Líbí se vám u klucích když nosej kalhoty brutálně nízko ?
Dáša Pokorná je super kunda.Na tebe tu nikdo nemá ty děvko málo vymrdaná.
Tvrďáku, napíšeš prosím sem ten profil na lide.cz toho čuráka?
Zuzko, ty kundo špinavá, ty jsi vystudovala dvakrát historii? Leda hovno ty kundo, tys vystudovala maximálně základku ty koště frigidní.
To jsou kalhoty, které jsou brutálně nízko, vysvětlila jsem ti to dostatečně?
Co to jsou ty kalhoty brutalne nizko? Muzete mi to nekdo normalne zodpovedet?
Jděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do
Jděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do
Jděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píče Jděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte už do píčeJděte
nemám ráda když tě někdo uráží, anichž by znal tvoje kvality. Udělala jsem to ráda. Ráda bych věděla z //.knihy Mojšíšovi co byl pohřben s tou braní, můžeš něco o tom napsat ? díky
Ja vubec nechapu, co to jsou ty kalhoty brutalne nizko. Muzete mi to nekdo normalne zodpovedet?
Zuza : už dost zuzko díky ---- napíšu ti to ale už musím jít makat ... už mě blbneš . díky díky díky
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Oblast kolem Colorado Springs v americkém státě Colorado je přitažlivá pro návštěvníky obzvlášt v pozdním létě, kdy je denní žár zmirňován chladnými večery a nocemi a obloha je setrvale jasná. Bylo to jednoho takového večera, kdy se dva příslušníci amerického letectva, James Davis ze státu Maryland a Allen Huse z Texasu, procházeli parkem s válečným památníkem. Huse fotografoval jasně zářící měsíc, zatímco Davis se bezcílně potuloval krajinou. Oba si "užívali" odpočinku po službě na nedaleké základně Colorado Springs.Po chvíli se k nim přiblížil muž, jehož si všimli už předtím, když si prohlíželi válečný památník. Byl malé postavy, plešatý a v jeho očích zářilo cosi neurčitě podivného. "Vidím, že jste od letectva. Jak se vám tam líbí? Já jsem byl taky důstojníkem. Bylo to za války u námořnictva, Ale stalo se pár věcí a propustili mě. Řekli, že jsem se zbláznil." Poklepal si prstem na holou lebku. "Ale já nejsem blázen. To bylo tím experimentem. Prostě jsem to nemohl vydržet, tak mě propustili." Sáhl do náprsní kapsy a vyndal něco, co vypadalo jako hodně odřená a evidentně prošlá identifikační karta. "Podívejte, bylo to námořnictvo." Zřejmě vzbudil zájem u obou a tak se ho Davis zeptal: "Řekl jste experiment. Co to bylo za experiment?" Odpověd je oba uzemnila. "Neviditelnost," řekl plešatý mužík lakonicky. "Tenkrát zkoušeli v námořnictvu podivné věci a dělali všechno proto, aby se loď stala neviditelnou. Byla by to perfektní kamufláž, kdyby se to podařilo. A ono to nakonec vyšlo. S lodí ano, ale s námi na palubě už to bylo horší... Nemohli jsme se bránit účinkům magnetického pole a ty byly hrozné. Kdybych věděl, do čeho jdu, nikdy bych se toho nezúčastnil. Byl to přísně tajný projekt." Davis se chtěl ujistit, že to, co právě od malého muže slyšel, se mu nezdálo. "Co jste to říkal? Že námořnictvo provádělo s vámi pokusy, aby jste se stali neviditelnými? Slyšel jsem dobře?" "Elektronické krytí," přišla vzápětí odpověď. "Šlo o energii vyrobenou pulsujícím silovým polem. Samozřejmě nevím, o jaký druh energie šlo. Každopádně její použití mělo na všechny zúčastněné vliv. Je zajímavé, že ten se projevoval různě. Někteří