Zdravá obuv pro nejmenší

Pro školní věk se taktéž sportovní obuv na celdenní nošení nedoporučuje. Dítě by mělo nosit do školy kvalitní vycházkovou obuv z přírodní usně. Až v období starších školáků by se dala tolerovat sportovní vycházková usňová obuv, která je k tomuto účelu přizpůsobena. Sportovní obuv jako taková je určena pouze pro volný čas, sport a na hřiště.

 

Vycházková i sportovní obuv by měla být větší pouze o tzv. velikostní nadměrek 10 - 13 mm, což je asi o 1 číslo. U sportu se nedoporučuje těsná obuv, tzv. akorát. Stará ševcovská rada zní: "raději delší a užší". Přitom "užší" se týká objemu přes prstní klouby nikoliv ve špici. Žádná obuv se nepoddá do délky a pouze obuv z přírodních materiálů povolí do určité míry do šířky.

 

V žádném případě se z hygienických a zdravotních důvodů nedoporučuje boty dědit! Možnost přenosu plísní, ekzémů a jiných kožních onemocnění.

 

Do 8 let věku dítěte se tvoří skelet nohy a do této doby by mělo dítě nosit kotníkovou obuv z pevných materiálů. Tato obuv dětskou chrupavčitou nohu zpevňuje. Kotníková obuv je však vhodná v kterémkoliv věku.

 

Obuv z umělých materiálů je neprodyšná, vytváří se rychleji plíseň a jiná kožní onemocnění. Obuv pro nejmenší děti do 3 let nesmí být nikdy plně zhotovena ze syntetických materiálů s výjimkou účelové obuvi (např. holínky). Smí se použít useň, textil a syntetické materiály, které mají normou stanovenou propustnost pro vodní páry. Ze syntetických materiálů a koženek je dovoleno vyrábět pouze obuv sandálovou či obuv otevřených střihů.

 

Lidská noha začíná být čitelná kolem 1. roku věku dítěte. Již v této chvíli je třeba začít nebo připravit se na léčbu ortopedických vad. Krom nákupu vhodné obuvi a ortopedických pomůcek je třeba navštívit též odborného lékaře - ortopeda.

 

Dětskou nohu nemůžete pokládat za zmenšenou kopii nohy dospělého člověka, jak po stránce anatomické, tak fyziologické. Kostru nohy dítěte totiž tvoří převážně měkké a poddajné chrupavky, nožní klenba se vyvíjí mnohem později. Zatím jsou jen kosti nožičky vašeho dítěte pokryty silným tukovým polštářem. Opticky se tedy může zdát, že chodidlo má zcela plochý tvar, ale jde skutečně jen o tukový polštářek, který nohu chrání před prochladnutím nebo přetěžováním. Jak tukové polštářky postupně mizí, objevují se klenby i na povrchu nohy. Tento proces inovace tukového polštáře bývá ukončen až ve věku kolem 6 až 7 let.

 

Nejen v době po porodu, ale mnohdy i tehdy, kdy děti podnikají své první krůčky, mají jejich nohy tvar písmene ?o?. Během dalších dvou nebo tří let se často mění na tvar písmene x. Ale vše je obvykle jen otázkou dalšího vývoje. Kolem šestého roku věku dítěte už se nohy většinou rovnají, a pokud máte stále pocit, že s tvarem nohou vašeho dítěte není všechno úplně v pořádku, na vině může být nedostatek vitaminu D nebo dědičná dispozice. 

 

Noha dítěte potřebuje pro dobrý vývoj úplnou volnost a možnost trvalého procvičování nožní svaloviny. Proto by kojenci a batolata měli zůstat neobuti co nejdéle, aby jejich nožky měly dostatek volnosti pro procvičování svalstva. Zásadně nebraňte dětem v běhání naboso po přírodním terénu, jako je například tráva a písek, doma jim umožněte pohyb naboso nebo jen v ponožkách po měkkém koberci. V žádném případě by se však malé děti neměly pohybovat po tvrdých, nebo studených podlahách. Četné výzkumy biomechaniky chůze batolat potvrdily, že děti v tomto období nejlépe drží rovnováhu, pokud jsou bosé, tzn. že obuv v tomto věku slouží pouze jako ochrana, nikoliv jako opora. Nechte tedy děti pohybovat se zcela podle jejich uvážení. Ať poskakují, chodí po špičkách nebo po patách, přelézají překážky. Samy sobě tak ordinují tu nejlepší rehabilitaci pro správný vývoj nohou. 

 

Dnešní mladé maminky začínají s obouváním zbytečně brzy. První obuv s klidem kupte dítěti až tehdy, když začíná trávit převážnou část dne na vlastních nohou a především, začíná-li chodit ven - od 6 až do 13 měsíců, nebo i později. Obouvejte jim ale takové botičky, které jsou dostatečně prostorné v prstní části, vyrobené z měkké usně nebo textilu, vybavené ohebnou, pružnou, ale tvarově stálou podešví a mají nízký, ale do plochy co nejširší podpatek. Pro nejmenší děti je vhodná obuv kotníčkového střihu, šněrovací nebo uzavíraná na sponu nebo suchý zip. Patní část svršku u dětské obuvi musí být vyztužena tuhým opatkem. Pro teplé letní dny, ale i jako domácí přezouvací obuv, jsou nejvhodnější usňové nebo textilní sandálky. Jinak by dítě optimálně mělo mít během roku k dispozici 4 - 6 párů bot. Jeho nožička se totiž mění v průměru o dvě až tři čísla ročně.


Zdroj: www.bata.cz