Jak na HUBNUTÍ

Ahoj dívky.No - je mi bídně.Čekal na mně odpoledne v práci,koupila jsem mu slipy a ponožky,řekla jsme mu jak jsme na tom blbě finančně,nejhorší okamžik byl pro něj /a to nemohl skrýt/,když ho nepoznala psice a vůbec s ním nechtěla nic mít.Doma se v podstatě mlčelo,dala jsem mu omáčku a rýži,vykoupat se nechtěl,že prý je na ubytovně a koupe se každý den,nechal tu vyprat bundu.Do toho přijel mlaďas,tak se bál,že mu dá do držky,ten s ním moc nemluvil.Tak jen seděl a zíral,jak to máme předělaný v bytě a všechno jinak,dokonce se podíval do int. na svůj meil na zprávy a byl nějakej vyvalenej,tak nevím,co se tam dozvěděl.Tu smlouvu měl uzavřenou 26.2. a dnes už marodí,tak nevím.Chovala jsem se trochu s odstupem - vybrečela jsem to v práci a teď,dala jsem mu ještě nějaký příbor,zapomněl tu neschopenku,tak starší řekl,že mu jí v po někde předá.Pak mi ukázal záda,jestli nemám nějakou mastičku - no takovou hrůzu jsem ještě neviděla,velkou černou díru na zádech - no hnusný to bylo,tak nevim,co ještě se ukáže.Nic jsme se nedohodli,ani jsem mu nic neslíbila,jen chce mluvit s obouma,až bude táta doma.Ten přijede bůhví kdy ještě čekaj na nakládku v Anglii.Jen mi napsal "promluv s ním,je to náš syn".Pocity - problematický,spíš jako známý,co jsem ho dlouho neviděla,rozhodně by mi nešlo padnout mu kolem krku.Lítost,stále zklamání,nedůvěra,stále říká,že chce jen s náma mluvit,že mu chybíme a ...Snacha jen řekla "to už tu bylo".no - taky má pravdu.Tak vám děvčátka moc děkuju na podporu a rady,moc si toho vážím a jsem ráda,že mám duše,které se mnou cítí,už zas brečim.Víte v té práci byla se nou i kolegyně,které se zabil syn - skvělej kluk po všech stránkách - na motorce.Ona mi jen řekla "neodmítej ho - co bych za to dala,kdybych měla syna aspoň takovýho - nemám žádnýho,přece nemůže být tak špatnej..No tak jsme tam řvaly obě.Ježíš - já jsem zralá na větrník!!!Kdybych pila,tak jsem už v bezvědomí,to jsou ty situace,kdy jsem pochopila důvody alkoholiček a sebevrahů.Zkusím to zvládnout - uvidíme,co čas přinese,snad se to od kartářky vyplní /že bude dobrej otec od rodiny a v pořádku/Děkuji vám všem - hubnutí je v čudu - měla jsem chleba s čokoládou - traděši dva.Pa Míla

Oprava. Ten kus-kus jsem zařadila samozřejmě kJ mezi pšenici a PŠENIČNOU krupici, ne kukuřičnou.

