Jehovisti

.

.

.

.

Proč se hledají nové alternativy?
Hlavní motivací je to, že u krevních konzerv nelze dát žádnou záruku. Například torontský list Globe and Mail z 31. ledna 1998 se ke kanadské „tragédii nakažené krve“ z osmdesátých letech vyjádřil: „Hepatitida C je neléčitelné onemocnění jater, které může člověka vysilovat. . . . Virem z nakažené krve bylo infikováno šedesát tisíc Kanaďanů, což znamená, že dvanáct tisíc jich následkem hepatitidy přenesené krví může zemřít.“

KANAĎANKA Janet svému synovi vysvětlila, proč se nakazila AIDS. Touto nemocí ji nakazil její manžel předtím, než zemřel. Byl hemofilik a pravděpodobně dostal AIDS z jedné složky krve. Tyto děsivé případy jsou pouze jedním z faktorů, které podnítily lékařskou obec, aby zvážila, zda transfúze krve mají představovat standardní postup. A titulek v novinách The New York Times z tohoto roku prohlašoval: „‚Bezkrevní‘ chirurgie získává nové uznání.“

.

.

.

.

.

.

Proč jsou alternativy ke krevní transfúzi potřebné? „Poznali jsme, že krevní transfúzí se často přenášejí nemoci, zvláště hepatitida,“ říká Sharon Vernonová, ředitelka Střediska bezkrevní medicíny a chirurgie při nemocnici St. Vincent Charity Hospital v Clevelandu. Sharon Vernonová dále uvádí: „I v případech, kdy krví není přenesena infekce, může být oslaben imunitní systém pacienta.“ Ačkoli díky krevním testům ubylo případů přenosu AIDS, je stále ještě mnoho nemocí, které při testech zjištěny nebývají. Ale navzdory tomu, že je při bezkrevní chirurgii nutná rozsáhlejší příprava, je to metoda, která se prokazuje jako finančně výhodná pro nemocnice, protože při ní nedochází k právním problémům, které mohou vzniknout, když pacient dostane nakaženou krev.

.

V SOBOTU 7. října 1995 se v Clevelandu ve státě Ohio sešlo přibližně 200 odborníků z celých Spojených států, aby hovořili o námětu, který vzbuzuje rostoucí zájem mezi lékaři: bezkrevní lékařská péče a bezkrevní chirurgie.
Jednalo se o několika velmi problematických situacích. Například, co dělat v případě, že pacient trpí akutní chudokrevností? Jak je možné poskytnout bezkrevní lékařskou péči velmi předčasně narozenému dítěti? Je možné úspěšně provést operaci srdce bez transfúze krve? Je zajímavé, že bezkrevní chirurgie — často s využitím metod, které pomáhají tělu, aby samo vytvářelo krev — byla již ve všech těchto případech úspěšně aplikována.

I když většina chirurgů tvrdila, že dávali krev jen v absolutně nezbytných případech, po vypuknutí epidemie AIDS jejich používání krve rychle pokleslo. Redakční článek v Mayo Clinic Proceedings (září 1988) poznamenal, že „jeden z mála užitků epidemie“ bylo to, že se „dospělo k různým strategiím ze strany pacientů i lékařů, které se vyhýbají krevní transfúzi“. Jeden přední pracovník v krevní bance vysvětluje: „Co se změnilo, je hloubka informovanosti, vnímavost kliniků vůči informovanosti (kvůli zvýšenému chápání rizik) a požadavek, aby se uvažovalo o alternativách.“ — Transfusion Medicine Reviews, říjen 1989.

.

.

.

.