Reklama

PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Lucie (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

Náš DuchMaryáček to jak vidno vzdal,řekla bych expresivně,že se na všechny expozice vysr....,není to asi dobře ale prostě to asi nešlo,tělo dostávalo zbytečně zabrat,neměla to štěstí jako já,že mě miss panika snad navždy opustila. Ale stejně, dodnes, když sedím v kině nebo v divadle jsem ráda na kraji nebo v loži,nikdy mě to už úplě neopustí a i když se bavím, mám nejraději jak už tu někdo psal vždy konce, a taky přistání letadla,vždy úžasná úleva!! DOTAZ pro ADéčkáře... Vy co je jíte a trpíte agorkou,prosím,zmizely Vám všechny nepříjemné pocity,které jste měli před léčbou?

Lama (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

Klárko,
ona taky není jedna PP jako druhá. Někomu sedí na zádech (a občas se i nechá shodit), někoho - když má geneticky nasbíráno víc problémů - prorůstá jako rakovina. Takže odhaduju, že nám s Tomem je teď veseleji, a tak "vyvádíme" a na ostatní to určitě působí depresivně...

Klarka (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

ahoj lidicky precetla jsem si vase prispevky k panické poruse. Chtela bych rict Tomovi, ze si ani nemyslim (promin nechci se nejak dotknout), ale to co popisujes mi ani jako panicka ataka nepripada. Ja jsem se pred 5 lety poprve psychicky zhroutila byl to strasny pocit. Ted po peti letech to na me prislo znovu kdy jsem byla diagnostikovana s panickou poruchou a take s mirnymi depresemi. Skoncila jsem v nemocnici na kapackach, mela jsem infarktove stavy, zrychleny tep, stahnute hrdlo, bolesti v pateri, silene migreny i mesic v kuse. me prvni skolabovani se projevovalo jinak pocit ze spadnu, tras v rukou, ktery nesel ovladnout. U druheho uz me prepadala silena unava, pocit, ze mi ochrnou nohy nedokazala jsem dojit ani na zachod myslim, ze ti co panickou poruchu zazily vi o cem mluvim. Clovek neni schopen fungovat ani psychicky ani fyzicky, mysli si, ze zesilel, ze onemocnel vaznou chorobou a brzy zemre. Tam kde chytl panickou ataku tak ma strach se do toho prostredi vratit, ze by se mu to mohlo prihodit znovu i lide, kteri vam vyvolali panickou ataku nejaky konflikt tak s nimi uz nechcete komunikovat. Clovek ma zvetsene panenky porad je ve strehu jako by pripraven, kdyz se neco stane zautocit a branit se a to but utokem nebo bojem myslim konflikt. Nejhorsi je, ze nikdy nevite kdy to prijde sebe mensi stres zmeni chemii v mozku a nepomuze ani nejake to cviceni a konicky. Kdyz to na vas prijde a dostanete se az na dno tak je moc tezke se z toho dostat a ja si nedokazu predstavit, ze bych nevyhledala pomoc chodim k psychiatrovi, ktery mi predepsal serlift zacatky s temito prasky jsou velmi krute rozhodi celou psychiku, kdy mate strach ze vsecho ja jsem nedokazala byt sama v byte, mela jsem strach jit do obchodu, ze omdlim, nedokazala jsem proste vubec nic, ale ten stav se da ovladnout AD uzivam uz po treti a vzdy mi pomohly nestydim se za to a je to lepsi nez se trapit, protoze sam to clovek nezvladne je to takova berlicka. Tato choroba je zradna, protoze nikdy nepoznate, ze je to prave ona u me to zacalo silnymi bolestmi patere, migrenami to jsem podcenila potom srdce kdy jsem doma omdlela a uz me zahranka odvezla do nemocnice a to uz je konecna, pustily me domu, ale uz jsem si byla jista, ze je to opet ma panicka porucha myslela jsem, ze jsem se ji zbavila, ale po peti letech prisla znovu ted chodim na psychoterapii, aby jsme prisli s mou psycholozkou kde je problem. Lidicky hodne Vam fandim vy co mate panickou poruchu jako ja, drzte se a kdyz Vam bude nejhure tak si vemte tu pilulku.

Lama (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

Dášendo,
atak doma je průšvih, to už není na nic spolehnutí. Jak se s tím pereš?

