PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Pajko, právě jsi byla jmenována tříďasem MŠG IA. Z moci úřední jsem to provedl já jako nový šulda. Očekávám návrhy na další učitele.
Nové heslo návrh:
1. buď ho rozešlu na majlové adresy, které jste do třídní knihy uvedli,
2. nebo si o něj můžete napsat na moji adresu a já vám obratem nové heslo pošlu.
Nové heslo bude platné od zítřka t.j. 20.února od 10 hod.

Tome, žvýkačka je lepší než bonbóny - dej Airwawes a volně dýchej :-) Mně dost pomáhá, když jsem nervózní :-)
Intimní dotaz člověka s agroafobií: seděls na kraji? :-)

Deino, dobrá zkušenost. Nepochopení od člověka, který tím prošel, je bolavé, ale má svou logiku, když tak o tom přemýšlím. Z nikoho z nás se nestane obrněný silák, jeho labilní jádro zůstalo a snad se tím odmítáním bránil, aby do toho nebyl znovu vtažen. Kromě toho, každý má jiný obraz poruchy, takže nemusí pochopit příznaky a projevy, kterými se neprotrpěl. Přijde mi ale zvláštní, že neměl snahu Ti radit, jak z toho ven, tedy alespoň přes den, když v noci vrčel...
Moc si nedokážu představit život s panikářem, potřebuju uzemnit svoji labilitu s někým, kdo pevně stojí a taky zkušenost mi říká, že mně prospívá víc láskyplná tvrdá nekompromisnost, než úzkostné opečovávání, i když nechat se hýčkat je občas příjemné... :-)
Itálii taky míváme :-), to se pak baví část firmy (možná celá) a my nakonec taky :-) ale nejdu až do kečupu :-) ani jeden nejíme hranolky :-) Já lítám kancelářemi a nadávám, on se snaží mě nacpat a zavřít v mé kanceláři, ucpat a zavřít mi pusu, jenže já to potřebuju vypustit jak z papiňáku. Až se vynadávám a on bůhvíkde zaklidní, začne si mne udobřovat přes jídlo, prochází kolem a kousek něčeho zdravého a dobrého mi tam nechá, kajícník, většinou přestřelí totiž on. Dnes byla zase přestřelka, úplně zbytečná jako vždy, byla jsem drsnější než jindy a nakonec mi ležela na stole miska úžasného listového salátu s kousky Lučiny do salátu, fakt bomba :-) Dřív jsem to vždycky držela v sobě, ale teď už soptívám, možná se nakonec Etně začnu podobat i fyzicky :-) V soukromí jsme v pohodě, stává se nám to jen v práci a naštěstí to tam necháváme. Od zítřka zkusím syčet "lásko děláš ostudu", odbourá se :-)

Jitko, po telefonu je sice lepší, než vůbec, ale mám ověřeno, ža osobní kontakt, je osobní kontakt :-) (no tak jsem to v tomto případě nemyslela) :-) Musím říct, že všichni lidi, kteří u nás pracují, přišli až do firmy a o tu práci si řekli. Ještě dobře funguje oslovit mailem a přiložit dobře zpracovaný životopis či prezentaci. Pokus se naučit prodat to, co v Tobě je. Musím přiznat, že je mi moc líto, že takhle ležíš ladem :(

Dášendo, Ty jsi moudrá, citlivá, veselá a aktivní ženská, nebudeš snižovat za každou cenu, ale uvolněně, tak si myslím, že to hezky plynule a bez problémů zvládneš. mOc Ti přeju, aby průběh vysazování byl lehký i rychlý...

