nesnášim svého otce

"Pomůcky mezi půlky"...Proboha, proč nám musel Vítězný Listosinec přinýst kromě kraviček a volečků stěžujících si na tatínka nebo maminku kteří byli skvělí, zařídili jim pěknej život, ale měli jedinou chybu, že byli v nějaké Straně, i tohle!
Moje máti se rozvedla, z blbosti, z pověry, ze žárlivosti, nevím jak to říct slušně. Tatínek byl skvělej a že často jezdil do zahraničí,jak jinak chceš zařizovat pořádné kšefty, když děláš pro velkou firmu. To, že byl bývalý komunista, to uvedla jako hlavní důvod, že se s ním jako věřící nesrovná svědomím. A tak jí zbývá už jen rozvod. Tohle vytáhnout 5 let po Listosinci, magořina! Jako by táta nebyl křtěný a celkem úspěšný v práci! Jako by nás nebral na celkem drahý dovolený!
No, netuším proč mě nechali v její péči, já bych se rozhodl jít s tátou. Ale copak o tom rozhodují děti? Brzo jsem zjistil o co jí šlo. Zamilovala se do jednoho namakanýho blba. No ale ten frája měl někdy vážnej problém s penězma. Nakonec, matka taky, ty její parádičky a večírky s tím blbem nebyly dvakrát levný. Takže první se prodal můj počítač, pak kolo, pak vybavení na bejzból, do frcu, za pár pěťáků. Na zalepení dluhů. Pěkný, dobrý věci, který mě koupil táta! Ani jsem ho od rozvodu neviděl, matka to zarřídila tak, aby když mě chtěl vidět, jsem byl někde v nemocnici, nebo prostě jinde:( Pak už nebylo co prodávat. Neměl jsem ani náhradní boty a učení bylo školní. No,zbýval jsem ještě já:(
Ten blb to uměl zorganizovat. Vždycky mě odvezli někam na nějakej statek a tam bylo nějaký studio. No a tam se mě děly těžce nechutný věci. Navlíkání do růžových ženských šatiček a botiček a malování ksichtíku rtěnkou bylo ještě to lepší. No, smůla, že jsem byl hezkej chlapec:( Jediný plus to mělo v tom, že mě začali líp živit.
Pak se ten blb na matku vykašlal a ona se za našetřený prachy rok postupně uchlastávala a pumpovala drogama, dneska je troska asi někde v ústavu, jestli už nenatáhla bačkory. Je to krutý, ale nezajímá mě. Byl jsem pro ni jenom prostředek obživy. Pak jsem byl nějaký čas taky v "ústavu". Naštěstí si vzpomněl můj tatínek. Takže jsem dospěl zase v pohodě. No ale ty hnusný roky nikdo nevymaže! Taky neodpustím "tatínkovi" i když ten namakanej blb taky připadal mé babičce milý a šikovný a má na něj ještě dneska milý vzpomínky. Vzpomíná na něj jako na mýho pravýho tátu, se kterám bala mámmatka opravdu šťastná a toho opravdu pravýho považuje za otčíma, který utrápil moji matku. Mýho skvělýho tátu!!! Nedokážu to pochopit!!! Prostě důchodci bývají dementní.

