Existuje Bůh?

Tazatel: "Jak si máme vysvětlit, že bůh není vidět ani slyšet, že hýbe s věcmi, které se umějí hýbat samy, a že pomáhá jen těm, kdo si pomáhají sami - a že přesto existuje?"

Duchovní: "Víte, tato otázka je zahalena tajemstvím."

Jsi úplně mimo....Mima: "A dělal někdo ten průzkum :-)"
Na každou pověru existuje ňákej průzkum, zvlášť na takhle profláklou - že se ti vede objektivně líp, pokud na boha věříš. A buď si jistá, že pokud by se takovej průzkum ukázal pozitivní, tak budu mezi prvníma, kteří znovu zváží svůj postoj k víře. (Ne snad, že bych uvažoval zrovna o křesťanství, ale zvážil bych jiný alternativy.) Jenže protože křesťani nic takovýho v ruce nemaj, tak jim nezbývá než stále mlžit.

Co se týče tvý příhody s porodem: pokud ta injexe měla to dítě zabít, tak chápu, že - oblblá mateřstvím a náboženstvím - to považuješ za zázrak. Ovšem vzápětí reagující kolega ti to už trochu vysvětlil, pokud by tě snad zajímaly i jiný možnosti než zázrak.

To je zas genocida a taky...Stále se opakující téma, protože krutá vražda je něco, z čeho se nelze vykroutit.
Pokud je to zahaleno tajemstvím a křestanství nebo církev to neumí vysvětlit, je to jejich smůla.
Zde totiž není co vysvětlovat. Zde je jasný neokecatelný HNUSNÝ skutek. Je fuk, proč se to stalo. Stalo se a důvody jsou zcela vedlejší.
Jediné ještě jakžtakž přijatelné vysvětlení je v tom, že bible v této věci lže.

Jak se máme stavět k...Klasicka ukazka toho, ceho jsou schopni teologove. Plky, plky, plky, nekonecne plky. Zadny ohled na realitu kazdodenniho sveta, na poznatky vedy, na jakekoli plauzibilni dukazy nebo indicie. Pouze opijeni naivnich, duverivych a prostoduchych lidi rohlikem.

Protože bůh není nic než...To je zas genocida a taky vděčné stále se opakující téma.

fuj, jdu spát

Mimo a proč jiní...Mimo milá,

špatně jsi mě pochopila, nebyla řeč o smrti, ale o bolestném umírání z rozpadnutých plíc, rakovinou prožraném těle a nelidském řevu umírajících po bombardování nebo chemickém ůniku. V tu chvíli je jim šumák, jesli jsou věřící, natož co bude po smrti

Tenhle text jsem vytiskla z...ne není možné to pochopit. BTW byla jsem na nějaké přednášce a ten kněz se s onou základní otázkou proč Bůh toleruje a neeliminuje zlo a nechá ho škodit, popral velmi chytře a měl pokoj hned na začátku přednášky. Řekl,že je to zahaleno tajemstvím a křestanství nebo církev to neumí vysvětlit. A šmytec

Protože je sadistická sviňa. Plky z Britských listů ani jakékoli jiné to neokecají.
Surová, krutá a podlá vražda nevinných dětí, které ještě ani neměly kdy se čehokoliv dopustit, ta je neokecatelná. Tu nevymažeš. Vražda zůstane vraždou. Vrah zůstane vrahem.

Jsem rád, že tenhle hnusný krutý vražedný biblický bůh není mým bohem.

FUCK OFF JHVH !!!

Tenhle text jsem vytiskla z Britských listu.

Je možné pochopit, proč Bůh dopouští, aby trpěly nevinné děti?

