Lidé na vozíku a sex.

ano, o tom už napsal krásnou písničku Nohavica: bláznivá markéta, zpívá, zpívá, zpívá - a zametá!
Je fakt, že každá práce je krásná, když se dělá s láskou, já ale s láskou sice vařím, peču a pod., zametání k tomu ale nepatří. Na úklid bych nejdradší vzala firmu, ale bylo by mi to trapný, nepatřím mezi smetánku.
S tím pitím - ráda si dám sem tam do jedné a do druhé nohy, ale třeba muže, který pije pravidelně, bych nesnesla. Já vím, jižní Morava... ta má svoje vlastní sklípkové zákony.
A s tou matkou? ta moje by dodnes nejradši dohlížela na to, co si oblékám, jestli moc neutrácím a jestli má muž teplou večeři. To já si svým dětem nedovolím mluvit absolutně do ničeho - a ani nemám potřebu.
Moje potřeby se vůbec nějak zužují, ale ta jedna pořád zůstává.
A naplnění tužby je v nedohlednu.

Patří to k rodinným rituálům. Když se to neděje takto, všem je jasné, že něco není v pořádku. Pochopila to dokonce i moje matka. Ona není zlá ani hloupá, jen je velmi pracovitá a naše siestičky dlouho nemohla skousnout - vždyž ani neumyjeme nádobí, podlahu, atd.....

Ludé svatí - i dneska spím sama - pošlete mi někdo chlapa.....já se tu zblázním. Mého velmi baví pracovat dceři na bytu - chápu, já už se také těším jak vletíme na nákupy záslon, závěsů atd.. No jo no.

Mám svůj domov velmi ráda, rádá to komukoliv ukazuju. A když dostávám někoho imobilního do hloubi sklepe nebo tam kam se sám nedostane vždy pozoruji jeho oči. Oči jsou okna do duše, to se pozná jak jestli je rád, nebo mi to udělal jen kvůli. Tenhle kamarád mi těmi pohledy vždy vrací - to co jsme spolu investovali, abychom vlezli do dalšího sklepa.....A vozíčkáři jsou jako opilí velmi roztomilí... Ale i vinaři - jsou ješitní na svoje vína - a velmi rádi se podělí...
Já jsem s prací venku skončila. Jdu pracovat jen sem.
Karin - uplně každá práce je prospěšná - mám rada lidi, co umetají ulice - opravdu - nesmírně si jich vážím, smekám před nimi... Myslím lidi, co to dělají třeba celý život. Jsou krásní. Někdy si někoho takového vyhledni - pozor opravdu to musí dělat celý život, ne příležitostní flákači - a podívej se jim do tváře, do očí.

já jsem dnes zalezlá doma, trochu uklízím, chystám se na žehlení a vždycky sem odběhnu nakouknout.
ellis, ty děláš moc hezkou práci,mnohem prospěšnější než většina ostatních.
Když popisuješ tu krajinu, vzpomněla jsem na Procházkův román Přestřelka, který mám moc ráda. Je tam ostrov Rohlík? Procházku čtu moc ráda a třeba Ucho můžu vidět kdykoliv.
co se týká sexu, tak pořád myslím na tvá odpolední mizení v ložnici, vy jste si docela klidně udělali ze života romantickou lásku!
tohle fakt dokáže málokdo!!!

Mně včera moje dítě zákeřně sežralo poslední sladkosti co byly doma, tak jsem si dnes nakoupila a udělala skrýš v ložnici. My si do ložnic moc nechodíme, dospělým dětem vůbec, teda klepu, až mi dovolí a tak je jasné, že on mi sem také nepůjde.

Sex je krásný ve dne v noci...

