Reklama

mam strach ze nebudu moct jit nekde na toaletu

Monika (Út, 26. 5. 2015 - 21:05)

Báro,čím myslíš,že se to u tebe spustilo? Kdy bylo to poprvé?

Monika (Út, 26. 5. 2015 - 21:05)

Mám úplně stejný problém...Nemám s tímto problém,ale myslím si,že je to psych.rázu.Zajímavé,že se ti chce čůrat a když jdeš,tak stejně nějaká kapička a skoro odcházíš s plným močákem.Ty už na to asi myslíš,jen co za sebou zavřeš dveře.Myslím,že je to všechno v hlavě.A tak by mě zajímalo,když jedeš autem,také máš strach,nebo to už ne-víš,že můžeš kdykoli zastavit? S tímto problém nemám,já i dlouho vydržím.V práci jsem se bála myší,krys-pracovala jsem ve sklepě,tak jsem ke konci raději vydržela až domů,jak jsem se bála,aby tam nebyla myška.Ale jinak mám úplně jiný problém,ale stejně jako u tebe je to pouze v naší hlavě,my to víme,bojíme se už předem a tak to pak prostě je.

Bára (Út, 26. 5. 2015 - 20:05)

Mám úplně stejný problém a je veliký problém něco o tom najít na internetu. Jsem neschopná cestování :-( Jakmile vím, že budu někde, kde není wc je to v pr.... Pocity na omdlení, studený pot, bušení srdce... A hlavně okamžitě potřebuju čůrat... Pak jdu na záchod vyčůrám tři kapičky a odcházím s pocitem opět plného močáku :-( Jsem šílená, pokaždé když někam jedeme, okamžitě musím kontrolovat kde je jaké wc, kde je jaký strom, nebo křoví. Jsem zoufalá, je mi 27 let, mám přítele, dceru a přítel pro mne moc pochopení nemá! Obvoďák mi řekl, že jsem blázen a poslal mě na psychiatrii pro prášky, ale ještě jsem se neobjednala. Nedej bože sednout do autobusu, v něm jsem neseděla už několik let, to raději půjdu pěšky. Zůstat stát v koloně, dálnice bez pump nebo odpočívadel, nakupování, velká města... To vše je pro mě problém a ten kdo nezažil nepochopí, ono radit jde snadno...

Eva (Ne, 12. 4. 2015 - 14:04)

Hledala jsem dnes něco...Pro Ivanu: zkuste lék Mictonorm, nebo Ditropan, oba na předpis.

Honza (So, 11. 4. 2015 - 14:04)

Hledala jsem dnes něco...A kolik toho každej den vypiješ a kolik ti je?

Ivana (Pá, 10. 4. 2015 - 02:04)

myslím,že je to...Hledala jsem dnes něco příznivého na internetu a tuhle diskuzi jsem našla. dojížděla jsem do vysněného zaměstnání hodinu autobusem, který má jen 2 zastávky, do našeho města pak jede přes půl hodiny v celku. Před půl rokem se mi stalo, že jsem poseděla s kamarádkou na kávě a sklence vína, po cestě jsem měla strašné nucení na močení a při vystupování jsem se počůrala. Měla jsem z toho strašný šok, jak jsem si poté sedla do autobusu, tak si na to vzpomněla a začla se hlídat, zda se mi nechce. A ono se mi začlo časem chtít. Pak se mi stalo, že jsem to před koncem cesty zase neudržela, v mokré sukni jsem seděla u nás na autobusáku než se setmělo abych mohla domů přes město a vystydla jsem že jsem byla na neschopence. V práci sedím 10 min. na WC, vůbec se mi nechce, a v autobuse to na mně přijde. Teď se mi to tak zhoršilo, že si najednou uvědomím nucení a já během několika minut musím, nebo se počůrám, naštěstí do práce už jezdím autem, postoupila jsem i platově, můžu si to dovolit, a během cesty, kdy si můžu zastavit, problémy nemám. Jakmile ale jsem někde, že není na blízku WC, a uvědomím si to, přijde na mne to tak silně, že musím do pár minut WC najít, nebo to nevydržím. A to se může stát v supermarketu při nakupování, v divadle, prostě kdekoli. Kdekoli jste, kontrolujete zda je WC blízko, stejně dobíháte na poslední chvíli. Stejně minulý měsíc jsem několikrát měla problém, nosím sukně, myslím že si to nikdo nevšiml, neví to ani moje rodina, stydím se to říct i manželovi. Je to psychická záležitost, nikde jsem s tím nebyla, co mi poradíte, nemáte někdo podobnou zkušenost?

Pavle, (Pá, 27. 3. 2015 - 17:03)

myslím,že je to psych.rázu.U tebe asi tak velký problém to nebude,když píšeš,že to máš vždy,když máš jet autobusem.Standa to píše dobře,ten má jiné zkušenosti,protože on tím trpí od mládí a to je zase něco jiného,jemu už nikdo nepomůže,to on ví.Nevím sice kolik ti je Pavle,ale řeš to zavčas.

