PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

ahoj Dituš! Dneska vařím brokolici, rýži a žloutek, já bych to nejedla, snad to bude jíst dítě :-))
Tome, se tady směju tomu tvému nehtu a jak jsi řekl, mně tam spadl nehet a pak o té bezpečnosti práce :-)))
JitkoB., já taky najela na poslední jídlo v pět, ale chodím spát v deset, tak trpím a ráno mi kručí v břiše a kila stejně dolů nejdou :-(

Dituš, snažím se dostat do své emailové schránky, ale pořád mi to hlásí chybu. Takže fotky ti pošlu až večer...tedy jestli to už půjde.
Míšo, já bych prosila taky fotooo:-) lenuna.s"seznam.cz

Jééé..poštolka si uklízí truhlík, to je nějak brzy.
Jitko, nebooooj, zdravotní služba by tam byla zajištěna:-)

Ahoj z Řepákova:-)
Slunce svítí, ptáci si štěbetají, poštolky se páří, cvrčci cvrkají... občas proběhne nějakej kolem mě, asi mají někde skulinku, kterou zdrhají. a Barnabáš dělá, že není:-)
Mě stále třeští hlava, necítím krk,bám rýbu, ale musím do práce. No snad to nějak přežiju.

Ahoj.
Vítám Katku.
Zdravím Miss.
Víte co mě napadlo? Že bysme mohli vadat PP 1 - PP 6 jako knihu. Něco na způsob Denik Ostravaka. Mohlo by se to jmenovat Deník MEŠUGOVCŮ. Jenom těch peněz z prodeje by bylo asi hodně málo, když se to rozdělí mezi všechny zúčastněné.

Ten sraz by byl dobrý, ale když si představím, co by tam bylo lidí, tak se mi dělá špatně. My máme rodinný dům (o trochu menší) a jsme tady obvykle 3-4. A když přijde návštěva, tak se mi zdá, že už je u nás moc lidí a utíkám ven.
Když jsem na návštěvě u příbuzných v paneláku, tak tam vydržím tak hodinu maximálně.

Johanz - já musím chodit brzy spát, protože jím naposledy v pět hodin a měla bych hlad.

Nazdar Tome,to je fajn,že ses trošku pobavil,když už musíš být v práci:-),já se ted taky chechtám tomu tvému nehtu.
Mám po chvilkách návaly pocení dlaní,stojí tam rosa! v pažích se mi souvisle s tím začne přelívat studeno-horko,mám už pro jistotu změřený tlak,ujde,čili snad neomdlím úplně.Jestli to není spíš vyprovokováno těmi AD,zhoršení při počátcích,tu půlečku jsem dnes měla teprv potřetí.
Zkusím luxovat.

Katko, je třeba se naučít s PP žít, ale neztrácet u toho naději, že bude zase dobře. Neproklínat ji, není to nic zvenčí, je to kousek Tebe, Tvých slabostí, za které neneseš vinu.

Dobrý ráno,
mam teď chvilku času, musim říct, že se nedaj vůbec stíhat všechny přízpěvky :-)
Přečet sem letmo pár, Lenko máš výborný vtípky :-)))
Ditušo, asi to neni sranda, ale fakt sem se pobavil tim jaks psala o těch rumbakoulích na pohřbu i tanec sv.Víta je výbornej :-))) Začal sem se tady v práci tomu smát, ale bylo to docela komický, byl sem po ránu nějakej zahloubanej a nevědomky sem si kousal nehet na malíčku a jak sem se tomu začal smát, tak mi sjel ten nehet do dásně, ale dost tvrdě, takže mi tady začala tect krev, ale dost, a pokapal sem si tady cenovou nabídku a příšel šéf a ptal se co se stalo...přpadalo mi to jako když sem byl malej a hráli sme si s kámošema s dutinkama, vždycky se hezky přilepily, ale pak tam byl vždycky flíček a to rodiče strašně štvalo, jednou sem to hodil do stropu a nemoh sem tam došáhnout abych to sundal a přišel táta a řikal co to má znamenat...tak sem skroušeně řek, víš mě to tam spadlo :-))), no a teď sem šéfovi řek, víte on mi tam sjel nehet :-))), tak se ptal jestli sem čet bezpečnost práce na pracovišti :-)))....
Ahoj Katko, nikdo to s timhle sajrajtem (PP) nemá jednoduchý, taky sem si párkrát připadal jako někdo jinej než před tim, možná je to krutý, ale fakt je, že člověk má jenom to co teď právě je, nic jinýho, takže je důležitý to tak brát a snažit se aby to "teď" bylo co nejlepší, já se z toho sajrajtu dostal díky tomu, že sem si furt řikal, že je to moje psychika a jenom já s ní můžu něco udělat, takže nesmíš vidět věci černě, prostě bojuj, je to lepší než ležet a čekat až příde pepka, nebo nepříde? Jinak práce na zahradě nesnášim :-))), bydlíme s přítelkyní na baráku a máme dost velkou zahradu, takže tam furt musim makat a nestíham kvůli tomu věci co potřebuju. Vždycky příde o víkendu mojí přítelkyně táta, něco tam rozvrtá a já to celej tejden po práci musim dodělávat. Možná mě to bude bavit až budu starší :-)))
Zdavim všechny a přeju krásnej den.

