Úmrtí pejska

A ještě poznámku. Já jsem zase přesvědčená, že pes má duši, a to duši čistější než člověk...'

Je mi líto, budeš na mne ještě nabroušenější, ale jako milovnice českého jazyka Ti musím napsat, že ve slově plýtvat se píše tvrdé -y- a ne měkké.'

Není třeba mne litovat, od člověka jsem
též dostala lásku, ale ta, která byla stálá a nepomíjivá, byla od psa, nikoli od člověka...
Máš právo na svůj názor. Já ti ho neberu. Já mám takový, jaký jsem vyjádřila.
Kdo "vydal" tyto "předpisy",kterými bych se měla podle tebe zřejmě řídit?'

pokud jsi největší lásku poznala od psa,tak to te lituji. pes je jen zvíře nema duši a řídí se instinkty.
mezi nami je tolik lidi,kteri potřebují lásku,i deti, a vy tady plítváte láskou pro psy.
pouze láska k člověku ma věcnou hodnotu.'

DESATERO PROSEB PSA

1. Můj život trvá 10-15 let každé odloučení od Tebe znamená pro mne utrpení. Pomysli na to než si mě pořídíš.

2. Dej mi čas porozumět tomu, co ode mě vyžaduješ.

3. Pěstuj si důvěru ve mne '

Adino a co.rino ano, nacházím ve vás spřízněné duše. Jsem šťastná, že jste...
Také já se trápila svou citlivostí dokud mne život nepoučil, že to není vada, ale přednost. Umím prožívat okamžiky radosti ale i dlouhé plochy smutku. Dnes už se s tím netrápím, oprostila jsem se alespoň od toho, co si kdo o mne myslí. Můj pejsek bylo mé dítě. Starala jsem se o něj s vroucí láskou a péčí. Nikdy jsem větší lásku nepoznala a díky srovnání vím,že na rozdíl od té psí,je lidská láska pomíjivá. Když se dostanu s lidmi do rozhovoru o tom, řeknu si své, nikomu to nevnucuji, ale trvám si na tom, co mnohým není pochopitelné. A ta moje životní výhra, znovu opakuji, je v tom, že mi na tom, co si ten druhý myslí, nezáleží. Stejně i lidé, kteří to s námi nemyslí zle, mají obraz o nás křivý a nejasný a zařazují si nás do svého životního systému, tak, aby to odpovídalo jejich představám.
P.S. Jsem agnostik, tedy v Boha jako takového nevěřím, ale přesto jsem našla trochu útěchy v pověsti zvané "Duhový most", krásné a dojemné povídání o setkání se svými
drahými pejsky po smrti". A chci doufat, byť, však víte.... (Znáte "Duhový most?")'

Vlasto, co.rine, obě vás chápu a cením si vašich povah, myslím, že jsme si podobné.
Taky dodnes zapalujeme při výročích svíčky, pořád si o nich povídáme, jsou stále jakoby s námi. Dali nám tolik lásky!
Ten příběh, co. rine, to je zvláštní. My jsme každou poslední návštěvu veteriny proživali taky tak, zdály se nám divné některé věci, neumím to přesně říct. Ale možná je to tím, že to tak moc bolelo a byli jsme proto citlivější něž jindy.
Mně je někdy trapně před lidmi, že mám v sobě tolik citu, ale když o tom přemýšlím, tak jsem vlastně ráda.
Někdo necítí nikdy nic - a tak bych žít nechtěla.'

Čeká na to.Buď je ještě v pomocný,nebo panáček ,kterej potřebuje nabacat,aby se uspokojil,proto sem leze. :) nechte ho být. Hýčkejte si ty svoje pejsánky,mají krátký život.Nenechte je trpět a když je to nutné,je lepší vyřešit konec urychleně-nekoukat na to, že já s ním chci být,ale na to,aby netrpěl.Kdysi na veterině,pomáhala jsem doktorovi,protrpěla jsem to často s majitelem.Vztahy pánů a psů,pokud se povedou,jsou krásné.Musela jsem v zimě nechat utratit milovaného nádherného psa-doktor mi dal volbu-nechat dožít,dokud to nějak půjde,nebo hned.Zvolila jsem hned-a docela vděčně se na mne podíval a řekl:Dobře jste rozhodla a ušetřila mu hodně bolesti(pes měl melanom na játrech).Bohužel s každým odchozím přibývá závaží na mé duši,přestože vím,že se u mne mají krásně.Zajímavé je,že když jsem přijížděla z veteriny po utracení tohoto psa,večer,při odbočení na silnici domů zhasla pouliční světla,jela jsem tmou cestou ,kterou měl tak rád a kudy často chodil,a všem psům jsem pak zapálila na okně svíčku,a jeho jediná nedohořela.Bylo to,jako když se loučí,smutné.Ahoj,a mějte se pěkně.'