Lucie (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

Já úplně souhlasím s Johanzem...pokud člověk není dostatečně připraven a zklidněn, jsou expozice jen dalším hnusným stresem,kde sice jako Tom zuby nehty vydržíte ale co dál?? Nic,dvě hodiny nadměrnýho opotřebovávání organizmu! Nebo Vy to nemáte tak jak jsem to měla já?? To se týka jen agorky a soc. fobie,předem jsem věděla jestli to zvládnu nebo ne.Šla jsem do kina a věděla ,že mi bude blbě a bylo,šla jsem na schůzi a neuseděla jsem to tam/ten příšernej pocit,že ted tu musím trčet a nemůžu se hejbat/ Ale pozor,šla jsem do divadla a věděla jsem,že mi bude dobře!!!!! A proč??? Byla jsem zklidněná,smutná,odevzdaná,ten den dopoledne jsem byla na šíleně emotivním pohřbu příbuzného! Paniky,úzkosti aTD.se vyřádily ráno a večer už jsem byla úplně v normálu...každý to máme jinak,držím palce v boji ale někdy mi ten můj boj a moje expozice připadaly jako když jdou dětičky poprvé do školky...s velkou slávou do prvního dne,nevědíc co je čeká,vyjevení zapomenou i brečet a maminky se radují...jenže ten pláč přichází většinou až druhý den!!
Dášendo,měla jsem to úplně stejné,bála jsem se doma sama a představa,že v bytě nikdo nespí,já se probudím a nemám s kým promluvit,případně mě nikdo neodveze do špitálu,mě přiváděla k šílenství!!

Petr (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

Tome zkus v kině popíjet po chvilkách třeba minerálku, mně to trochu pomáhalo.

Lama (Po, 19. 2. 2007 - 16:02)

TOME:Školení beru jako řádný test, máš tedy "splněno", já jsem minulý týden měla něco podobného, při vlastním příspěvku jsem měla srdce v krku a pěkně jsem si zakoktala. Ale nejdůležitější přítomní pánové mi odpustili, když jsem po nich hodila bezbranný modrooký lamí pohled - milují totiž pocit převahy, když slabší pohlaví je vkutku slabší.
Tak já nevím, bojím se divadla v pátek, byť jde o úžasného Toma Stopparda, tak to vydržím. A po nějaké době zase nasednu na metro, když už budu v Praze. Máš pravdu, nesmíme NIKDO emočně zploštit a vyhasnout - to už bychom se rovnou mohli začít živit vaječnými bílky. Co budeš provádět ty? Máš nějakou inspiraci? Mně se procházka nevyvedla, nebyla jsem tam sama a pes chtěl zakousnout svého úhlavního nepřítele a to se člověk na agorku špatně soustředí, že jo. Ale i tak je mi mizerně, to bude počasím.

Dášenda (Po, 19. 2. 2007 - 15:02)

Já tedy sama za sebe můžu říct ,že jsem nikdy nezjistila co je spouštěčem mých atak,většinou přicházely naprosto nečekaně ,když jsem byla v pohodě a v klidu.
Největší a nejhnusnější ataky jsem měla VŽDY DOMA,takže jeden čas jsem vlastně nenáviděla domov a bála jsem se sama doma ,bála jsem se i když jsem doma nebyla sama,naopak jsem utíkala z domu abych se uklidnila.Jeden čas
jsem nenáviděla svůj domov ,protože jsem si tam prožila nejhorší panický muka .
Většina lidí s Pepkou to má naopak ,jsou nejraději doma ,protože se jim to zdá jako jediné bezpečné místo na světě,jistota ,že jedině tam jim bude dobře.
Alespoň vidíte ,že se můžem i v leččems lišit :))

Renča (Po, 19. 2. 2007 - 15:02)

Zapomněla jsem taky na jednu důležitou věc, kterou připomněl Tom, a to jsou emoce...záporné i kladné, bohužel.

tom (Po, 19. 2. 2007 - 15:02)

Johanzi, abych řek pravdu, nebo spíš je to jasný i z toho co sem psal, démona sem nezkrotil, ale faktem je, že je potřeba vyzkoušet uplně všechno, abych věděl co nejlíp funguje na mě, neboli to co pomáhá tobě nemusí pomoct mě a naopak, klasickej příklad pro mě je, že skoro všichni berete AD a pomáhají vám, já žádný AD neberu, nepotřebuju je, naopak s nima vůbec nefunguju. Občas je mi zle, ale to je dost zřídka, musim však dodržovat svoje pravidla (cvičení, pravidelný jídlo, pitnej režim, dechový cvičení, málo chlastu, cigaret...)
Sou tady mnohem zkušenější panikáři, kteří maj asi mnohem jasnějš než já, co spouští jejich ataky atd., já to nevim, jedu jenom 3 roky. Jedinej spouštěč o kterym u sebe vim je kino, někdy houfy lidí (viz školení, zajímavý je že jinde mi to nevadí), nebo vybuzení emocí, ne u filmu, nebo jakymkoli virtuálnim způsobem, ale prostě naživo a to mě celkem dost sere, protože pro mě je tahle věc strašně důležitá (zažívat emoce), navíc je potřebuju v mym druhym zaměstnání. Já budu rád za každou radu, nebo tip, co pomáhá ostatním, co spouští jejich ataky, atd.
Lamičko, ty se znáš nejlíp, takže jakou expozici si dáš? My máme v práci zejtra poradu-školení, a to je pro mě jak kino, je to taková trochu nedobrovolná expozice, ale budu schválně hodně mluvit :-)))

