Panická porucha PP7

Jo, přesně.... Já byla kolikrát definitivně přesvědčená, že ztrácím vědomí, že už to se mnou sekne, celá jsem se chvěla strachy, už jsem s tím byla i jakoby smířená, že to se mnou v ten moment sekne, ale neseklo.... Za celých 13 let ne.... Je ale fakt, že jsem vždycky z dané situace zvládla utýct. Když jsem utíkala, tak jsem na nic nehleděla, bylo mi všechno jedno, jenom když se dostanu ven! Jednou jsem takto utíkala z porady v práci (jsem se to snažila hodně dlouho vydržet a neodejít, až jsem se fakt dostala do totální paniky), další hrůzný zážitek mám z pošty....

Já si už přijdu že to někdy se mnou sekne až se divím že se to ještě nestalo.

Inka: To je mi líto.... Já vím, že pokud ta obava má nějaké větší opodstatnění, než třeba u mě (já jsem ve skutečnosti nikdy neomdlela...), tak že je to potom složitější. Na druhou stranu to ale může seknout z ničeho nic naprosto s kýmkoliv, ať už někdy problémy měl nebo neměl.... Tak nějak jsem si to snažila sama sobě vymluvit já, abych vůbec uvařila - ale vždycky jsem to nějak nakonec zvládla, nikdy jsem to nenechala nedovařené.... Sice se strachem, ale vždycky se mi to povedlo dodělat....

Anit, to s tím vařením znám.Já se taky bojím, když jsem sama doma zapálit plyn, aby nevyhořel celý barák, kdyby to se mnou švihlo.Jenže já jsem dřív prodělala mozkový infarkt(krevní sraženinu v mozku), tak se víc bojím toho, než jen mdloby, z které se hned probereš.A dosud to pořád u mě není život, ale jen přežívání

Evíček: Jo, také jsem si to říkala, že proč musím takto trpět, ale dneska to vidím, že kdybych se šla léčit zavčas, tak jsem nemusela defakto "ztratit" několik let života, když mi bylo nejhůř, tak jsem nežila, spíš živořila....

Anit77: No jo, člověk si kolikrát říká, proč zrovna já.

Katjino, také mívám někdy pocit, že problémy procházejí samí skvělí a hodní lidé, kterým někdo ublížil a že to není spravedlivé, ale na druhou stranu si říkám, že Boží mlýny melou..... Pomalu, ale jistě melou a že žádný strom neroste do nebe a že na každou sviňi jednou dojde....

Inko, já nemohla vyjít z domů, já měla takový strach.... Jako slabost a závrať (ale ne klasická, taková ty psychická) tam byla také - ale to bylo právě kvůli tomu strachu.... Já měla pořád pocit, že sebou někde seknu, že nikam nejdu.... A vařit jsem nechtěla moc proto, že jsem měla strach, že když u toho odpadnu a nechám hořet sporák, že vyhoříme. Jasně, že to byla pitomost, že i kdybych skutečně omdlela, tak že bych se stejně za okamžik probrala, člověk se po mdlobě většinou probere hned....

Báro, už přesně nevím, jak dlouho mám takto ty dávky snížené, já to začala brát v únoru 2005 a myslím, že mi to snad snížil do konce roku, jistá si ale nejsem. Každopádně je to ale déle než rok, zatím jsem stále bez atak - i když musím říct, že jako na 100 % není nikdy nic, ataku jsem sice neměla, ale někdy cítím, že mi někde není zrovna nejlíp.... Nemám v lásce třeba velké supermarkety, kde nejsou okna a nevidím ven.... Sice přímo paniku nedostanu, ale příjemné mi to není, ačkoliv - chvála bohu aspoň za to. S Triticem já zkušenost nemám, ale co jsem slyšela, tak prý se po něm spánek upraví dobře, má ho moje teta a údajně si jej bere až na posteli, že po něm usne hned.... Stilnox jsem kdysi měla, jednou mi skutečně zabral a normálně jsem usnula (to bylo ještě předtím, než jsem začala brát tu Asentru a Rivotril), ale pak mi jednou nezabral a já po něm neusnula, jenom vím, že mi bylo strašně moc zle.... Myslela jsem, že to je snad má poslední hodina, všechno se se mnou točilo, já nemohla ani zaostřit na blízký předmět.... Ptala jsem se Dr. co to bylo, ale že prý se to může stát, když prý prášek na spaní nezabere, tak je člověku pak zle :-(. Takže já to pak už řešila benzodiazepiny - občas jsem si zobla Lexaurin. Ale teď co mám Asentru a Rivotril, tak už nic dalšího neberu, zatím mi to stačí....

Kdybych alespoň neměla ty hrozné bolesti kostí.

Ale jsem tak naštvaná, že je to asi fakt po těch lécích, že snad ani neusnu. I když já neusnu od té doby co je beru snad nikdy.

Holky, nebudete mi to věřit, ale já měla jedno nealo pivo a jsem obumbaná :o)) Koukají tu na mě na stole poslední dva neuroly, asi si je vezmu, zítra peláším k doktorce a ten hnus Sertralin už nechci.

