Seniorky na netu

Grešličko zlatá-jeli jsme přes Hradec Králové,pak Jaroměř,pak Náchod a pak tržnice v Kudovej Zdroji.Vidíš holka,úplně jsem zapomněla odkud jsi.Nevím,jak bych tě hledala,ale poznat tě by bylo fajne.Tak příště dáme kafíčko ano?

I já hlásím příchod, návštěva mi bohužel už odjela. Ráno jsem holky odvezla k autobusu a tak nastupuje normální režim.
Málem jsem ještě způsobila nehodu - v tom provozu není možné se dostat za vedlejší ulice na hlavní, dnes jak na potvoru se nenašel jako jindy slušný řidič, který mě pustí, tak jsem zariskovala a zkusila se tam vecpat, bohužel před nějakého cizince, který tomu neporozuměl a málem mi nabořil pravý bok - vina by byla jednoznačně moje, tak jsem ráda že to dopadlo dobře. Holt galantní řidiči dnes zůstali doma.
To nejlepší z návštěvy - večerní venkovní posezení u vínka pod synovou pergolou jsem musela oželet, protože maroda nemůžu nechat bez občasného dozoru a tak když jsem odběhla na kontrolu asi po třetí, vzdala jsem to a zůstala doma, nic bych z toho stejně neměla. Ten řetěz s ocelovou koulí na konci je prostě krátký a nic s ním nenadělám.

Beruško, kudypak jsi jela do Polska ?, no svěř se hodné tetě od hranic !!! Asi by moc času na návštěvu nebylo, ale na kafe by to určitě dalo !!
Tak holky moje, teprve jdu na polední kafe, ale beru si ho ven na sluníčko, marod spí a tak snad bude chvilička klidu.
Pa a hezký den všem.

Joooooo, ještě reakce na Milenu - děvče, kufry a pryč, dokud je čas a dokud máš kam !!!!!!!

Ahoj všichni,tak budu reagovat jen na ta poslední povídání. Květuš, deštík sice neposílám, ale u nás není zdaleka takové vedro, ráno v 7,00 bylo nádherně, azuro, za půl hoďky se to zatáhlo a teď je pořád pod mrakem, jen chvilkama mrkne sluníčko a zase zaleze. Tak nevím, venku jsem ještě nebyla, ale asi bude dusno jak blázen. Taky bych chtěla "za dveřmi" najít kastrůlek s hotovkou, pro jistotu se tam juknu, jestli nám to tam mikuláš taky nenadělil... Beruško, to je dobře, že tu zase už budeš s námi, chybělas!! Míšo, ono se ti teď bude zdát, že den je dlouhý, protože si rázem změnila režim, ale časem si zase najdeš nějakou zábavu nebo práci, která tě bude bavit, uvidíš! Jinak nedíval jste se někdo - resp. nejste někdo takový blázen jako já a nedíval jste se na live koncert T.Turnerové na dvojce? Začínalo to totiž v O,20 a byla to taková nádhera, že jsem se od toho nemohla odtrhnout. Ta výprava, choreografie - samozřejmě vitalita té "baby", která fakt nestárne!! Moc pěkné. Ale to vstávání.... Za chvíli jdu na reha a pak mám rande s kamarádkou, původně jsme chtěly jít na vínko, ale v tomhle dusnu a vedru to vidím spíš na vodu s citronem. Užívám si poslední dny "svobody", od pondělka budu muset denně vymýšlet program pro sviště a hlavně vařit, což mně moc nebaví, ale vařím tak málo, že bych to už snad i zapomněla.Tak jim budu vařit jen jejich nejoblíbenější jídla, vnuk je profesionální chválič, když začne s tím chválením, jen si v duchu vrním, taková slova totiž od nikoho jiného nikdy neuslyším.. Užívejte si hezkých dnů a všechny zdravím!!

Ahoj holky moje,
tak jsem první den v práci.Je tu práce jako na kostele.Ivo,když jsi projížděla-škytala jsem.V Polsku jsme nakoupili fůru sladkostí,manžela jsem oblékla.Byl to prima výlet.Holky,začala jsem do práce jezdit na kole-6 km tam,6km zpátky.Já naposledy jela do práce před 7 roky,tenkrát mě srazil na přechodu opilý řidič a já se pak hrozně bála vůbec na kolo sednout.Než se hodinu trmácet MHD,tak za půl hodiny na kole jsem doma.Ještě jsem se nezorientovala,která má dovču a vůbec kde všechny jste.Proto vám všem posílám pozdrav a zase tu budu s vámi-to ze mě máte asi radost co?Pa jdu makat.

