Reklama

Vzpomínky na totáč :-))

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

To psal snad soudruh...Ten můj komentář, anebo sáhodlouhý příspěvek od . ?

marcela 55 (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Jasně. Kdybys to totiž...To psal snad soudruh Grebeníček.

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

PrazdrojJasně. Kdybys to totiž měla ze solidního zdroje, napíšeš to.
Kdyby tvůj výplod viděl nějaký nevymletý ekonom, řekl by na to jediné, že to je hrst blábolu nějakého vymletého komunisty.

. (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Prazdroj

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Takže jak to ve skutečnosti...Zdroj?

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

V Holandsku, když žádáš...A ta mateřská za totáče, ta taky byla, co? Říkala mi jedna stará paní, že sice mámy mohly zůstat s prckem doma, ale gratis! Nevím, co na tom je pravdy, ale je to strašné.

. (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Takže jak to ve skutečnosti bylo. Faktem je, že při nástupu „totáče“ mělo Československo souhrnný majetek ve výši odpovídající asi 400 mld. Kč. Samozřejmě bez hodnoty pozemků, kulturního a historického dědictví (památek i jejich mobiliáře) a armádní výzbroje. Do konce roku 1989 tento majetek čili národní jmění vzrostl na zhruba 3 biliony Kč, tedy více než 7,5 krát (z toho v České republice 5,8 x, a na Slovensku 11,4 x), a to při pětinásobném zvýšení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva. K tomu by bylo třeba ještě připočítat dalších asi za 200 mld. moderní armádní výzbroje (měli jsme třeba více než 400 bojových letadel). To vše je počítáno ve srovnatelných cenách (r. 1989) a po odpočtu opotřebení výrobních fondů. Tedy tyto hodnoty vyjadřují skutečný fyzický růst a stav celkového národního majetku. Reálně existující a využívané stavby, budovy, stroje a zařízení, žádné fiktivní burzovní bubliny. Z toho na veřejnoprávní (státní a komunální) vlastnictví v r. 1947 připadalo zhruba 55 až 58 %, v r. 1989 pak zhruba 65 až 70 %. Zbytek byl družstevním a hlavně osobním majetkem (většinou šlo o soukromé obytné domy).

Toto národní jmění bylo stoprocentně v domácím vlastnictví, takže celý jeho růst byl pořízen výhradně a beze zbytku z výsledků vnitřní práce občanů. Pokud zahraniční vlastníci v těch dobách uplatnili pod záštitou svých států nároky za poválečné znárodnění jejich majetků, všechny tyto požadavky byly mezitím na základě mezistátních smluv plně vypořádány (včetně Německa, Rakouska i USA).

V té souvislosti je nutno odmítnout několik zcela zásadních běžně tradovaných „nepravd“, zejména, že komunisté

- tento majetek získali hlavně znárodněním. Ve skutečnosti toto proběhlo převážně v předchozím demokratickém období let 1945 až 1947. Po únoru 1948 proběhlo jen dodatečné znárodnění většinou zastaralých a často dokonce předlužených krcálků drobných podnikatelů a řemeslníků v obchodě, stavebnictví a službách (podobný majetek zemědělců přešel postupně do Jednotných zemědělských družstev a byl přeměněn na jejich osobní podíly), přičemž celková hodnota takto „ukradeného majetku“ nepřesáhla určitě 24 až 25 mld. Kčs, resp. jen o něco víc než šest a půl procenta tehdejšího souhrnného národního jmění;

- zanechali za sebou dluhy. Koncem roku 1989 však nejenže neexistoval žádný veřejnoprávní dliuh, ale naopak polistopadový režim převzal finanční aktiva ve výši asi 85 mld. Kč. K tomu navíc asi 107 tun měnového zlata. Pokud šlo o tzv. hrubý zahraniční dluh, ten nepřesáhl výši 500 US dolarů na obyvatele, přičemž ale i tak byla celková devizová pozice státu aktivní asi 23 mld. Kč;

- zanechali znehodnocené podnikové úvěry. Bylo to ale právě naopak, protože koncem r. 1989 čs. ekonomika měla jen asi za 700 mil. Kčs úvěrů nesplácených ve lhůtě (tj. dubiozních, dnes by se řeklo „klasifikovaných“ úvěrů), což reprezentovalo jen asi 0,13 % z jejich celkového objemu. To bylo více než zanedbatelné. Neexistovala žádné mezipodniková zadluženost (nedodržení termínů splatnosti vzájemných pohledávek); .