Když už ty své ubohosti chceš psát, nauč se nejdřív gramatiku, "psi" se v l.pádě (jestli ale vůbec víš, co je to "pád") píšou s měkkým "i". Měl by sis dodělat devítiletku!'

psy jsou dobrý, tak možná na pekáči, jinak jsou to blbá zvířata!'

Adino, jistě je na světě kromě mne mnoho a mnoho lidí, kteří Vás (i mne) chápou, jen o nich nevíme, nemáme je bohužel nablízku. Ani já ne, jen proto navštěvuji stránky týkající se tohoto smutného tématu, a díky takovým lidem jako jste Vy cítím sounáležitost. Vím, že nejsem sama s hlubokým cítěním k pejskům a nesmírného žalu nad jejich odchodem. Nejsem žádná bláznivá babka, jsem poměrně slušně vzdělaná, mám rodinu i přátele a známé,dobrou práci, poznala jsem kus světa, přečetla tisíce knih,mám pěkný starý dům v přírodě atd. To vše píšu jen proto, abyste věděla, že nejsem žádná "trhlá" ženská, která se sebetrýzní ztrátou psa. Moc zdravím držte se!Vlasta. '

Vlasto, díky za tvou reakci, já stejně nikdy nezapomenu, pro mě byl tento pes bytost, která mi dala tolik lásky, že od člověka bych těžko mohla dostat víc.
Tak moc mě milovala jen moje babička.
A jsem ráda, že existuje na světě aspoň jedna osoba, která to chápe.'

Adino, to co si myslí lidé, to už mne dávno netrápí, netrapte se tím, za co Vás lidi mohou odsoudit či nikoli. To je jedna z věcí, které jsem se oprostila.Ať si myslí, co chtějí,já si řeknu v klidu své, o lásce
ke psu, která není pomíjivá, jako láska mezi lidmi. Jste jistě úžasný člověk. Zůstaňte svá.'

Říká se, že první pes je první pes, ostatní milujeme, ale stále se vrací nejsilnější vzpomínka na toho prvního.Nemohu posoudit, jen to slýchám, já měla jen toho jednoho a
slzy mi neoschly ani po 600 dnech, jen kvůli ostatním si brečívám nejčastěji uvnitř.A to, že můj pes byl to nejkrásnější, co mne v životě potkalo a to nejbolestnější, co přišlo s jeho odchodem, se nestydím přiznat sama sobě ani jiným.'

na pekáči viď Adino babino
štěk,štěk štěkaná
hihihi'

na pekáči viď Adino babino
štěk,štěk štěkaná
hihihi'

Jo, cítím to hodně podobně, jen nedokážu nevzpomínat a často mi tečou slzy. Mám prostě psy ráda, jen se děsím toho, aby jednou náš pes neztratil nás.
A ten náš první pes, to byl prostě zázrak. To se už nikdy nebude opakovat.
Rádi jsme měli ale všechny.'

a budou karbanátky :-)))
...prčaaaáááá'

a budou karbanátky :-)))
...prčaaaáááá'

Ahoj,protože už nejsem zrovna mladice,a psi mě provází celý život,pár už mi jich taky odešlo.Ten konec je fakt moc těžký a hroutím se,a musím se opít ,ač jsem jinak abstinent.Pokud mají problém,který by jim způsobil utrpení,ukončím to rychle a nedopřeji jim zlé stavy po operacích.Pak se seberu a dovedu jiné zvíře a během krátké chvíle zjistím,že dobře zastane místo toho předchozího-způsoby,chytrostí,přívětivostí-byť je přivedeno z úplně jiných podmínek a je třeba starší.Na své psy se snažím vzpomínat co nejmíň,protože je vždy,i po letech,trpce obrečím.Tak se dívám radši dopředu.'