obsedantne kompulzivni porucha

Zdravim všechny,tuhle poruchu sem měl taky,samozřejmě je hezké a v pořádku všechno kontrolovat,ale nemusí to být 100x za hodinu.Řešení je jednoduchý,sebedůvěra si věřit,prostě se koukněte a už víte že to tam je a hotovo.Vypadá to nemožně,ale obs.kompulzivní porucha se prášky vyléčit nedá.Prostě......kouknu.........je to tam ........fajn a jdu si dělat svou práci.prosím věřte mi.trpěl sem tím od 17 let do 22 let.Teď mám klid.tak hodně štěstí,pokud máte silnou vůli,zbavíte se toho snadno

Ahoj,
nestačím se divit... Prožívám přesně to samé co se tady píše. Sedím v práci přesčas a nedělám nic jiného než že tady čtu všechny a všechno.
Já ještě pořád nevím jak a co mám popsat...mám strašný strach, že si ublížím...Nastalo mi to po nasazení hormonálná antikoncepce. Z ničeho nic když jsem stála u okna sama doma. Ne že bych si chtěla ublížit, ale strašně mě děsí "coby kdyby" tzv. coby bylo kdybych z toho okna vykročila :-( Byla jsem na psychiatrii a doktorka mi nejdřív řekla, že mám panickou úzkost a teď, že snad i OCD. Nasadila mi Seropram...beru jej 2měsíce...můžete mi prosím někdo říct jeslti Vám pomohl? Mě se zdá, že mi je střídavě. Někdy mi je tak úzko - když jsem v metru, u okna nebo vidím nůž a nikdo není vedle mě - až se mi točí hlava, orosím se a citím na hrudi neuvěřitelný tlak a jako bych "to nebyla já"....Máte to taky někdo tak? Díky Maruš

Zdravím vás. OCD trpím necelé 3 roky. Začalo to nevinným kontrolováním žehličky na vlasy a postupně se začaly přidávat další a další věci. Když odcházím z bytu, musím si na kontrolování vyhradit aspoň 45 minut, to samé večer než jdu spát. Všude chodím pozdě, všechno mi ujíždí. Tak jsem si přečetla několik diskuzí a ty mě přiměly, abych zašla za psychiatrem. Napsal mi antidepresiva asentra 100, prvních 14 po jedné tabletce a poté přidat ještě půlku. Máte zkušenosti s těmito léky? Pomohli? Po první tabletce se mi hrozně točila hlava, klepala jsem se, nemohla spát, dnes jsem si vzala druhou a příznaky stejné. Mám akorát stres z toho, že si ve 21 letech takhle morduju organismus. A myšlenka, že se mi kvůli tomu jednou narodí postižené děti mě taky neopouští.

Co se týče rad, jak na tuhle bestii, moc zkušeností nemám. Obdivuju vás, co tu píšete, že to máte třeba 15 let v kuse. Je to hrozný. Já zkoušela psát si jednotlivé věci na papír a odškrtávat, co jsem už kontrolovala - ztráta času. Několikrát mi ale pomohlo říct si: "Dělej, žes to zapomněla zkontrolovat", prostě jsem okolo té věci prošla a nekoukala jsem na ni. Bohužel se mi to osvědčilo jen u srovnávání bot :-D No a co mi přijde jako velice dobrý pomocník je FOTOAPARÁT a KAMEROVÝ SYSTÉM. Už to někdo do nějaké diskuze psal, možná je to zrovna v téhle, ale aspoň pro ty, co nečtou starší příspěvky. Kamerový systém sice drahá záležitost, ale co si ho doma nainstalovat a nechat vysílat celý den třeba do notebooku :-) a více realizovaná věc: Foťák, samozřejmě to nepůjde u vodovodního kohoutku, ale zkuste si vyfotit vypnuté knoflíky na sporáku, zavřená okna, zásuvky, ledničku, prostě celý byt. Foťák budete mít celý den u sebe a kdykoliv se můžete podívat a přesvědčit se :-). Dnes jsem to zkusila poprvé a konečně jsem nestála 20 minut u zásuvky jak kůl v plotě.....(zrovna mě napadlo, co si kohoutek a NEkapající vodu natočit na kameru)