Johanz, to přirovnání k viróze není trefné... asi jako bys řekl, že kdo se bojí utonutí, skočí do vody s balvanem přivázaným k tělu.
Expozice jsou náročné, ale jsem si jistá, že pokud se opakují, strachu=zátěže ubývá. U mě to tak taky fungovalo a už si z toho dělávám legraci: "á pult s lahůdkami přijde krize, mražáky -1.pomoc-pytlík se špenátem, pokladny a jsme venku-vítězství!!! jupííí" Dnes už se mi tam udělá špatně minimálně, nákupy mám téměř vychytány, s procházkami jsem na tom ale hůř, chybí mi tahoun, kterým byl můj muž lesák a pořád jsme sami a pak s dětmi někde courali.
Tom si prostředí kina postupně osahá a zvykne si natolik, že si užije i děje filmu, vsadila bych se.
Mám vyzkoušeno, že jsou místa, kde je nějaké jiné mikroklima, které mi vadí a provokuje úzkost nebo neklid, např.jinak tudy proudí vzduch a přejdu do vedlejší ulice, jiné světlo, vánek, celá atmosféra a vzkřísím se.
Nejhorší je první ataka. Jakmile člověk ví, o co jde, mozek sice plaší, ale někde na pozadí zpanikařených emocí rozum našeptává, že o nic nejde, že už to tu přece bylo, žeš to přejde a my mu to věříme, protože měl vždycky pravdu a tak se hroty paniky otupují a otupují, až z ní zbude jenom splasklý směšnáý strašák a tomu se říká uzdravení. Za důležité pokládám zmobilizovat rozum hned na počátku ataky či krize, nenechat příznaky rozjet, rozvinout. To lze natrénovat. Jojo, vysiluje to...
Na druhou stranu souhlasím s Lucií, že každá chvíle není pro expozici vhodná a jsou momenty, kdy je zdravější nevyčerpávat se, ale naopak v klidu načerpat sílu. Máme tendenci říkat, že správná chvíle není nikdy a jen bojovníci jako Lama nebo Tom do toho jdou. A ještě mi jde hlavou jedna myšlenka: nemusím dokázat všechno. Mé snažení by mělo směřovat k tomu, co mi PP odpírá nebo co potřebuju k přežití, čili jak praví odborná literatura, vše co snižuje kvalitu mého života.. Když netoužím po cestování, není potřeba ho trénovat, lze prožit šťastný a plnohodnotný život v rodné vísce. Jestli jsem filmový fanda a fobie mi brání jít do kina, pak je trénink na místě.
Byla období, kdy jsem takřka nedokázala být sama doma, teď se mi to bčas vzdáleně připomíná, rozhodně ke krizi inklinuju víc, když doma osamím.

Renčo, Ty horalko :-) to, co dokážeš Ty ve výškách, by většina z nás nezvládla ani za nic. Mně by ani mantra nepomohla. Ale já bych to určitě nedokázala ani kdybych byla naprosto zdravá. Smekám před Tebou.

Taky jsem nevystopovala spouštěče atak, snad s vyjímkou kofeinu, ale rozhodně ventilované emoce kladné ani záporné to nejsou, naopak mám dojem, že mě uvolňují. Dokonce si myslím, že většina z nás má ataky doma, jinde nám to stud prostě nedovolí, ale v soukromí si přepych vyšilovat naplno dopřejeme. To neznamená, že jsem si venku neužila vysokého napětí až k prasknutí, ale vždy jsem to nakonec nějak zkrotila a okolí na mně většinou nic nepoznalo.

Duchmery, na boty je nás tu zaměřeno víc (nejvíc si je dávám do pořádku při čekání ve frontě), taky mi jde ve slabé chvíli venku tělo do předklonu.

Z NATÁČENÍ ZROVNA NE ALE V PÁTEK JSME TAKLE ODCHÁZELI Z DOMU A JAÁ Z VNUKEM ČEKAL NA TERASE NA MANŽELKU A NAJEDNOU SLYŠÍME UAAAAAA AUUUUUUU NO JAK ŽENSKÁ JEČÍ A JEŠTĚ POMOOOOC UAAAAAAA AUUUUUUU JA LETÍM ZPÁTKY ŽE UVIDÍM ŽENU ZBORCENOU KRVÍ A ONA Z RUKOU NA KLICE OD ŠPAJZU OTVÍRÁ DVEŘE A POUŠTÍ VEN KOCOURA....PTÁM SE JI CO SE STALO?.....JÁ JSEM SE TAK LEKLA SLYŠELA JSEM NĚJAKÉ ZVUKY A NAJEDNOU NĚCO VYLEZLO Z POD DVEŘÍ SPÍŽIRNY KDE JE MEZERA ASI 3CM , NO NEŽ SI UVĚDOMILA ŽE TO JE OCAS NAŠEHO KOCOURA TAK VIDĚLA NEJMIŇ KOBRU.....

MIMOCHODEM SIMÍR TAM V TOM ŠPAJZU NEBYL

PRO PP JOHANZ OSTRAVA 2°C ,PIN I,PRO RENČU JEŠTĚ ,TO SNAD NÉ JOHANZ, ISP 999

Ahoj, tak ?jsem před chvílí skončila s rokem 2006, teda se skladovejma kartama a jsem hotová. Nic ze mě dnes už nevypadne.Tak jsem na vás ještě nakoukla a půjdu se svalit do peřin.Moje záda protestujou proti takovejm šichtám.
Dandy, tys mě připoměla ty prášky. Už jsem je našla, ale zapoměla brát. Je to Ginkgo biloba.
Lucie, mě AD na agoru pomohly, ale rozepíšu se víc zítra, už fakt padám na hubu.
Katko, ES naštěstí nemám, tak neporadím.
Marie, taky jsem si dnes zavazovala na botách suchý zip. Měla jsem zas kancelář plnou lidí a najednou mě polilo horko, ale rozdejchala jsem to. Šla jsem pak jako pro vodu na čaj a bylo líp.
Milánkové, dobrou noc.