Ahoj holky,vidím, že kus kus zaujal, ale DANO nevím, co je Country life (to víš, my skoro vesničani). U nás koupím kuskus v prodejně zdravé výživy - malý krámek a dokonce jsem ho viděla i v supermarketu KUBÍK, ovšem to je asi spíš místní podnikavec. Ale možná se to dá sehnat i v supermarketu. Návod na tom je, bohužel ne kalorická hodnota, ale je to produkt ze pšenice, takže jsem si to zařadila na kJ mezi pšenici a kukuřičnou krupici. Fakt se to zaleje jen vařící vodou (dvojnásobné množství) a nechá pár minut stát. Nabobtná to slibně. Dnes jsem si brala do práce 50g, což je asi 1/2 přesnídávkové skleničky a byla z toho docela obstojná porcička. Dala jsem do toho i mraženou zeleninu, kterou jsem přelila tou horkou vodou zároveň s kus-kusem a ani jsem ji nijak nevařila. Zamíchala jsem do toho konzervu - sojový granulát se zeleninou (taky polotovar ze zdravé výživy) a bylo to dobré.LENKO, při těch opatřeních, na která jsi najela, se mi zdá Reduxxx zbytečný, já bych to zkusila nejdřív bez něj. Navíc takhle ani nepoznáš, jestli je úbytek váhy prací Reduxxxu, nebo jestli to nezpůsobil jen jiný životní styl.ADRIANO, dnes mi přišel časopis ze STOBu, asi ukázkové číslo, za to, že jsem tam poslala kdysi nějaký recept a tam je přesně návod na problém, který uvádíš - návštěva a odmítání jídla. Cituji: "Mami, moc díky, ale já si to vzít nechci. Začala jsem hubnout, takže jsem musela hodně změnit životosprávu. Mám radost, že mi hubnutí jde a právě i proto, že jsem změnila jíledníček. Cítím se skvěle, není to nic proti tobě, ale já bych domů nemohla jezdit ráda, kdybych měla pocit, že tě budu trápit, když nesním, co mi připravíš." Trochu jsem to zkrátila. Hlavně se prý nemají používat výmluvy typu žlučník, průjem atd. je to dočasné a zbytečné. EVČO, já sedím v kanceláři, ledničku máme, ale tím to končí. Mikrovlnku ani sporák taky nemáme, pouze rychlov. konvici, takže jedině zalévat polotovary (a kus-kus). Stravování zajištěno v závodní jídelně, ovšem nemáme zavřeno přes poledne, takže pro to někdo vždy zaběhne s kastrůlkama a u jídla se vystřídáme. Já teda ty obědy stejně neberu, ale ne kvůli dietě, ale vaří fakt hrozně. Já si taky na teplé jídlo dost potrpím a většinou ho jím až k večeři, ovšem tak do 18. hodin. Pošťačku jsem dělala brigádně spoustu let, ale jen v létě a to max. prší, jenže v teple. Taky bych asi zmrzla, už teď se nemůžu dočkat, až začne sluníčko hřát.EVO, ten Fořt tě teda dohřál. Fakt je, že 1200 Kcal není nic moc, ale spousta holek tady by ti asi potvrdila, že si nemůžou dovolit o moc víc na to aby hubli a nejde o 2 kg navíc. Pro někoho, kdo nemá metabolismus zblblej omezováním je to dost málo, to je fakt. Já vůbec myslím, že tyhle univerzální čísla jsou dost zavádějící. Viz "normální" spotřeba dospělé ženy, od 8000kJ až do 11500 kJ. No tohle kdybych jedla já, tak bych přibírala, mám vyzkoušeno a je nás tu takových víc. Hezký víkend a až budete vařit, přelepte si pusy leukoplastí. To je fakt asi jediný, co by fungovalo na mě. I když už delší dobu ani o víkendech nepřekračuju denní příjem, půlku toho "nalížu" u vaření.

ten fořt je vážně s prominutím blbec!řídit se touhle dietou po celej život?vždyť 600Kcal je hrozně málo!a těch 900 a 1200 se mi taky zdá furt dost málo.proč se takhle furt omezovat?nechci tim říct aby se lidi přejídali,ale prostě ať každej jí normálně a nehubne,když neni vyloženě obézní.nebo ať se hejbe,i když na to taky třeba není čas.podle mě to je nějakej zakomplexovanej dědek,už jsem o něm četla dost článků,mám od něj doma i knížku a jeho názory mě občas dostávaj.

