Tabáková terapie
Nadpřirozená pneumatická síla se pravidelně používá v době sázení. Pěstitelé prosí šamana, aby vyfukoval na jejich semena blahodárný tabákový dým jako záruku na bohaté žně. Tato šamanská praktika je víc než milé gesto: zrcadlí se v ní farmakologické znalosti pěstitelů. Tabák je totiž přirozený, mimořádně účinný insekticid a prostředek proti červům. Asi 8 % insekticidních účinných látek v tabáku se přenáší kouřem (NESEMANN a kol. 1968). Takto vykuřovaná semena mají velmi vysokou klíčivost, neboť jsou chráněna proti napadení hmyzem.
Šamanské terapeutické vykuřování je prastarý rituál s téměř univerzálním rozšířením. Tabákoví šamani dodnes praktikují tento rituál, v němž opakovaně vyfukují na pacienty hustá oblaka tabákového kouře. Také je zachycují rukama a navádějí na raněného, nebo jimi masírují bolestivé tělesné partie. Kromě toho vyfukují kouř pacientům do obličeje, dokonce přímo do očí, nosu nebo úst. Fouká se do děravého zubu, nebo do rány v ústech po vytaženém zubu. Takto okouření pacienti pociťují méně bolesti, je snížena horečka a nemoc se může léčit.
Podobná přesvědčení se vyskytují i při stejně široce rozšířeném rituálu poplivání. Zranění a jiné nemoci ošetřují šamanští terapeuti pliváním slin obsahujících tabák na nemocného, poprašují ho tabákovým práškem nebo ho postřikují tabákovou šťávou.
Pozorováním těchto terapeutických praktik podávání drogy, lze přitom více či méně poznat, že se jedná o stálý aplikační mechanismus. Příjem nikotinu se dociluje přímým vyfukováním kouře, pliváním slin s obsahem nikotinu, tabákovou šťávou nebo práškem, slinnými masážemi, vtíráním šťávy, použitím šňupacího prášku, tabákových náplastí a obkladů. Tedy dýchacími cestami, kůží, někdy také žaludečně-střevním kanálem. Množství přijímaného tabáku je dost velké. Může působit lokálně nebo na celý systém. Léčení otevřených ran, kousnutí a uštknutí umožňují aplikace tabákových přípravků do subkutánního pletiva, epidermická stěna je nezadržuje. Pacient přijímá nikotin z vyfukovaného tabákového kouře i nepoškozenou kůží, kouř je smíchán s vdechovaným vzduchem, a může tak být neurologicky aktivní. Při rozpuštění je příjem nikotinu silně zvýšen. Proto se kůže příslušným přípravkem poplivává a masíruje. Tato metoda je velmi efektivní, protože terapeutická dávka v roztoku nikotinu je pouhé 1 % (GUTIÉREZ MIJRO 1934).
Velmi analgeticky efektivní je také léčení bolestivých léčebných partií náplastmi z tabákového prášku nebo vlhkých listů (SOMERVAIL 1839). Tabákové náplasti jsou skutečně velmi účinné, a mohou dokonce místně dodávat takové množství nikotinu, že může dojít k více či méně silné akutní otravě (WEIZENECKER & DEAL 1970).
Při léčení děravých nebo poraněných zubů se aplikují tabákové vložky. Jako stále působící depozita poskytují dlouhodobě příslušnému místu účinnou látku (CHAP- MAN 1880).
Hlavním přínosem lokálního použití tabáku je jeho analgetický efekt. Nikotin vytváří změnu pocitů v kutánní oblasti. Už dřívější výzkum tabáku ukázal, že nikotin zmírňuje kutánní bolesti (SCHTSCHERBAK 1887). Prokázalo se, že tabák očividně upravuje hranici bolestivosti. Zřejmě cholinergickým omezením v centrálním nervovém systému (MATTILA a kol. 1968).
Speciální signifikace lokálního podání je skutečně taková, že už minimální množství nikotinu způsobí rozšíření noradrenalinu v sympatickém nervovém systému, zvláště v srdci, cévách a kožní tkáni. Tato aplikace se s velkým úspěchem používá při léčení zranění a některých kožních nemocech. Méně než jeden mikrogram nikotinu působí na zúžení cév a silně redukuje jejich průtok. Bylo zjištěno, že vykouřením jedné jediné cigarety klesla teplota kůže při současně stoupajícím dýchání z 32,5 "C na 25,5 "C (BURN 1962). Toto snížení teploty může být, společně se zmírněním bolesti, pro domorodé pacienty velmi příjemné. Zkrátka, když byl dříve tabák spojován s vírou v pneumatické sily šamanů, mohli praktici, opíráním se o efektivitu nikotinové terapie, upevňovat svůj nadpřirozený status.
Zdroj: Franz-Theo Gottwald, Christian Ratsch - Šamanské vědy, nakladatelství Garuda
- Odpovědět
Pošli odkaz