Eva (Pá, 27. 3. 2015 - 17:03)

Pavle je to úzkostná fobie, pomohou léky a bude pokoj, taky by to chtělo psychoterapii.

Pavel (Čt, 26. 3. 2015 - 18:03)

Ahoj mám stejný problém když mám jezdit autobusem rozbuší se mi srdce a na zastávce nervózně přešlapuje následnou do autobusu a chce se mi na záchod pří vystoupení hledáme hned toaletu bojím se jezdit dál než do nejbližšího města před cestou mám občas průjem i chodím na malou autem když jedu s někým tak jé to v pohodě to se i těším doma normálně pracují na procházku chodím běžně a nic dřív jsem to neměl nevím proč ale zkusím to řešit s mojí doktorkou trápí mě to a v zimě jsem

bob (Ne, 29. 6. 2014 - 16:06)

ja mel take tyhle obavy a...Mám stejný problém, když někam jdu anebo cestuji, tak mě hlavně zajímá přístupnost WC. Vyřešila jsem to imodiem a mám klid. Dřív jsem nemohla jít ani nakoupit. Tedˇv poho.

Ahojky (Ne, 29. 6. 2014 - 16:06)

Ahoj, mám obdobné problémy...ja mel take tyhle obavy a fobie z pocurani a pokakani.Proto jsem shanel celoigelitove kalhotky pro dospele-latkove plenky se koupi snadno.No a od te doby si je na sebe oblekam a nosim pod oblecenim v praci i jinde na verejnosti a jsem v klidu.Kdyz nahodou neco nezvladnu,nebo me nejaka mala,ci velka nehoda prekvapi,tak me plenky ochrani a igelitove kalhotky vse zadrzi-vcetne zapachu.Doma se vysprchuji,vezmu si ciste plinky i gumove kalhotky,spinave vypere pracka,povesim je na balkon a jsem v pohode.Tak nevim co tady resite!?Asi radi exhibujete na verejnosti pomoceni,pokaleni a pachnouci.Je to vas boj...ale ostatni to obtezuje!

Standa (Čt, 26. 6. 2014 - 21:06)

Ahoj, mám obdobné problémy jaké popisujete. Kdykoliv jdu do neznámého prostředí, musím cestovat, nebo jsem v situaci, kdy nemůžu několik desítek minut odejít na toaletu, tak mě to znervózní. Problémy mám už několik let. Před pár měsíci se už veškeré moje chování točilo jenom kolem toho, tak jsem se konečně rozhoupal a šel k psychoterapeutoi. Pokud máte možnost najít si nějakého psychologa, tak je to určitě přínosné, určitě to nejsou vyhozené peníze, když tím řešíte něco do vás třápí každou minutu. Postupně podstupuji nové situace a pokouším se na to nemyslet. Pár kroků, které mi pomáhaly(jí) Najít si dvakrát denně asi deset minut a v ten čas přemýšlet pouze nad tím, jak se člověk ztrapní, když bude muset jít v nevhodnou chvíli, nebo se po..., promyslet všechny hrozné následky. Každý večer si psát jak jste se v kdy v průběhu dne cítili. Když budete doma a bude se vám chtít, tak se pokusit vydržet co nejdéle, zabavit se nějak a odložit tu neodkladnou potřebu. Nejdůležitější - podstupovat nepříjemné situace, chodit ven, zvykat si být venku i když je zrovna snažší být doma. Potřeba mě pořád dost trápí, ale už mě tolik neomezuje, je to asi na dlouho, ale musíte jít dobovolně do nepříjemných situací... Snad vám moje rady trochu pomohly

hana (Čt, 30. 12. 2010 - 16:12)

U mě je to totéž....jako bych četla o sobě ..... jen mě zaráží, že nás takto postižených je tolik a nikdo to účelně neléčí. už uvažuju o plenkových kalhotkách, aby mi to neteklo po nohách, kdybych nedoběhla. je to strašná vyhlídka :-(

Onyx (Čt, 30. 12. 2010 - 13:12)

U mě je to totéž. Nezáleží na tom, jestli jsem nebo ne vyprázdněná, prostě se mi chce i kdyby měl vyjít jen drobek, nebo většiniu už je to taková jen voda a šťávy...promiňte. Co s tím? Odsouzeni necestovat, nikam nechodit, kde není možnost nenápadně navštívit čisté WC, ani v restauraci u jídla nemám pokoj, ale nutkání a koukám, kde je záchod...nechci vás strašit, ale nejsem už nejmladší a mám za sebou na toto téma i psychiatrické léčení, různé vyzkoušené AD, prosulpin, sulpridin, i běžný lexaurin- NIC. Pořád je to to samé. Někdy horší, něky lepší, ale nikdy předem nevím, jaké to bude. Často si pobrečím v soukromí, jestli má takový život cenu. Zdravím vás všechny.

