PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Pařbička může mít vliv. Ještě větší ale asi stres v práci, v rodině, vlastně jakýkoliv stres. Možná jediný spolehlivý recept je být obklopen samými fajn lidmi, dělat samé věci, které člověka baví, realizovat se v práci, ale zase né být z práce vystreslí, a mít možnost často měnit prostředí - cestování, lázně,...Pak by možná ani AD nebyly potřeba. Já mám zatím 1.AD cca 4 měsíce (coaxil) a vcelku určitě trochu pomohl. Ale ne úplně, takže bych se klidně změně nebránila. Naštěstí chuť na sex je stále v pořádku.

Moc děkuju za odpovědi, nikde sem se totiž nedočet esy to někoho taky drží třeba 3 dny v kuse, musim říct že sem si trochu oddychnul, páč sem z toho byl zase nervozní, co se děje že je mi už 3 den ne zrovna fajn. Ale taky vim z čeho, v sobotu sem si dal totiž pařbičku a přetáh sem alkohol o 2 dvojky bílýho.
Jinak žádný AD neberu, bral sem 1/2 roku deniban, před tim tak tejden serlift. Ale to bylo hned ze začátku, serlift mě totálně ničil, řek sem doktorovi, že tohle prostě jíst nebudu a šel sem k jinej doktorce, ta mi napsala deniban a ten sem vydržel ten půl rok. Ale nemam AD rád, protože mi tlumí chuť na sex a ne jenom chuť, ale i výkonost. Taky si řikam, že čim dýl to budu zvládat bez prášků tim líp.
Je divný kolik lidí tohle má, nikdy bych si to nepomyslel. Ale je fakt že to hodně mění pohled na svět, na lidi a tak, takže hodně to bere, ale taky to něco dává.
Všichni se držte.

Lily a Tome, taky u sebe nesleduju nějaké ataky, spíše vnitřní neklid, občas závrať a hlvně ten trvalý pocit odcizení. Občas to vyjede výš, to si musím v duchu říct, že jsem to já, tady a teď, abych se "vrátil". Je to hnus. Navíc k tomu ještě tinnitus (z potápění, asi - výsledky testů budou v březnu), který mi taky nálady nepřidává. Každý večer ulehnu, uvědomím si to vysoké pískání a myšlenky na nádor mají živnou půdu. Naštěstí usnu.

Ale snad ten Dalsen bude učinkovat na jiném principu, než Coaxil a třeba se jednou dočkám i toho původního pohledu na svět.

Hele, novej chlap a jak jsme se rozjely v tom psaní :-))

Tome, mě taky drží nad vodou hlavně sport. Antidepresiva mě ale taky pomohly, o tom žádná. I když nějak nefungují, jak bych chtěla, nebo spíše mám pocit, jako by přestávaly fungovat, rozhodně trochu helfly. Ale to nasrání, co popisuješ, a následný boj, tu známe všichni. Bez boje to totiž nejde.
Jo a jinak třeba já zas až tak silnejma atakama netrpim. Spíš poslední dobou takovým permanentnim vnitřním strsem, napětím, občas třes, mravenčení v rukou, nohách...nic brutálního, ale zase dlouhodobějšího.

Milý Tome ,vítej mezi NÁS PANIKÁŘE DO NAŠÍ STÁLE SE ROZŠIŘUJÍCÍ RODINY :-))
Tak Ti nevím jestli je to k smíchu ,nebo k pláči ,že ta rodina tady na chatu se stále rozšiřuje.Má to až neuvěřitelně moc a moc lidiček.
Jo Tome máme to jako Ty ,období klidu střídají období motáků ,slabostí ,chvilkových nebo větších nevolností i občas atak :(
Většina z nás je tu na AD,co Ty?
Je to nepříjemná porucha ,ale žít se snní dá :))nakonec sá m soí toho důkazem .sportuješ ,bavíš se pracuješ :))
člověk se prostě musí naučit s tím pocitem žít ,s pocitem že to v něm kdesi dřímá a dříma a může "to"zase zaútočit!!
Neříkám ,že je to zrovna lehký si na něco takovýho o čem vlastně nevíš ,kdy a jak to na Tebe zase zaůtočí ,protože je to většinou ve chvílích kdy to vůbec nečekáš,zvyknout.
Ale nakonec to vždy nějak jde ,člověk se musí snažit a je to věčný boj ,nědy si říkám proč právě já ,Ale pak tu myšlenku zaplaším a řeknu si :vlastně buď ráda ,že nemáš nějakou horší nemoc :))a že jich na světě bohužel je.
Takže tak TOME,jsou tady bezvadný empatický lidičky ,kteří se navzájem podporují a často je tu i velká legrace,mám je všechny hrozně moc ráda i když se známe jen virtuálně :))
Na takovou partu bezva lidí snad ani v běžným "normálním" životě jen tak nenatrefíš :))
Měj se krásně a drž se :-))

