chci zemřít

Pampeliško ano,pády bolí a to po jakémkoliv vzletu./duševně-duchovním,fyzickém./

Já si myslím,že AD jsou úplně stejné léky,jako třeba na vysoký tlak. Proč se jim bránit? Nechápu,když podle doktora by je mělo brát tak půlka národa. Není to žádná ostuda a člověku se lépe žije. Já sama je brala skoro rok na určitý druh fobie. Dodnes na tu donbu ráda vzpomínám. Byla jsem tzv. nad věcí. Moc mi pomohly.

Dano,
ono se to fakt blbě...Měla jsem pocit, že tě něco trápí.

Pampeliška:
Poslední 2...Jaký mám názor na AD? Můj názor je takový, že dělat cokoliv, je vždy lepší než nic.
Myslím si, že je dobře že jsou, i když nevyřeší nic za nás. Aspoň uleví.

Pampeliško,co myslíš...To je metafora, Pavle.
Nechci vzlétat , protože pády příliš bolí.

Pampeliška:
Poslední 2 roky se držím velmi dobře a mám z toho opravdu radost. Ovšem, zažil jsem hotové PEKLO. Měl jsem jednu epizodu těžkou nepsychotickou a před 4 roky středně těžkou. Mám zkušenost s tím, že když člověk něco takového zažije a "přežije", tak si pak víc váží každé maličkosti a každého momentu, kdy je dobře. Byla u Vás zjištěna porucha nálady (tedy nemoc), nebo jinak?
Jaký máte názor na léky AD? Já si myslím, že u těžších stavů jsou zcela nezbytné. Ovšem určité věci léky nevyřeší a člověk je musí od sebe změnit..."Jakmile má jednou vyjetou cestu dolů, lehce do ní sklouzává znovu"-souhlasím, něco na tom je. Možná trochu upřesnit, jak to myslíte.

Pampeliško,co myslíš tím,že již nechceš létat?

Jsem ráda, že to tak...Dano,
ono se to fakt blbě píše do veřejného fora, víš.
Aktuálně mě dalo by se říct nic netrápí. Jen prostě životní zkušenost mě tak nějak postavila nohama pevně na zem, a chodím už jen po zemi, nemohu - nechci létat, protože už jsem mnohokrát spadla.
Čas od času pocítím touhu vznést se i za cenu toho pádu. Tak to prostě udělám.
Ke svému životu potřebuji prožitek. Jenže plus s sebou nese vždy mínus. Tak to ve vesmíru chodí, aby byla zachována rovnováha.
Život prostě bolí, aby mohl být i krásnej.
Já vlastně nepotřebuji pomoc. Ale sdílení mi pomáhá žít. Proto sem píšu.

Mělo být: mně nečiní problém si povídat o bolestech duše...

Dano, naopak, jsem ráda, že...Jsem ráda, že to tak bereš. Mně nečiní si povídat bolestech duše, ale je fakt, že mnoho lidí to nedokáže. A dokonce se i urazí.
Napsala jsi J.
Momentálně jsem na prahu těžké další etapy života, a jakmile už má člověk jednou vyjetou tu cestu dolů, lehce do ní zklouzává znovu. - To znám a moc dobře.
Pampeliško, zkus napsat co Tě trápí?
Zkus to nějak napsat, uleví se Ti.

Dano, naopak, jsem ráda, že...Jsem ráda, že to tak bereš. Mně nečiní si povídat bolestech duše, ale je fakt, že mnoho lidí to nedokáže. A dokonce se i urazí.
Napsala jsi J.
Momentálně jsem na prahu těžké další etapy života, a jakmile už má člověk jednou vyjetou tu cestu dolů, lehce do ní zklouzává znovu. - To znám a moc dobře.
Pampeliško, zkus napsat co Tě trápí?
Zkus to nějak napsat, uleví se Ti.

snad uz to zitra konecne dokazu...
end

Milá Pampeliško,
chtěl...Milý J.,
myslím, že to byla spíše reaktivní deprese, ale tuším, že dneska už toto dělení psychiatrie ani neužívá.

Jak těžkou epizodu jsem měla?
Mohu se jen domnívat, že nějak středně těžkou, v papírech to nikde nemám.
Každá deprese probíhá jinak, a jak já vždycky říkám, že kdybych měla čekat na to, až budu mít fázi, kdy nevstanu ráno z postele, tak se jí nedočkám a dřív se podříznu. Prostě touhle fází jsem vůbec neprošla, šla jsem jaksi rovnou "na věc".
Měla jsem období nadměrné aktivity, kdy jsem se vysilovala do padnutí, a období apatie, kdy jsem zvádala základní povinnosti (ne moc kvalitně), a v podstatě jsem celé dny prospala.
Je to ale trochu už v mojí povaze, jsem spíše introvertní, melancholický typ.
Přitom ale docela realista až optimista. :)
Momentálně jsem na prahu těžké další etapy života, a jakmile už má člověk jednou vyjetou tu cestu dolů, lehce do ní zklouzává znovu.
Jak jste na tom Vy, J.?

Milá Pampeliško,
chtěl jsem se zeptat, Vy máte zkušenost spíš s endogenní nebo reaktivní depresí? Případně, jak těžkou jste měla epizodu(y)?
Mohli bychom si kdyžtak vyměnit nějaké zkušenosti?

Nejsem terapeut. Jen jsem se...Dano, naopak, jsem ráda, že sis dokázala o tom se mnou povídat. Děkuji. ;-)

Možná ani netušíš, jak...Nejsem terapeut. Jen jsem se zeptala.
Jesli tě to uklidní také jsem mnoho věcí nerozchodila. A proto mám oblíbené -
Co tě nezabije, to tě POZNAMENÁ!
Jak říkám máš to na hraně.
Jestli vadilo, že se ptám, tak promiň, nebyly v tom špatné úmysly.

Tak to je dobře, že jsi v...Možná ani netušíš, jak blízko jsi s tím trestem.

Co spustilo depresi předtím?
Ztráta práce, seberealizace. Co jsem studovala a dělala celý život, je najednou v čudu. Netušila jsem, že to jen tak nerozchodím. Vyžrala jsem si to fest.

Ty seš on-line noční terapeut? :-)

Dano, já jsem vlastně v...Tak to je dobře, že jsi v remisi.
Je úsměvné jak okřikuješ svou duši. A poslouchá a nebo dostane trest? :)
Tak jinak co ti to předtím spustilo, to trápení?

Ano, to z tebe cítím....Dano, já jsem vlastně v remisi. :)

Nemám už depresi. Je to postdepresivní stav, neohrožuje na životě, ale nepřidává na kvalitě života.
Vím, že neexistuje nic jako PRÁVO na psychické potíže. To byl jen takový hloupý výkřik mého rodičovského, vychovávajícího JÁ. Něco jako pokus o racionalizaci. Okřiknutí té duše. Vlastně jen kopíruju rodičovské vzory.

Ptáš se na spouštěč mého stavu-ale já jsem teď naopak v docela dobrém stavu.

Prázdnotu,...Ano, to z tebe cítím. Beznaděj.
Já jsem se musela stát dospělou už v 19 letech, těžké okolnosti tomu chtěly. Ale teď po dlouhé době vidím, že mě to silně poznamenalo. Chápu tvé pocity.
Je to jak balancovat na hraně a pokládat si otázku. Spadnu, nespadnu????
To není o právu, zažil jsem hrůzy a ty ne, tak na to nemáš právo. O tom to není.
Něco muselo spustit, to jak ti teď je, mohla to být i maličkost. Vzpomeň.