Jak se máme stavět k nositelům zla a jak můžeme pomoci zachránit ty, kteří jsou na pokraji zkázy?
To je otázka příliš abstraktní. Vždyť každý se se zlem střetává v jiné podobě. První zlo, o kterém můžeme hovořit, je uvnitř nás samých. V nás se rodí žárlivost, závist, nevlídnost, popudlivost, hněv – to všechno v nás žije. A když se nad to povznášíme, naplňujeme odkaz apoštola Pavla, který říká: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ To je ovšem těžký úkol, protože tvé dobro musí být tak silné, aby dokázalo zlo zlomit.
Mohu vám uvést příklad. Představte si spoustu kamení, bahna a lávy, zbytky nějakých vulkanických pochodů – prostě pusté, mrtvé a vražedné prostředí, ve kterém nemůže nic žít – a najednou tam vyraší malinký výhonek. Nějaký zelený výhonek s drobným kvítkem. Je sice nesmírně slabý, ale právě on ustavuje smysl celého bytí. Je živý, rozumíte, je živý – a všechno kolem sebe proměňuje, i když slabý a osamocený. Stejně tak i dobro: dobro je jako život uprostřed mrtvých. Je malinké a slabé, ale v něm je podstata a osa dějin i celého vesmíru. A také podstata člověka samého. Celý ten kopec zla se nakonec obrátí v prach, protože na ničem nestojí, z ničeho nevyrůstá. A dobro zaplní celý svět. Takové výhledy se ovšem otevírají jenom vnitřním zrakem, vědecky to dokázat nejde. Vždyť když se zeptali Schweitzera, jestli je optimista nebo pesimista, řekl, že svým věděním je pesimista (a opravdu, když se člověk podívá na svět, nezbývá mu než stát se pesimistou), ale že jeho víra je optimistická. Pod tato slova se mohu podepsat. Skutečně můžeme věřit ve vítězství nad zlem. A tím je víra, jedině víra je to, co nás rozhýbá a uvede na cestu…
Co je největším pokušením člověka?
Moc! Touha po moci, to je nejsilnější impuls k jednání a také nejtěžší hřích člověka. Za všemi sociálními, politickými a kulturními bitvami stojí touha po moci.
Freud se chybně domníval, že základem všeho je libido, sex. Nic takového! Miliony lidí odmítly sňatek, ale moc nikdy nikdo neodmítl. To je dobré mít stále na paměti. Celá lidská civilizace, postavená na dědičném, prvotním hříchu, v sobě uchovává tuto touhu po moci. I celá magie byla postavena právě na touze po moci nad přírodou a člověkem, stejně jako naše technická civilizace. Z hlediska touhy po moci lze popsat celou světovou historii, a bude to pravda.
Zkuste se zblízka podívat na jakoukoli významnou historickou událost a rozhodně nemůžete přehlédnout, jak kolosální roli při ní hrála touha po moci. Je to něco, co člověka neopouští ani ve stáří. Může už ztratit zájem o jídlo, o mnohé životní radovánky, může se dokonce stát i nepohyblivým, ale moc zůstává tím jediným a posledním, co je mu milé a drahé.
V jakých podobách na světě vystupuje zlo? Existuje také v podobě člověka?
První, elementární podoba zla je chaos, tedy naprostý rozklad a dezintegrace. Zlo jako chaos je všechno to, co překáží dokonalosti světa, dokonalosti života. Je to smrt. V Písmu je smrt označena za největšího nepřítele. To platí v rovině přírody. Druhé zlo najdeme v rovině člověka, a to je zlo mravní.
A nakonec, na úrovni čistě duchovní, existuje to, co nazýváme zlem démonickým, kdy se člověk dotýká těch tajemných dimenzí bytí, ve kterých také vzniká určitá porucha, určitý defekt. Pokud se člověk do těchto dimenzí ponoří, stává se jejich nositelem, infikuje se jimi. Odtud pochází démonická posedlost lidí-nositelů zla, lidí, pro které se zlo stalo jejich druhou přirozeností, lidí otrávených zlem. „Existuje zlo v lidské podobě?“ ptali jste se. Odpověď zní: když se lidé nechají zlem skrz naskrz proniknout, opravdu ho pak zosobňují.
Dá se něco říci o původu zla?
V Bibli najdeme knihu Jób. Byl to člověk, který se zkusil přít s Bohem. Žádal, aby mu Bůh vysvětlil, proč musí tolik trpět. Přišli k němu jeho tři přátelé a každý mu vykládal svou náboženskou a filozofickou teorii o tom, proč existuje zlo. Ale Jób je odmítal přijmout. Ani Bůh mu neodpověděl, ale zjevil se mu sám – a Jób všechno pochopil, ovšem v nějaké jiné rovině, v níž se nedokázal vyjádřit slovy. Naše teorie prostě nejsou schopny toto všechno obsáhnout. Ba co víc, kdybychom všechno přesně věděli, podobali bychom se hráčům, kteří nikdy nemůžou prohrát. Byli bychom pak lidmi, kteří mají všechno zaručeno a od nichž se neočekává, že vykročí vstříc něčemu neznámému.
Představte si člověka, který se vypravuje na nebezpečnou cestu, ale nějaká věštkyně nadaná předvídavou intuicí mu přesně řekne, kdy a kde se co stane a jak to celé dopadne. Může pak takový člověk na té cestě ještě prokázat svoji odvahu a sílu ducha? Ovšemže ne. Ale Bůh nás vyzývá, abychom přijali Neznámo, přijali ho a vrhli se do něj, jako se člověk vrhá do moře, a plavali.
Naše země se stala dějištěm nebývalého zla, zločinů souhrnně označovaných jako „stalinismus“. Ví o tom Bůh, je-li vševědoucí? A jak to může strpět? Proč neukončí utrpení nevinných lidí, aby nám dal příklad spravedlnosti?