ahoj, nevím jestli Dášenda, nebo Pajka se ptaly na mojí bývalou psycholožku. Když se mi to před 2 lety vrátilo, tak nebyl problém ji kontaktovat. Měla jsem ataku, která teda trvala skoro 2 dny, nebo derealizace, každopádně hrůza.Pak jsem stopla myšlenky na vše a dalo se to do klidu.Zavolala jsem jí a ona mě pro jistotu poslala k psychiatričce. To jsem byla v pohodě, úplně normální stav beze strachu.Už v té ordinaci, byť zařízená pěkně jsem najednou dostala úzkost, jakoby něco chtělo říct běž pryč. Nešla jsem.:-( Psychiatrička si mě vyslechla, nic neřekla, žádné vyjádření, dostala jsem 2 recepty a to bylo vše. Pak jsem byla ještě u své psycholožky, pravda je, že jsme si v té době tykaly, protože jsme se poznaly blíž, svět je malej, přeptala jsem se jí, zda to mám brát a ona, že to bude lepší.Já byla v pohodě, tak jsem si říkala, že z dřívějších let to byly předsudky, že mi to může preventivně jen pomoci. Ráno jsem pěkně vstala a po první půlce do 2 hodin přišla panika. To jsem si řekla,že tohle brát nebudu a začal kolotoč psychiatrička, že musím, bývalá psycholožka, že mě předá někomu jinému a byla to jedna rána za druhou, pak už jsem začala z toho stresu dostávat paniky jen, co jsem měla jet k psychiatričce, Má psycholožka se pak rozhodla, že mě bude léčit i bez AD, ale že už nemá tolik času jako dřív, na to psychiatrička reagovala, že to jí zavolá, jestli si to vezme na triko...bylo to hrozný, bylo toho hrozně moc, pak jsem to zkusila AD brát znova, brala jsem jen půlku, ale nebyla jsem schopná jíst, byla jsem hrozně ospalá, ale spát nemohla, úplně mimo, což byla úrodná půda pro derealizace, strašný, pořád jsem pozorovala jestli jsem se nezbláznila, jak vnímám lidi, až jsem si to podělala tak, že od té doby při úzkosti a panice vnímám lidi divně a pohled na ně mi často vadí....Nakonec jsem nebyla schopná nic pozřít a zvracela i vodu, tak jsem se nechala hospitalizovat. Psychiatrička mi napsala s podezřením na schizofrenii, takže když mi to tam oznámili, tak jsem myslela, že se musí teď pode mnou už prolomit zem.To se nakonec vyloučilo,byly to silné paniky bez možnosti úlevy.Nasadily mi tam AD a po 10 dnech jsem šupajdila domu s tim, že potřebuji častou psychoterapii a mám se s tím naučit žít.Bylo toho ještě hrozně moc.A moje bývalá psycholožka, která mě chtěla nakonec léčit, bohužel nemohla, čekala miminko a měla velké problémy, takže byla v nemocnici na udržování.ještě mi poradila změnit psychiatričku, já už v té době nevěděla, co je dobře, co špatně.jinak jsem chodila k jiné psycholožce, ale to bylo o ničem,Po půl roce jsem našla jinou dobrou, ale ne tak jako to bylo s první, nebo jestli můj přístup byl jiný, což je víc jak možný.Jinak se mi to vlivem okolností rozjelo do mnohem horší formy než před 5 lety.Tohle bylo před 2 lety
To: Lucie děkuji za příspěvek.
To: Pajka, ty to zvládáš bez AD?
To: Zefír, taky myslim, že se u Dalsanu jen víc rozepsali, koukala jsem jak málo vedlejších účinku má mít Seropram a přitom je to to samý jako Citalec a ten je má rozepsané fest a jak to máš s derealizacema a odcizením Ty?Jak to zvládáš?