- podniky údajně nefungovaly a nebyly efektivní.. V naprostém rozporu s tímto tvrzením je ale fakt, že čs. národní hospodářství v r. 1989 vykázalo asi 150 mld. Kč zisku, čili nevídanou rentabilitu v průměrné výši 9,6 % (v ČR 10,7 %, v SR 7,1 %) z hodnoty základního kapitálu. V rámci toho banky a pojišťovny dosáhly 24,3 mld. Kčs zisku. Bez těchto dlouhodobých výnosů by samozřejmě nebyl uváděný vzrůst hodnoty národního majetku vůbec možný.

Z toho plyne, že tak zatracované a odmítané společenské (státní a komunální) vlastnictví produkčního majetku a centrální plánování přes všechny svoje chyby a nesmysly bylo v bývalém Československu ekonomicky vysoce úspěšné. Zejména pokud jeho výsledky porovnáme s výsledky obdivovaného kapitalismu restaurovaného v České republice po roce 1989. Předem nutno podotknout, že současná statistika je na srovnatelné údaje velice chudá a daleko nespolehlivější než její někdejší „komunistická“ data. (poslední údaje ČSÚ jsou k dispozici za r. 2006, tedy za 17 let vlády kapitalismu), zejména pokud jde o fakta týkající se majetků. Proto se tu nelze bohužel obejít ani bez odborných odhadů. V prvé řadě to platí už pro přepočet výchozích hodnot (r. 1989) na současné ceny, které vzhledem k výrazné inflaci v průběhu těchto let se do konce r. 2006 zvýšily nejméně na pětinásobek. Každý si může konečně sám zhruba spočítat, jak se v tomto období zvýšily ceny bytů, domů, dálnic apodobně, které tvoří základ ocenění hodnoty národního majetku.

Navíc už lze srovnávat pouze vývoj v České republice. Na ni v r. 1989 připadalo z čs. národního jmění asi 2,1 bilion Kč, tedy v dnešních cenách nejméně okolo 10,5 bil. Kč (přepočteno 5 x). Skutečný čistý věcně zhruba srovnatelný majetek tzv. domácích rezidentů koncem r. 2006 dosáhl výše 13,1 bil. Kč (po odpočtu jeho zadlužení) a byl podle toho vyšší asi o 1/4. Za 17 let kapitalistického hospodaření je takový přírůstek ve srovnání s „totáčem“ rozhodně velice malý až nepodstatný, pohybující se dokonce v rámci možné statistické chyby. Hlavně však vůbec nevypovídá o skutečném stavu domácího národního majetku, protože k rezidentům už dávno patří mnoho v ČR „usedlých“ či zaregistrovaných cizích firem a cizinců. Lze tedy vlastně říci jen to, že jde o výši majetků na území České republiky. Z dostupných údajů však nelze zjistit, jaký podíl z tohoto majetku majetku nyní připadá na domácí občany a instituce. Protože ale v české ekonomice a o ní rozhodují dnes zcela převážně zahraniční vlastníci (viz dále) odůvodněně předpokládám, že jeho nynější výše je mnohem mnohem nižší, než byla jeho původní výše zmíněná „komunistická“ hodnota.

Lze jen usuzovat, že dnes by bylo nutno odečíst při nejmenším výši zahraničních přímých a portfoliových investic ve výši 2,4 bil. Kč, což už by uváděnou současnou hodnotu domácího majetku snížilo na reálnějších 10,7 bil. Kč. Ani to však zdaleka neodpovídá skutečnosti. Spolehlivější by snad bylo odečíst poctivě propočtenou hodnotu mezitím privatizovaného společenského majetku zahraničním majitelům, takový údaj však není dostupný. V každém případě ale je nesporné, že skutečně národní jmění ČR se za tuto dobu zřejmě nejen nezvýšilo, ale dokonce s velkou pravděpodobností významně pokleslo; že bylo mezitím ve významné míře prohospodařeno.

