Vztah matka - dcera

Znám spoustu žen, které mají přítele a časem píchají dcera i matka s jedním přítelem.
A když to nikdo neví, vyhovuje to všem...chlapa neubude a šťastné budou obě jak dcera tak matka.

Jsem zoufalá.Už rok žiju s novým přítelem , před tím jsem byla sama s dcerou od rozvodu asi 5 let. Dceři je 14 , ale vypadá vyspělejší. Dcera ho ale svádí a ja nevím , co dělat. Když se koupe , nechává otevřené dveře, chodí v noční košilce bez kalhotek , pak sedí a roztahuje nohy a vždy se těší , když mám noční. Přítel se jen směje , že si vymýšlím , ale na ní jenom mrká. Už jsem je i nečekane kontrplovala , ale zatím nic, než odemkly , vše bylo OK , ale on se rozčílil a pohrozil , že odejde . Nechci o nej príjít , mám je nechat? Co když otéhotní?

Na ty staré lidi musíte být někdy jak na malé děcka - nařídit, seřvat.

Záleží na tom, jestli se...50 na 50. :-)

Záleží na tom, jestli se musíš starat proto, že je nemohoucí stářím nebo nemocí, nebo jen vykrystalizovaly věkem špatné vlastnosti a je panovačná, zlá a citově vydírá.

Taky jsem to zažila. Jsem...Je to sice mimo téma, protože nejsem ani matka ani dcera, ale tahle pasáž mě zaujala - "bylo to ve mě až do její smrti."

Moje matka ještě žije, potřebuje pomoc, ale starat se o ni je jedna velká "radost".
A ve mě to taky bude až do její smrti.

Taky jsem to zažila. Jsem už starší a bylo to ve mě až do její smrti. Tolik jsem toužila, aby mi dala najevo, že mě má ráda takovou jaká jsem, ale nikdy to nebylo pro ni dost dobré. Neničte si život takovou matkou, najděte jiného človéka, který vás bude uznávat.

Moje matka se mnou soupeří celý život a mě došlo až ve 40 letech,že ke mně nemá žádný vztah ba naopak jsem byla předmětem pohrdání a studu.Nikdy se mnou neměla žádné problémy,dochodila jsem střední školu,hned nastoupila do práce nikdy po ní nepotřebovala něco zařídit jsem hodně samostatná.Vdala jsem se,mám dítě,které je bezproblémové,ale problém je ona.Ať jsem udělala co chtěla hned mi to zkazila a nedej bůh jak jsem měla radost.Naštěstí jsem měla takovou povahu,že mě nezlomila psychicky i když to kolikrát stálo zato a nechápala jsem její chování.Po posledním jejím výstupu se to ve mě zlomilo a nikdy ji nechci vidět...není to jen fráze myslím to opravdu váżně...těch jejich výstupů bylo dost a já na to už nemám ani zdraví...líto mi to není...prostě to tak je a ač se člověk snažil a myslím spoustu let jsem se držela ,ale už to nejde...bohužel a je paradox,že se mi i ulevilo...

Často bývá velmi...Je to téma. Nikdy jsem o tom neuvažovala, až teď, ve 40letech

Tak jelikož vím z tvých...je to retardovaná blbka. Co příspěvek, to perla.

Kdyby kazda matka byla s...Tak jelikož vím z tvých předchozích příspěvků na jiných diskuzích, že jsi jen provokatérka, nebo retardovaná blbka, nechávají mě tvoje slinty naprosto v klidu.

Kdyby kazda matka byla s dcerou kamoska jako,tak jsou uplne v pohode.Od 12 jsem ji brala na parby,nechala ji dat kerku,cigara kouri prede mnou od 10,ma malou dcerku,zdravou,cele tehotenstvi cigaro v drzce,zakazy nic nikdy nevyresily vy inteligentni slepicky

Ble,ble ble je to i obráceně,Dcera mě psychicky šikanuje a to je normální? Už do toho zatahuje i svou dcerku,je mě z toho na ....Anaj

