chci zemřít

Chci zemřít už mně nic nebavý je mi69letnemám peníze,nemám čím topit zase budu v zimě mrznout chci spáchat sebevraždu na starém člověku už nezáleží,nikdo Vám nepomuže už nechci žít.

Ale ty jádra musíš nějak upravit do podoby prášku nebo jak ...

Jedovatej Kyanid ... najdi si to na internetu, je o tom dost infomací. Kyanid jako takovej se zakoupit nedá, právě proto že je to silnej jed.

Jakou látku obsahují jádra broskvi

Koukám, že je nás víc. Už dlouhý rok jsem nešťastně zamilovaný. Bolest v dusíi je šílená. Všichni mi říkali, že čas to spraví, ale neděje se tak. Taky přemýšlím o tom to tady na tom světě skončit, ale ještě si dávám jednu poslední naději. Pokud to nevyjde, tak deset Tramalů vysypu do alkoholu a přijde vysvobození. Já do tohoto světa asi fakt nepatřím :-(

Prej na to stačí zkonzumovat cca 20 broskvových jader. Nevím co je na tom pravy ale píše se to.

Jó to jenom vyhrožujou ale mají se moc rádi aby to udělaly doopravdy! A nebo jsou tak ničemný, že ani tohle nedokážou!

Kdo to chce doopravdy udělat, tak mu nic bezabrání.

Pro "Evik":Ahoj.Kazdy z nas se obcas dostane do situace,kdy citi,ze je "na dne".I ja jsem si na ono "dno" ve svem zivote sahnul.A pochopit,ze se musim od toho dna odrazit,nebo mne stahne a zahubi.Ale nestahlo,a tak ti o tom ted' mohu napsat.
Bud' silna.Za podpory tech,co te maji radi,pripadne i za podpory psychologa;a pochopis to,cemu ted' zrovna moc neveris' - ze Zivot muze byt i krasny.
Za sebe ti to pochopeni velmi preju...stoji to za to...
Pises,ze nemas' rada nespravedlnost.To chapu tak,ze ty sama jsi ke svemu okoli uprimna a rovna.V tom pripade si te velice vazim;nebot' ja si vazim kazdeho slusneho,feroveho cloveka - a tedy i tebe.Tak bud' silna a vice si ver;moji podporu uz' mas a ja verim,ze nejen moji...
:-J.

Radit práci když člověk...Nemá,to je zdárný příklad rčení.
Tak dlouho se chodí...

auch Arbeit macht frei.Radit práci když člověk sotva leze .... to je fakt povedená rada :-D To nemá chybu!

ale já vám to Jano...souhlasím,i já obdivuji člověka ,který se zprovodí ze světa i já mám chuť všeho nechat ,na vše se vykašlat.A cítím,že brzy přijde ta správná doba ,kdy si něco udělám,nenávidím život na tomto světě,nenávidím nespravedlnost a už mě to vše zmáhá.Omlouvám se všem,ale nechci už pobývat mezi lidmi v dnešní době

dva pomatenci tady vypisujou...jdi ty brepto.
vzdyt ty se tu taky drzis cely roky zuby nehty,kdyz mas potrebu sem stale psat.
akorat ze ty pouzivas cely roky svych vyse napsanych omezenych 10-20 slov beze zmeny a holky narozdil od Tebe sdeluji vecne pocity,zkusenosti s tematem rozhodne souvisejici.
tve ,vykriky, ,ktery tady cely ty roky smolis jsou usmevne i pres tezkost tematu.

že Werich to myslel tak, že...Určitě máš pravdu, taky si myslím, že Werich nemluvil o žádném přežívání,ale o tom, že život se má užívat dokud tu jsme.
K tomu "neexistování" po smrti-no, kdosi známý zas řekl:
"Byl jsem mrtvý miliony let, než jsem se narodil, a neměl jsem s tím žádné potíže."
:-)
Si myslím, že po smrti s tím taky nebudeme mít potíže, pakliže zanikne tím i naše vědomí.

že Werich to myslel tak, že člověk si má ten život užít, ne jet ze setrvačnosti.
A ta touha po smrti je možná jen převlečená touha po bezpečí, po tom, aby nebylo bolesti a strádání. Mám to taky tak, kolikrát, když mi není dobře, si říkám, že bych byla raději mrtvá, měla bych klid. Ale tak to není, neměla bych klid, už bych vůbec neexistovala, tak to je. Pokud tedy člověk nevěří na nesmrtelnou duši.

myslím, že ti rozumím,...Hmm, někdy mám pocit, že je "špatně" obojí. Žít nebo umřít. Obojí je něčím bolestné.
Werich měl takové své rčení, které začínalo:
"Když už tady člověk jednou je, tak má koukat aby byl..." atd.
Když jsem byla malá, taťka to měl napsané na hrníčku, z kterého pil. Tehdy mi to přišlo jasné, že není nutné to říkat.
Dnes to vidím jakoby v jiném rozměru. Takové to "zvládání", nebo taky "coping" se tomu říká. Prostě žádná velká sranda, ale když už nás na ty koleje nasadili, tak jedem. Prostě ze setrvačnosti.

Já tady píšu o smrti, a přitom dělám v životě vše, jako bych byla normální. No, třeba jsem, jen jsem se ještě nesetkala s člověkem, co už není v depresi a přesto v něm zůstala touha po smrti jako u mě.
"Já" má asi pravdu. Budu tady strašit nejspíše ještě dlouho. Ani moje nemoc tomu nejspíše nezabrání. Máma na to umřela krátce po šedesátce, ale lidi s tím žijou i dýl, obávám se, že jsem ten typ s tím tuhým kořínkem. Jako na potvoru.

Každý zde má právo...Souhlas.

dva pomatenci tady vypisujou...Každý zde má právo vyjádřit svůj názor a psát tu co chce a jak dlouho chce,pokud to ovšem z nějakého závažného důvodu někoho nepohoršuje či neuráží.Ale tvoje poznámka je necitlivá a urážlivá,snažíš se bagatelizovat něčí problémy a stejně nikomu zde nepomůžeš,tak se do této diskuse laskavě nemontuj.Já si zase naopak rád přečtu názory a zkušenosti zdejších přispěvatelů,lidi jen klidně pište jak dlouho chcete,rád se něco dozvím.

dva pomatenci tady vypisujou...Jdi se bodnout!

myslím, že ti rozumím,...N, u mne sem tam zablikají světýlka, ale i denní "tmu" znám až moc...
A přesto se té konečné bojím.
Drž se, třeba se stane zázrak... :-)
spíše však :-( , že?