Vztah matka - dcera

......................................

Prosím kdo vydrží a dočte můj příspěvek-prosím o slušné příspěvky,ne vulgaritu,už takhle jsem na tom psych.dost zle.Po skončení SŠ jsem začala pracovat a žít s mým přítelem.Po nějaké době mě začal mlátit,odstehovala jsem se k rodičům.Za krátkou dobu jsem odjela do ciziny,kde jsem žila hodně let.Během těch let jsem pomáhala finančně celé mé rodině,st.bratrovi jsem dávala někdy i tisíce abych mu pomohla,měl malou dceru.Platila jsem mu televizi a nabytek na splátky.Rodičům a příbuzným jsem kupovala oblečení,dávala sem tam nějakou tu korunu na přilepšenou.Rodičům platila dovolené,kupovala dárky atd.Mladší bráška odemne dostal PC,dražší oblečení,tlf a prostě vše co potřeboval a na co třeba rodiče neměly.Takhle tomu bylo přes 10let.Mezitím se bratr rozvedl,já mu v manželství ještě dopomohla k bytu.Po rozvodu mě požádal o peníze pro svou ex atd..Vše bez jakékoliv návratnosti.Po rozvodu chtěl,zda může bydlet v mém bytě,který jsem si v ČR udržovala a pronajímala.Nechala jsem ho tam bydlet za holé nájmé.I tak tam během 6let udělal asi 65.000kč dluhu na nájmu a penále,které jsem zaplatila zase já.Protože on se k tomu neměl a ani na to neměl.Matce jsem dala právo k mému účtu v ČR,protože otec někdy pil a matka pak s mladším bráškou zůstavaly bez peněz,ale dale jsem jí ho s podmínkou že pokud půjde o větší částku,musí mi to říct.Myslím částku nad 5000kč.Nakonec mě kontaktovaly z družstva ze na mém bytě je opět dluh a pokud ho ihned neuhradím,mého bratra vyhodí a já přijdu o družstevní podíl,tudíž o byt.Bratr neuhradil nic a já když jsem přijela do Čr uhradit dluh,jsem zjistila že matka vybrala z mého účtu větší částku,o které mi neřekla ale ještě k tomu mi zatajila výpis,abych to nevěděla.Samozřejmě když jsem šla vybírat peníze na zaplacení dluhu za mého bratra,jsem zjistila že chybí větší částka a výběrní právo jsem matce zrušila,protože mě prostě zklamala.Chtěla jsem a chci jen důvěru v rodině.Bratra jsem požádala,at mi dluh splácí,což mezi námi vyvolalo nespory a hádky,nakonec mi řekl, že je blbý že se musíme potkávat,že by mě nejradši neviděl atd jiné urážky,tak jsem ho z toho bytu vyhodila.Prostě mě urázel.Za to co jsem pro něj během těch let udělala,neuměl ani svěsit hlavu a být ke mě slušný.U rodičů jsem si nechala můj trezůrek,kde bylo veškeré mé zlato,které jsem si nakupovala nebo dostala od mého přitele,bylo to pro mě takové sentimentální království a i když jsem někdy potřebovala,nikdy jsem to neprodala.Bohužel jsem rodině věřila,takže když jsem po kolika letech zjistila,že vše zmizelo a že zmizelo i 1000eur,které jsem svěřila mé matce,jako takovou mou tajnou rezervu,kdyby něco-tak to bylo pro mě to nejhorší co jsem kdy mohla zažít.To zklamání,zklamání té důvěry kterou jsem měla v mou rodinu,tu bolest bych vám nepřála.Už to jsou 4roky.S mým bratrem se nestýkám,i když se můj pravý otec snažil nás dát dohromady,bratr o mě prohlásil že jsem svině a hnus a že nemá žádnou sestru.S matkou se také nestýkám,i když jsme se párkrát snažili o sbližení,ale nemohu ji odpustit,že ví,že přítelkyně mého bratra nosí můj zlatý prstýnek,který se mi u rodičů ztratil a rodiče nebyly schopni to bratrovi říct ani se mi zastat.Naopak s mým bratrem se stýkají,jen já jsem zůstala úplně sama.Nezvládám to.Říkají o mě že jsem se změnila,že mám hroznou povahu-ano,změnila jsem se,dříve jsem měla srdíčko na dlani,dnes jsem ztvrdla,nevěřím své vlastní rodině,té které jsem se snažila tolik let pomáhat a hodně.Bratr zamnou jezdil do ciziny,párkrát jsem mu tam sehnala brigády aby si přivydělal nějakou korunu,cestu jsem mu platila,jídlo také takže co si vydělal,měl čísté.A po tom všem nikdo zamnou nepřijde abychom si vše vysvětlili,zametly stůl..Nic.Pro celou rodinu jsem černá ovce,která v cizině zpychla,změnila se..ATD.A JÁ SI ŘÍKÁM,JAK JE TO MOŽNÉ???Jak mi to všechno mohly udělat??Minulé vánoce jsem byla sama.Ty letošní budu sama zase.Partnera momentálně nemám,nejsem prostě v pohodě.Mám výčitky,že třeba to co se stalo není zas tak hrozné,ale já si prostě říkám,že oni si zvykly,že já všechno platila,zařídila,zaplatila operace nevlast.otce,operace matky,samozřejmě jsou to rodiče a já jim vždy chtěla pomoci,ale s tím zlatem a penězma????Udělala jsem chybu já nebo prostě ta důvěra v rodině je někde jinde a já se spletla a to co se stalo není až zas tak důležité??Matka vždy bratra podporovala,nikdy si nenašel pořádnou práci,matka mu dodnes podstrkává sem tam nějakou korunu atd..Prosím je ta chyba ve mě?Jaký na to máte názor?Jsem zralá na psychiatra,celé roky naše rodina fungovala,ale jakmile jsem přestala podporovat bratra,jsem pro něj jen svině..A já se cítím opravdu ta nejhroznější osoba pod sluncem.