Renča (Po, 19. 2. 2007 - 15:02)

Johanz, já to taky nemám vázané na konkrétní místo, situaci, lidi...skoro bych řekla, že často je mi nejhůř ráno hned po probuzení a večer před spaním. V době, kdy by měl být člověk v takřka největší pohodě. Prý je to nakumulovanej stres. Někdy je to slabší, někdy silnější, občas se z toho vyklube pepina, občas ji zastraším sama, občas práškem. O víkend jsem absolvovala sama cestu busem do Brna a zpět a bylo to dobré. Když tak na tím přemýšlím, tak asi nejčatěji na mě vlezla Pepina doma v klídku při čučení na telku. Tak teda nemůžu říct nic konkrétního na ty akce, co provádí Tom a Lama...

Renča (Po, 19. 2. 2007 - 15:02)

Johanz, já to taky nemám vázané na konkrétní místo, situaci, lidi...skoro bych řekla, že často je mi nejhůř ráno hned po probuzení a večer před spaním. V době, kdy by měl být člověk v takřka největší pohodě. Prý je to nakumulovanej stres. Někdy je to slabší, někdy silnější, občas se z toho vyklube pepina, občas ji zastraším sama, občas práškem. O víkend jsem absolvovala sama cestu busem do Brna a zpět a bylo to dobré. Když tak na tím přemýšlím, tak asi nejčatěji na mě vlezla Pepina doma v klídku při čučení na telku. Tak teda nemůžu říct nic konkrétního na ty akce, co provádí Tom a Lama...

Deina (Po, 19. 2. 2007 - 14:02)

DASI,ja jsem v tom amoku ty lidi ani nevnimala,jen muj drahy zasycel-lasko,delas ostudu:-)
JOHANZ,na leceni mi jeden psycholog porad valil do hlavy,ze PP se da odpozorovat..tak nevim jak to je...

JOHANZ (Po, 19. 2. 2007 - 14:02)

A TEĎ MUSÍM JÍT ZASE DO TOHO SMOGU BRRRRR HNUS

JOHANZ (Po, 19. 2. 2007 - 14:02)

PS:NEZAVRHUJI OTEVŘENOU EXPOZICI SVÉHO STRACHU POKUD JDE O JEDEN DRUH FOBIE...KDY MÁME STRACH TŘEBA JEN Z PAVOUKU A KDY I KDYŽ NA NÁS SKOČÍ PAVOUK SE MOŽNÁ POSEREME ALE NEPROPUKNE PANICKÁ REAKCE.....

MY, KTEŘÍ JSME PROŠLI CELÝM PANICKÝM KOLEČKEM ,MŮŽEME POTVRDIT ŽE PP PROPUKÁ PŘI KAŽDÉ(JAKEKOLIV) PŘÍLEŽITOSTI A MNOHDY ANI NEVÍME CO JI SPOUŠTÍ....

TADY POMŮŽE DLE MÉHO NÁZORU PŘESVĚDČIT MOZEK AŤ NEJANČÍ JAKO CELEK A NEVYTRHAAVAT JEDNOTLIVOSTI....

SORRY MOŽNÁ SE MÝLÍM ALE RÁD SI PŘEČTU VÁŠ NÁZOR....

Dášenda (Po, 19. 2. 2007 - 14:02)

DEINO -ty jsi číslo ,když házíš v meku hranolky a poléváš přítele fantou ,to museli mít ostatní návštěvníci povyražení :-))

JOHANZ (Po, 19. 2. 2007 - 14:02)

