodobně to asi udělala lasička :-), dnes už je to promlčené a já mám svědomí čisté jak křišťálovou studánku (známý fór od výpravčího), dávno již tomu co mě střílení nebaví.

Reklama

Přidat komentář