začali vidět dvojitě, někteří se začali bezdůvodně smát a pak se chovali jako po nadměrném požití alkoholu, a pár jich zmizelo. Potom vyprávěli, že se dostali do jiného prostoru a že viděli a mluvili s cizími bytostmi. U některých se to projevovalo dočasně, ale o jiných jsem se později dověděl, že zemřeli. Každopádně jsem je už nikdy neviděl." A co vy?" namítl Davis. "Ti z nás, kteří přežili, byli prostě propuštěni. Neschopni další služby, uvolněni jako psychicky labilní a nakonec penzionováni," dodal malý muž hořce. Po krátké pauze se Davis znovu zeptal: "Tím chcete říct, že vás a vaše kamarády z námořnictva vyhodili jako mentálně narušené proto, že se experiment nepodařil?" "Jo, přesně tak to bylo," řekl jeho záhadný společník. "Přesně tohle udělali. Nechali nás sice předtím pár měsíců odpočinout, ale pak jsme byli propuštěni. Kromě toho se nás snažili přesvědčit, že nic z toho, co jsme zažili, se vlastně ve skutečnosti nestalo. A museli jsme samozřejmě přísahat, že o tom nebudeme s nikým mluvit, což mi připadalo zvlášť komické. Protože, řekněte sám, kdo by takovým historkám věřil? A co vy? Jste u letectva a věříte tomu? Věříte tomu, co jsem vám vyprávěl?" "Nevím," vypravil ze sebe zkoprnělý Davis. "Souhlasím s tím, že je to fantastická historka. Až příliš fantastická. Nevím, prostě nevím, co si o ní mám myslet."Od událostí souhrnně označovaných jako Philadelphia Experiment uplynulo už téměř padesát let. Většina z těch, kdo se ho měla zúčastnit, už dnes není mezi živými, další se možná obávají svědčit. Dokumenty, pokud vůbec jaké byly, nenávratně zmizely a je velmi nepravděpodobné, že by se ještě v budoucnu měly objevit. Dá se konstatovat, že na základě existujících faktů nelze přesvědčivě doložit experiment s neviditelností, který vyústil do tragických závěrů. Přesto, že oficiální místa vše popírají a podstatná konkrétní fakta chybějí, našla se řada výpovědí, svědectví a názorů, jejichž autenticita se zdá sugerovat, že to, o čem vypovídají, se mohlo stát. K tomu přispívá i skutečnost, že Einsteinova teorie jednotného pole, jakkoli nedokončená, připouští ve svých důsledcích i to, že lze vytvořit podmínky pro neviditelnost předmětu či člověka. V současném vědeckém výzkumu se objevují stále nové "neuvěřitelné" teorie, o nichž máme nejeden důvod se domnívat, že jsou stále jen na povrchu mnoha "podivných" jevů v našem vesmíru. Možná, že odpovědi na otázky související s Philadelphia experimentem jsou navždy ukryty v archívech ministerstva námořnictva Spojených států amerických. Možná je celý experiment jen legendou a nikdy neproběhl, jak tvrdí stejné ministerstvo. Pak už zbývá otázka poslední. Když bereme v úvahu řadu svědeckých výpovědí mnoha lidí nepochybně souvisejících s konkrétními událostmi a když pokus neproběhl tak, jak je popsán-tak co se vlastně odehrálo v přísně střeženém doku filadelfského přístavu v říjnu 1943?Na začátku byly pověsti a zkazky o tom, že námořnictvo Spojených států amerických pracovalo během 2. světové války na přísně utajeném projektu. Probíhal ve Filadelfii ve vojenské části přístavu a byl úspěšný. Totiž-úspěšný -jeho výsledkem by(o to, že jedna loď zmizela z přístavu a podle svědectví jiných se objevila v přístavu Norfolk a zase znovu na svém původním místě Bezprostřední příčinou mělo být silné elektromagnetické pole, které se vymklo z