A už zcela propadlo hospodaření veřejnoprávní - státu a komunálních orgánů (krajů, obcí), neboli podle dnešní terminologie vládních institucí. Tehdejší výše takového majetku reprezentovala v ČR nejméně 1,4 bil. Kč (65 %) z celku, což by dnes odpovídalo zhruba 7 bil. Kč. Místo toho mají údajně celkový majetek (po odpočtu dluhů) jen ve výši 4,8 bil. Kč. A to už zahrnuje i dříve neevidované a nezapočtené hodnoty části pozemků, cenností, nehmotných aktiv a podobně. Z toho plyne, že už do konce roku 2006 stát a jeho orgány nejméně za 2,2 bil. Kč původního společenského majetku prošustrovaly. Nehledě k dalším škodám vzniklých ze ztrát značné části mobiliáře a pokračujícího znehodnocení našich památek, prodejů nebo předání části státních a komunálních pozemků a likvidace mohutné armádní výbroje. Protože od té doby zahraniční i domácí dluhy „vládních institucí“ dále a pořád rychleji rostou, situace se mezitím nesporně dále zhoršila a tyto ztráty se do dneška ještě dál výrazně zvýšily.

Odedávna platila klasická zásada, že dobrým hospodářem je ten, kdo nastupujícím generacím předával víc, než sám na začátku získal. Je zřejmé, že za období rovnající se už skoro polovině doby „totáče“ nový kapitalistický režim, opírající se o soukromé vlastnictví a volnou ruku trhu, prohospodařil, co mohl. Soukromí vlastníci i zahraniční kapitalisté tedy ekonomicky ve srovnání s předchozím režimem ke všeobecnému překvapení zcela zklamali.. Nejen, že převzatý národní majetek byl převážně v procesu restitucí a hlavně privatizací prošustrován a rozkraden, ale po převratu prodělala a prodělává česká ekonomika soustavný rozvrat. Zejména to prokazuje fakt, že

- národní hospodářství už dávno převážně ovládají zahraniční vlastníci. Mají v rukou skoro celý bankovní a pojišťovací sektor, zhruba 2/3 obchodních činností a nejméně ze 45 až 60 % i celý výrobní sektor. Rozhodují nejméně o polovině zaměstnanců, 75 % vývozů a až 90 % dovozů, jakož i o našich vlastních úsporách. V r. 2007 bylo do ciziny odvedeno na ziscích, dividendách a za práci nerezidentů přes 360 mld. Kč (pravda, část z toho byla zpětně v ČR reinvestována, aby jim přinesla ještě další výnosy);

- došlo k mimořádnému nárůstu zahraničních dluhů.. Jen do konce r. 2007 vzrostly na 1,3 bil. Kč, tedy asi na 6.600 US dolarů na obyvatele (proti r. 1989 více než 13 x). K tomu je ale třeba navíc připočítat i výši přímých i portfoliových zahraničních investic, které nejsou ničím jiným než specifickým vnějším dluhem krytým věcným majetkem (podniků, bank) patřícím na našem území cizím vlastníkům. Tato specifická zadluženost v tomtéž období a to z ničeho vyrostla na skoro 2,4 bil. Kč. Dohromady jde tedy o celkový dluh ve výši 3,7 bil. Kč, tedy 18.200 USD na obyvatele. Oproti období konce „komunistického marasmu“ to reprezentuje zvýšení v USD zhruba na 35 ti násobek (v korunách dokonce na 47 násobek) a zakládá nám na pěkný ekonomický průšvih, možná už v blízké budoucnosti. Na jednoho obyvatele včetně kojenců tak připadá budoucí závazek vůči cizině odpovídající nejméně 350 tis. Kč (čtyřčlenná rodina tedy podle toho dluží "venku" 1,4 mil. Kč);

- stát a lokální orgány (kraje, okresy, obce) nyní místo převzatých finančních rezerv, které by měly dnes hodnotu asi 425 mld. Kč, resp. pokud jde o podíl připadající na ČR okolo 280 mld. Kč, jsou dnes vysoce a asi už i neúnosně zadluženy a růst těchto dluhů se také ještě pořád zrychluje. Je reálné očekávat, že do konce r. 2009 se zvýší dluh státu

