Nebezpečné dětské hry

My jsme skákali ze zídky za barákem do sena.Nikomu se naštěstí nic nestalo,sena bylo vždy dost...Dnes už zítka nestojí a na louce za ní je stojí nové baráčky....Děti tu už nemají ani ppořádný hřiště,tak se ani nedivím,že z nudy kouří,fetujou a hrajou automaty i PC nebo se perou....

Věšení se za vlasy na klepáč. Viděly jsme to s kamarádkama v cirkuse. Když jsme byli s rodičema na podnikovém zájezdě v Rusku. Byly to čínské artistky a vůbec ničím se nedržely, opravdu visely za vlastní vlasy, spletené do copu.
No nemusely jsme to hned s holkama doma vyzkoušet? Divím se, že žádná z nás si nedolámala vaz...No, nebylo to dvakrát příjemné, asi jako by někdo někoho tahal za vlasy. Ale měly jsme fajn pocit, že taky dokážem něco neobyčejnýho:)

Dřív jsme se jako kluci prali skoro denně. Když jsme šli s partou a potkali jsme partu kluků z jiné školy, už jsme se prali a bylo to normální, nikomu to nevadilo. Teď se kluci jednou poperou před školou a dělá se z toho aféra jako já nevím co.

Strkání vlastní pěsti do úst. Tenkrát ve školce si takhle jeden z nás vykloubil čelist.
Pak taky polykání celých kaštanů, nebo jezení koláčů z písku, kdo víc.
Pro jedno děvčátko skončila tahle soutěž operací:(

Polykání stužky, kdo větší délku. A pak vytahování zpátky ze žaludku. I tak se bavili lidi v době nedostatku drog a před zavedením netu:)

Sbírání nevybouchlý pyrotechniky. Po Silvestru a jiných svátcích. Vtip byl v tom, že to bylo v době mýho dětství od 18 a jinak bez šance a něco z těch věcí nebylo ješt bouchlý, jak to házeli nachmelenci:) Pak se to odpalovalo v pískově, když tam nikdo další nebyl. No, nám se nestalo nic. Sám se tomu divím. Jedný spolužákyni to bouchlo v kapse, asi světlice nebo dělobuch, jeden by neřek, holka, že to sebere, to bych se podělal i já, kdybych to tenkrát našel, spíš bych to uctivě obešel obloukem. A bunda na hadry, horší, že i pěkně spálená ruka. Její máma z toho měla šok, když vedete dítě do školy a stejně ho neuhlídáte a ještě se vám zramuje, tak bych byl na prášky taky. Naštěstí jí to dali dohromady, jenom pak byla neuvěřitelně vystrašená z jakýkoliv kapslovky.

Chytání krys. Měli jsme kousek od nás lom
a tam bejvala skládka starýho pečiva. No jasně, že se to tam hemžilo myšičkama jak na mraveništi mravencama. Co je na to nebezpečnýho? Mě jednou pořádně rafla a byla to vzteklina. To se vám u Morrowindu nestane.)

Chytání krys. Měli jsme kousek od nás lom
a tam bejvala skládka starýho pečiva. No jasně, že se to tam hemžilo myšičkama jak na mraveništi mravencama. Co je na to nebezpečnýho? Mě jednou pořádně rafla a byla to vzteklina. To se vám u Morrowindu nestane.)

Já se divím, že jsem své dětství vůbec přežila. Zhruba ve školkovém věku jsme s kamarádkou například pořádaly výpravy na obecní skládku, nevím jak je možné, že nás tehdy nikdo nehlídal. Já se tam popíchala o použité injekční stříkačky. Naštěstí bez následků. O HIV se toho tehdy ještě moc nevědělo, ale o žloutence ano. Přesto, že jsem to tehdy oznámila mamince, jí ani nenapadlo, vzít mě do nemocnice na nějaké testy. Zkrátka neinformovanost. Jindy jsme se stejnou kamarádkou přejížděly na kolech lávku nad příkopem asi 6 m hlubokým, hrály si s toulavými psy, prolézaly opuštěné domy a jako úplně malinké strkaly drát do zásuvky.. Nemluvě o tom, že jsme ještě třeba lezly po střechách a navštěvovaly jiná opuštěná místa. Navíc jsem se jako malá holčička ráda pouštěla do řeči s cizími lidmi a kolikrát se jimi nechala vzít třeba na hřiště. Nevím, buď neexistovali ještě úchyláci,nebo jsem měla celé dětství neuvěřitelné štěstí. Mám trochu pocit, že rodiče, kteří si stěžují, že jsou jejich děti stále zalezlé doma u počítače nebo televize, si neuvědomují velké výhody toho, že tak mají své děti alespoň na očích.