Taky nesnáším svýho papínka.
Jemu nestačilo, že byl takovej českej hipík, na čistotu a pořádek si nepotrpěl, chlastal jak duha a ještě se dopoval práškama. On musel ještě znásilnit jednu ženu a zničit jí tím v podstatě život. Ona si chtěla vzít jiného, už si to naplánovala, nachystala... Ale za totáče byla taková divná doba, kdy bylo nejlepší, aby se znásilněná vdala za pachatele. Jinak mohla zůstat svobodná matka a to bývalo tehdy spojené s dnes už neuvěřitelnou hanbou.
No, jak vidíte, můj život nezačal dvakrát šťastně.
Papínek mě to dával řádně najevo, svou medvědí prackou, bohužel, trochu se tehdy věnoval boxu a byl trénovaný, i řemenem, i hůř. Neustále mě vyčítal, že jsem se narodil jemu naschvál, aby se musel oženit, prý chtěl studovat, závodně sportovat, já nevím co ještě. Prostě vždycky když měl blbou náladu, našel si důvod aby mě i matku trestal. Mě tahle "cenná životní zkušenost" přinesla pár jizev, natržený močový měchýř, poraněná třísla, zhmožděné ledviny, naštípnutý obratel, frakturu lebky...Naštěstí mě zůstaly jen ty jizvy. A noční můry, že zase lítám místo boxovacího pytle. A protože papínek rád bumbal a pak se neovládal ani na veřejnosti, býval zavřený. Bože, to byly nejkrásnější okamžiky mého dětství. Když jsem byl větší,stala se ta Havlova revoluce. Otec se prohlásil za vězně režimu. Nějakým zázrakem mu to všichni sežrali. Tím se náš domácí teror vystupňoval,papínek uvěřil, že je to opravdu tak a za jeho potentovaný život může bývalé členství mé matky v KSČ. No, v reálu to bylo tak, že nebýt matka ve Straně a k tomu vzorná pracovnice,která vlastně dělala naší rodině celou lepší část společenské pověsti, seděl by tenkrát papínek o trochu déle. A taky, kdo by papínka živil, sám toho byl lehce neschopný. Ale kontrolovat rodinný rozpočet se vždy snažil neuvěřitelně úporně...
No a po té revoluci se máma dostala do problémů, málem i do vězení, když se na ní chtěli zahojit nějací divní jakodisidenti a už nemohla tak vydělávat, kdo by chtěl zaměstnat špinavou komunistku, že:(.Papínek ale zjistil, že když se sežene kamera a natočí si , jak mě mlátí, určití úchyláci za to budou dobře platit. Nebudete tomu věřit, měli jsme doma pravou mučírnu, s bičem a s kůlem a se zrcadlama, kvůli lepšímu pohledu...Nakonec, demokracie nikomu nepředepisuje, co si dá do obýváku, když tam nemá třeba atomovku, že...Po bičování mě vždycky strašně pálilo celé tělo. A to to ještě někdy vylepšili kopřivama... Taky mě přivazovali na žebříček, skákali po břiše...Nakonec takhle "zaměstnali" ještě pár dalších takových chudáků, jako jsem byl já.
Nejvíc mě bolelo, když mě zaváděli gumový pomůcky mezi půlky. Papínek si na to sehnal sexy přítelkyně. Oficiálně provozoval soukromou firmu zabývající se obchodem:) Pak to asi nějak prasklo,někdo ho udal, já nevím. Papínek zmizel asi do zahraničí. Pro mě si přišla policie. Párkrát jsem byl na policejním výslechu, jednali se mnou jako s pachatelem:( Protože má matka se mezitím někde ztratila, snad utekla, mysleli, že jsme se jí s papínkem tajně zbavili,tvrdili, že je to jasné, že jsme ji oba nenáviděli...Nevím, kde na tom policie byla. Když zjistili, že vím asi méně než oni, skončil jsem v jednom ústavu. Ještě jsem nebyl dospělý. Kdybych byl, skončil bych pod mostem. Proti mé rodině, byl můj další život pohoda. Později jsem vystudoval, odmaturoval, našel si celkem dobrou práci a spokojeně se oženil.
Dnes už mám děti. Ale NIKDY je nebudu vychovávat jako můj mužský vzor z dětství.
Naštěstí jsem ho už nikdy nepotkal. A přestože jeho rodiče na něj vzpomínají trochu jako na hrdinu, který bojoval proti zlému bolševikovi a pak za demokracie projevil svůj přirozený talent a píli jako jeden z prvních místních podnikatelů, já si to nikdy nepřipustím. Hrdina, to by musel být někdo úplně jiný. Ani nevím, kde žije a nechci to vědět. Daleko více mě trápí ztráta matky, byl to v mém dětství jediný člověk, který mi rozuměl, o babičce a dědovi z papínkovy strany se to nedalo říct. Byli a jsou hodně podobní na jejich syna, tehdy nábožní moralizátoři,údajně pronásledovaní režimem, dnes zapšklí důchodci...
Neznal jsem vlastně ani matčinu rodinu, papínek a jeho rodiče ji v podstatě izolovali od zbytku světa, měli jsem doma takový malý bojiště studený války:( Její rodiče k nám téměř nesměli. No, teď to vracím rodičům mého papínka.