Katko, jsem jiná, než před PP. Myslím, že jsem ji měla dvakrát. První ataka před 40 lety, tak to jsem byla dítě a to určutě jiná jsem a druhé období každodenního atakovánínastalo před 6 lety a to jsem taky jiná. Lehká změna životního stylu, velká pokora, žebříček hodnot, vychutnávání si každé krásné chvilky, práce na sobě, radost, že z každého pokroku, zbavení se výčitek, když se hýčkám, že to právě nemají i mé děti atd... žiju víc přítomností, v negativech minulosti se moc nehrabkám a do budoucnosti se dívám s nadějí, že bude líp a líp :-)

Ahojda.
Už asi pul hodiny se na mě sápe něco jako slabost na omdlení,pocit nedýchání a mokrý ruce.
O ztuhlýh zádech nemluvě.A přečtu si Petrovo povídání,jak bych ho psala já,a je mi ještě hůř.

Lucko,díky za fota,další milá tvář,co si Pp nezaslouží.

Míšo,my ti věříme:-)).

Eduš,Miss ahoooj.Ostatní taky,ppohodový den.Tady zas zataženo,včera sprchlo,dnes asi taky,je 8 st.

Johanz, já nevím, že chodíš do 15. patra přeci. Jen jsem tady od tebe už několikrát četla, že se ti špatně dýchá, když jdeš do kopce,tak jsem na to reagovala, že bych to nenechávala dlouho, že bych šla k doktoru.

Dobré ránko přeji všem.Já si ted vychutnávám moje ranní kafíčko a přemýšlím,kdy začnu vysévat semínka zeleninky.Máte taky někdo zálibu v zahradničení?Mě práce na zahradě dělá nesmírně dobře.Mějte se krásně a jestli mužete,tak pište.

To je neuvěřitelný, kolik toho dokážete za jeden den napsat, hlavně v noci a ty vtípky od Lenky, lehkost psaní od Dandy, prostě každý tady má něco do sebe.
Taky vítám Katku, mám pocit, že je to zatím uzlíček nervů z PP, ale věřím, že řada z Vás ji už dokáže rozebrat.
MOOOOC pozdravuju MISS, miminko se určitě časem zlepší, aby mohla chodit sem častějc.
CO se týká rodiny, moje mamka byla vždy tvrdá, neuměla dát najevo city, neb tak byla vychovávána, je z "kotárů" pod Hostýnkem, takže velmi tvrdý život. A se mnou všude chodila babička, která byla generál rodiny,
Jinak mamka byla velký dříč a to jsem tady již psala, že prodělávala taky PP, akorát to nikomu neříkala, aby ji okolí nepovažovalo za blázna. Měla svůj svět a od toho se taky odvíjel alkoholismus u tatínka. Prostě nic moc.
Moje segra, jak už víte, to odnesla nejvíc a možná já proto se snažím být taková "kvočna" pro moje kuřátka a mýho muže, protože to zázemí rodičů mi chybělo. A proto jsem až moc přecitlivělá.
Ale holky mi to vrací, Šárka je teď úplně perfektní, vykládá mi o své nové lásce, dá se říct, že mi řekne úplně všechno, jako své kamarádce, a to je to nejkrásnější, protože ta důvěra je důležitá. A můžu to s ní prožívat.
Anetka má teď taky hodně splínů, snažím se teď pomáhat hlavně jí, když Šárka to zvládá sama.
Jinak jsem ráno přišla do kuchyně a měla jsem na stole od manžela krásnou valentýnku a nezapomněl ani na naše dcery, fakt je to bezvadnej mužskej.
Když čtu, jak někteří máte problémy, nebo jste rozvedení, samozřejmě jsou i výjimky,
že JOHANZI, jsem za těch 20 let s ním moc ráda, a to je mladší o 2 roky!
Tak přeji všem hezký den, drapsla jsem asi chřipku, tak jdu k lékař, mám ověřeno, že dnes naštěstí ordinuje a nestávkuje!!!