Ahoj Tome. Jo jak jsme si všichni podobní.
Ty nebereš vůbec žádné léky?
Já jsem spíš ten druhý případ.Jak píšeš, všechny ty ostatní hnusy.Každá změna počasí,tlaku, úzkost.Ráno vstanu a vím, že ten den bude den blbec. Ale bojuju s tím.
Vyložených atak jsem moc neměla, ze začátku jsem jako každý panikář končila na interně s infarktem, dnes zobnu víc neurolu, někam zalezu a čekám na návrat do života. Ale jsem jak ty, nejsem úplně v pohodě, ale žiju, chodím do práce, jezdím na dovolené, courám po kopcích se psem.
Sportu moc nedám, spíš vůbec, ale sekla jsem s kouřením, alkohol jen málo a občas. No vypít to co dřív, tak to by byla dnes rychlá smrt. Ale sklínku červenýho si občas dám.
Vítej mezi námi.

TOME,ja ataky uz skoro nemivam...spis hnusy v podobe zavrati...celodenne:-)

Ahoj,nekdo se tu ptal na to Brno...vrele doporucuji,je to odd.24-samozrejme otevrene.Uzasna pani doktorka,ktera je sice prisna,ale vychazi maximalne vstric.Nejdulezitejsi je OCHOTA SPOLUPRACOVAT a MAKAT NA SOBE,to i jejich pristup k vam bude o hodne lepsi...vubec to tam neni jak v nejake lecebne,pokoje jsou po dvou a po ctyrech,takze pohoda.
dopoledne pracovni terapie,moznost vyberu dilny-zahradnicka,drevarska,textilni,kreativni,vytvarna...odpoledne skupinova terapie,jednou do tydne i arteterapie.
Jedina nevyhoda je ta,ze pacienti nesmi pouzivat vytah-takze pet pater po svych asi 6x denne!!!!!To byl des,ale mne to hrozne pomohlo,protoze jsem mela tak oslabene svaly,ze to ani mozne nebylo.Je tam moznost hypnozy,rehabilitace a rozhovoru s psychologem...mne ten pobyt pomohl uplne neskutecne,funguju jak normalni clovek a to jsem predtim nekolik mesicu jen lezela a nevylezala z domu...kdybys mela jakekoli dalsi dotazy,ptej se...

Je to neskutečný svinstvo, každej kdo tohle zná tak ví jak je těžký s tim žít. Je mi 28 a jedu v tom 3 roky. První půlrok byl naprosto nesnesitelnej, ze všech léků se mi dělalo eště hůř, nemoh sem pracovat, bavit se, prostě nic, akorád tak spát, když to šlo. Byl sem na milionu vyšetření a nikde mi nic nezjistili. Takže sem skončil jako panikář. Na tejhle nemoci mi připadá zvláštní náhoda, že si může každej pomoct jedině sám. Když se muj stav cca půl roku vůbec nelepšil, tak sem došel k tomu stádiu kdy ste už z toho totálně nasraný, píšu to takhle vulgárně, protože je potřeba se fakt nasrat a začít s tim něco dělat. Začal sem dřít, každej den běhání, posilování, různý dechový cvičení, samozřejmě minimum alkoholu a cigaret, pravidelný jídla a co nejvíc pracování na věcech který vás baví. Asi na každýho bude mít pozitivní účinky něco jinýho, ale mě pomohlo tohle. Neřikam že sem v pohodě jako člověk kterej nikdy tyhle problémy neměl, ale můžu aspoň chodit do práce, občas si dát alkohol v malej míře, bavit se a tak, prostě normálně žít.
Asi to bude číst hodně lidí co má podobný problémy a chtěl bych se zeptat jestli máte vyloženě jenom ataky a pak ste uplně v pohodě, nebo jestli se vám ty stavy různě táhnou třeba celej den v ne tak intenzivní formě. Myslim tim že je vám třeba nevolno, nebo se vám točí hlava, závratě, atd... všechny ty hnusy.
Předem děkuju za odpovědi.