IVA - šok č.2 :-). Teda to koukám - spíš čumím. Takhle bych tedy chtěla vypadat v Ivy věku. Rozdíl vah není poznat - to ale spíš díky oblečení na té nejhubenější. A vůbec jsem si Ivu nepředstavovala takhle pěknou. A toho obra jsi kdysi porodila?? Krásnej chlap, jsi u něj jak holčička.Alena

MÍLO - to musel být teda šok. Jsem strašně zvědavá, jak to dopadne. DANO - tak napiš jaké bylo loučení a neboj se nic!Alena

Dnes naposled.Vytiskla jsem si co nového, nestihla jsem přečíst. Doufám, že jsem potěšila s pozdravem od Tiny, mě potěšil moc.MÍLO - moc na Tebe myslím, posílám Ti aspoň pohlazení a světýlko, nedej se, nebreč, neumím ani vyjádřit, co cítím.Přeju hezký víkend a vzorné papu a nám líným i nějaký ten zdravý pohyb. Papa

Ahoj kočenky,před časem jsem napsala Tině, dneska mi přišla odpověď:Ahoj, ahoj, ahoj jsem v knihovně a rychle prolétám poštu - je to tu drahé!!!! Pozdravuj moc holky a jak budu on-line, dám o sobě vědět!!!! Už to mělo být, ale vyskytly se nějaké technické potíže. Prý snad do konce března.... jsem jak dítě utržené od prsu :-))))) ahoj Tina

Evčo, nemáš to lehké, teď jsi tedy doma a hledáš práci nebo jsi stále za pokladnou?Věřím, že to není žádný život v tom fofru najít čas na pořádné a třeba i teplé jídlo. V kanceláři sice člověk sedí, ale při troše šikovnosti se projdeš, zacvičíš si a hlavně máš většinou možnost si něco uvařit, ohřát nebo se stravovat někde venku nebo v závodce. Asi jak kde. Jsem moc ráda, že když tady čtu dál rady pro Milušku, že vidím, jak myslíme podobně, jak je ta naše ženská dušička v tak velkých problémech stejná. Držme Milušce moc palce a mysleme na ni, věřím, že se ta naše síla a soudržnost k ní nějak donese.A Miluško, ozvi se, budu nervozní, jak to dopadlo a poletím zejtra k mužovi do práce na net, abych si přečetla zprávičku od Tebe.Ivo, Ty máš krásného velkého syna, bodjť by nezplodil tak velikánský miminko! Moc Ti to tam sluší, vypadáš úžasně mladě a na pláži jsi číča!Já jsem stihla oběhnout mamince lékárnu, knihovnu, holt něco pro fyzické zdraví, něco pro duševní, nákup už taky mám a jsem pyšná, žádnej kalorickej žvanec jsme si s mužem nekoupili, on odvrhl i PIVO i ZMRZLINU, kterou jsem mu padoušsky vnucovala.Půjdu tak okolo půl páté domů, nikdo tam, tak budu šlapat na svou kyčličku. Venku už je po sněhu, jen poprchává. Dám si MASH, udělám něco k večeři, zavolám dítě, jestli má cestovní horečku, kouknu na inauguraci a pojuchám brzo spát (jen jestli usnu!), abych v 1/2 4 vstávala a vyjeli jsme pro ty cestovatele.Tak mi držte taky palce, já sem zítra vlezu kvůli té Milušce.Hezkej a klidnej víkend, žádnou nemoc a ať vás rodinky nezlobí.Dana

Miluško zlatá, jsi hodná, že v takovýhle chvíli myslíš na mě. Já na Tebe budu moc myslet, buď radši skeptik, lépe je být někdy připraven na malinko horší věci. Jeho věci mu dej,ale jinak si ho pouštěj k tělu po kouskách. Buď opatrná, ať Tvé zklamání není ještě větší.Radši zbytečná nedůvěra a opatrnost, než nové zklamání. Nech malinko pootevřená zadní vrátka, ale náruč moc neotvírej, na to Tě to moc bolelo. Jsme určitě v duchu moc a moc s Tebou, jsem z toho celá pryč jen tady u počítače, natož když si představím, jak je Tobě. Buď silná, nebeč, prosím.Dana

pridala jsem k fotce Alexe ještě svou maličkost. Fotka od moře je už staršího data, ale to už je 1/2 roku po zhubnutí 9 kg tj. srpen 2001, další dvě jsou z loňského jara, to už bylo 60kg a potom 56kg. To velké je můj syn- výška 202cm, váha 95 kg.Novější fotky dodám, až se vyfotím s Alexem.Hezký víkend Iva.

