#NÁZEV?

Tak už se mi to krátí a mám 3 dny před operací... A jaké bylo moje překvapení, když jsem dnes otevřela svoji mailovou schránku :-)) :-)) !! Pan doktor mi napsal delší mail, s omluvou, že byl nemocen a také na operaci, proto se ozývá až teď... A nejdůležitější je, že mi pan doktor napsal, že na mě stále myslí a moc mi drží palce :-)) :-))!!
Samozř. jsem p.doktorovi odepsala, zatím jsem Ho na kávu nepozvala, ale až příjdu z nemocnice, tak to určo udělám :-)) :-)) !!
Moc si p. doktora vážím a opravdu Ho miluji a to z celého svého srdce... :-)) :-)) Moc a moc mi pomohl, stále na Něj myslím a nejvíce myslet budu ve chvíli nejhorší a hned bude o něco lépe... :-)) :-)) !! Helena
PS: Tak co ty škodolibá Nello ?
Naděje existuje a sama jsi ve svém minulém příspěvku píšeš, že vztah lékaře a pacienta se málokdy, to zdůrazňuji-MÁLOKDKY podaří... No... třeba budu ta z mála, kdo ví ?? Moc bych si to přála a tím, že p. doktora pozvu na kafe, rozhodně nic nezkazím !! Kdybych Mu vůbec ničím neimponovala, jak jsi mi napsala, tak už by mi p. doktor vůbec nenapsal... a ON NAPSAL... :-)) :-)) !!
Všem ostatním děkuji za podporu :-)) !!

Oprava: Poletla jsem to: Tím opravdu nemohu nic zkazit, na rozdíl od Nelly,která si myslí, že si mám schůzku s panem doktorem rozmyslet, že podělat to mohu jen jednou... Já osobně si to nemyslím a opravdu mi pan doktor za ten pokus stojí... :-))

Helco, jdi do toho. Za pokus...Venco, moje řeč, to víš,že mi za to pan doktor stojí... :-)) Či alespoň za ten pokus :-)) Prostě Ho po operaci pozvu na kafčo a uvidí se, tím opravdu nemůžu nic zkazit, jak si myslí Nella... Helča

Nello, ještě dodám, že...Helco, jdi do toho. Za pokus pan doktor stoji, ne?

Nello, ještě dodám, že až do Tebe budou doktoři 2 roky " řezat ", což Ti nepřeji, tak pak teprve poznáš,jak moc je důležitá nejen samotná léčba,tím mám na mysli běžnou péči lékaře, ale právě i psychická podpora, které se mi za ty roky dostalo právě jen od pana doktora anesteziologa před mojí zatím poslední operací, ale i po ní... A za to si pana doktora moc Vážím a prostě se stalo to, že jsem se do Něj zamilovala a dělám si naději, byť jde o naději třebas i marnou... ale naděje umírá poslední a vždy alespoň kapička naděje existuje... Helča

Heleno, ty jsi taková...Nello, v Tvé reakci cítím škodolibost... Jestli jsi si přečetla všechny mé příspěvky, tak s tím, že se do mě pan doktor zamiluje na 99% nepočítám, ale jiskřička naděje existuje... Jsou ale i případy, kdy se to podaří, jak jsem se měla možnost přesvědčit právě z této diskuse... Osobně si myslím, že mohu panu doktorovi něčím imponovat, jinak by mi pan doktor vůbec nenapsal, či max.jednou, dvakrát a už vůbec by Ho třeba nemuselo zajímat,jak mi vše dopadne... V nemocnici jsem za uplynulé 2 roky více, jak doma a nikdy se mi žádný lékař takto nevěnoval-mám samozř.na mysli i psychickou stránku pacienta, což je neméně důležité, než " jen " lékařská péče... Pana doktora na kávu pozvat můžu, s tím přeci nemohu nic zkazit-či jak píšeš Ty podělat, buďto pozvání příjme, či ho odmítne... A myslím, že není nenormální, když se ať žena, či muž zamiluje, ať už do lékaře, či žena třeba do automechanika... Takže o profesi to zdaleka není... Bohužel-či teď bohudík ?? se setkávám hlavně s lékaři a tak se stalo, že jsem se do jednoho z nich zamilovala a to právě proto, co pro mě v mých nejtěžších chvílích udělal... ale to Ty asi nedokážeš narozdíl od Petra pochopit... takže milá Nello zdar ! a Petře, Tobě moc děkuji za to, že mi dodáváš sílu a odvahu, jako pan doktor, i když Ty zase v jiném směru... prostě tím, že mě chápeš a dokážeš mě narozdíl od Nelly povzbudit... Díky !!! Helča :-)

Heleno, ty jsi taková zamilovávací romantička. Imponuje ti jistě bílý plášť a pocit, že se o tebe někdo stará. Nepokládej se do toho tolik. Lékař se málokdy zamiluje do své pacientky, musela bys mu něčím imponovat. Dobře si tu schůzku s ním promysly- podělat to můžeš jen jednou. Zdar! Přeji ti úspěch.