Dobry vecer preji vsem.Decka,zase dekuji bohu,ze existuji ad,manzel mi asi pred tydnem oznamil,ze bude pravdepodobne bez prace a ja jsem v klidecku,vubec si tim nelamu hlavu,neresim jak budem zit.Asi za to muze dostatecna hladina serotoninu v mozku,protoze kdybych se nelecila,tak uz bych se psychicky zase hroutila.DRAZI PRATELE,MAM JESTE DOTAZ-rekl vam nekdy nekomu nejaky doktor z ceho jsou extrasystoly a co je jejich pricina?Dekuji vam predem za reakce.

Ahojky! Tak teď už vím, co budu dělat prvního až mě chytí panika! Budu čumět do zrcadla o kolik se mi zvětšily panenky!To je novinka, které jsem si nevšimla a možná že to odpoutá pozornost od mnohem horších věcí. Teď jde o to, abych se nevyděsila právě těch rozšířených panenek!Ještě že jste na to narazili! Já když bylo nejhůře, tak abych neomdlela - dle rad doktorky - tak prý se musí dostat hlava níž než nohy a tak třeba v autobuse něco hledám na botě, nebo si zavazuji tkaničky, které nemám apod.
To je sranda co všechno my děláme abychom tu mrchu oblafli! Hezký večer a nějaký vtípek z natáčení by nebyl? Hezký večer všem přeje DUCHMERY

Tak to mi teda ještě nedá abych nereagovala...Deino, to jsi byla ty, kdo psal, abych se tě nelekla?..No tak to jsem se teda lekla...ale toho jak jsi hezká. Naše druhá miss.

Ahojte...Lucko, Ditušo, Edušo, EviKu,Dášendo, Lamo,Johanzi, Jitko, Pajko, Báro, Martino, Dano, Petře, Tome, Zefíre, Deino (na mailu jsem ještě nebyla, tak na fotku teprve kuknu:-), Valentýnko, Katko,Jiřinko,Renčo,Lenko, Duchmery,Misska,Romčo,Jiři 2...a omlouvám se, jestli jsem někoho vynechala...už mi to nemyslí. Než jsem Vás dočetla, tak už mi padá hlava únavou a na čele mám písmenka z klávesnice. Ráno jsem šla dřív do práce, abych toho víc stihla, a dvě hodiny nám nejely počítače. Myslela jsem, že mě trefí šlak. To jsem mohla klidně spát:-) Ještě jsem i zůstala přesčas, a teď jsem už téměř spící. Takže se omlouvám, že nebudu reagovat na všechno, ale jen ve zkratce.
Deino, je mi strašně líto to co se stalo tvýmu kamarádovi, je to moc smutné, život je opravdu někdy strašná sviňa:-(
Ale na druhou stranu jsi mě i rozesmála, tím McDonaldem....dovedu si to živě představit. Já jsem pravý opak...jen na sebe neupoutat pozornost. Ale tohle se mi vážně líbí:-))
Tome, občas když jsem musela vydržet s atakou např. na poradě, taky jsem všelijak kroutila nohama apod., abych se nějak odreagovala, nebo uklidnila...nebo ani nevím jaký to mělo smysl....
No tak teď jsem zapomněla, na co všechno jsem chtěla ještě reagovat...EviKu jak se jmenují ty prášky na paměť, co jsi zapomněla, kde jsou?...Asi si je taky koupím - jestli nezapomenu. Tak se jdu raděj doplazit pod sprchu a do postele. Dobrou noc, všechny blechy na pomoc:-)

19. 2. 2007 17:45:36, Dášenda

MOJE SLOVA DAŠENDO

PRO ZAČÁTEK JSEM SVOU FOTKU ZAŠIFROVAL...KDO MNE POZNÁ DOSTANE TATRANKU...

Tome, Ty jsi takové sluníčko! Jak tak sleduju, tak ses v tom kině pěkně vyválele, ale vydržels. Směju se teď při představě, jak se na sedadle háďátkuješ, ale předstírat při atace spánek, tak to je panická vysoká´škola, na tu nemám... :-) Jaká byla-bude odměna? :-)

Evi, vždyť si užiješ pohledu z výšky o půlhoďky déle :-)

Renčo, je to smutné :( u takových případů mě vždycky přepadne obrovská bezmoc. Ten chlapec od nás z práce je už na transplantaci kostní dřeně, vlastně už leží v izolaci a teď bude záležet na tom, jak se s tím jeho organismus popere. Modlím se, ale vím, že je to někde mimo mě :(

Ahoj, než si vás přečtu, mám dotaz. Koukala jsem, že dáváte na Spolužáky fotky, ale nemělo by se to dřív nějak zaheslovat. Jsou tam třeba dnes návštěvy, kteří zřejmě nejsou spolužáci. Já bych z toho měla docela strach.