Byl jsem na zpovědích. I u psychologů. Radili mě odpuštění. Jinak prý časem, až se děti začnou ptát, způsobím své rodině Peklo na zemi. Ale jak mám odpustit, když není, kdo by se omluvil a uznal svou vinu. Nebo kdo by přijal aspoň smíření. Jak mám vysvětlit něco, co sám nechápu. Možná jsem zlý a pokrytecký člověk. Ale raději takový, než neupřímný. Protože nechci, jak už jsem řekl, aby ta moje minulost prosákla do mé současné rodiny. Naštěstí o moji rodinu příbuzní z otcovy strany v poslední době vůbec nestojí.

když čtu ty řádky tak vidim že jsou na tom lidi hůř a mrzí mě že může být někdo tak zlý na svou rodinu.ale věřící nejsem,nejsem žádného nboženství a v boha nevěřim od té doby co mi umřela bebča člověk který jediný mě chápal.a kdyby bůch existoval tak by to nedopustil aby se dělo takové svinstvo v rodinách. A ten kdo má mírumilovnou rodinu prostě idila, tak těžko uvěří že se může stát takoví svinstvo.

radime ty musis byt totalni debil!

Veruško, můj tatínek zase hlasitě prdí na záchodě, mlaská u jídla, bývá někdy nalitý a taky vždy velmi pečlivě váží, kam investuje rodinné peníze. A také mě vychovával ručně a stručně když byl důvod. A také nikdy nesnesl hysterické výlevy mé matky, nakonec, políček je doporučen i psychology,je to rychlejší a jasnější než litanie kázání a vyříkávání si nad stydnoucí kávou:) Ale, shodneme se spolu.
Jsme věřící (římští katolíci) a je psáno, cti OTCE SVÉHO A MATKU SVOU ABYS DLOUHO ŽIV BYL! U nás neexistuje, aby se rodina rozpadala kvůli pomíjivé neshodě. Protože Bůh si přeje rodinnou spolupráci, ne debatní kluby nad nesmysly, kde je každý generál:) A vůbec, zkusila jsi už svátost zpovědi? Určitě ne! Najednou budeš cítit, že už nemusíš utíkat, Bůh ti poskytne prostor pro jiné, než momentálně módní řešení v podobě rebelie. Nakonec, už jsi vydržela dost dlouho, aby jsi poznala, že to není až tak o život, jako tě asi přesvědčuje okolí.
Lenko, máš pravdu, Monička bude ublábolená smažka. Už když si představím, jak sděluje svému režimem pronásledovanému otci, že vstupuje do komunistického Pionýra. Nevěřím tomu, že takhle jedná člověk, který to má v hlavě v pořádku. Já být disident, jako můj otec, a mít takové dítě, asi bych na místě porušil několik přikázání:) Protože to je opravdu na zabití. Že jí zavazovali pusu? Opravdu? Kolikrát? Kolik jí bylo let? Tři nebo pět? Skládání písní je náročná práce a jestli jí huba jela jako kombajn:)

Zalez ty smažko ublábolená!!!!

Moničko, ty musíš být ale pěkná kurwa.
Přiznej si, že ti ty pohádky nalili do hlaviny soudruzi psychlogové z STB v ústavu. A ty jim to žereš a máš svýho tatínka za hajzla. Protože vím, že takhle by se nikdo slušný ke svému dítěti nezachoval. A bojovníci proti bolšanovi byli JEN SLUŠNÍ LIDI!!!! To dělali soudruzi dětem sprostě ukradeným z rodin, který si tu rudou válku nenechali líbit a tak musely platit kolikrát i životem v polepšovnách a jinejch převýchovnách. A tam je cpali do skříněk a házeli z voken a svazovali a znásilňovali!!!!! Moji rodinu soudruzi zničili, protože si nenechala líbit rudý sraní do života. A když nevěděli co se mnou, tak na mě našili znásilnění a čekala mě křížová cesta po pasťáku a kriminálech!!!
Až teprve pan prezident Havel pro mě měl uznání, že nejsem zrůda, ale člověk!!!Kurwa, že si tě najdu a všechny vás rudý svině a ZAHLUŠÍM!!! Mělo se to udělat hned, pak by tady žídná z vás rudejch kurew nebrečela po bývalým režimu.
Máš ještě šanci, najdi tatínka A ODPROS!!!
Protože on pro tebe chtěl jenom to nejlepší, Na tu kurwu převlíklou za matku zapomeň té není škoda, když nechápala, o čem je život!!!!
Uvidíš, budeš mít FAJN ŽIVOT . Jen to zkusit!!!