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

V Holandsku, když žádáš...Vidíš, Holandsko je na tom rozhodně lépe než my, a paradoxně u nás při výpočtu sociálních dávek jsou posuzovány pouze příjmy,nikoli osobní vlastnictví. A že by se sociální dávky musely vracet v případě, že se již člověku daří lépe, o tom nemůže být ani řeč. A lidi skuhrají a budou skuhrat i nadále...

marcela 55 (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

V Holandsku, když žádáš o jakýkoli příspěvek, či podporu, si zjistí, jaký máš majetek, (autu, dům, chata, hausbót,bla,bla). Máš -li, poradí, ať prodáš a z toho žiješ. Nemáš - li nic, dostaneš finanční výpomoc, ale až se ti začne lépe dařit, musíš ji státu splatit.Uf!
Já mám zkušenost, že spousta skuhrajících má chatičku, autíčko, mobilek, hodně prokouří, alkáček si neodepřou, dovolenou si neodpustí. Nezpochybňuji, že opravdu chudí lidé jsou také. Ti byli i dříve. Za totáče měli důchodci i 190,- Kč. Na všechno!

taky 55 (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Abych se vyjadřovala...Tak tedy jiná pohádka-stačí se mrknout na některý z projevů z prvních pár let.Pak už mě srovnávání přestalo bavit.
A pozor-nejsem a nikdy jsem nebyla komunistka,nebyla jsem dokonce ani člen ROH,což nemůže říct každý.Ale to že mě znechucovaly lži za totáče neznamená,že nebudu vnímat ty současné.Totéž platí i naopak,líbí se mi dnes spousta věcí,ale nebudu kvůli tomu zatracovat ty hezké dřív.

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Tady jsou informace ohledně studenta Šmída (vida, vrátná na kolejích...):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_%C5%A0m%C3%ADd

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Hrůza. 50.roky naštěstí...Ne Zdeněk, Mllan, sorry.

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Milý Paulusi, dnes jste...Hrůza. 50.roky naštěstí nepamatuji...

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Zdeněk Šmíd byla fáma...Abych se vyjadřovala přesně, tak od budoucích komunistů, od pár podlých členů SSM. Stačí?

marcela 55 (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Bylo v pořádku, že to, co...Milý Paulusi, dnes jste dejme tomu v bydlení omezen finančně. Za komančů jsme neustále žili ve strachu, koho nám do bytu nastěhují. Limit byl 12m2 na osobu a 8m2 na rodinu. Byl- li byt větší, hrozilo jeho administrativní rozdělení. Také jsme měli v bytě cizí rodinku. A babička v rodinném domku "soudruhy z cukrovaru" za 25,-Kčs měsíčně!!! To se psal rok cca 1957.

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Ano,je to tak.Tomu studentovi...Zdeněk Šmíd byla fáma víš od koho? Od již v té době převlečených bolševiků.

Paulus (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Ano,je to tak.Tomu studentovi...Výstižně napsáno! Blahopřeji, super!

Taková jedna (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Jaký dluh? Žádný dluh...Další komunistický výmysl: V r.1989 jsme byli bez dluhů a vystačili jsme si ekonomicky sami." No comment.
A nebo jo - dluhy jsme samozřejmě měli, a to takové, že vzhledem k výši hrubého národního produktu, hospodářského obratu, inflace a dalších faktorů tenkrát v porovnání s jejich výši dnešní jsou dluhy, které vznikly po revoluci, oproti těm, které nadělal socialistický režim, zanedbatelné. A s řečmi, že za totality nebyla žádná inflace, ani raději nezačínej, nebo bych tě musela virtuálně nakopat víš kam.

taky 55 (Pá, 25. 2. 2011 - 17:02)

Však ten "lidumil"...Ano,je to tak.Tomu studentovi zabitému během sametové revoluce jsme taky všichni věřili,tak pro nevěřit i jiným věcem?

Paulus (Pá, 25. 2. 2011 - 16:02)

Však ten "lidumil"...Jaký dluh? Žádný dluh nebyl, dluhy nadělaly teprve vlády po tzv. listopadu!!! Odkud jsi spadla? To ti nakukal kdo? Že by na stranickém školení ODS takto vymývali mozky?

Reklama

Přidat komentář