Hodně štěstí všem

toto mám už 2 roky pořádně mě to trápí ale já to nemám tak jako že musím všechno kontrolovat ale já to mám jako že na něco máknu a něco si vymyslím a musím na to máknout znova jinak se to stane poradte mi prosím děkuji předem a nashle

Nikdy jsem tohle moc neřešil, moje mamka je s tím totálně posedlá, v kuse urovnává záclony, vzdycky jsem se tomu jen smál, poslední dobou to pocituji trošku i já, než odcházím z domu... jenže, natuhle stránku jsem se dostal prakticky náhodou - jeden člověk na stránce doktorka v sekci hypochondrie napsal, že hypochondrie má mnoho příčin, a napsal tam právě toto OCD, našel jsem si to a když si to čtu, nacházím se v tom... mě netrápí to, že max dvakrát zkontroluju dveře a potom když odcházím z domu se bojím aby byt nevyhořel, ale trápí mě NEUSTÁLÝ KOLOTOČ A STRACH O MÉ ZDRAVÍ, v kuse si hledám nějaké nemoce a jejich příznaky vždycky subjektivně pocituji, zacalo to blbým pobytem v nemocnici s furunklem na noze, strašně jsem se začal pozorovat, pak mě začala bolet ruka, téct krev z nosu (alergie) a ucpaný nos - měl jsem strach z polypů, potom mě brněly v noci ruce... prostě všecko možné, hlavně bolest kostí a kloubů... Podle mě to je nedostatkem vápníku a horčíku, což asi také je, už na to beru vápník, ale horší bylo, že mě zužovali a stále občas zužují pocity například z Rostroušené sklerozy a strachu z ní, v kuse hledám na internetu příznaky této nemoci a porovnávám je, jedním z příznaků této nemoci je i Lhermitův příznak - kdy při předklonu hlavy vám projede páteři pocit elektrického šoku, jenže to JÁ VŮBEC NEMÁM, ale asi 5 x každý den jsem se předkláněl a zkoušel, jestli náhodou nějaký šok neproběhne atd. prostě moc, dále jsem se stále sledoval, když jsem měl nervy, tak se mi klepali ruce a furt jsem to měl za příznak RS, je to fakt moc, přitom v podvědomí vím, že RS nemám, ale ty myšlenky mi to znemožnují na to nemyslet, ty pocity s RS mě už sice přesly, ale stejně neustále když mám blbou přednášku o rakovině jako treba dneska ve skole, tak se hned sleduju, vsecko musim zkontrolovat padesátkrát, vcetně vypsaných příznaků na netu, topim se ve vlastní úzkosti, ale jen občas :), moc se nepohybuju, protože jsem věčně zalezlej u PC a to asi bude ten problém :)

kniha - Výchova a zdraví našich dětí - doporučuji přečíst celou.Na straně 50,51,52 jsou popsány i možné příčiny a léčba OCD...

Ahoj Ivetka :o)

Viem...Dievčatá...tu pomôže jedine psychológ :).
Uňho to nie je o liekoch, ale o terapii, ktorá by vám určite pomohla a minimálne zmiernila vaše úzkosti a ostatné problémy. Inam cesta asi nevedie...