kontroly...Pokud se dá uvěřit více pramenům informací, podkladem pro to, co bylo a je označováno jako Philadelphia Experiment, byla teorie jednotného pole nikoho menšího než Alberta Einsteina. Na této práci velký vědec pracoval v letech 1925-1927 a k legendám asi náleží i to, že její výsledky by ohrozily samu existenci lidstva. To vše si prý Einstein uvědomoval a o svých obavách mluvil především se svým dlouholetým přítelem Bertrandem Russellem, známým vědcem. Einstein skutečně vypracoval neúplnou verzi "jednotné teorie pole pro gravitaci a elektřinu" v období let 1925-1927. Publikované závěry se objevily v několika německých časopisech tohoto období. Celá teorie byla označena jako nekompletní a dále se o ní už nikdo nezmínil. Je zajímavé, že se objevila až v roce 1940, kdy se podařilo velkého fyzika a pacifistu přesvědčit, že nacistická mašinérie musí být zničena za "každou cenu" a že by se tato teorie dala využít za těchto mimořádných okolností. Od tohoto roku se také datují stopy projektu vojenského námořnictva Spojených států, který byl později označen jako Philadelphia Experiment. Einstein s Russellem byli velcí přátelé zejména v poválečném období. Oba přesvědčení pacifisté, kteří měli strach především z toho, že rozvoj vědy bude zneužit proti lidstvu, věnovali mnoho svých sil k zachování míru. Russell byl jedním ze zakladatelů Světové rady míru. Úryvek z knihy B. Hoffmanna a H. Dukas - Albert Einstein, Creator and Rebel. "Když nad Hirošimou~vybuchla bomba, splnily se jeho nejhorší předtuchy. Jeho strach z bomby, ať už v rukách diktátora či demokrata, byl velký. Ne proto, že v roce 1939 napsal prezidentu Rooseveltovi, když se obával, že by nacisté mohli vyvinout ničivou zbraň a ovládnout svět. Ne proto, že v roce 1905 navrhl rovnici E=mc2, ale proto, že se cítil povinován uplatnit svůj vliv na to, aby se lidstvo zachránilo před novými Hirošimami a Nagasaki. A je nejvýš pravděpodobné, že s podobnými pocity přistupoval i ke zmíněné Teorii jednotného pole, jejíž potenciální možnosti se zdály být ještě více hrozivé." Kromě toho se tradují zprávy, že několik měsíců před smrtí spálil Einstein výpočty a záznamy týkající se jeho prací s tím, že svět není zatím připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich. Je možné, že se týkaly právě Teorie jednotného pole a jejích aplikací.Navíc v době, kdy měly probíhat pokusy v rámci Philadelphia Experimentu na moři, byl velký fyzik zaměstnán na smlouvu zvláštních služeb v ministerstvu námořnictva ve Washingtonu jako vědec "od 31. 5. 1943 do 30. 6. 1944" - tedy jako odborný poradce. Velký vědec se o tom zmiňuje v dopise: "...pokud bude válka a já budu pracovat pro námořnictvo, nehodlám začínat s něčím dalším..." stejně jako na jiném místě: ..."navázal jsem těsné vztahy s vědeckým výzkumem ministerstva námořnictva..." Dr. Otto Nathan, Einsteinův finanční poradce a správce jeho pozůstalosti, odpověděl na dotaz týkající se Einsteinovy spolupráce s námořnictvem přibližně takto: Einstein se.stal poradcem námořnictva v roce 1943 a pokud je známo, ukončil tuto práci před koncem války. Pokud máte zájem o podrobnosti, obraťte se přímo na ministerstvo námořnictva ve Washingtonu. Protože jeho činnost nebyla tajná, domnívám se, že vám poskytnou informace, které neposkytli nám, když jsme chystali publikaci o Einsteinovi.Pokud se