Ahoj Helčo
Když...Petře, moc Ti děkuji za odpověď a hlavně za to, že mě chápeš... Máš pravdu a to skoro ve všem, ale já třeba nepatřím k ženám, které se rádi nechávají dobývat, i když to dobývání většině žen dělá dobře... Mě by prostě " jen " stačilo, kdyby mé city pan doktor opětoval :-)) Panu doktorovi jsem zatím " jen " poděkovala za Jeho psychickou vzpruhu, za veškeré Jeho pro mě velmi cenné informace a až to bude možné, tak bych Mu moc ráda poděkovala i osobně, no a že se Mu ozvu, jak mi vše dopadlo, o což mě i v jednom z Jeho mailů žádal... Zatím se snažím myslet " jen " na to, co pro mě pan doktor udělal, i když je to moc těžké a asi tak týden před nástupem na operací Mu napíšu, i když se budu opakovat, že především díky Němu jsem na 100% připravená, díky Jeho nesmírné empatii, obětavosti a upřímnosti hlavně po psychické stránce na ono pomyslné " bojiště " vstoupit... No a až se vrátím z nemocnice, tak Mu napíšu, jak mi vše dopadlo a pozvu Ho na to kafčo a uvidím... Na to,abych na pana doktora čekala před JIP, či ARO, bych musela vědět,jak má služby, to nejde jet za Ním jen tak " na blint " ... K tomu jsem mimopražská, i když to do Prahy nenám moc daleko, ale operace, která mě čeká není zrovna malá, takže i na to kafe budu moci p.doktora pozvat min.za měsíc, možná i za déle... Teď-před operací si mylsím, že to není vhodné, no uvidím... Jsem připravená na to, že budu i zklamaná a jak píšeš, časem to přebolí a na pana doktora budu mít alespoň krásné vzpomínky :-) Ale za zloušku to stojí :-) !!! Ty máš zase na toto jiný " úhel pohledu " protože jsi chlap a krásných holek je v nemocnicích mnoho a je normální,že Ti Jejich přítomnost dělá dobře a kór, jestli se o Tebe i pěkně a obětavě starali... Já měla ošetř.doktora, ale i když byl pohledný sympaťák, nedokázal mě tak psychicky pomoci, jako právě pan doktor anesteziolog, který během pár minut dokázal to, co se jiným lékařům nepovede ani za týden... Paj jsem Ho viděla ještě po operaci 2x na JIP a zase byl velmi milý, no a teď mě dostal před další operací Jeho maily... a opravdu mi ta Jeho slova podpory moc chybí, ale zatím mi asi sdělil, co chtěl a tudíž nemá potřebu mi dále psát... Musím končit, ještě jednou Ti děkuji, měj se moc pěkně a chceš-li, klidně ještě písni... Helča

Ahoj Helčo
Když normálně přijdeš před to oddělení, klidně i před tu jipku a řekneš sestřičkám, že bys s ním chtěla mluvit tak oni Ti určitě ochotně řeknou kdy asi tak tam bude k zastižení, to si myslím, že to zase takový problém není. Co se týče toho balení tak já si myslím, ženy se spíš většinou chtějí nechat dobývat, tak že asi když se jim někdo líbí, tak mu to dají najevo a nabízí mu možnost dobývání, ale nic méně to už záleží na tobě, takže bych se ho klidně zeptal jestli nechce jít na kafé a myslím si na kafé by s tebou možná šel tak i tak, a když to nedopadne tak jak si Ty přeješ tak si s toho nic nedělej objeví se zase někdo jiný. Já vím, láska má sílu, která skály láme a že Ti bude chvíli líto, v případě když to nedopadne jak si to přeješ, ale ono to zase přejde. Já vždycky říkám, že v nemocnici mladý doktorky jsou jak usměvavý bílý víly, sestřičky jsou fajn také což mně hodně pomáhá na duševno když tam musím jít. A mamina mně pak říká ty jsi v tom špitále snad šťastný. Není to tak, že bych se tam s nadšením cpal a pomůže to když už tam člověk musí. Jinak Ti držím palce na operaci a ať to všechno dobře dopadne. Já jsem teď krátce po operaci kolena, měl jsem z toho starch, ale nakonec to bylo v pohodě. Tak že ještě jednou držím pěsti