DEINO
JA JSEM SI VŽDYCKY MYSLEL ŽE PP JE INFEKCE TEĎ JSI TO POTVRDILA

TOME
KLAVESNICI JSEM NESNĚDL TO VÍŠ ZVKL JSEM SI NA NI A ZVYK JE ŽELEZNÁ KOŠILE

LAMO
MOMENTALNĚ MÁM STRACH ,ŽE CHYTNU NĚJAKOU VIROZU. MYSLÍŠ SI ŽE BYCH MĚL V RÁMCÍ BEHAVIORALNÍ (BLBÝ SLOVO)LEČBY CHODIT DO NEMOCNICE NA INFEKČNÍ ODDĚLENÍ A LÍBAT PACIENTY....
TOME MYSLÍŠ SI ŽE TI KINO POMOHLO ŽE JSI ZKROTIL DÉMONA?
NECHCI TO IRONIZOVAT ALE MYSLÍM SI ŽE VÁM TO ODČERPÁVÁ SÍLY K BOJI S PP A ONA VYSTARTUJE NĚKDE JINDE....
KDYBY JSTE SI PŘED SPANÍM DVĚ HODINY RECITOVALI V DUCHU MANTRU(KINO TRVÁ DVĚ HODINY)Z TEXTEM ....V KINĚ SE CÍTÍM VELMÍ DOBŘE....PŘESVĚDČILI BY JSTE SVŮJ MOZEK O TOM DALEKO VÍCE NEŽ OTEVŘENOU EXPOZICÍ.....MOTLITBA ČI MANTRA BYLA JEDNOU Z HLAVNÍCH POMŮCEK ,KTERÉ MI POMOHLI V PŘESVĚDČENÍ PP O TOM, ŽE O NIC NEJDE......JE PRAVDOU ŽE TO TRVÁ PÁR MĚSÍCU JENŽE PEPKA JE BĚH NA DLOUHÉ TRATI ALE VÝSLEDEK STOJÍ ZA TO....
PŘÍLEŽITOSTNĚ VÁM POŠLU SVOJÍ MANTRU....

Dášenda (Po, 19. 2. 2007 - 14:02)

Dobrý odpoledníčko kamarádíčkové.))

RENČO A JITKO ,dobrý forky :))

DEINO ,to je zajímavý ,když oba partneři ví co obnáší PP,možná přece jen tvého přítele tvoje Pepina znervozňovala...a ve skrytu duše měl z toho strach...co kdyby zas i u něj....

TOME a LAMO,obdivuju vás za to jak se ženete do expozic :))TOME v kině ti sic nebylo nejlíp ,ale vydržels a to se taky počítá :))
Agorku jsem nikdy neměla ,ale věřím ,že je to horší než celá Pepina:(

EVIKU-KYPR to bude krása ,zasloužíš si to ,vždyť pořád jedeš na plný plyn ,taky potřebuješ zregenerovat tělo a nabrat nových sil :))
Tady v Berouně je celý den mlha a mží je hnusně lezavo :(

LENKO ,to já bych se toho tvýho zeleňáka bála ,když kouše :))
já se léčím řčajíkama medíkem ,je to trochu lepší než včera ale uvidíme večer ,to je mi vždycky hůř:(

Mám radost ,že se mi zatím daří snížení AD,tak doufám ,že to nezakřiknu:))

tak zatím ahojky a mějte se :))

Deina (Po, 19. 2. 2007 - 13:02)

LAMO,s chlapama mas pravdu,zabiji je i obycejna rymicka:-).Dost me zarazelo,ze se tak muj ex tehdy choval,kdyz sam vedel,co je to za hnusy.
Ted mam asi dva roky pritele,s kterym jsem vazne moc stastna.S PP se nikdy nesetkal,presto si nastudoval na internetu vsechno,aby me aspon trosku dokazal pomoct.Kdyz jsem byla na leceni,kazdy den za mnou jezdil a pomahal mi.Podotykam,ze celou dobu,co jsme spolu jsem uz trpela PP a on si nikdy nestezoval(ani kdyz me musel nosit na WC:-)).Fakt super.Jediny problem je,ze jsme oba hrozne temperamentni,musime mit posledni slovo a on je vymudrovany,az to pekne neni-takze nase hadky vypadaji "italsky".Naposledy na Valentyna v Brne u MacDonalda.Rozcilil me tak,ze jsem ho polila Fantou,hodila po nem hranolky a celou dobu mu nerekla,ze ma na cele kecup:-)
Pak jsme sli nakupovat,koupil mi krasne darky-zalepil mi tim hubu a bylo zas dobre:-)))

Lama (Po, 19. 2. 2007 - 13:02)

DEINO, chlapi jsou asi všichni stejní. Nemoc se jich týká, pokud se týká jich, všechno ostatní je banalita. Jako by jim v tu chvíli někdo amputoval kus mozku. Ten můj je poklad, ale taky jsou situace, kdy bych mu nakopala...
JITKO B, hlavně si nepřipusť představu, že by telefonické odmítání při hledání práce nějak souviselo s TEBOU nebo tvojí hodnotou. Ale mně se to kecá. Každému, kdo tu práci momentálně nehledá, se to kecá, že.
TOME, dík za podporu, znamená to pro mě moc. Jsem týmový hráč a potřebuju zpětnou vazbu. Jo, já v kině taky šustím bonbóny, spotřeba endorfinové čokolády jde na kila. Takže, co simultánně provedeme dalšího,máš nějaký nápad?

Reklama

Přidat komentář