Zkoušela jsem trochu pracovat, otevírat maily co mě tento týden čeká a viděla jsem fotky z akce občanského sdružené Asistence. S nimi dělá i moje dcera. Na fotkách vláčí vozíčkáře přírodou. Je to docela šichta. Já tady ty kluky obdivuju, oni se zřejmě potýkají s takovými překážkami.
Můj kamarád-vozíčkář není myslivec, ale přírodu má rád a já také. Když tu je, tak já se mu snažím ukazat co nejvíc míst, které mám ráda a ty jsou velmi často v přírodě, takže to také vím, co to znamená "jet" trávou, na Palavský kopec, vyjet na hráz Dyje apod. Ale kamarád je na mne hodný a ví, že na tom místě budu šťastná atd. tak je povolný a někdy vznikají úžasné scénky, když nás někdo potká, nebo když mu zas..u vozík nějakým marastem.
O mnohem ochotnější je, když ho tahám po zdejších vinných sklepech - to je hodný jako beránek a místní vinaři už ho mají za svého. Je docela příjemné pozorovat chlapy - myslím ty chodící, jak oni také v sobě to pečování mají, jak mi ho automaticky přeberou, abych se s ním po těch sklepech netahala já....Takže je mi jasné, že vozíčkářky mohou nacházet hezké vztahy s chodícími chlapi.

Mě se ta zahrada nějak dnes nechce. Včra byo krásně teplo, dnes fouká. To nemám ráda....

ellis, s tím dárkem to je krásný příběh.
u nás je pes na stejné úrovni jako my (vím, že je to chyba, ale je to tak), jen misku má na zemi a nejí příborem.
:-)
A já s nimi nespím, léta máme dvě ložnice.
Já jsem si právě četla maily s mojí láskou více než rok staré a úplně mě to rozbrečelo. Takže jsem te´d naměkko.
(ještě se píšou dvě ká?)
jo, a vaše koza je pěkně mazaná - možná jaká koza taková paní??
:-)))
já myslím na sex od rána do večera, ale ostatní možná ne, tak přes den je mi blbý o tom psát. K kluci jsou stejně někde venku...
Snědla jsem preventivně skleničku brusinek a jsem přeslazená.

Jdeme k sexu Karin, nebo nám chlapi utečou...

Od naší kozy jsem učila "otŕŕčat" - nastrkovat se, třít se chlapa,když chci...

V tom byla mistrně světa. Když to na ni přišla řvala celý den dokud jsme ji ke kozlovi nepřevedli a pak - svině jedna nikdy "neostála" na poprvé - nezabřezla, vždy si chodila za...t dvakrát, už jsme se smáli smály, že jí to jedou za rok nestačí.

Karin, vy spáváte se psem - krása....

Ale já už zvíře v domě nechci, bojím se ztrácet. Stejně jde jen o čas, kdy tu zrovna žádné není. Jde o přechodný čas. Všechny zvířata k nám buď příšla z ulice nebo nám je někdo dal. Darům se bráním, ale kdoví - je podzim, to se zvířátka z městkých domovů vyhazují. Měli jsem i krásnou angorskou chlupatou kočičku. Po té, co jsem ji vypiplala - když přišla děsivě smrděla, asi týden jsem jí koupala a kartáčovala, abch ten pach z ní dostala. Asi hodně trpěla. Pak mi jednou zavolala kamarádka, že ona má kamarádku, která právě oslepla a přemýšlí o milém dárku pro ni. Věděla, že u nás v tu chvili žily asi tři kočky a že jí tu angorskou pro tento účel dám. Byla u nás teprve asi tři týdne...Vlastně mi šlo jen o tom, aby to kotě bylo v milovaných rukou. A to jsem v tomto případě měla skoro jisté.

ellis, to jsou úžasný vzpomínky!!
já mám zas tu zkušenost, že většina našich fenek si myslela, že můj muž je jejich druh - a podle toho s ním jednaly. Spaly těsně vedle něj a když jsem se přiblížila, koukaly na mě jako na vetřelce. milovali jsme je oba všechny a nedělalo to mezi námi vůbec nic, stejně už dávno o nic nešlo.
koza nás třeba ještě čeká, kdoví.