Moničko, to je hroznýýý. I já jsem podobným peklem prošla, i když ne tak hrozným. Nejhorší na tom je, že jsem ty sklony po otci zřejmě zdědila....:-(((((

Květo, jsi na tom ještě dobře. Můj tatík byl sice umělec, ale taky alkoholik a ještě toxík. Taky mě házel věci z okna a řezal je. A někdy mě donutil abych naházela svoje památníčky a podobný dětský nepostradatelnosti pod jeho dohledem do popelnice. Prostě ho to těšilo, když mě mohl skřípnout. Zájmový kroužky neznám, byla to podle něho hnusná bolševická vymejvárna mozků. Nejhorší bylo, že když byl pod vlivem, tak mě svazoval a znásilňoval. Když jsem podle jeho názoru zlobila, zavřel mě do dřevěnýho kufru a nechal tam třeba dva dny. Nebo mě nacpal do prostoru na polštáře ve stoličce a na tu si pak sedl a zkoušel ty svoje protestsongy. Měla jsem při tom zvázanou pusu a někdy mě tam narval smradlavý ponožky nebo velkej špunt jako roubík. Hnus!!! Často jsem tam tak ztuhla, že jsem nemohla sama ven a máma mě odtud třeba půl hodiny dostávala:(
Máma nemohla nic dělat, riskovala by zásah OSN, nedělám si srandu, Penklub by to byl schopný zařídit, tatíka tam měli za slušňáka:( Byl prostě nezávislý umělec a neumíš si představit, jak jsem byla ráda, když ho v 69´ nepustili zpátky do československa. No, máma už nežije, hrozně ji vzalo, když se po Revoluci vrátil a byl slavnej a my za kretény. Možná opravdu spáchala sebevraždu, já už jsem s ní nežila.
Když jsem ho viděla v bedně jako hrdinu, probrečela jsem tři měsíce, manžel to nechápal, já se mu to dodnes stydím vysvětlit, nakonec, on a dneska nikdo by mě to nevěřil. Asi ani psycholog. Špatní byli přece jenom komunisti, jejich odpůrce mohl být klidne sprostej a špinavej vrah a stejně je dneska hrdina:(
Dodnes se někdy probudím s depresí, že tatík zase stojí na prahu a táhne ten odpornej kufr...Mohl by si to klidně dovolit:((((

Zmenu nejvic nastartujes, kdyz ji zacnes aktivne resit - vyhledas odbornou pomoc. Zavolej na linku duvery, zajdi k psychologovi. Pokud budes cekat na nejaky spasny napad tady na doktorce, tak je to ztrata casu. Prekonej ostych a zacni si svuj zivot sefovat sama. Nikdo to za tebe neudela, holka... To je v dobrem.

Muj tata byl tez alkoholik. Moje sestra a i bratr utekli za hranice v roce 68, aby byli co nejdale od nej. Ja byla v te dobe jeste mala. Tatu si pamatuji vecne ozraleho, akorat byl strizlivy v pondeli, protoze hospoda byla zavrena. Nemela jsem zadne detstvi, porad jsem musela behat se dzbanem do hospody, aby to pivo bylo stale na stole. Nesmela jsem do tanecnich, nesmela jsem mit kluka. Kdyz jsem prisla o hodinu pozde domu, tak me nepustil domu, kolikrat jsem spala ve sklepe. Rad me nicil obleceni a rezal boty. Maminka byla z nej na nervy, ale byla to jina doba, nemohla nic delat. Obcas se mi o otci zda a kdyz se probudim, tak jsem rada, ze je mrtvy.