Miško, to víš, že to zvládneme :-), možná to zvládneme mnohem lépe, než některé ženské, co nikdy problémy neměly a nemají :-)). Já jsem také rozhodnutá si nechat antidepresiva, aspoň na té mé malé udržovací dávce. Je pravda, že jsou mnohem horší věci, než nějaké prášky.... Pokud někdo hulí v těhotenství jak fabrika, tak je to jistě pro to malé mnohem větší zlo. Já vím, že to může být také složité, pokud otěhotní silná kuřačka, ale kdyby to aspoň omezily na třeba 2 slabé cigarety denně.... Také znám ženskou, co kouřila celé těhotenství krabku denně....

Babky štrůdlovatý,ten kokos dávám já hlavně, ale dnes akorát ebyltak jsem vyštrachala trochu strouhanky , do jablek Julka zapíchala ořechy,posypala vanilkáčem,já skořicí-jinak by skončila na zemi:-),J válela i sama,ale nakonec si ten svůj malej štrudlas nechtěla ani sníst.
Ještě mám recept na štr.z kvasnic,taky mněm, to se dá i na šátečky,nebo s mákem je to sakramentsky úchvaný žraníčko.
Báro-po Apoušovi jsem přibrala tehdy cca 6kg,i když dr pravila,že přímo prášky to není,spíš tou změnou k lepším stavům.Ted aztím se držím.Jo a u Apo-p. je optimální dávka 1,5 tabl to se prý lidi na ní cítí nej...a já to můžu potvrdt, s 1 to není ouplně to pravý,štrůdlovo-ořechový,na 1,5 už jsem necítila lautr nic špatnýho.
Pajko,Rokytka ????Kdo???:-)ahoj všema brou noc a brý den.

Jitko,však jak se na co cítíš...to víš nejlíp ty.

Inko, neberu nic. Jen občas a to velmi občas Scutamil na záda. Tak blbě jako po tom Sertralinu mi nikdy nebylo, těma modřinama vypadám jak když mě manžel týrá. Pajka mi dala sílu si říct co chci a co nechci. A tyhle bolesti už nechci.

Hani, ještě pečeš ? Pajka mě dneska tak nubudila do stavu nasranosti, že zítra půjdou léky do háje, nechám si zas dát Coaxil a ten Neurol. Jdu do boje.

Evíčku, já jsem zoloft měla dříve , a vůbec settralin i pod jinýma značkama ( např. asentra) a bylo mi z něj dost zle,svalové bolesti a slabosti, rozostřené vidění, bolesti hlavy, bolesti břicha, průjem, ale poruchy krvetvorby ne.Nebereš ještě něco jiného, co by to společně s AD mohlo dělat?Třeba analgetika, nebo antirevmatika, umí to dělat i kyselina acetylsalycilová v acylpyrinu,anopyrinu aj.To je stejně v pytli-mně setralin proti úzkosti vůbec nepomáhal, tak jsem dostala coaxil a u tebe je to přesně naopak.

Dávám si trochu pauzu od počítače po cestě, prostě neděli, ale nedalo mi to a nakukuju a co vidím?
Dobré holubice se vracejí :-). Ještě se nakonec objeví i Rokytka , Jindra, Judita atd. :-)
Všem pohodu a klid bez úzkostí, bolestí, atak a tak...

Báro a dáváš tam ještě strouhanku nebo kokos,to dávala moje babi,hele mnam.Osobní asistentka je,že se věnuješ pouze jednomu dítěti stále ve škole,v družině..........to je dnes už na plno školách normální,třeba u fyz.hadic.to dělají i studenti,u dětí spíše u aut.,dyslekt,hyper.,to dělají specialní pedagogové,učí se s nimi atd.
To chce zdravé lidi v pohodě.

Jituš, co je to osobní asistentka? Evíčku, já jsem měnila z Asentry na Apo Parox a vůbec žádné nepříjemné pocity - akorát se mi zdá, že víc tloustnu. Holky, já jsem ten štrůdl sežrala skoro celý sama - byly ho dvě nohavice. Já miluju se skořicí, ořechama a rozinkama - kromě jablek samo-všecko pěkně pokapat máslíčkem, zamotat, upéct a pak posypat vanilkovým cukrem. No jo, potom svádím svoje špeky na AD. Eduš, já to měla obráceně, ten první v noci nespal, přes den vyžadoval neustále pozornost, vůbec nechtěl být v ohrádce, lazil po čtyřech po celém bytě, vytahoval všecko z kredence a já ho nechala, abych mohla aspoň něco udělat. Děsila jsem se, jak to budu zvládat, ale Míša byl zlaté dítě, spal pořád, na jídlo jsem ho musela budit, napráskal se a spal dál a když už byl větší, seděl na jednom místě jako pecka a hrál si s hračkama. Matýska si naši vždy po práci brali do večera k nim a tak jsem to celkem zvládala.