Deprese

sisinka:
Jedna věc je jistá: na depresi se nikdy nepodílí jen jeden faktor, vždy jde o řadu různých faktorů. Samotný stres (byť výrazný) ke vzniku deprese nestačí, aby vznikla, musí být splněny určité předpoklady a bývá narušená rovnováha neurotransmiterů v mozku. To, co se Vám stalo, může samozřejmě k depresi přispět, ale rozhodně to není jediná příčina.
Např. pro vznik hluboké deprese musí být k tomu sklon nebo gen. zátěž...
Já jsem se na depresi několikrát léčil, takže odtud moje zkušenost.

Díky moc za odpověd! K té exogenní- bývá spouštěčem jen jedna událost, nebo to může být i hromada událostí odehraných během celého života? Jsem si téměř úpně jistá, odkud moje deprese pochází a nejde jen o jednu událost - autoritativní výchova, v jednom kuse stresující a nervozní rodiče, dušení emocí ("neřvi nebo ti ještě přidám, abys měla proč řvát!"), víceméně role outsidera celé dětstí (kdo by se bavil se smutnou a ustaranou holkou), ztráta milované osoby před dvěma lety.. no a z toho zakořeněné ne moc optimistické postoje a vůbec pozitivní uvažování (skoro vůbec žádné sebevědomí atd.)..

A bipolární deprese?Bipolární deprese není, je jen Bipolární afektivní porucha (BAP), někdy se jí říká také maniodepresivita. Jde o střídání stavů mánie a depresí, přičemž depresivní epizoda bývá obvykle mnohem delší.
V mánii zakový člověk je jak nabuzený nějakými stimulanty, zvládne spoustu věcí zařídit, mnohdy nakupuje (nesmyslně), je schopen v takovém stavu prodat si střechu nad hlavou...pak ale dochází k propadu do depresivní fáze se všemi jejími průvodními znaky, vč. toho, že si uvědomí, co v mánii napáchal a příslušných výčitek k tomu.

A bipolární deprese?

sisinka:
Rozdíl je následující:
Endogenní deprese vzniká z nejasných vnitřních příčin, těžiště jejího vzniku leží v nerovnováze neurotransmiterů v CNS, jde o tzv. "pravou depresi". Nejhůře bývá pacientovi vždy ráno, večer o něco lépe.
Tato deprese vzniká bez vazby na stresující či traumatickou událost.
Exogenní deprese je tzv. reaktivní, čili je spuštěna stresovou či traumatickou událostí. Větší část příčiny leží ve vnějších faktorech. Pacientovi bývá hůře vždy večer, ráno o něco lépe.

Ještě můžu doplnit, že endogenní deprese má v porovnání s exogenní horší a často těžší průběh.

Jaký je rozdíl mezi exogenní a endogenní depresí, jak poznám, kterou z nich nejspíš mám? (ted myslím bez psychiatra..) Díky za odpověd!

Elo, po vynechání jednoho...No mně to taky dost překvapilo,myslela jsem,že by měla být vytvořena určitá hladina. Je fakt,že jsem zrovna prožívala dost stresovou záležitost ,ale to by ten lék měl takovému stavu zabránit i když jsem jednou vynechala.Já už fakt nevím...

Já nyní beru ad...Elo, po vynechání jednoho prášku taková reakce? To snad bude spíše psychického původu.
Ta hladina hormonu zůstává v mozku vysoká ještě po několik dní po vysazení léků...

Přeji všem dobrý...Já nyní beru ad Olwexya,cítím se docela dobře ,akorát včera jsem si zapomněla vzít a dnes to byla hrůza- nervy, slzy -no však to znáš.Předtím jsem brala Remood a když jsem někdy zapomněla vzít, tak mi to tyhle stavy nedělalo.

Byla jsem u lékaře a...Ahoj, H.

Tak pořád máš takové potíže, to je mi fakt líto!

Mně nakonec Esoprex zabral, a nedávno jsem ho vysadila.
Jako vyskakovat si moc nemůžu, na smrt myslím stále, ale neudlám to, aspoň zatím ne.
Dá se to. prozatím.