Ahoj Ivetka :o)

Viem presne o com pises.Mam presne podobny problem,kontrolovanie veci pred odchodom domu,no hlavne z prace.... dlhu dobu som s tym sama bojovala a dufala v to,ze sa to nejak samo zrovna,ale zatial nic,ziadna zmena,skor mam pocit,ze to ide cim dalej tym viac dolu vodou.Buduci tyzden musim ist k svojej doktorke predpisat lieky na alergiu a zvazujem to,ze jej o tom poviem,ci mi nebude s tym vediet nejak pomoct alebo nejak poradit.Vidim,ze sama si s tym nejak neviem dat rady :o( ked idem kontrolovat,tak si poviem,ze sa budem snazit nepodlahnut tym pochybnostiam a strachu,ale ked na to pride,tak je to uplne inak.Su dni,kedy je to relativne ok a inokedy zase dni,kedy trebars pozeram na vodovodny kohutik,ci netecie voda aj nejaku dobu.Vidim,ze je to ok a taktiez si potom hovorim.... keby to bolo zle,tak by som to urcite tak nenechala....ale je to marne,nejak mi to do tej hlavy nedochadza,alebo ako to nazvat.Uvedomujem si,ze to nie je normalne ale bohuzial,neviem tomu nejak celit a zahnat tie pochybnosti,ci som to vsetko nechala v poriadku.Ak mate niekto nejaku radu,ako s tym bojovat,tak mi prosim napiste,budem velmi rada a vdacna.

Ahoj, tiez patrim do skupiny ludi,co trpia OCD.Nejak tak intenzivnejsie som to zacala pocitovat asi pred rokom.Kontrola veci pred odchodom z domu a hlavne z prace je problem.Najvacsi strach mam z vody,ci nebude niekde tiect,ci to vsetko dobre skontrolujem,aby som nesposobila nejaku skodu.Ked viem,ze mam ist na tu kontrolu,tak pride na mna hrozna uzkost,strach,busi mi srdce.... pridem do miestnosti,prejdem si vsetko a vidim,ze je to dobre ale stojim tam este nejaku dobu a musim sa stale uistovat o tom,ze je to fakt v poriadku az sa u toho zaseknem na nejaku dobu.Mam sama na seba uz zlost,ze nieco take robim,lebo viem,ze to nie je normalne,ale tie myslienky,pochybnosti su silnejsie.Su dni,kedy mi ide kontrolovanie relativne dobre a inokedy zase dni,kedy som uplne stratena.Zvazovala som aj navstevu lekara,ale rozhodne by som nechcela do seba pchat hned nejake tabletky,hlavne ked som citala v prispevkach,ze sa to potom po vysadeni vratilo alebo ani vobec nezabrali...neviem... neprestavam dufat a verit v to,ze snad raz pride ten den,kedy budem moct s kludom odist z domu alebo prace,bez tych nervov a strachu.Prajem vsetkym,co maju s niecim podobnym problem aby sa im to podarilo vyriesit a zbavit sa toho,aby OCD bola uz iba minulostou.

:-(

ach jo, to je fakt šílený :(
např. nedavno jsem se asi 6 krat vratil o prinejmensim jednu zastavku nazpatek a jel dal.....ted napriklad nemuzu delat praci kterou nutne potreuju odevzdat co nejdriv....prostě jsem uz z toho OCD zoufalej :( a kdyz uz se premuzu tka je mi spatně uz i fyzicky dokonce :(

Já vam mockrát děkuji za váš názor a čas mi napsat.Na knihu se určitě podívám.Já jsem na sebe ted naštvaná,že jsem souhlasila s lékařem a prášky jí nechala napsat,měla jsem se pokusit o nákou jinou léčbu,nebo metodu.S doktorkou o tom promluvím,nebo jí úplně vyměním.Moc děkuji jste hodnej