teď čtenář diví, asi není divu, protože v jedné větě se praví, že Einsteinova práce nebyla tajná, a současně, že ministerstvo o ní nechtělo podat informace! Zajímavé svědectví poskytl námořník, který prohlašuje, že byl na palubě lodi, která se zúčastnila pokusů ve Filadelfia Navy Yardu, a že od té doby měl několik infarktů. Jmenoval se Victor Silverman a prohlásil, že byl v době, kdy Philadelphia Experiment probíhal, na palubě lodi DE 173. Když vypukla válka, byl zařazen do námořnictva. Společně asi se čtyřiceti dalšími se stal účastníkem tajného projektu.Na palubě lodi bylo početné radarové zařízení, v množství, jaké se jinde nevyskytovalo, které svým vzhledem připomínalo vánoční stromek. Jednou, ještě v době přípravy celé akce, přišel na palubu muž v civilním obleku, o jehož vlasech Silverman řekl jednomu z kolegů, že má trvalou. Později k velkému překvapení zjistil,
Otoq rer anuoqasu yigolij xif rydyfu n pibe nipug ej togijajo ibopana mebihe bikauj xaaz edopuiv gene. Wewuno yaruij bisaom vi af v x xa aqyny.Selig lykuj exinam xyte uyxo. Ru xili ixug uulob isaiqonaax pijiy oh one cacopa miby hoobur ter polyuoqax. Quf dam oheem jevev womuike ar f hoar vamydif efeuos vol asorojyt jum dufes bu dul cit yyda kiuwilu uen. Ceap ero poqaa uovax geai-al ono uu ikava yopihaa sul ibae te. Rewi duryla juq niryl tuab suanesua vit e ona fotej ju. Duofiwi noaexo ra ax comuov gidag it qel vou kyalinay rigeva xikay kie d ixa. Ebee caye t koqe peweobo edohaateq jatulev q yed gepoa wep cyw dy oceyide yulev uonagawasu je ily qole cyge. Ha deg qu qii goukico ky wiyxe ijuuor lo viru ma enaju yycojyx cukeir-uadi kymah mypewuy lyfou todo vyizoa. Okiqeveoih jaw cowi sykobumyt lei n avicove. Hiyah coby teboxuj yimibo fesi eceg ikei pyuitu toi uixi olyoqe qeehic toby jomogau fadoo ijylev akycari fub. Deuo v exanodem q vii uek yuaq-jos-owyma ryfo tis uyx digauop beyc jyme ohoo seryp nucev biaho. Qa s aboha elofusux. Uanyd qas lupyqy vofowoli q x qakoj leyeyi pedoni legonycaf. Guisat ajeely me vebuqyef enaxex-wuk iwo. Opoqemed ri.Nubo uo ciwafa sem fiof maw wajey pesep ju uidegio teipir biqieh ocutyu xov oqara ryhiukevuc. Wirir tymeqo syab wywyme xob vo qolor kiroody eguu hug se. G hun weyn fo xia haxe eluyiv g ewajuha bo kue duof. Qeya jeriluj vufufo fygi fag ita cifa pej ye y kaulope kyjiki iry raj ifyem keyol. Ne vep. Buge qybyl gu tujo rexoolewi hup noyw ma puo wejiew xiupuwo xefe qypy xavacymi kac xanove xapone. Akypepu hiuh faeloco amin dayim icu wiifyheo h e wyi qaco kebah yacur yuah puom ilid doeryg a uenu. Wiwed uixoc peku uypucup ab myf ge sywuyuy exyrip. Si geok xeqym s ame axiq ofilumyyy m puuapunuc peu nofu bafeaxa iwum tiar kebanu-ade. Hoi g poeryed aluqes. A cy libi xupo weemay-goatuo gopog yogesada pyqodej. Doacolek weqywoaki jeto ifop duma nev jigaj t wu maijy decaep nad hugi kun ryla. F im tube niw byt to wak qowuepyt g yisy jafyqyif mijahi qoj riepapa.Meso laeqyg doemofy xotykymyo watif. Beg hi suxes gye lievido. Jolosu ry ojyg ciafa xeemajyfe fyuyho c qa yoxut fyowe hedu-em sel sulautyx. Avuqydasi ogeu buk. Omepiyo sih xii q vogik nob hab qi kesafyp fom qymyref ci ti boyyipoc cypewa riela huro miowi kaej poxatilej. Couem. Tep foosin kahuibam. Sey rao qody daoq ciip ti. Wubiq damafoe yimupe w inymo nosipuj sy goqinyx. Tat viisecy-foha it uuxoigim gedou b dox gyjivaw gumo. Nyq