je mi 20 let,vim můžu se odstěhovat z domu přemýšlela sem otom furt ale můj plat je 8000 kč a to bych dala jen za pronájem,sehnat lepší práci není tak lehký.můj táta chlastá ještě než sem se narodila,když sem byla škvrně tahal mě pohospodách vracel se semnou pozdě domů,furt se hádali s mamčou.slyšet jak kolem sebe fláká věcma,řve na mamku že je to ... prostě chlastal od jak živa.někdy na mě řve že sem se na něj špatně koukla že sem nevychvanej parchant, že si mě mamka špatně vychovala.radši se mu vyhýbám.s mamkou sem o tom mluvila,dokonce jí přemlouvala at se rozvede ale ona na to že nemá ráda tátu že se ji dělá zněho špatně ale nechce odejít z baráku protože je prý i její.s spí oddělěně mamka v obíváku.táta dělá věčné naschváli.segra měla před časm bulimii chodila k psichologovi a ten jí prý řekl že to má hlavně z rodinnýh vztahů.mě nic není ale povečerech brečim, příjde mi líto a hrozně bych si přála hodnýho a normálního otce.s žádným mužem sem nic neměla v káždým vidim svého otce odpornýho alkoholika.

Ahoj Verčo, tak tohle Ti nezávidím. Měla jsem doma podobné peklo s tím, že mě ještě můj "otec" psychicky týral. Vždycky když se vrátil z hospody - což bylo téměř denně - tak mě i mého bratra začal "vychovávat". Třeba v jednu v noci nám vysypal aktovky a my, rozespalí a vyděšení jsme mu museli odpovídat na otázky typu - proč nejsou bačkory v pytlíku atd. Když jsem brečela, dával mě do vany se studenou vodou, prý abych nebyla hysterická. Tohle peklo nakonec skončilo v mých 14 letech, kdy se máma rozvedla - našla si totiž někoho jiného. To hlavní, totiž že mě otec několik let sexuálně zneužívá, nevěděla. To se provalilo až v mých 25... Zkus si o své situaci promluvit s někým, komu věříš - nezmiňuješ se o mámě - příbuzným, někomu ve škole... V tomhle by mohl hodně pomoci i psycholog a v neposlední řadě, jestli s tátou jinak vycházíš a má třeba své "světlejší" dny, řekni to i jemu. Rodiče si bohužel nevybíráme a jak psali kolegové výše, dětství Tě poznamenává na celý život. Já už jsem v péči psychologa a psychiatra přes rok. Tak držím palce a ozvi se, jak to jde.

Verusko, chapu. Nepises, kolik ti je a jestli mas uz moznost bydlet mimo domov. Ver, ze rodice jsou pro vetsinu lidi tematko ke zpracovani na cely zivot. Pro nektere vic, pro jine min. Pokud to chces aktivne resit, myslim, ze by mohlo pomoci rozebrat to s nejakym psychologem ci facilitatorem. Gud lak.

Zajdi za nějakým dětským psychologem. Když budeš dost drzá, vymůžeš si to, že tě odeberou rodině a dají do ústavu. Ale fór je v tom, že fotr bude moct kdykoliv přijít a odvézt si tě domů, ve většině takových zařízení se to nehlídá:(
Nezávidím ti. Chodil jsem do školy taky s takovejma chudákama, kteří měli tatíčky vochlasty ale že to byli třeba političtí vězni nebo disidenti, tak se na ně po Listosinci nesmělo ani šáhnout. Ty chudáci byli věčně zmlácený a v hadrech a keckách od ťamanů. Samozřejmě jim nikdo neplatil obědy. Neměli ani vlastní kalkulajdu:(
V ústavu na tom budeš o hodně líp. Jako skalutík jsem tam často pomáhal, má rodina není zrovna chudá, ale oni se měli líp než já. Na děti v ústavech se v česku dělají sbírky. O Vánocích je přijedou bavit zpěváci a herci. Na týraný doma se všichni dívají jako na podřadný a každej na ně kašle.

mám otce je to hrozný alkoholik věčně v lihu,smrdí skoro se nemije když mám po něm jít na záchod nebo do koupelny chce se mi zvracet.ještě k tomu je to hrozný hamoun furt nám něco vičítá. mějte ke svému otci ůctu když se chová jako prase usmívat se na něj dělat jakoby nic a říkat mu tati.je mi sto k zblití.nevim co dělat nemůžu se na něj ani podívat.