Mé postřehy...Jak někdo předem může říci,že mu pomohou jen ty prášky,když sama předem uzná,že nic takového ještě neviděla???!!! Tudíž nikdy asi ani neviděla někoho,kdo tím trpěl a ty prášky ho vyléčily(ale je pravda že nevím co probíraly na té poradě)....to že někdo nic takového neviděl,neznamená,že to nikdo neviděl a že neexistuje jiný postup,jen poukazuje na to,že zde její pomoc končí a na pomoc si zavolala chemické prášky-tím nechci nic říci,jen nahlas logicky uvažuji...Osobně v současném lékařství vidím strojový přístup k člověku a v léčitelství vidím živý přístup,než-li bych zašel pro prášky,možná by si chtělo vyslechnout obě strany,ne jen tu strojovou,možná tam kde jedni končí,druzí navazujou,či se i různě doplňují...zkusil bych http://www.janvas.atlasweb.cz/......také doporučuji shlédnout tento dokument - http://mustwatch.hztz.cz/film/food-matters/......také doporučuji seznámení s Waldorfskou pedagogikou.....také právě čtu knihu - Výchova a zdraví našich dětí - z nakladatelství Fabula,a ač jsem jí ještě nedočetl,už teď vám ji mohu také jen doporučit.......vaše dcera očividně trpí strachy,dle mne se to dá léčit i bez prášků,sám nejsem v tomto zatím (třeba nikdy nebudu)tak daleko abych si dovolil konkrétněji poradit,ale něco mi říká že je to jen absence správného pochopení stavu vaší dcery ze všech možných úhlů pohledu a řekl bych že dobrý léčitel těch úhlů pohledů bere na vědomí mnohem více,nežli současný lékař, a proto bych ho na vašem místě já zkusil....Jedno mě ale napadá,píšete že než začala brát prášky tak se začala smrti bát,nevím jestli jsem to správně pochopil,to by mohlo znamenat---trpěla strachy,vy jste jí začala vodit po doktorech atd,ona začala více tušit že je něco s ní v nepořádku a začala se bát už i o život atd.(děti jsou vnímavé a ani bych se nedivil že poznala v očích psycholožky tu její vnitřní reakci na něco co ještě neviděla a to v ní vyvolalo další strach,že jí nikdo nepomůže,že na to asi umře atd.) a ve vás ten strach o ní také určitě pozná.....Možná bych dceři řekl,víš ty se bojíš jestli umřeš a ptáš se mě jestli je to pravda,ale já ti na to Helenko nedokážu odpovědět,protože to nikdo neví kdo kdy umře,ani já o sobě to nevím,ani mně to nikdo neřekne,proto je zbytečné se tím trápit,ale čím se budeme mít spolu více rádi tím umřem později,ale ty už to teď víš,tak se už bát nemusíš, a až někdy potkáš někoho kdo se také kvůli tomuto bojí tak mu pomož a řekni mu to,že to takto je (utíkej teď za tátou,protože on to ještě neví,pomož mu ať se nebojí---zahrát pro ní divadlo :-) ) Říci jí,ty se jen snaž aby až to přijde tak ať se ti v tom nebíčku líbí až se tam pak někdy potkáme,ať je nám tam všem hezky --dobré skutky atd. jak jsem psal..dát jí seznam dobrých skutků atd. či ať sama dává návrhy na nové,třeba,dávat si společné závody kdo jich za den či týden udělá více,probudit v ní touhu do toho jít,rozjet to jako hru,vy celá rodina to klidně rozjeďte jako svou společnou hru jak si zajistit hezké nebíčko :-) !!!!! Všichni by tuto hru měli rozjet,chce to,vždyť koukněte jen večer na zprávy..!!!! ...Jen má úvaha... S pozdravem Pavel... :-)

Zapomněla jsem napsat,že než dcera začla brát prášky tak se smrti začla hrozně moc bát,dokonce mi řekla kde chce být pohřbena,smrti se opravdu hrozně bála a pak se začla bát že i rodí.Kdo to nezažil tak nepochopí.Ted jí to prášky tlumí ale bohužel začly jiné starosti.Pavle ale jinak děkuji za váš názor,určitě jsem si s toho něco vzala.Děkuji moc