Nikoliv, mléko měla normální, ale věděla, že nepatří do chléva jako prasata, slepice a další havěť, nekamarádila se s nima. Celý den se pásla venku v ohraně v zahradě. Občas zdrhla a snědla něco zakázanéhé a pak jí bylo špatně - třeba silonové punčocháče, které si ukradla ze šnůry, postříkané sazenice sauvignonu a tak se přiotrávila apod. To jsem pak trávila dlouhý čas u ní...
Myslela si, že ona je moje 5. dítě a záviděla mým dětem, že je vozím v kočáře, když jsme dětský kočárek omylem nechali v zahradě jí v dosahu, okamžitě si na něj sedla na sporták myslím...mraky a mraky vzpomínek.

měla modré mléko??
:-)))

Tak to tak prosím nech - s tím malým, aspon se v tom dá vyznat - když už si píšu sama se sebou.
Zrovna si na facebooku povídám s s. Pencem o kozách - píšu mu, že moje koza byla aristokratka.

:-)))
to je v poho, rozumíme ti.
já jsem nějak zlajdačila a přestala jsem se starat o velká písmena, dříve jsem byla Karin s velkým K.
moje dcera je na tom jako tvoje, ale já vždycky, když má přijet, pečlivě všechny pavouky vystěhuju. já jsem se naučila jich nebát a neštítit od své babičky.
Pokud mi pavouk vysloveně nepřeběhne přes obličej, nevnímám ho.
A´t žije příroda!

Pro ostatní - pokud je Karin s velkým K tak to oslovuju já Karin,
Opravdová Karin se píše s malím k - kak prosto

zase - Karin prostě si to probírej....prostě tě chci oslovit a napšíu to do jména

Pavouků je tu tolik, že kdybych je nevraždila tak tu bydlí oni, ne já. Navíc jako dítě jsem trpěla arachnofobií, tu má dnes Agata a díku tomu pešlivě uklízí...všechny pokoje, aby se nesetkala s pavoukem...

V pořádku Bořku, já tu píšu o sobě, co řeším já nebo jsem řešila já....nebo stále řeším???

Prostě pořád v životě zvažujeme. Ano? Ne? Co je dobro? Co je zlo?

ano to já vím ,že syn odejde a otom jsou pak ty nej přátelé a to není čekání na to až člověk bude sám ale aby je měl celý život ato je otom že si vybíráš ty nej jako je zbyněk a těch si já považuju a on kdyby neměl kamarádi a koníčky tak to je v porovnání s těma přatelema.moje a jeho koníčky jsou jak přátelé s těma setrváš na pořád,ale vy to tu berete jinak než já myslím a to se v tom neschodnem.ale je to jedno kamarádi můžem být,přátel jen těch nej máš jen pár,a pokud zklamou je to velká rána do srdce a těžko se pak s tím člověk vyrovná to jen tak nepřebolí a někdy toho člověk pak lituje.

ellis, mouchy ano, slimáky dejme tomu, ale proč pavouky a mravence?
pavouky já vynáším ven a najdu jim vždycky dobré místo, mravence vůbec nevnímám. Letos je ani nemáme.
My jsme takto žili v symbióze se psy, dlouhá léta. Ale teď nám stačí jeden.
Kočky nemáme, ale ty venkovní krmíme, hlavně proto, aby nám nesežraly ptáky, které máme spočítané.
:-)
bořkovi a Zbyňkovi přeju, a´t to spolu táhnou dál, jakkoliv. podle svého.

Jdu na zahradu, je stále krásné. Agi vaří, Adam spí....

Budu to občas, dnes vás nestačím číst já....

bořku - z mých psychoterapií - ber či neber

Syn ti nepatří, on odejde a bude mít svůj vlastní život, tak to má být a tak je to správné. Abys nebyla sama, nebyslím bydlet s jakýmkoliv člověkem, myslím být se svým člověkem - s tím koho miluju, s kým toho mám tolik společného - dobré i zlé.
O tom je seriozní vztah.

Bylo to o mně - tohle si řeším já - sama uznej co se ti hodí co ne.