MÍLO, můžu se jen postavit za slova BABULY - výstižné a přesné. Bohužel taky bolestné, ale co horšího ještě může být, než nejistota a obavy?

Mílo, třesu se s tebou. Drž se rady Babuly. Já za sebe - nezatracovat,ale nevytahovat z břečky, do které se sám dostal. Hoď mu laťku, lano, po kterém ale musí sám šplhat.Sám by to asi nemohl dokázat.Vydrž!!! Babča.

Mílo, nepřijmeš ho - budeš si vyčítat,pomůžeš mu (a opět se zklameš) - budeš si taky vyčítat. Kterej typ toho vyčítání je horší? Jde zvolit kompromis? První nával bolesti, vzteku a překvapení už máš za sebou. Pomoz mu, čím uznáš za vhodné. Pokus se teď být co nejklidnější. Pokud to nepůjde, nevadí. Klidně ať vidí, jak se trápíš. Píšeš, že pracuje. Třeba opravdu ano, nevrhej se mu do náruče, nebuď ani zatvrzelá. Třeba opravdu potřebuje pomoct, ale třeba tě znovu využívá. Jak to poznáš, když mu nedáš šanci? Ale jen šanci, pomocnou ruku, ne sebe celou. On tě musí krůček po krůčku přesvědčovat o tom, že si to zaslouží. Pocity, když tě opět zklame už znáš. To není pro tebe nic nového, takže tě to nepřekvapí. Pokud chce začít žít opravdu jinak, není to ani pro něj lehké a musí pochopit, že tobě bude trvat hodně dlouho, než si dovolíš mu věřit. Lehce otevři dvířka. Dej mu šaty, do pytlíku svačinu a taky mu dej najevo, že pokud bude chtít přijít I KDYŽ NIC NEBUDE POTĚBOVAT - je vítán. Tím NIC myslím hmotné statky. Pro povzbuzení dušičky by asi měl mít cestu u tebe ještě pořád otevřenou. Strašně moc ti držím pěsti, přeju ti hrozně moc síly a moc na tebe myslím.

Mílo - také se připojuju a přeji pevné nervy. Určitě jako matka poznáš, zda své řeči myslí vážně nebo ne. Hodně štěstí!

Ahojky dievčatká, prajem vám všetkým krásny víkend,ja už dnes končím a idem na lepšie... Babula

MÍLO drž sa, bude to ťažké. Snaž sa nevyčítať, nevypytovať, ale ukázať, že vypočuješ,lebo on Ti má čo povedať a vysvetliť. Možno už pochopil, tak ukáž, že dvere nie sú zamknuté, ale vzh?adom na minulosť nie sú ani otvorené dokorán.Musí ich otvoriť on, ale len dobrá vô?a nestačí. Ak máš oblečenie,daj mu ho, ale peniaze nech Ťa ani nenapadne.Ak nemá čo jesť,skús byť ve?korysá a nak?m ho v bufete, alebo ak to zvládneš, pozvi ho domov. NA NÁVSTEVU, to musí byť jasné. Lebo ak to má byť znova aj jeho DOMOV, to si musí zaslúžiť. Samozrejme činmi. Možno dostal rozum a potrebuje pomocnú ruku, sama nič neponúkaj, ale naznač, že ak jasne povie, čo chce, budeš nad tým uvažovať.Ale nezabudni, že to môže byť len ďalšia finta, tak sa nedaj obalamutiť. A hovor s ním na rovinu, aj to, že mu neveríš, pretože svojimi doterajšími činmi si dôveru nezaslúži. Ale to neznamená, že ho navždy