Taková nebezpečná hra je třeba to, co jsme po shlédnutí filmů s Belmondem provozovali jako dobrou zábavu na základce. Přejít po římse z jedný třídy do druhý, nebo přeručkovat po bleskosvodu z tělocvičny na jídelnu. Kdyby to někomu uklouzlo, tak měl velkou naději na igelitovej spacák . Pak si toho někdo z pedagogů všiml a dali tam ostnáč a zábrany.
Nakonec, měli pravdu. nebylo to na to použití stavěný.

Cindy, z toho si nic nedělej, horší, kdyby tě to nutili platit z kapesnýho. Já taky věřím tomu, že DMS je podvod století, protože v česku nelze nijak ověřit, kdo si ty peníze ve skutečnosti připisuje, jenom to, že asi čtvrtinu si nechá operátor:)
Zkus to takhle někdy rodičům nazančit. Jenom aby to pak nedopadlo jako s mojí babičkou, ta mě dala v dětství 5 kčs a chřestýším zrakem sledovala, jestli to v kostele dávám do pokladničky. Pak mě taky hlasitě vychvalovala. Ale já tam házel plech nebo knoflík aby to cinklo a ty peníze si nechával:)))))Pánbůh je v nebi nepotřebuje a věřící okrádají tento stát už 1700let:)

Nebezpečnou hru s náma hrají určitý lidi, ty celebrity a politici co vyhlásili soutěž v posílání DMS. Mám rodiče jak prdlý, nabijou mě mobil a pošli to na chudáčky v Kandaháru a v Pekingu a běda, jak si něco provolám sama. Proč? Vytahujou se se mnou v kostele, fanatici. Mě je 12 a snad když už mě dali na vánoce mobáč, tak mě měli říct, že jenom na tuhle minoňovinu.

Nejnebezpečnější hra, kterou jsem kdy hrál? No, nevím jak to nazvat. Prostě jsme "přeškolovali" alergiky.
Stalo se to tak, že se přistěhovali nějací noví lidi a s nima děti a některé z nich taky takové divně nemocné, s náma taky začaly chodit do školy. Doma nám říkali, že mají na něco alergii a nemůžou normální jídlo.
No a pak to nějaká babka svěřila, možná na zpovědi ale spíš tak nějak, že někteří důchodci touží vyřešit Lochnesku:) jednomu knězovi, že se nemůže na ty podvýživy a bledničky dívat, co s tím. No a stalo se, že tehdy, před víc než dvaceti lety, nebyla alergie na obilniny (celiakie) ani ta na určité živočišné tuky asi moc známá a tak náš hodný pan kněz nabádal, že máme pomoci bližnímu , když má rodiče deformované režimem (jestli to třeba nevíte, Církev Svatá jela svoji válku proti komunistům i za těžkýho totáče) a tím nepravým materiálním poznáním. A tak že se pro ty špatně živené děti máme vzdát třeba svačinky. Takovej chlebíček s řízečkem jim rozjasní líčka a dá sílu přesvědčit rodiče, aby s nima zacházeli jako s člověkem... Ono to bylo tak, že ty děti nechodily na školní obědy a ke svačině měly nějaký na pohled nechutný blambtačky. Tak jsme se štychali, kdo jim pomůže víc. Pojali jsme to jako takové dětské hrdinství, takovou dobrodružnou hru. Ale našim spolužákům to dvakrát nesvědčilo. Dneska už vím proč a taky vím proč to byla asi nejodpornější "hra" mýho dětství. Jenom nevím, jestli si to mám vyčítat já, nebo jako ostatní to prostě ve svých vzpomínkách i pamětech připsat zrůdnosti komunismu.

Ježdění na prázdných důlních vozících. Když překonáte odpor ke špíně, tak to bylo celkem i pohodlný. Byla to vlastně pohoda do doby, než nějakej kretének přišel na to, že se trochou násilí dá odstranit pojistka, která má zabránit vyklopení po cestě. No a následoval smrťák, nebyly to tentokrát děti jako třeba my, ale byli to dva zlití tatínci:(

Skákání z dopravníků a jeřábů v Tovačově,hlavně do jezera v pískovně a někdy do jemnýho písku. Ten jsme sjížděli i na igelitkách. Napřed nás ani nenapadlo, že ty skoky do vody můžou být nějak zvlášť nebezpečný, než se jeden chytrák po celkem dobrám saltu trefil ve vodě na kábl, přesně mezi nohy, naštěstí to byla jenom zhmožděnina. Pak už jsme byli opatrnější.
Dneska to nejde, to by vás tam hnali hlídači se psem.