Nemuzu si pomoct abych zas nezareagovala. Nic ve zlem ale Marie ty zase tapes i kdyz ocenuji tvoji snahu.
Pomahat problemove matce potazmo komukoli neni zas jen tak. Clovek je ma rad a tak muze byt cely nateseny ze ho konecne potrebujou a S LASKOU se o ne rad postara. Vse vetsinou znovu skonci katastrofou, protoze neustale podezrivani, odmitani, divani se skrz prsty a vubec celkova atmosfera muze vse zmenit v uplne utrpeni. Sama jsem si tim prosla takze vim o cem mluvim... Nejen ze musim spis vytusit v cem mam vlastne pomoct a jak, take musim byt pripravena pomoci s cimkoliv kdykoliv, a take se ztratit z dohledu behem vteriny, nez by nasledoval vybuch vzteku, obvineni z cehokoliv, nebo proste rev a nadavky. Po kolotoci ruznych stretu a obcasnych klidnych chvilek (ne primo podekovani nebo vlidnosti), temer ve 100% nasleduje nespokojenost. Napriklad nakoupim, a vse je zkritizovano, to co je dobre (chci mame doprat) tak bylo moc drahe a tim se chci "ukazovat", to co je ;levnejsi, tim zase matku urazim. Koupim dort k narozkam, ona ho da ven na okno ptakum. Koupim neco na sebe, ona to hned odmitne, pak potichu vyzkousi, kdyz se ji to libi, tak si to teda necha ale zadny koment. Kdyz se nelibi, tak si vyslechnu jak je to hrozne, nebo vsechny mozne reci... Je toho na knihu... Pro me je ted dulezite ze aspon vim, aspon nic neocekavam a nikdy nebudu.

Beru to co jste napsala.však..."..nemá význam aby jste najednou přijela a děsně jste se starala".

Proč děsně se starala? Prostě by přijela a udělala to nutné a potřebné. Nikde nepíše, jak by se tetelila samou láskou.
A pokud si myslíte, že byste vše zvládla s pomocí cizích lidí nebo s nějakou službou, tak jste idealistka, která zřejmě neví co píše. Já vím o čem píšu, i když jsem chlap a tématicky to do této diskuze nezapadá. I ti sousedi, pokud se jedná o delší a vleklé potřeby, nejsou ochotni se do nekonečna interesovat. A služby, pokud znáte jejich ceník, tak běžný důchodce si moc těchto služeb nemůže dovolit.

Zdravim,koukám že nejsem...Neviděla bych to tak černě.

Beru to co jste napsala.však píšete jak by jste mámě pomohla,jak jste tady pro ni v případě nemoci a snad i stáří.Přemýšlím o tom jak by to vypadalo.Být v pozici vaší matky tak bych raději zvolila pomoc od cizích,tím myslím zařídit si služby,jsem přesvědčená když by to nešlo od srdce,s láskou tak nemá význam aby jste najednou přijela a děsně jste se starala.To je na nic.Je to stejné jako když budu chtít někomu s něčím pomoct pokud to udělám nezištně s láskou a ochotou,pokorou tak to má význam pokud to udělám z donucení,aby lidé o mě neřekli že se o mámu nestárám tak je to uplně na nic.Věřím v jedno jsou těžké situace,ale ty situace jsou od toho aby se k nim člověk postavil čelem ne zadkem.

Marie to ti nikdo nebere. Jsem si jista ze vsichni co tu prispivaji svoji mamu maji moc radi, o tom prece tahle diskuse je. Pokud by na mamu kaslali, tak ani neni co probirat ze? Ono to moc boli cely zivot, clovek se snazi chapat, odpoustet, sypat si popel na svoji hlavu, mit trpelivost, starat se, nakonec ani uz nic necekat, nejen nejake to pohlazeni nebo usmev, nekdy uz ani prijemne slovo nebo pohled. Ale je tu neustale ocekavani toho ze se to zmeni, a to je tak neunosne, ze to hodne z nas posune do depresi a psychickych problemu na cely zivot. To pak jeden nemuze temer fungovat, vis? Proto se hodne z nas rozhodlo ten kontakt utnout, nebo temer utnout. Ja sama to udelala nekolikrat, kdyz pak bylo lepe, vratila jsem se k mame, treba jen na navstevu. Co nasledovalo, me vzdycky polozilo na par mesicu, ty deprese proste byle neunosne. Tak ted uz jsem tvrda, obcasny pohovor si povolim, ale jen o necem neutralnim, a na chvili - a konec. Bohuzel... Ale pokud mama potrebuje pomoc, nebo by onemocnela atd., tak samozrejme jsem pripravena tu pro ni byt. Takze asi tak.

s tímto souhlasím hlavně...S matkou tyrankou naopak: přestat komunikovat!!!