Ahoj z hor.
Teda z práce. Venku krásně, sluníčko, mráz.
Vyplňuji nesmyslný tiskopisy, nevím nač a proč. A vzpomínám na sloní koule.
Kde se to objednává? Jenže říct doma, že si něco takového objednám, tak to manžel nerozdejchá. Už ho slyším, jak říká. Sloní to jo, ale moje............
No večer si vás přečtu, mějte krásný den, já si dám bifidovou activii a jdu tvořit nesmysly. Ahoj.

Jo některé učitelky jsou hrozné. Kluci měli od 1.třídy "štěstí" na jednu takovou. Připomínala mi tu učitelku ze seriálu My všichni školou povinní. Tak když jsem zjistila jak to kluky deptá, že se do školy netěší, nechala jsem je oba přeřadit do mikrotřídy. Oba jsou dyslektici a to pro tu učitelku bylo něco podřadného. A byl klid, ve třídě bylo jen 12 dětí a divné je, že většina byla z bývalé třídy kluků.

Včera mě manžel překvapil:-) V práci měli dealerku od Avonu a on mi koupil řasenku, to ještě nikdy neudělal. Nebo že by chtěl něco žehlit?? :-) Prádla tu mám spoustu, někdy mám pocit, že peru pro celý panelák.

Ahooooj všem:-)
Zefire, sice beru něco jiného, ale měla jsem podobné pocity jako Ty.

Bez alkoholu dokážu žít. Doufám, že se obejdu i bez vedlejších účinků. Zatím mám z té ranní půlky jen divně v žaludku a trochu mě bolí hlava. Ale to se asi dalo čekat.

Zdravím všechny

MARTI ,chudák ta malá ,ta učitelka asi stojí za to ,nešlo by holčinu přeřadit do jiné třídy či školy ?

Má milá dcera ,dnes ráno už zas zvesela mastila do práce autem ..nijak ji to nerozhodilo :-))
jak píše Evinka krk ,fakt tyhle mladý lidi ,maj nějakej jinej pohled na věc :))
Já pak trnu hrůzou ,protože jezdí přes centrum Prahy

PAJKO
máš pravdu ještě s tím vysazováním chvilenku posečkám :))
měla jsem zas teď dost nervních dnů,dcera ,tchyně a asi by teď nebylo nejvhodnější období .
Musím se zas trochu hodit do klidu:))
Po tom incidentu se tchyní jsem vlastně měla ataku po půlročním období klidu ,přisuzuju to zas tomu stresu z hádky ,já jsem ve své podstatě myslím dost nekonfliktní člověk ,hádky ráda nemám,když mě ale někdo ublíží nebo napadne ,začínám pak vidět "rudě"a neovládnu se.

ZEFIRE
ohledně toho alkoholu + AD se opravdu radši poraď se svým psychiatrem,ovšem pár lidí v mým okolí co AD berou si občas skleničku dají a nic se jim neděje .Má dcera bere cipralex jen malou dávku a víno s mírou si taky dá ,ale říká,že cítí ,že by se s léky dřív opila ,že stačí fakt ta sklenka či dvě a už nmá "náladu"
Tož tak:))Mějte se krásně a bezatakově :))

Pajko,
já jsem s tou kantorkou i mluvila, když jsem ji potkala, švagrová to ani neví. Učitelka vše svádí na holku. Teď mně švagrová říkala, že z poslední písemky před výzem opět měla holka za 4 - měly dvacet měst a k tomu dopsat, co vědí. Neteř popsala 17 měst a měla za 4! Prý dosáhla málo bodů, že u měst toho tolik neměla vypsané. Ta učitelka je koza a to dělala dřív ředitelku školky - jako děcko jsem se jí bála na sto honů a nebyla jsem sama. Ta by měla učit ne vysoké a ne za 1. stupni, když klade VYSOKÉ nároky. S blbcem, který není zdravě sebekritický, se však nedomluvíš.

Zefíre, tak se radši zeptej doktora. Protože v těch tvých by mohla být třeba nějaká látka, která by v kombinaci alkoholem měla špatnej vliv na játra. Z tohoto důvodu se nesmí alkohol ani třeba k paralenu, ibuprofenu a o antibiotikách nemluvě.

Já coaxil.