Především si musíme položit otázku, máme-li vůbec právo požadovat od Stvořitele vlastnosti dozorce. Protože pak bychom nebyli lidé stvoření k obrazu božímu, ale školka nebo soubor loutek. Velmi bychom si přáli, aby nahoře seděl mocný Pán, který by nás nepřetržitě sledoval a při sebemenším provinění by káral viníky a odměňoval nevinné. Ale tak to není a ani nesmí být. Člověk má podle původního záměru být spíše spoluúčastníkem božího díla. Bible to nazývá slovem „zákon“. „Zákon“ („Zavet“) je církevněslovanské slovo, v ruštině by označovalo něco jako „smlouvu“. A taková smlouva může být uzavřena mezi jakýmikoliv alespoň trochu rovnoprávnými tvory. Ale je-li tímto tvorem loutka, jaká smlouva se s ní dá uzavřít? Pokud je striktně naprogramovaná na dobro, pokud si nemůže vybrat mezi dobrem a zlem, co je to pak za volbu? Je to z rodu těch „voleb“, jaké jsme tu měli dlouhou dobu.
Vysvětlit zlo, dát mu logicky jasnou teodiceu, to znamená opodstatnit ho. Ale ono je neopodstatněné, jako slepá živelná vzpoura, jako temná síla, která se snaží jít proti světu. Jde pak o to, co se pokoušeli popsat Dostojevskij nebo Charles Baudelaire, o to, co najdeme i v temných proudech současného umění. Temným živlům je třeba se postavit. Kristus nás neučí o tom, kde se na světě vzalo zlo, to by byla filozofie, ale učí nás, jak žít ve světě, kde zlo existuje. On řekl: „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se. Já jsem přemohl svět.“
Je-li Bůh všemohoucí a miluje-li nás, proč tedy existuje zlo?
Protože on nenaprogramoval svět výlučně jen na dobro, ale dal nám všem svobodu, kterou lidé nemají v lásce. Popřemýšlejte o tom! Nedávno vyšla kniha Ericha Fromma Strach ze svobody. Včera v televizi ukazovali nějakého dělníka, který říkal: „K čemu je nám demokracie? Žádnou nepotřebujeme.“ O tomhle začněte přemýšlet. Člověk nechce přijmout dar svobody volby, právo volby, nejraději by viděl, kdyby ho kdosi vzal za flígr a někam ho vlekl. Bůh to tak nedělá, proto nás obdařil přetěžkým darem svobody. „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ To je konstatování faktu. Kristus chtěl své učedníky varovat, že jeho učení narazí na tvrdý odpor a že se lidé ve vztahu k němu rozdělí. Ale svobodně! On nám všem nepřináší žádný růžový smír, v němž vlci budou sytí a ovce zůstanou celé – ne, každý z nás musí volit, přijmout rozhodnutí, a to zároveň znamená převzít zodpovědnost.
Co je ďábel? Alternativa Ježíše Krista, nebo Jeho trestající ruka?
Trestající ruka, to je opravdu odjinud. Za alternativu Ježíše Krista pak bývá považován Antikrist. Tedy duch, který má své místo v dějinách. Kristus je svoboda, a Antikrist je zotročení. Kristus je láska, a Antikrist je nenávist. Kristus je vesmírnost, a Antikrist se uzavírá ve skupinách, v klanech, v národech atd. Kristus je nenásilí a Antikrist je násilí. Kristus je pravda a Antikrist je lež. Pokud používáme tuto metodu, můžeme ducha Antikrista a jeho vyznavačů určovat vcelku jasně.
Ale co je ďábel? Je to zcela mimořádné téma a já bych byl rád, abyste se zamysleli nad následující tezí: člověk, který nevidí krásu a harmonii světa, je slepý. To říkal už Einstein. Stejnou slepotou je ale postižen člověk, který kolem sebe nevidí smrt, vraždy, úpadek, rozklad? Podle učení křesťanské filozofie jsou ty síly, které vedou k rozpadu, ke smrti, k zániku (v rovině poznání pak ke hříchu, v rovině historické k Antikristovi), sílami ďábelskými. Mají samozřejmě také osobnostní charakter, jako všechno duchovní. Já věřím v to, že dobro je nevykořenitelné, nezničitelné, věřím, že zvítězí. Ale ono nemůže vítězit tak hrubě a polopaticky jako zlo, protože pak by se samo stalo zlem.
Jak máme chápat neprotivení se zlu?
Jde tu o vítězství člověka nad pomstychtivostí. A kromě toho o umění odpouštět. Vždyť ve Starém zákoně se říká: „Oko za oko.“ A co to znamená? Zákon spravedlnosti. Jestliže jsi zhřešil tím, že jsi ukradl krajíc chleba, a oni ti za to useknou hlavu, bude to nespravedlivé. Vzpomínáte, jak se v Bídnících Jean Valjean dostane za drobnou krádež na galeje? Proto, aby se neděla taková nespravedlnost, přichází Starý zákon s principem „oko za oko, zub za zub“, aby potrestání přesně odpovídalo zločinu. Je to právní zákon. Kristus nás vede k úplně jinému zákonu, k zákonu mravnímu, kde je možné i odpuštění. Společnost a právo nemohou odpouštět příliš lehce. Společnost žije ve spontánních, neduchovních kategoriích a má povinnost bojovat se zlem mechanickým způsobem. Kdyby někdo spáchal zločin na mně nebo na mé matce, já mu mohu mravně odpustit, ale zákon ne. Pokud je zatčen a jeho vina je dokázána, musí se právní mašinérie dát do pohybu.
Mravní, duchovní, vnitřní život člověka a právnické normy nejsou tedy jedno a totéž. Umět odpustit znamená umět pochopit, dokázat být ušlechtilý. Ale to se stává tak zřídka, že se rozh