MÍLO,zřejmě jsi se synem hodně zkusila na nedůvěra je hodně zasetá.Myslím,že by jsi se neměla nutit do láskyplných projevů.Můžeš si přeci některé jeho informace ověřit,aby jsi získala alespoň špetičku důvěry v jeho informace.Není lehké odpustit,snad je lepší dělat pomalé drobné krůčky,nic nepřehánět a nelámat přes koleno.Pravdou ovšem,že je to syn a to není nikdy lehké.Poslechla bych si co mi chce říci,nic neslibovala,nedělala ukvapené závěry a nechala si vše v klidu projít hlavou s tím,že mu pak dáš vědět.Je těžké radit,ale takto bych asi postupovala já.Ale držím ti strašně moc palce,aby jsi to zvládla,aby jsi cítila,že děláš správně jak pro sebe,tak pro něj.Přeji ti strašně moc sil a myslím na tebe.Iva

Ahoj Ivo, asi máš pravdu. Mám teď nervy napjaté jak struny. Možná to bude znít divně, ale jako kritérium pro výběr zaměstnání mám teď i to, aby se tam bylo možno pravidelně (často a málo) jíst. Prožila jsem si 1/2 roku za pokladnou v Meinlu v Krone na Václaváku a tam jsme se mohly najíst 1-2x denně při 12 hodinových směnách. A také není všude možné jíst ty správné, zdravé věci. Můžu to přirovnat třeba zrovna k tomu Meinlu: nebyla tam lednice - jak tedy zachovat maso a zeleninu čerstvé? Dále tam nebyla mikrovlnka nebo sporák, takže jak si svou zdravou pochoutku ohřát? Nemohly jsme samozřejmě ani docházet někam do restaurace na obědy. Co tedy zbývalo? Tláskat do sebe každý den to, co bylo v krámě možné koupit a hned sníst - lahůdkářské výrobky, pečivo...A všechno studené (s tím mám dost problémy, nesnáším dlouhodobě stále jen studená jídla - jsem hrozně zimomřivá a nedělá mi to dobře, nejlépe je, když můžu za den mít 1 jídlo teplé). Když jsem se tedy nechtěla cpát těmi kalorickými bombami, téměř jsem přes den nejedla (i kvůli těm hrozným fofrům, od pokladny se nebylo někdy možno vůbec hnout, bylo tam prostě pořád tolik lidí, jak na Václaváku nahoře, a to nemluvím o Velikonocích, Vánocích, Silvestru...), a pak jsem večer ztahaná přišla domů a myslela jen na jídlo. Uvařila jsem si třeba nejdřív něco dobrého a zdravého, ale jak jsem byla za celý den vyhladovělá, ještě jsem se samozřejmě u lednice "dorazila". A výsledek toho půlročního maratónu? 8 kg nahoře. A třeba u mého táty v práci je to téměř stejné. Dělá mistra výroby v chemickém provozu, nad ním 3 šéfové, pod ním 20 dělníků a ani se nedostane na oběd - jeho denní jídelníček - přes den litry kafe, sušenky nadrobené do PC, nanejvýš si stihne zalít instantní polévku. A večer spořádá, na co přijde. Tak tahle to prostě nejde. Musím najít třeba něco v kanceláři, ale tam zase člověk sedí celý den jak buchta, ani se nehne. Lákala by mě kvůli pohybu třeba pošťačka, ale ta zase musí lítat venku zima-nezima, a s mojí zimomřivostí? A ta má asi také problémy s pravidelným jídelním režimem. No, ale už Vás těmihle úvahami nebudu zatěžovat, jen píšu přesně to, co se mi právě honí hlavou. Je mi hned líp, když to mohu někomu takhle bez okolků vyklopit. Doma mi říkají (hlavně máma) - budeš ráda, že seženeš vůbec něco, v týhle době nezaměstnanosti! Tak před ní raději ani nemluvím o tom, že mám ještě na nové pracovní místo takovéhle požadavky. Tak se mějte moc pěkně, přeji krásný zbytek dne a co nejpříjemněji strávený víkend.

Mílo, je to těžký .... hele a přinesl Ti něco? Pozornost, drobnost ..... Věci mu dej, ale upřímně, nějak mi to nesedí ....