Katce pro potěšení - jak jsem k PP přišel, a jak ji celkem mladou ztratil:
Do 32 let jsem byl vcelku "normální". Trochu větší tréma než jiní semtam nějaký komplex, ale nic extra, netrpěl jsem žádnou fobií.. Vystudoval jsem fyziku na MU v Brně, pak ještě počítače na VUT a stal se docela úspěšným v soukromém i pracovním životě. Byl jsem v té době už podruhé ženatý a měl další dvě děti tehdy 1 a 2 roky. Bez varování se mi udělalo v práci blbě a odvezli mě na JIP s podezřením na infarkt. Celý den a noc jsem přes množství oblbováků probděl a loučil se životem Doslova. K ránu už jsem přece jen začal usínat, když se rozječel monitor, na který jsem byl napojen.Bohužel ani tímto šokem jsem neztratil vědomí a tak jsem s totální hrůzou sledoval sestru, která ze mne sondy vytrhla se slovy: zase to nějak blbne. A byl jsem umírající bez dozoru. Neumřel jsem, ani nevím proč, ale "infarkty" se mi vždy po několika dnech stále vracely. Postupně jsem "měl tutově" nádory v hlavě, břiše a všude, žaludeční,dvanácterníkové a nevímužjaké vředy, rakovinu, plic a na všech ostatních orgánech, totálně mi selhávaly ledviny, játra,slezina...Prošel jsem všechna možná i nemožná vyšetření - zdravý jak ryba (dodnes se cítím dotčeně, že jsem netrpěl jedinou chorobou a to sklonem k samovolným potratům). Když to není v těle, musí to být v hlavě. Začal jsem chodit k psychiatrovi, psychologovi, na skupinové terapie, ale nic moc to nevyřešilo. Usnesli se na blíže neurčených neurotických potížích. Záchvaty přicházely většinou nečekaně, v jakékoliv situaci,nejhoší byly v noci. Pomáhal mi při nich Diazepam, ni lepšího nenašli (bylo to v r. 1982). Pak začaly přicházet fobie jak na běžícím pásu - z výtahu, z vlaku, autobusu, větší množství lidí, příliš prázdný rozlehlý prostor, schůze, kino, divadlo, výšky, jídlo v jídelně či restauraci, jednání na úřadech, jízda po dálnici, po mostě, tunelem, nakupování ve velkých a posléze i malých obchodech, vzdálení se od domova, jízda za hranice, u letadla a lodi mi stačila k záchvatu jen ta představa......
v r. 1996 po druhém rozvodu a pak nové lásce se to asi na rok hodně zlepšilo, ale pak to šlo zase dolů až k tomu, že jsem se bál i vyjít z domu. Svoji třetí svatbu v r. 1999 jsem přežil jen silně nadopovaný Diazepamem a přes to mě bral jeden "infarkt" za druhým. Moje žena to věděla, tak předem zašla za oddávajícím s prosbou, aby to zkrátil na minimum.
Asi v r. 2003 jsem zabloudil na internetu na "Doktorku" a tam jsem našel diskusi o PP - panické poruše, Četl jsem a četl a najednou jsem věděl, co mi je, a že se to snad dá i léčit. Za těch dvacet let jsem byl přesvědčen, že už to s tím musím, nějak dožít. Vyléčení mi připadalo stejně pravděpodobné, jako nově narostlá utržená noha. Z diskuse jsem si vypsal kdo jaké prášky užívá a za doprovodu manželky došel k psychiatričce. Té jsem řekl: mám panickou poruchu a chci buď Citalec, nebo Seropram atd. No to maj doktoři moc rádi. Pustila se do mně a já si hned na místě prožil další záchvat. Nakonec mi Citalec předepsala. Dlouho jsem nic nepozoroval, ale naštěstí jsem už věděl od ostatních, že to trvá dlouho. Asi po roce jsme byli na dovolené na v Jeseníkách a já už si to chvílemi i užívat. Šlo to po malých krůčcích, až jsme se vloni zkusili vydat na jednu noc do Rakouska, a pak na týden Na Slovesko - jel jsem lanovkou a na vorech a šel na rozhledny, jel tunelem, vlakem, autobusem a nakonec jsme si v Brně objednali vyhlídkový let s dětmi - a já to nejen přežil, ale dokonce jsem se kochal krásným pohledem. Když jsem to pak říkal své nejstarší dceři (žila pět let v Anglii a rok v USA, procestovala letadly snad celý svět) tak se zděsila, že do něčeho takového by v životě nesedla. Bylo 5-ti sedadlové a při rozjíždění mi to připadalo, jako rozzuřený Trabant. No prostě po této stránce jsem už téměř rok absolutně bez probému.
Co potřebuješ víc k tomu, abys uvěřila, že se potíží dá opravdu ÚPLNĚ zbavit. P5ijeď taky Mešugebusem do Mišugova-Petrova a tam si můžeš na vyléčeného sáhnout. Dobrou noc.

