Autohemoterapie: terapie vlastní krví

Princip autohemoterapie:

Krev obsahuje své normální živiny- hormony, protilátky, minerály a navíc i metabolické produkty vzniklé v důsledku akutní či chronické nemoci - tzv. hemotoxiny.

Terapeuti provozující autohemoterapii věří, že znovuzavedení krve do těla posílí pacientovu imunitu, jelikož organismus musí zesílit novou imunitní odpověď na nemoc vyvolávající substance obsažené v aplikované krvi.

Aplikace autohemoterapie:

Autohemoterapie se nejčastěji aplikuje při léčbě chronických onemocnění: alergie, dna, revmatické potíže,cukrovka,  jaterní onemocnění, ekzémy či bronchitidy.

Historie Autohemoterapie:

Lékařská historie zaznamenala autohemoterapeutické efekty od chvíle, kdy pozorovala následující jev: U osob, které utrpěly tupá poranění s tvorbou hematomů a měly současně jiné příznaky, bylo pozorováno, že v průběhu absorbce hematomu mizely také ty ostatní příznaky. Následkem tohoto pozorování začala i terapie s pacientovou vlastní krví. Léčba nejprve spočívala v tom, že se pacientovi odebralo malé množství krve, a ta se okamžitě aplikovala zpět do svalu pacienta. Tímto způsobem se vytvořil ve svalu umělý hematom. Od té doby prošla autohemoterapie různými modifikacemi a vylepšováním až do současné praxe, kdy se nazývá:provokační terapie, reverzní terapie, nespecifická excitační terapie nebo stimulační terapie.

MK