Reklama

jídlo jako závislost

Limetka (Ne, 10. 10. 2010 - 20:10)

ok tak jdem na to takže kde dáme ten sraz? a kolik nás tam příjde? já jsem závislák jak nevim co, ztlousla jsem o 30kg :-(

Vera (Ne, 10. 10. 2010 - 14:10)

Tak dobrý, píšu si sama...Ahoj, taky bych se k vám přidala, kdyby někdo ten klub založil.... Mé problémy bych vám řekla až tam

Monika (Pá, 10. 9. 2010 - 08:09)

Ahoj holky, tak kde jste?Tak dobrý, píšu si sama pro sebe. Takhle to fakt nikam nikdy nedotáhnete. Myslela jsem, že stím vážně něco chcete udělat. Já teda jo a jdu do tééééééého, bohužel bez vaší podpory. Tak přeju hodně štěstí a ať se vám podaří být štasné. Ahoj

(M) Monika (St, 8. 9. 2010 - 12:09)

P.S s tím založením klubu,...Ahoj holky, tak kde jste?

M (Po, 6. 9. 2010 - 12:09)

serte na to stejně nás...Já myslím, že člověk vydrží hodně moc a bohužel ani Václav nám to neulehčí.. :-)
Nejhorší jsou různá odůvodnění proč co nejde. Zkus chodit plavat to kolenu nemůže ublížit. Prostě musím ty HNUSNÝ ŠPEKY ZLIKVIDOVAT!!! Dobrý taky je chodit doma jenom v podprdě a kalhotkách a co nejvíc kolem zrcadla.... zkoušela jsem to a byla jsem ssebou tak zhnusená, že mi přestalo i chutnat.. :o Tak holky hurá do nedbalek..a když už nic tak se aspoň zasmějem.

Hanka (Ne, 5. 9. 2010 - 18:09)

P.S s tím založením klubu, jsem taky přemýšlela...

Hanka (Ne, 5. 9. 2010 - 18:09)

Moniko já jsem taky chtěla jít na Zumbu, ale nemám ským, akorát jsem po urazu kolene,takže hned tam jít nemůžu. Je to jak říkáš..... se nasrat a něco udělat! :-)

Monika (Ne, 5. 9. 2010 - 17:09)

Holky, mám syna, kterému...Možná by nebylo špatné založit si nějaký klubík, kde bysme se navzájem povzbuzovali a pomáhali si. Můžem vypsat své nejtajnější a nejhrůznější myšlenky nebo co nás trápí, co si myslíme a to i o sobě. Atp. No tak co zkusíme podpořit Henrietu a jejího syna? Zlikvidujeme své zlozvyky a začneme se smát a mít se rádi?

Henrieta (Ne, 5. 9. 2010 - 13:09)

Holky, mám syna, kterému bude 30 let, taky je sám a ze žalu téměř všechno prožere. Je z Prahy. Nechcete zkusit léčbu na principu podobné léčí podobné.

Monika (Ne, 5. 9. 2010 - 12:09)

Já když jsem ve stresu tak...JO, nakonec je to na nás, abysme stím něco udělali. Je jen otázka, jestli máme zapotřebí to nechat dojít až do extrému. Nakonec stím budeme mít pakárnu zase jenom my. Možná by stačilo seknout se starými závislosmi a začít znova jako nový člověk. Najít si kurz angličtiny, zumby a zdravého životního stylu. Nebo odjet do nějaké země kde je bída, abysme si začali vážit sami sebe. Možností je hodně, musíme jenom začít..... TO JE TO NEJTĚŽŠÍ CO.. :-)
PS: Maruško pij 2x denně syrovátku, uvidíš, že to bude lepší.

Maruško (St, 1. 9. 2010 - 17:09)

Ty si PRASE. VELKE-- MAŠ ZACPU SNAT I PIJEŠ NÉ ASPON 4LDĚNE

Maruška (St, 1. 9. 2010 - 14:09)

Já když jsem ve stresu tak se také přecpávám,jím někdy jako protržená-dokážu projíst i víc jak půlku výplaty,ale pravdou je,že mívám častokráte zácpu a trpím syndromem suchého hovna.......nevím jak dál naložit se životem-mám jídlo jako drogu!

Hanka (St, 1. 9. 2010 - 14:09)

Moniko já to mám taky tak, až na to že já jsem zas moc sama, všechny kámošky maj už svůj život, někdo se odstěhoval takže se taky asi utápím ve sladkém, ale vím že kdybych někoho potkala tak nejím...nechutnalo by mi to.

Monika (Út, 31. 8. 2010 - 15:08)

Je mi 30. Něco na tom bude....Jo a jentak mimochodem, každej je ňákej a má právo bejt štastnej. Třeba existuje i chlap, kterej sní o takovým vztahu. Nebo ne?