Ahojte, od porodu som tu nebola lebo fakt nemam na nic cas, dakujem za gratulacie, Ditka mi odovzdala, Samko je nadherny ale dava mi zabrat, vcera nespal celý den iba plakal je stale hladny :)) no a zvracia mi tak to riesime. Co sa týka paniky tak na tu fakt nemam cas :))) akurat paniku vystriedala depresia a priserna uzkost, kupila som si Sativol od Boironu ale je to tak hnusne sladke že to nežerem :))) chcela som sedative ale ten akurat dnes nemali v lekarni. Ked bude cas musim prestudovat zhruba prispevky ako sa mavate,a le asi panika utoci ked ste už založili siesty diel vidim že to bude novodoba choroba lebo sa zial rozrasta :(

Na lavičce v parku sedí dívka s mladíkem.
?Bolí mě ucho,? stěžuje si mu dívka. Mladík ji na ucho políbí a ptá se:
?Ještě tě to bolí??
?Ani trošku!?
Po chvíli ji bolí za krkem. Mladík ji opět políbí a ptá se: ?Ještě bolí??
?Už ne!?
Vedle na lavičce sedí starší pán, nakloní se k mladíkovi a pošeptá: ?Promiňte, léčíte taky hemeroidy??

Tak na dobrou noc pro Lucku nějaký ten vtip a už fakt pelášim. Ahoooj a dobrouu.

?Kde jsi vzal tu skvělou motorku?? ptá se mladík kamaráda.
?Něco jsem kutil venku, když u mě zastavila nádherná ženská, hodila motorku na zem, servala ze sebe šaty a řekla ´Vezmi si, co chceš.´?
?Tak to sis vybral dobře,? pokývá hlavou první chlapec. ?Ty šaty by ti asi nebyly.?

Přijde policajt o vánocích domů a manželka mu říká, ať jde koupit kapra. Policajt si říká: Jsem rybář a tak si půjdu kapra ulovit ..
Tak jde ven, vezme si sekyrku a začne vysekávat do ledu díru... Najednou k němu přijde chlap a říká mu:
?Co tady děláte??
Policajt říká:
?No víte, manželka chtěla kapra a tak jsem si ho šel sem ulovit... Jakým právem mi to chcete zakázat?!?!?
A chlap povídá:
?Jménem správce zimního stadiónu.?

Lucko,ja jsem si taky myslela,ze uz budu v poho,minuly rok v kvetnu jsem AD prestala brat,citila jsem se ok,na konci srpna jsem nastoupila do prace,ktera byla otresna,v zari nastoupil mladsi syn do prvni tridy a ja jsem se na konci zari psychicky zhroutila v praci,takze jsem sla na nemocenskou,musela jsem zase zacit brat leky a kdyz jsem se citila trochu lepe-to bylo za mesic,tak uz na mne cekala vypoved.Takze vsechno vidim v cernych barvach.Nejak nezvladam zivotni zmeny a nedokazu se odpoutat od rodiny a domova.