Ne LAMO ,dusila jsem se jen při usínání ,v noci mě pak navštěvovaly ataky a to v nejrůznějších podobách.
Nejhnusnější byly ty u nichž jsem se nemohla pohybovat ,nemohla jsem stát ani sedět,bylo mi tak zle a tak jsem se motala ,že jsem jen ležela a "umírala":(
pak byly takový ,krerý mě nutily lítat po zahradě za ohromného bušení srdce a strašného strachu ze zešílení a ze smrti,no a nakonec ještě třetí typ u ktrých zvracím ,polévají mě vlny vedra ,chladu a pálí strašně tělo .
AD na mě zapracovalay tak ,že jsem se zase začala radovat z obyč .věcí jako že venku svítí sluníčko a kvetu kytky :))
přestala jsem mít neustálé pocity uzkosti (i když se někdy objeí tak jen takový záchvěv)
přestaly skoro ataky ,občas mě chytá ta třetí varianta ,ale trvala tak 5minut ,protože já už se toho tak nebojím a umím už se sebou v tomto směru trochu zacházet :))takže když to shrnu AD mi strašně moc pomohla a psychoterapie naučila jak se sebou zacházet a nevyšilovat,tím ale netvrdím ,že jsem z toho venku ,protože to člověk nikdy nemůže na 100pro vědět.Ale i kdyby se to nedej bože vrátilo ,nikdy už to nebude taková beznaděj jako na začátku ,když člověk nevěděl co se s ním děje.
Proto užívejte každičký hezký chvíle ,každičkýho okamžiku i malý radosti ze zdánlivě obyčejných vědí:))život je fajn a my se nikdy nevzdáváme :))ať se Pepča snaží sebevíc na kolena se už srazit nenecháme :-))

LAMO
NĚKTERÁ TVÁ SLOVA JAKO BY VYPADLA Z ÚST KLINICKÉHO PSYCHOLOGA....

NEBUDEME SE DOHADOVAT KDO MÁ VĚTŠÍ ČI MENŠÍ PANIKU ALE NA JEDNU VĚC JSME ZAPOMELI A NAPSALA TO TEPRVÉ

KATKA

PŘI PANICKÉ PORUŠE KDYŽ NEJSME UTLUMENI LÉKY ,JSOU ROZŠÍŘENE PANENKY.
ŘEKL BYCH STRACHEM A HRŮZOU....MOŽNÁ I JINÉ CHOROBY VYPLAVUJI DO KRVE HORMONY ALE ROZŠÍŘENE PANENKY SPOLEHLIVĚ PROKÁŽÍ PŘÍTOMNOST PORUCHY....MĚL JSEM TAK ROZŠÍŘENÉ PANENKY ŽE NEBYLO VIDĚT BARVA OČÍ....

Dášendo, a budila ses taky v noci dušením a nemohla popadnout dech? Nebo se to týkalo usínání? A jak přesně na tobě zapracovaly AD?

LAMO .byl to průser ,že to bylo vždycky doma .Venku jsem třeba několikrát měla dereal.,pocit ,co když se něco stane ,ale vyloženě ataku nikdy.V obcodě ,v kině atd.mi špatně nikdy nebylo ,když pominu nějaké to lehké motání hlavy a úzkost.
Domov byl můj nepřítel,hlavně jsem se bálaasínat ,při usínání jsem sebou mlátila ,měla jsem pocity dušení a to každou noc ,to bylo před AD.
Po léčbě ,která trvá přes 10 měsíců,ošklivý pocity i strach zmizely a připadám si skoro jak před pp až na nějaké občasné zakolísáníto zvládám dobře.
V současnosti jsem snížila dávku AD o polovinu,zkouším jestli to půjde ,do léta bych se chtěla pokusit být bez antidepresiv,ale když to nepůjde klidně budu brát dál:-))

LUCI ty ses zázračně vyléčila i bez léků :))je možné vše i zázraky se dějí :-))

Lucie, zmizely absolutně (viz. můj člávek v MŠG IA) a je mi dokonce líp, než když potíže u mne propukly!!!

Ale musím dát za pravdu JOHANZOVI - mně překonávání situací pomohlo jedině v tom, že jsem je dokázal přečkat s minimalizovaným počtem infarktů. Zvládnout je a nakonec i příjemně prožívat mi umožnily jedině AD.
Pajko - abych se tu pořád neopakoval, umístil jsem svoje Curiculum vitae cum PP do článků v naší třídě.