Heleno, normálně kup...Ještě Petře... dnes dost pracuji na PC a samozř.jsem do svého mailu koukla snad 100x a nic... zatím nic... :-(( Nedá se popsat,co cítím,jen chci doufat,že to neskončilo... Helča

Heleno, normálně kup...Petře,moc Ti děkuji za podporu a pochopení... Samozř.že i toto mě napadlo,jenže u anestezilogů to není tak jednoduché... Pendlují mezi oper.sály,ARO a JIP a tam " normální " lidi mají vstup zakázán a je to i logické... Mámě jsem o tom neřekla vůbec,před ní to dusím v sobě-řekla by mi,že jsem cvok... ale je to čímdál tím těžší... I moje dvě nejlepší kamarádky mi vštěpují do hlavy,že mi sice p.doktor moc pomohl,že to má v povaze,ale abych se přestala vznášet v oblacích,že o to horší pak bude pád... Jenže já to prostě nedokážu a chci věřit v zázrak ?? i když je mi jasné,že se s nejvyšší pravděp.nestane ?? CHtěla bych p.doktora pozvat na kafe,dnes už to není tak,jako dřív,že " balit " protějšky bylo jen výsadou mužů,dnes tomu bývá i naopak,či co si o tom myslíš... ? Nevím,jak si mám zjistit,kdy má p.doktor služby a pokoušet se Ho lapit někde mezi ARO a oper.sály... A napsat Mu mail a přímo se Ho na to zeptat,na to mi zase chybí odvaha... a přiznám se,že mi zatím chybí i ta odvaha,napsat Mu,že Ho zvu na kafe a teď na to ani není vhodná doba,když mám 14 dní před operací... Jsem šťastná,že mi pan doktor svými maily,které mi psal minulý týden a ve kteých mi dodával odvahu a sílu moc pomohl,ale zárověň úpně mimo,z toho,že jsem se do Něj totálně zamilovala a nevím... co dál... napíše ještě než půjdu na operaci ?? Moc bych si to přála... :-)) Helča

Heleno, normálně kup nějáký dárek nějakou láhev nějákého dobrého pití nebo něco jiného a běž na jeho pracoviště nech si ho zavolat předej mu to, řekni mu, že mu chceš ještě moc poděkovat a při tom se sním dej do rozhovoru a uvidíš.

Heleno za blázna Tě...Petře,víš,já nejen že na pana doktora,který se o mě staral myslím a to čímdál tím častěji,vlastně denně,a opravdu jsem do něj zamilovaná.Moc mě podržel a dodal mi i psychické povzbuzení a ještě oceán odvahy na další operaci,která mě čeká za 14 dní a to právě v mailech,které mi psal minulý týden... Jenže nevím,zda-li je to ze strany pana doktora už vše,z mé rozhodně né... Moc bych Mu chtěla znovu napsat,ale nevím,jak mám volit slova a jsem v rozpacích... Moc ráda bych se s panem doktorem sešla,a za vše Mu poděkovala ale mám obavy Mu to napsat,On si možná ani neuvědomuje,co pro mě udělal... Sice mi psal,že se Mu mám po operaci ozvat,jak mi vše dopadlo a moc mi bude držet palce,ale to je pro mě dlouhá doba...
Nevím,zda-li je p.doktor ženatý,či má přítelkyni a teď bych potřebovala být vědma... Jsem dlouho nemocná a žádný jiný doktor mě za ty roky nikdy tak nepomohl...
Dnes jsem jak ve snách,stále si čtu Jeho maily,které mi minulý týden poslal a usilovně přemýšlím,co... co mám panu doktorovi napsat a jak Mu mám dát nějak nenásilně najevo své city k Němu... Včera jsem si pročítala tuto diskusi a jsou tu i případy,kdy to klaplo... a moc bych si přála,abych byla mezi nimi-mezi ženami,kdy Jejich láska k lékaři přerostla v krásný vztah a dokonce i v manželství... Těchto případů sice zde není mnoho,ale existují... CHci panu doktorovi napsat,ale jediné,na co se nyní zmohu je,že otevřu svojí mail.schránku a chci začít psát... Ale nejsem schopna a jen koukám na monitor PC a pak si otvírám maily pana doktora a znovu si je pročítám... Jsem stále jak ve snu a nic jiného si nepřeji,než aby se tento sen proměnil v realitu a opravdu si chvílemi připadám jak blázen a nevím jak vše skončí... Helča

Heleno za blázna Tě rozhodně nemám,myslím si, že je to normální, Já se v nemocnici vždy zamiluji do všech mladých doktorek a sestřiček, naposledy jsem tam byl před vánocemi a na půvabnou lékařku co se omě starala myslím doteď.