S těmi práškami máte určitě pravdu.Včera jsem po poradě s psychiatričkou ,jedny na noc vysadila,holka se úplně změnila v jinýho človíčka.Doktorka povídala že ty prášky na ty druhý mněly rušivý element.Když malá začla před měsícem mít problémy,bylo toho víc než ta smrt,holka mi nejedla jenom mněla v hlavě jen ty problémy,pak se přidávaly další a další,jenom mi ležela doma nic jí nebavilo tak jsem volala naší psycholožce,ta nás za tyden vzala,když si holku vzala k sobě a mě poslala za dveře a za hodinu mě zavolala,tak mi řekla že se někdy s tímhle nesetkala,že je to hrozný.Zavolala si psychiatrčku a ta po poradě s doktorkou jí napsaly prášky.řekla mi že jí pomůžou jenom prášky.Opravdu toho bylo hodně věcí kterou malou trápily,já jsem se jí všechno znažila různě vysvětlit,ale bohužel nepomohlo nic.V tu chvíli jsem opravdu věřila doktorce a prášky jsem jí po poradě napsat nechala.Chtěla bych určitě věci řešit úplně jinak než práškama,ale nevím jak.Opravdu těch problému malá měla v hlavě hodně a hodně špatný ,to tady nebudu ani psát.Děkuji za radu

Kájo,nemám děti a nevím co se jim běžně honí hlavou,ale řeknu vám svůj názor...Popravdě,úplně jsem se zděsil,když jste psala co vše už do toho dítěte dopujete,to byla prostě má reakce.Teď je otázka,nepotlačíte těmi prášky v dítěti něco co by se mělo vyřešit a ne jen potlačit?! A co vše vůbec ty prášky potlačují,nikdo určitě přesně neví!Je pravda,že někdy potlačení pomůže,aby se mohlo vyvíjet to,co se díky tomu vyvíjet nemohlo-názory na jiné věci atd.,ale..jak se říká ´´pokud zapneš první knoflík špatně už se správně nezapneš´´,jestli to opravdu nechce vyřešit...???. Jelikož jste ale toho moc o těch projevech vaší dceři nenapsala,mohu vám jen podat takový můj obecný názor,třeba to pomůže,protože ty prášky mě prostě děsí!!!---Myslím,že děti určitě často neumí přesně vyjádřit to co cítí,ve vašem případě dcera asi tak všelijak mluví o smrti a očividně se jí vůbec nebojí...no to je přeci ale super ne??A to že píše že by vás chtěla mít už v nebíčku teď,to už je myslím otázka výchovy,jak jí od to ho trochu odehnat,třeba---Helenko,víš,čím starší se člověk do nebíčka dostane,tím se mu tam bude více líbit,protože za život stihne více dobrých skutků,které mu zajistí to hezké nebíčko---Prostě něco takového obecného.Hlavně jim nebrat to štěstí z toho,že se nebojí smrti a že věří na nebíčko.Třeba i existuje,kdo ví.To že se v této společnosti na nebíčko nehraje,i znamená,že vlastně vše končí smrtí a zde dle mne začíná strach a základ i pro OCD!!!Neberte jí toto štěstí,ve které třeba vy nevěříte.Také může být otázka,kdo je tu více vystrašený,jestli vy,či vaše dcera??Také jsou případy,kdy si dítě vymýšlí nemoci,či jimi dokonce i trpí a to proto,aby na sebe upoutalo pozornost,protože se jeho rodiče hádají,nemají se rádi,dítě to hodně vnímá a podvědomě se to snaží narušit tím,že když se rodiče budou zaobírat jejími nemocemi,že na hádky nebude čas,že je to stmelí jako rodinu atd.Nemusí toto být vůbec váš případ,já to jen nadhodil,aby se ukázalo,že kolikrát nejsou věci takové,jak se zprvu mohou jevit.....