Alex (Čt, 30. 12. 2010 - 08:12)

I když tady píší většinou ženy, tak já mám též něco podobného. Průjmy sice netrpím, ale mám obavy z něčeho, kde bych nemohl na WC. Proto nejezdím na zájezdy, neboť cesta autobusem více než hodinu je pro mne utrpením. Vždy před takovou cestou, tak si sednu na WC, ale většinou ze mne nic nevyjde, i když jsme třeba měl nucení. A i když se mi třeba před tím podaří se vykadit, tak po chvíli to v autobuse přijde znova, a nemá na to vliv, jestli jsem něco jedl nebo pil. ASi to má psychický původ. Jednou jsme musel požádat řidiče, aby mi zastavil a bylo mi velice trapně, jak celý autobus kouká na mne, jak někdy za křaky dřepím. Samozřejmě úplně přímo mne neviděli, ale lehko se to dalo domyslet, protože jak jsem vyšel z autobusu, všechny páry očí mne sledovaly. Cítil jsme se velice trapně a nechci aby se to opakovalo. Ono to sice jde zadržet, ale za chvíli to přijde znova a nedá pokoj. Také se mi už občas stalo (např. na schůzích, školeních, že se mi hodně chtělo, ale nějak jsem to svíráním půlek udržel a když už jsme mohl pak na WC, tak najednou nic. Že by jen psychika, nevím, nechce se mi o tom mluvit před někým.

Peťuna (So, 7. 11. 2009 - 19:11)

ráda bych ještě dodala, že průjmy nemívám. jen občas (jako každý). ale přesto ráno úzkostlivě sleduju jak jdu na záchod, jestli jdu dostatečně hodně abych už pak nemusela a podobně.a běda jestli se ráno nevyprázdním, nebo jestli na velkou nejdu vůbec. to pak nejsem schopná nikam jít protože mám strach že se mi to někde uvolní a já budu muset lítat na záchod každou chvíli. hlavně mi jde o tu trapnost situace, co by tomu řekli lidi, nebo děcka ve škole(znáte to,na pobavení je nejlepší cizí neštěstí).k psycholožce chodím ale nemůžu říct že by mi nějak pomohla, předepsala mi antidepresiva, ale nezdá se mi že by se to nějak zlepšilo.

Peťuna (So, 7. 11. 2009 - 18:11)

Ahoj Jani, sama určitě nejsi....jsem ráda že nejsem sama. už jsem si připadala jako jediná osoba na světě s tímto problémem. poprvé se toto u mě projevilo v sedmé třídě když jsem v hodině dostala průjem. no hrůza. spolužáci se mi smáli a dva roky jsem nebyla schopná nikam jít. nakonec jsem to překonala ale teď po šesti letech se mi to vrátilo. každý den sedím doma, bojím se jít do školy, k doktorovi, do obchodu apod. nejhorší je to momentálně s tou školou protože jsem ve 4. ročníku, takže se mi ke strachu že někde dostanu průjem přidal i strach z maturity. doufám jen že se mi to podaří překonat jako před šesti lety.

Lena (Ne, 18. 10. 2009 - 11:10)

Ahoj,ja mam ten problem taky,ne teda že bych měla průjem z alergie,ale parkrat se mi stalo že se mi chtělo někde,kde nebyl zachod a ted z toho mam fobii jit kamkoliv,porad resim kde bych si mohla dojít a je to děs.prášky brát nechci,ale chtěla bych zkusit hypnózu,jenže nevím,jak najít někoho kdo jí dělá,na internetu jsou všichni v praze:-/no a radši bych šla k doktorovi,než k ,,hypnotizérovi"

mirka (Čt, 8. 10. 2009 - 14:10)

ahojky,kristýno jen ti chci...myslím,že jsi měla změnit Ad,protože některá nesednou a je nutné je brát dlouhodobě,ještě je dobré na imunologii vyšetření na alergii kravského mléka,já měla průjm,časté stolice víckrát denně všude,bylo jedno jestli doma,nebo venku,dnes jsou alregie rozšířené hodně a psychika nastoupí stoprocentně v každém dlouhodobém problému,ADberu,ze začátku jsou vedlejší účinky,ale ty časem vymizí,je to boj na delší dobu,jak dlouho problém se rozvíjel,tak dlouho bude odcházet.

hanka (Pá, 2. 10. 2009 - 19:10)

ahojky,kristýno jen ti chci napsat,že AD jsem brala 3 měsíce a nepomohly mi.jakmile jsem někde byla kde prostě nebyla toaleta ihned se mi chtělo.a to samé mám doma s manželem-když jde on na celkou já ho ihned vyhazuji protože to na mě příjde tak akutně že se to nedá udržet.psycholožka mi pořád vysvětluje že na to nemám myslet ale ono to nejde.po 3 měsících jsem AD vysadila a je to uplně stejné akorát jsem to zbytečně brala a byla furt unavená.tak nevím taky už jak dál prosím poradte někdo co s tím?

Reklama

Přidat komentář