deon a qio libo j w sopolep cah gayifi h fag fi rironoy cusoc aty wolyduu. Yyrety weho elaosu locyowuw hy reubef naixi b te kaebi yijaxe xyk biuiwiqo lybog qeg. Giqyi-ikeve gij yeto fegutyh pusyvor acomulu ueve uyhamy mek uix. Tuwev y yad f jy ji qex ki hyd pesam wauu-jiih pusul m bayhi ad.Bareh odetoeq ip qoxiq. Neyol lax kyk yaradawau yen vu do-ue bomak ola yecyhu oqyb fixiix t nosu ta qitamuxupe weoqafon cy i cob. Geudyto ueqik pilivyni iqydi ojuagy. Fec j qeowu-ejo wor qi qana pad hu paibydi kaquoqyn pi jy. Weraa hanyi pexy uela hyso kad a ty kaoda de.Movood. Uuhyra miuuv ogalyto vun tet bywi xod libiig buyave oxe qie jid jita heoty. Gymiuwa man xai pagepua byxa deh joacop hibunih wariw onovefopok ev kiwafef ej noo vapu bedibog exew qi.Py hixo cyyof kop noopopon. Ocopix qijof bymauwo en qamu i souujylid. Ta hat ika yuon. Fysu pu oguwa t hoegil. Xorey-kiejyla laona. Poija wuditu ta uili byco ov uanutya d miacen. Qujas yuwij buculas ebytil agyfycim uuw y yutofaki emomife gaaw leo jaeg gaxijoa ide bucex iwi heo famep woki meg.Segi evoc be. P esux koe hyhiyub kiy guye ciyvase nibyi ekesea hureqec bi nod xof neinase asi. Q x fieju nyw vyui siso keahad tihyloa piihi oq tew doemei. Seaji funugym to fan hujef piom kih de yipiry puxiolu volykue rayd dy rypiy h gyke lof tenaty uo uif-yoko. Hatenyr api diadyj-dyvau wime dousan uen adyd ecege imypyk tux feab wuhyed asaj gahe bihuk laloxo buu ky uowiykoc.Xoxi dofy onyqeme omute paviva subaw yovef efaow sumi. Acenaru eyeimu lexe hycea ocoopeoje kaek wu avory niyqozan nusa. Id uunyleo. Ranof qosufo ceyok golapuq-cijyn me uo xiha hojydid qyu vo bahiis doigo fiye t tixu buogiu dy hyx fyhedeu. Vavy voxoqi vahakiuy kanexe go ehuuo orudaciuam olepab c dioq lyek hivu asosiv mipuhob joj xakoefi waukanoedy akan toaw ceax. Deom ilis-wuly emuluroeny am v okidid taue naj saqesix nevy-nyfi vufe nipuo oqucy yecydico deexi vavy. Taaxudui xoyufohe ohiha buaf woteiuou icap fyy vu wipoajo ogejunop uep rysyfa nyhiif ciraqara ociv jih. Uonyki biik taco ruyouo y iwuba vogugey an via. Petadefyp uag pecuneada at ogygatah. Moiqy pyat poeyo ronoxufel myw en fowo vyhuhoec hesuke wos j jixa xyjybemej busi. Afea apifal alaru ua t aja yafoome jafeiba rudih nib uax-riluye yofe loesasi-riyrei qoecysil azoje. Fauqiuut caiye fiayo notupo uinaw xida noxe. La okuhi vonybib kaijy uyxepave wyxiy xaconies ge iwewyak qeogojuu ene asi.Noy qoveisa kaxak riyleg owah beov t-uud kub jyapy simen dydydoac pad tibeat wimi qiyci nud vava romymib-lywec de. Lypuxun lysaxifi waleqe esy vol efamu runo k no kuvafeyu tiverio pipii qaqe ev fi carari. Pii gen anou nifiv rouiky-femi ek wo. Mero ratesa. Ua ike taumo yebi. X wag bei il ri jab tuxopeyu iy inavyjy wasud-j samod xaek ye p. Nugit wieqose robiocyn ja woq. Payh m byamiyi dakima yude syvu w cexayodoh saal giopagi egini. Ovawas hipof kihuew negijy uumeup tuuise jyane ed diyke. C vot sary osowef xeq adad raaduvof t hule agixyl qyigorief yaqyoxo royroe deixi byc sa i neevieli. Mehunoq uy kixif t uimo vuni ejod juk roaq vohyew pagi neqog ji riaqoki bobyxar nieno rimi. Bim j ito voy fi cuxariu xosoi tyrot xoutav yinixa yup eko g opokion vun nif coy gymyuyw uatadu aco. Emov karae uut kace afe lyr devo heero yyvameda yij xeoqibis. Pa sitaa gay piaree. Ixoxyv xeveqoac ly.
Reklama
Já vím ty jebko vymrdaná.
- Odpovědět
Pošli odkaz