Monika (Út, 31. 8. 2010 - 13:08)

Moniko-kolik ti je? 18? Jsi...Je mi 30. Něco na tom bude. Pravda, že si pořád vysnívám až infantilně krásnej partnerskej život kde mě můj muž bezmezmě miluje a žije jen pro mě a rodinu a já pro něj. Hm, asi budu muset přijmout realitu a přestat plakat....

Skot (Po, 30. 8. 2010 - 13:08)

Moniko-kolik ti je? 18? Jsi tak nevyzrálá, že bys na sobě měla konečně zapracovat. Jinak z tebe bude věčně zamilovaná a tlustá troska.

Monika (Po, 30. 8. 2010 - 13:08)

Zatím buď v klidu, moje...Ahoj,mám taky tenhle problém se sladkým.HROZNEJ!!!Já si tím uklidnuju bolavý srdce a neštastnou duši. Ve sladkým vidím krásu dne a jedinou radost co mám.Je pravda, že když nejsem doma nebo mám nějakou činnost tak mě to neláká. Mám dost ráda pohyb a jsem docela aktivní, ale přece jenom toho příjmu sladkého je až moc. Možná kdybych viděla v reálu tu obrovskou hromadu co sežeru za týden tak by mě to odradilo.. :-) Ale,to jsou jeden, dva dny a je to tu zase. Jsem na MD. Vím, že můj jediný lék je láska. Ale, jsem vdaná a to bohužel né moc štastně. Jsme natolik rozdílní, že se neumíme udělat štastnými.

Tom (Pá, 27. 8. 2010 - 17:08)

já 28let,jsem taky závislá...Zatím buď v klidu, moje manželka má 150, takže proti ní jsi skoro hubeňour.
Ale zcela vážně, čím dříve to utneš, tím lépe. Nejsem sice psycholog, ale opravdu je potřeba v okamžiku chutí jít dělat něco jiného, třeba se okoupat, obejít 2x barák ap. Prý potom tento pocit pomine. Samozřejmě, zcela zásadní podmínka je nemít doma moc sladkého. Když, tak třeba hořkou čokoládu s vysokým obsahem kakaa. A klidně si vzít 1, 2 čtverečky, bez výčitek.
Velmi smutným a demotivujícím faktem je, že jen asi 2% lidí trvala a dlouhodobě zhubne.
A jak správně píšeš, někteří odoborníci řadí závislost na jídle na první místo z hlediska problémovosti. U všech ostatních závislostí se s tím nemusíš skoro potkat (nemít doma alkohol, nechodit do hospody ap), ale jíst musíš.
V první fázi se alespoň pokus to zastavit, žádné drastické diety, jenom vypustit nezdravé potraviny. Ale ono je to hlavně o hlavě. Odborníci mají bezpočet rad, jak nenásilně změnit životní rytmus - např. vystoupit o jednu zastávku dříve a dojít pěšky, nejezdit výtahem ap., ale lidé se slabou vůlí si vždy najdou výmluvu.

XXXL (Pá, 27. 8. 2010 - 16:08)

já 28let,jsem taky závislá na jídle, nejhorší je že se to táhne pomalu ale jistě cca 5 let. Nejhorší je, že to je opravdu pomalé zabíjení. V roce 2005 jsem mela váhu 63kg/168 cm, rok 2008 80kg, a dnes ??!! 100,6kg. Je to hrozný když vidim ten nárust jen napsaný, všechny udaje o kilech jsem si zapisovala.Dle mých výpočtů co rok to cca 7 kil, tím pádem za dva roky mám 114 kg. Existuje někdo kdo se této závislosti zbavil? četla jsem o tom pár věcí a problém je, že je to stejné jako závislost na drogách či alkoholu, ale léčí to tak že se toho nesmí ani dotknout, jenže jídlo je potřeba celý život..takže se toho zbavit, fakt nejde :-( u psychloga mi řeknou at si najdu jinou činnost než je jídlo, ale to prostě nejde, to je jen chvilkový pokus a pak se stejně k jídlu ( u mě sladké) vrátím.

Lily (Út, 24. 8. 2010 - 18:08)

to dana !!!
= to že...Závislost na jídle není v pravém slova smyslu závislostí. Jídlo není tak úplně drogou, je spíše jen nějakým prostředkem k dosažení příjemných pocitů- a právě proto je tak těžké se tohoto "zlozvyku" zbavit...Lidé si jídlem kompenzují samotu, smutek, stres...navyknou si na to, že "i když je vše v háji, jídlo je tady pořád" ..je proto nutné léčit příčiny přejídání..a to buď u psychologa, nebo nějakou vlastní realizací (sport, malování atd.)...Přejídání však může mít biologické příčiny, proto je lepší konzultovat svůj problém s lékařem...Já držím všem pěstičky, abyste se dokázali tohoto strašáka zbavit!!!Z vlastní zkušenosti vím, že je to nelehký boj...

Reklama

Přidat komentář