Dokonce už si chvílemi připadám jak blázen,prostě stále na p.doktora musím myslet... Jsem v rozpacích... s napětím čekám,zda-li mi ještě odepíše-o víkendu asi neměl službu...Mám obrovskou potřebu p.doktorovi napsat,ale nevím,jak mám volit slova,no prostě jsem bezradná a každý den doufám... P.doktor je zlatý člověk,nevím,zda-li se tak pěkně chová ke každé pacientce...Moc bych si přála jít s p.doktorem na rande,p.doktor aby mé city opětoval a vznikl mezi námi krásný vážný vztah... Tak mi nezbývá nic jiného... než čekat a doufat... co přinesou dny příští... Prostě p.doktora miluji :-)) !!
Ty z vás,kteří jste toto zažili mě určo pochopíte a někteří mě budete mít za blázna... ale i já si tak někdy připadám... Helča

Ahoj všem dopisovatelům. Je...Také to teď prožívám a jsem v tom až po uši... Začalo to tím,že jsem měla strach před operací a když mě vezli na sál,začínali mi téci slzy... Na sále se mě ujal velmi milý anesteziolog a moc pěkně si se mnou než mě uspal popovídal,což se mi nikdy před tím nestalo... Když jsem se vrátila z nemocnice-bylo to před vánoci,tak jsem panu doktorovi poslala mail,že Mu moc děkuji za dodání odvahy a že mi moc pomohl no a samozř.přání k vánocům a k novému roku... Hned druhý den mi odpověděl,napsal mi krásné přání a popřál mi hodně zdraví a že Ho můj mail potěšil a dodal Mu sílu do další práce... Od té chvíle jsem často na toho hodného p.doktora myslela a před dvěma měsíci jsem se dozvěděla,že mě čeká další operace-tak jsem p.doktora oslovila-napsala jsem Mu mail a prosila jsem Ho,zda-li by mi opět mohl poskytnout anesteziologickou péči... Asi za týden mě p.doktor kontaktoval,opět mailem a sdělil mi,že mi bohužel nemůže vyhovět,že bude na stáži,ale že mi ze srdce přeje,aby mi vše dobře dopadlo a pak se Mu mám ozvat...Operaci jsem ale pro nachlazení musela odložit o 3 týdny a tak jsem p.doktora kontaktovala znovu...Bohužel mi opět odepsal,že Ho to moc mrzí,ale nemůže mi vyhovět... Měla jsem z další operace opět strach-hlavně z krutých pooper.bolestí a tak jsem se p.doktora začala v mých mailech ptát na různé odborné záležitosti... Pan doktor mě moc překvapil,na mé maily mi odpovídal,vše mi vysvětloval,ale zároveň mě i psychicky povzbuzoval a že mi anesteziolog.péči domluví u jednoho z nejlepších Jeho kolegů a ten si se mnou poradí a že opravdu nemusím mít strach...No a já se úplně přestala bát-to vše se odehrálo minulý týden... No a tak se stalo,že jsem se postupně do p.doktora zamilovala,ale už mi vše vysvětlil a popřál mi mnoho sil a ať mi vše dobře dopadne a že se Mu pak mám ozvat... Z každého Jeho mailu sálala empatie,upřímnost,porozumění a já už si nedovedu představit,že by mi pan doktor nenapsal... S myšlenkami na Něj usínám,i se probouzím a nevím,co mám dělat...

Mne sa stalo cosi podobne. Zacala som na nho casto mysliet. Asi som sa do nho zabuchla. O jeho citoch ale nic neviem. Fakt je, ale ze ma predal do ruk inemu lekarovi.

A jak vypadá realita?

Dívate se moc na seriály v televizi, realita vypadá trochu jinak.

A jakému doktorovi ty nohy roztáhne? Když ne jen tak nějakému?