PEKARNA U ZLATE MAMY

však já tím nechci nikoho...Prostě tam jdi a řekni mu...nedokážu se z ničeho radovat, svět mi připadá krutý, vše vidím černě, trpím úzkostí, mám ze všeho strach, jsem bez energie...on už bude vědět, co s tebou, protože takových mu tam chodí nejvíc...

kopí kopí...když to říkáš ty ,ztak to blbý není ...

však já tím nechci nikoho urazit, jen to jen to tak.to se omlouvám jestli to tak vyznělo....jen prostě, nějak si nechci připustit že bych ho potřebovala....
v tomhle mě nikdo nepřemluví, já na to nemám tam jít...jen tak....

já vím že by bylo rozumné...Myslím, že tímto vžitým zastaralým názorem by si mnoho lidí urazila. Nejvyšší čas tento předsudek změnit. Dřív měli lidi vžitý, že epilepsie je posedlost ďáblem. Dnes si plno lidí myslí, že dyslexie znamená hloupost. Sama víš, jak jsou předsudky, hloupé a dokáží ubližovat. Tak nebuď sama plná předsudků.

já vím že by bylo rozumné pokecat si stím u doktora odborníka psichologa, když já mám strach a nejen strach já mám  vžitý že tam chodí jen cvoci..tzv.

ále nebudem se bavit furt o mě co....musím vá lízt na nervy....
tak co....kdo ví jak je na floridě....není období tornád? nebo to je v listipadu?

já nevím.....jo on je charakter, je hodnej to jodá se sním kecat o všem.... jo třikrát se udělal ale dvakrát s toho přes kalhoty když se mě jen dotknul a líbali sme se.......
...ale k tomu ,dás e říct tomu málu ...němělo dojít já nevím já takhkle sem to nechtěla a nepředstavovala si to tak a chtěla sem to z velké lásky a né .............byla to blbost a já sem blbá,ikdyž k ničemu vážnému v tom  nedošlo tak si příjdu jako kurva.... či i....no prostě ,já  nevím no....
 
já vím  nepřestanu se nsím bavit to rozhoddně né jen se mám strach že to bude chtít znovu......
 
 a psychiatr...mluvit s cizím člověk který si o mě bude myslet bůchví co, co choděj tam k němu lidi s horšíma věcma,nějakou zamidrákovanou nánu jako jsem já na tu není žádnej psychyatr zvědaví navíc nevím co bych mu říkala s čím tam jdu......
 

a ještě něo řeknu a je mi...Nebyla to píčovina...byla to zkušenost...a víš, že opravdu takto to nechceš...prostě tenhle ženáč není, kdo tě z osudového vyléčí...to ovšem neznamená, že by se to nemohl být někdo jiný...a i stímto ženáčem byla sranda...tak ho měj na rozptýkení a srandu...spát sním nemusíš...můžeš dělat, jen to co chceš...
a nevím, proč by si nemohla zajít k psychiatrovi, když chodíš na gyndu, k neurologovi, na kožní,k zubaři...doktor jako doktor...spíš záleží na konkrétní osobě než na specializaci..u psychiatra ti alespoň nehrozí žádná bolestivá vyšetření ani zákroky...

vinaří to asi máš pravdu ale já nemám odvahu jít sama ,jít vůbec k doktorj stím jak se cítím....víš..

a ještě něo řeknu a je mi jedno že si to všichni přečtou...
v pátek jak sem byla se ženáčem...pili sme kávu koukali na filmy a kecalibyla sranda, pak si dali vínko,trochu cinklí byly...furt mě přemlouval víte k čemu....pak mě líbal a furt říkal jak mě chce ,když mě líbal jen sem si tak trochu připadala jak  jako by vás někdo nutil někdo k něčemu co nechcete ikdyž tam nátlak nebyl....
kecali sme o všem celou noc mě jen přemlouval zvláštním způsobem já mu na to nikdy nikdy nic neříkala,věděla že to nechci ale myslela na to jak všechno stojí za hovno....
pak sme seděli na křesle on mě líbal a žzačal pomalu slíkat, já to strašně nechtěla ale nic sem neřekla a nic neudělala nebránila se ani nevím proč,myslela sem jen na to jak bych chtěla aby na tom místě byl osudoví,....pak mě líbal po těle otíral se omě já měla po celou dobu zavřený oči nebo se dívala jinam , on do mě nevnikl to né jen se otíral, chtělo se mi strašně brečet připadala sem si jako strašná svině jelikož sem myslela na osudovího na to že si připadám jako bych podváděla sama sebe ,jak sem chtěla patřitt a jen osudovímu a aby to bylo jen sním, pochvilce mi on řekl že mu klesl ale že se třikrát udělal, celou dobu říkal jak sem skvělá a jak ho pitahuju jak sem krásná jednou že mě miluje...atak....se mnou to nic nedělalo....jen vím že sem to neměla dělat....ikdyž nic nebylo....tak stejně miluju osudovího  a díky tomu sem si to uvědomila ještě víc....
a vím že to byla pitomost,nedokázala sem se mu podívat ani dolů nedokázala sem se ho doktnout tam dole nic nešlo to, jen sem ho držela za ruku a za hlavu měla sem takoví přiblblí  ůsměv ....a vím že to byla píčovina ...vím že proto nechci chlapa je to blbost  je to píčovina která mě nepomohla právě naopak.....
 