Dcera je hezká, nezakomplexovaná a docela inteligentní holka. Studuje Vš, nefetuje, nechlastá a dá se říci, že rodičům dělá jen radost. Jenže k mámě má zvláštní vztah absolutní kritičnosti. Kdyby jí máma dala dvoutisícovku třeba na nějaké plavky, tak nejdřív prohlédne tu bankovku, jastli je dost zelená, není zvlášť zmačkaná a série na bankovce jí esteticky vyhovuje. Já bych jí tu částku mohl dát v desetníkách a hezky mi poděkujeTrochu jsem ten příklad přehnal, ale skutečnost je opravdu taková a někdy ještě horší.Nechápu to, protože výchova našich dětí, (starší kluk a holka) probíhala bezproblémově a když vidím jiné rodiny, nutí mne to napsat "harmonicky". Naopak, na synovi jsme se spíš učili být rodiči a ten si odnesl naše chyby. Pravda bude opravdu asi ta, že je to nevědomká rivalita ještě nedospělé holky vůči matce.Syn sice pubertu prošel klackovitě, ale s určitým respektem vůči našim názorům a dokázal měnit svoje rozhodnutí po poradě s jakýmkoli rodičem. Dcera si občas nechá poradit jen ode mne a mámin názor je DOPŘEDU špatný. Říká se, a já s tím souhlasím, že kluci jsou někdy dětmi docela dlouho a holky mají duševní náskok. Chování naší dcery je velmi často v rozporu s tímto mým názorem.Myslím si, že pro něco podobného založila první pisatelka toto fórum a mě by zajímalo, zda jsou tyto případy spíše vyjímečné či nikoliv.

Zbožňování je pěkná věc, kamarádství ještě lepší, ano, nechť má všechno "lepší než já".. ale až se holka osamostatní, budu já (ještě) šťastnější..

S dcerou máme nádherný vztah,jsme jako kamarádky.Vše řešíme spolu,nebojí se mi nic říct.Nemůžu si stěžovat a ona taky ne.Prostě jí zbožňuju.Hezký den...

Já nemyslím, že to je věčný problém.S mámou jsem v pubertě samozřejme moc nevycházela, ale v 18 jsem se odstěhovala a jakoby začala žít vlastní život. Od té doby s mámou vycházím báječně. Není v ničem problém. Hlavní je komunikovat...!

Již zde takové téma existuje: Věčný problém matka.

Tak to je docela dobry tema, myslim ze by se o nem melo vic psat, aby se o tom vice mezi lidmi vedelo. Potom z toho uz vice nebude takove tabu, a jak matky tak dcery budou o tomhle faktu vedet a budou mit vice informaci jak se zachovat. Ja jsem v tomhle vyrustala, a tepreve po tricitce jsem zjistila co se to vlastne delo. Pak jsem z toho byla asi 2 roky fakt spatna, ale ted uz je to lepsi... Samozrejme jizvy zustanou cely zivot.

Často bývá velmi problematický vztah matka - dcera.Psychologové říkají že bývá založený na bázi soupeření.Zatímco často zmiňovaný problematický vztah tchýně a snacha je neustále přetřásán, o tomto mnou zmiňovaném problému se moc nemluví a přitom dokáže napáchat spoustu zlého,s čímž se dívka musí celý svůj pozdější život vyrovnávat.Pište svoje názory!