Děkuji za radu,zítra budu volat doktorce a poradím se o lékách které jí předepsala,dneska měla zase hodně špatný den.Já se bojím dalšího dne co se v její hlavičce zase bude dít.Dneska mi řekla že by si přála abych umřela,že by jí to vůbec nevadilo,protože by si se mnou povídala kdybych byla v nebíčku,celý den o tom mluví.Je toho ještě víc....Vám Silvie přeji abyste našla vhodnou pomoc pro sebe a měla radost ze života.Hodně štěstíčka

Tak to mě moc mrzí,Kájo,že tak malá holčička už má takové problémy.Moc dobře vím,jak jí je,protože také trpím OCD.Zkoušela jsem brát Zoloft,ale mi nesedl,projevily se vedlejší účinky,tak jsem bez léků.Sama nevím co poradit,protože se v tom plácám,ale určitě s ní hodně mluvte,vysvětlujte jí,že se není čeho bát,dávejte jí pocit jistoty...Hodně informací o této nemoci je v knížce od dr .Praška

Dobrý večer,mám šestiletou dceru která trpí také poruchou,neustále myslí že je pořád nemocná,začla vnímat i smrt a k tomu se přidávaj další myšlenky který jí úplně ničí a nás taky.Je to tři týdny kdy začla brát zolofit,moc to nezabírá,ted jí k tomu doktorka napsala na noc Rivotril na spaní,protože při braní Zoloftu nechce spát.Zatím bez úspěchů.Bojím se že jí prášky nezaberou a že až bude velká tak se bude jenom trápit.Mám o ní strach,máte taky někdo takhle malé dítě s tímto problémem.Prosím napište

Myslím,že za tím klepáním,počítáním atd. vaší dcery je schovaný strach,strach z toho že pokud klepat nebude či počítat,tak že se stane něco špatného co sama tím, že neklepala,nepočítala atd. způsobila a že jí to všichni budou mít za vinu.A to že se zmiňujete o tom jak je dokonalá,naznačuje,že její ego je nezdravě silné,v tom směru,že má možná představu,že je to ona sama,která má vliv na tom co se stane,má stát ,či stát se nemá - toto řídí tím klepáním atd.,řídí svůj osud. Podle mne je to nemoc ega,díky způsobu vedení naší materialistické,egoistické,bezduché společnosti a myslím,že se to projevuje už i na některých dětech,kteří jsou tak extrémně vnímavé. Jsou asi i případy,kdy předčasně některé děti začínají používat rozum vůči svému Já,či v nich byly určité síly k tomuto potřebné nepřirozeně brzy probuzeny-předčasným učením k čtení,počítání atd. a díky i té dětské velké vnímavosti se proto u nich také začínají projevovat tyto problémy,tato nemoc společnosti.V tomto případě,pokud tedy jde o malé dítě, bych asi doporučil přímo léčitele např.Jan Vaš - http://www.janvas.atlasweb.cz/ ,doporučuji ho na základě obsahu jeho knih.Pravděpodobně podvědomě mylně lidé s tímto problémem vnímají sebe jako toho,kdo řídí všechen svůj osud a jelikož se z pouhého vlastního ega nedozvíme vlastní budoucnost,máme přirozeně z neznáma strach,proto to klepání,počítání,opakování atd.atd.,snažíme se tím i vlastně zastavit čas ze strachu z nejasné budoucnosti.Chce to sebe i své děti vést k lásce po hledání objektivní pravdy ve všem.Mluvit s dětmi o všem co je i trápí a říkat jim vždy pravdu,v jazyce kterému by porozuměly.Také vhodnou výchovou ohleduplnou vůči etapám probíhajícím v nitru dítěte.Brát své děti vůči sobě jako rovnocenné svobodné individuality.Chce to i vizi budoucnosti,kterou vám dá jen osobní víra.A rodič bez vize jí těžko předá dítěti.Co začít např. s http://www.morio.wbs.cz/-Vhledy.html , či knihou - Anthroposofie jako pořadavek naší doby... Toto byla úvaha..:-)

Mám s tímto problémem dceru. trpí už asi od 6 let. klepe, počítá..strašně se tím trápí a mě to trápí ještě víc. Já doufám, že to pubertou přejde. Jsou to deprese a ona je milována a opravdu se snažím se vším...jenže ona je tak dokonalá, že to jde ztěží...