 

právě na tu úzkostilivost , depresi by ti v první fázi mohly pomoci léky...pak by si  i dokázala se sebou něco dělat.
není to totiž jenom o tom, že jsi nešťasná z lásky k osudovému, ale ty celý svět vidíš černě a s tím je potřeba dělat něco, co nejdřiv.

hm....to je to...jak to říct....co se týče osudovího...tak vím že nikdy nikdy v životě u něj šanci mít nebudu víš , a to si moc dobře uvědomuju....
a to že nedokážu nic dělat teda dělat nic to není přesně to co bych řekla jak to řekla, ano nemám důvod někam chodit na kursii a tak nemam na to dost sebevědomí a kuráže, nejsem na to dost vyspělá psichicky na to abych za sebe bojovala prala a komunikovala potřebuju čas, sem  prostě taková je to můj charakter a jak budu dospívat budu mít víc odvahy....ano nic to nezmění na tom že budu štastná , kl tomu musí být jiné aspekty a ,jsem neštastná a hodně...
 
já nevím co přesně a jak přesně bych to řekla, prostě jen vím že musím být ted sama nechci žádné muže ani vidět teda ...miluju osudového strašně moc a nepomůže mi to že budu hledat lepšího muže co mě mít rád bude atd. to ted vím, že není dobré...musím nechat tomu čas jestli přestanu milovat osudového a budu umět být štastná i bez  toho všeho......
mezi lidi občas samo chodím ale nic mi to nepřináší,samo že se někdy bavím a seměju se, ale málo....jsem hodně ůzkostlivá přecitlivá a nejspíš v depresi to všechno vím , dělat stím něco ale nedokážu prostě to nedokážu......
 
že mě trápí život a rodina a práce a další aspekty to ano a moc, a to mě taky dělá neštěstnou alůe ano nejvíc mě trápí osudoví,teda né on ale láska co k němu cítím a že je moc velká a stím nic neprovedu musím tomu nechat jen čas....ale vím to vím že nikdy v životě nebudu mít u něj šanci ,že třeba střídá holky , a já nevím co ,vím že to zažil každý,ale taky vím že stím nic neprovedu,je to v srdci je to tam..........
je to život  a ano trápímě někdy víc někdy mín a někdy je to na zabití ale prostě psicholog není řešení,nevím co bych mu řekla......

o to nejde......
 A o co teda jde?!

já se rozhodně nezlobím sam.....já to chápu...

o to nejde......
 

A co přesně nevíš, jak by si nám vysvětlila? Že si stále nešťastně zamilovaná do osudového?To myslím, že zde každý někdy zažil a že srdci se nedá jen tak snadno poručit, to všichni víme. Ale je dobré taky trošku zapnout hlavu a tělo a donutit se dělat i jiné věci. Sice stále budeš na něj myslet, ale třeba občas něco na chvíli tě plně pohltí a ty na chvíli zapomeneš a třeba tě něco pohltí hodně a ty zapomeš na delší dobu. Různé zážitky tě mohou změnit a pak se může i změnit tvůj vztah s osudovým. Nemůžeš chtít po světě, aby se měnil, když se nechceš měnit sama.

já prostě nevím jak bych vám to vysvětlila víš....

Omlouvat se Am nemusíš, ani skákat do stropu, že ti nespadl barák nad hlavou při zemětřesení, ale něco by si dělat měla...ne jenom se zajímat, co dělají druzí a co měli k obědu...pokud ti to nejde bez prášků či odborné pomoci, tak ji vyhledat jako tisíce jiných lidí - viz. diskuse o panické poruše, depresích, sociální fóbii apod.
Víš, když se podívám na ty tvoje fotky na lide.cz, tak vidím holku, co hází různé svůdné a koketní pózy a pak tady furt čtu jenom samé černé řeči...vůbec mi to nejde dohromady...
Každý máobčas splíny, ale snaží se s tím něco dělat. Někdy je opravdu nejlepší se zavřít doma a vybrečet se...brečet třeba i týden, ale pak vstát a zase začít něco dělat.  Pokud to ani po týdnu smutnění nejde, tak je opravdu nutná odborná pomoc, protože jde nejspíš  o nemoc, biochemickou nerovnováhu v mozku, kterou je třeba řešit.
Kdyby si se přihlásila do nějakého kurzu, tak by si poznala nové lidi, s kterýma by si mohla chodit do společnosti či jet na hory a hned by si viděla, jak je život krásný. Jde o to poprvé překonat lenost a ostych...on tě nikde nikdo neukousne. Stejně jako Sam si myslím, že třeba jóga by pro tebe mohla být velmi užitečná. Za prvé tam chodí většinou docela citlivé lidé, za druhé má plno pozitivních účinků na psychiku a zdraví a za třetí cokoliv je lepší než sedět celé roky doma. Nemůžeš vědět, když si to nikdy nezkusila, že by si u toho usnula. Máš plno předsudků, které ti v životě brání. Pokud budeš stále doma a nebudeš nic nového podnikat, nemůže se ti udělat nikdy lépe...
Kopi, zatím nějak nemohu ty fotky sprinterky  poslat. Když se na ně dívám, tak září barvami a tady je to černo bílé...nějak, nevím prostě proč, se mi zatím nechce ty fotky rozesílat...
 
 

to ste měli dobrotu
tak hezkou podívanou....

kdepak.........................................................
 
 
a copak ste měli k obědu kopí,povídej. koukat na filmy a chudák dži dži se bude učit jo, no s vilíkem v ručičkách to pude snadno...