Jezdila jsem na mladých býcích - byla to skoro ještě telátka, ale vyhazovat uměli jako mustangové. A to byste nevěřili, jaký má kráva špičatý a nepohodlný hřbet... a ty kopýtka, kterými vás po pádu (zpravidla do kravince) pošlape - nic moc.

Stražení bombiček pod vlak. Byl to pak kulomtenej efekt a dobrá prča. Jak mašinfýra nechápal která bije:) Než tam jednoho pomalejšího maníka přejeli a skončil na kriplkáře bez nohou. Jinak si nevzpomínám, že by za nás byly až tak nebezpečné zábavy, jako jsou dneska. Tenkrát měl drogy jenom Vašík Havlovic a spol:). Nás ostatní nutil režim k neustálýmu sebezdokonalování a zvedání HDP:)

No, to bylo nebezpečný, ale my to tak nevnímali, hráli jsem si na ponorku.
Byl nějaký takový film v kině a tam vyzvedávali ze dna poklad a nám se to líblo.
No a zatížili jsme barel aby se potopil do jednoho lomovýho jezera a lezli jsme do něj a trochu se v tom šoupali po dně víc jak 2 lidi se tam teda nevešli. No a druhý den všechny strašně bolela hlava, mysleli jsme na kesonovou nemoc:) Jenže pak jsme přišli na to, že si tam vydýcháváme vzduch. Tak jsme chtěli nějak větrat.Jenže pumpička na kolo nestačila. Někdo jednou přinesl kyslíkový bomby ze sanitky, nebo to byl možná nějaký záchranný přístroj a tak jsme si ho tam vzali. Tak se jednou tak plížíme asi 2 mery hluboko. A ne že by nešlo nic najít, hlavně teda nábojnice z války a sem tam nějaký peníze co tam lidi házeli pro štěstí. A nekontrolujeme kohoutek na tom barelu a ono se to tak nějak přefouklo a najednou to šlo nahoru a utrhl se špagát od kotvy. No a ten barel vyletěl jako střela, my jsme z toho vypadli ale narazilo to na jednu loďku a na ní zrovna byli rybáři. To byl najednou hukot! Oba ve vodě i s červama. A ještě ani netušili co to bylo, ten barel se hned zase převrátil a potopil. Když pak v hospodě vykládali, že asi máme na rybníku lochnesku, samozřejmě jim to nikdo nevěřil:)
Dneska se divím,že jsme tu zábavu vůbec přežili. Potápěči mají dneska kromě brejlí a bomb i moderní přístroje a každou chvíli se stejně někdo utopí.

Házení bouchacích kuliček za tunelem na lokomotivu, bývala tam taková římsa, asi kvůli padajícímu kamení a udržela 2-3 lidi a našli se i magoři, kteří odtud naskakovali na vlak. Někdy to ale na té lokomotivě oroštovali a to pak člověk vypadal jako kominík, v té době ještě jezdila pára a to bylo někdy sazí jako kdyby hořel sud asfaltu:) Dneska by to už nešlo, tunel je nový a ten vršek je jiný a hlavně jsou tam troleje.

No, řekli by jste, že si někdo vleze pod veřejnej hajzlík na nádraží a bude si "hrát na bidet" tak, že lidem ledovou vodou trošku osvěží zadnici? No a právě to jsme jako kluci dělali, byla tam velká žumpa a do ní dveře kvůli vybírání a kousek od toho hadice aby to šlo případně vystříkat. Neumíte si představit, jak ty lidi vyskakovali jak kdyby je píchl šídlem:)))
Dneska bych to už nedělal, především proto, že by v tom bulvár a komerční televize hledali sexuální odkaz a představte si ten titulek "Mladiství sexuální devianti zákeřně a ze tmy ostřikovli nahé zadky":)

Nalít úči do kalamáře zmizík, nebo jí dát do zásuvky na spisy broučka, nebo myšičku:) to pak někdy i o děvče přerazila ukazovátko, to víte, za socialismu a navíc tenkrát za Gottwalda bylo sebezdokonalování tvrdě vyžadováno státem a nadřazováno smyslu pro humor.