V pondělí ti to vysvětlím, teď nemám čas.
Klasický Markův uhejbák :-)))

Protože bůh není nic než nerudný sadistický vrahoun.
Jestli věříš báchorkám biblickým, tak si přečti, jak neskonale laskavě se zachoval k občanům Sodomy a Gomory, s jakým potěšením nechal lidi topit v potopě a jak pobízel svůj "vyvolený lid" ke genocidnímu chování k sousedům. Je toho plná bible, stačí se začíst... fuj!
FUCK OFF JHVH !!!

oprava :-)
To nevěřící...> To nevěřící řeší smrt, protože na ní nejsou připravení a bojí se, že smrtí pro ně všechno končí.

No samozrejme. Bez toho trapneho znehybneni tela a nasledneho tuhnuti, smradnuti a hniti by bozi stvoreni nebylo radne okoreneno. A nemohl by se ani radne projevit ryzi charakter nekterych bohem stvorenych, jmenovite pak jejich slepa poslusnost bez transparentnich dukazu, jakoz i jejich ochota videt dukazy bozi existence, moci a lasky prakticky ve vsem.

Co ty holka o tom můžeš asi vědět:-)

oprava :-)
To nevěřící řeší smrt, protože na ní nejsou připravení a bojí se, že smrtí pro ně všechno končí.

Mimo a proč jiní věřící umírají na rakovinu,proč jsou děti obětí pedofilie, proč civilisté umírají ve válkách a jsou, dejme tomu, také věřící..
=================================================================================================

Přečti si Knihu Joba tam na některou otázku budeš mít odpověď.

Jinak, pro věřícího, není tragedie smrt.....

To nevěřící řeší smrt, protože na ní nejsou připravení a bojí se, že smrtí pro nich všechno končí.

A pokud jsou tyto tři ,,Božské osoby,, na jednom místě. Z mého úhlu pohledu to jistě něco znamená...

Určitě to něco do sebe má.Trojjedinost je vyjádřena v bibli jako Otec, Syn, Duch svatý.Spiritualisté chápou trojjedinost jako mysl, tělo, ducha.Karma je napětí nutící bytost k akcím a reakcím.Stejně jako energie, se nemůže nikdy ztratit, může se pouze přeměnit na jinou energii, což ve své podstatě značí, že každá myšlenka, každý pocit a každý skutek, jako mentální energie se neztratí a bude jako napětí hledat MÍSTO a ČAS ke svému vybití...

Dík za gratulace i za moudra...Mimo a proč jiní věřící umírají na rakovinu,proč jsou děti obětí pedofilie, proč civilisté umírají ve válkách a jsou, dejme tomu, také věřící..

Dík za gratulace i za moudra slova :-) Myslíš, že i tohle mě nenapadlo? A jej taky svou víru, někdy zkouším. Ale nevíš proč všechno, bylo tak načasované ?