Kéž je i Tobě brzy líp. :(

Přeji všem dobrý večer,máte někdo zkušenosti s ad Olwexya,díky

Byla jsem u lékaře a Esoprex mě změnil za Anafranil.Je mě docela slušně zle,nejradši bych to skončila.Má někdo s Anafranilem zkušenosti.Karkulce děkuji za přání a taky jí přeju aby byla co nejdřív v pohodě.

Beru Esoprex třetí měsíc...H.,
tak to je mi fakt líto. Asi tohle bude na Tebe slabé, a potřebuješ něco silnějšího.

Úplně Ti rozumím, že myslíš jen na jedno, a to jak si vzít život, jáý měla tyhle stavy "jen" pár měsíců, asi půl roku, a skončilo to jen u sebepoškozování. I když jsem se řezala dost, nikdy jsem to nepřehnala tak, abych se fakt podřízla.
Ale mnohdy jsem moc chtěla. a v tu chvíli mi bylo jedno, že mám rodinu, děti, chtěla jsem pryč, pryč, skončit to, nebýt.

teď stále trpím úzkostmi, některé noci jsou ošklivé, ale nezabíjím se.

Přeji Ti, aby Ti konečně už něco pomohlo.

pro Jay: taky si nemám na co stěžovat a deprese mám neustále i přes léčbu. Nejlepší jsou poznámky lidí, kteří opravdovou depresi nepoznali mají pocit, že si nedokážu vážit toho co mám. Ale to je na dlouho...........

Beru Esoprex třetí měsíc a dnes je mě jasné,že to sama asi nezvládnu.Musím než mě to přeroste přes hlavu.To pak člověk myslí jen na jedno,jak se té depky zbavit a když to nezvládá vlastní vůlí tak je schopnej si sáhnout na život.Už mám za sebou jeden pokus.Máme deprese v rodině.Trpěla jimi mamina a bráška dokonce sebevraždu spáchal.Tuhle nemoc bych nepřála ani nepříteli.

Beru Esoprex 10.Cítila jsem...Ahoj, H.
A jak dlouho ten Esoprex bereš?
Já teprv druhý měsíc, a krom občasných záchvatů úzkosti (mírných) je mi fajn.
Určitě konzultace s lékařem nebude od věci...

Beru Esoprex 10.Cítila jsem se už o něco lépe,bohužel teď jsem nějak zase sklouzla dolů.Mám chuť vše skončit a pocit že už nemůžu dál.Musím se dokopat psychiatrovi ale nevím jestli to dokážu.Máte také někdo zkušenost,že i přes antidepresiva jste šli takhle psychicky dolů.Za jak dlouho tahle hrůza přejde.

Byl jsem s depresí v Psychiatrickém centru Praha a pomohli mi tam.... opravdu

Zajímalo by me, zdali se tu...Franku,
to je jasné, že ti psychiatrička naodkýve, že léčebny jsou na houby. Víš, ona v ní neležela, nemá obvykle páru o tom, jak se tam člověk cítí, a v jakém stavu odchází...
To by byla sama proti sobě a proti tomu, co dělá, kdyby připustila, že PL může někdy spíše uškodit.

Na druhou stranu, opravdu jsem poznala lidi, kterým pobyt v PL pomohl. Ale to byli předtím opravdu ve velkých sračkách, v psychotické atace, apod. To pak PL dokáže stabilizovat aspoň tím, že jim dá prášky, co jim aspoň pomohou od těch příznaků. Vyléčit léčebna nedokáže. Jen pomoct v nejhorších stavech.

Rád bych věděl, jestli je tu taky někdo jako já, kdo má prakticky vše co potřebuje, nemá si na co stěžovat, ale stejně mu připadá, že je všechno úplně špatně? Myslím, že to už fakt není normální...když si konečně myslím, že je všechno v pohodě, tak se objeví další problém, a další, a další...mám pocit, že snad nedokážu bejt nikdy šťastnej...