Bez kávy, čaje, ale jdu se přihlásit, že žiju. Venku je prosím v 10.00- 32 st. s prominutím na chcípnutí. Ještě si představte, že v 6 ráno začal nad dědinou létat poprašák - žluté letadlo, měl štěstí, že v 8 hod. výlet ukončil. Mám pozalévané a dnes uplně všechno, studna prázdná a ještě, že mám kastrolky za dveřma, už nejsu schopna nic dělat. Spolubydlící po tom raním budíčku jel na zahradu a prý tak do desíti, snad už přijede, dáme oběd a jdeme se zušlechtit, jelikož zítra jedeme na promoci.
Děvčata, kdyby někde byl přebytek vody, směrujte mírný deštík na jih.Děkuju.
Hezký den K.

Ahoj,mám partnera,mám,žiji...Mileno, jestli se máš kam vrátit, upaluj od něho!! Tam bych já vydržela jeden den a už by mi viděli paty!!

Dievcata,vsetky vas pozdravujem!!!!!!!!!!!!!!

Zůstala bych tady, uvidíme...Ahoj,mám partnera,mám,žiji u něho,potřebuji poradit,co s tím.Přijde domů jen když má hlad,ze začátku se snažil,jako každý,já se k němu nastěhovala,a nejen já ,neteř s rodinou,protože se ukázal nový vetřelec,dělají si tu co chtějí,nemusí uklízet,dělat na zahhadě,šetřit atd.Já smím jen vařit uklízet a nevšímat si jich. Jezdím sem už jen na víkendy.Chlap nic nedělá,raději uteče k vodě,nic neřeší,nekomunikuje,vypadá to tak,že čeká až vypadnu,o penězích ani nemluvím,oni jsou příbuzní,já cizí.

Jé,je, než jsem dovzpomínala, je tady Dagmar a po prvních řádcích vidím, že také vzpomínky. Tak se jdu začíst.

Přeji pěkný sváteční den.Příroda se probudila do sluníčka s azurovou oblohou,a teď už je to jen na nás lidech, abychom se i my přiblížili k té azurové pohodě.
Ivo,tobě moc děkuji za krásný mail o kraji, ve kterém bydlíš.Jen co dopíši příspěvek, pustím si další díly.
Píšete o svých začátcích krátce po svatbě, spojených s dojížděním do práce.
Vrátily jste mne do března sedmdesátého roku.Byla jsem tehdy v sedmém měsíci a čekali jsme na přidělení podnikového bytu.Očekávaná chvíle konečně nastala.Ve velice krátké písemné zprávě nás vyzvali,abychom si nabídnutý byt přišli prohlédnout.
Byty tenkrát nikde moc volné nebyly.Přidělili nám ho přdnostně jen proto,že potřebovali,aby manžel u jejich podniku pracoval.
.A tak jsme v danou dobu na určeném místě netrpělivě očekávali toho, kdo nás povede.Přišel sám zástupce ředitele a vedl nás nikoli k panelákům, ale kamsi úplně jinam.Docházeli jsme k dvoupatrovému oprýskanému domu, kde na lavičce seděli podobně nevábně vypadající dvě ženské s jedním chraplavě a sprostě mluvícím chlapem.
Náš průvodce se otočil ke mně a prohlásil, že jsme na místě.Tady prý budeme ve druhém poschodí bydlet.Stoupali jsme po špinavých schodech, míjeli první patro, kde se otvíraly dveře zvědavých nájemnic, aby si nás prohlédly.Podle jejich protažených obličejů jsme se jim moc nelíbili, zrovna tak jako oni nám. Tedy hlavně mně.
Ve druhém poschodí náš průvodce otevřel odřené a špinavé, původně asi bílé dveře a my stanuli v bytě, jaký jsem si nedovedla představit ani v těch nejhorších snech. Špinavé počmárané zdi, kachlová kamna, ve kterých chyběly dvě kachličky a neměly trubky.Na zemi plno papírů a nějaké špinavé hadry.Vodovod a WC byly společné na chodbě.Musela jsem se opřít o tu špinavou zeď a přesto,že jsem slzy potlačovala, tekly mi z očí proudem a nedalo se tomu zabránit. Náš průvodce se otočil směrem ke mně, chvíli se na mne díval a bylo vidět, že o něčem přemýšlí. Potom nás vyzval k odchodu.Byl zamlklý, mužovi také nebylo do řeči a mně stále samovolně tekly slzy, že jsem dole v přízemí málem upadla, jak jsem přehlídla prohlubeň v chodbové dlažbě.Když jsme procházeli kolem těch na lavičce, neslo se za námi: " Jó, paninko!!! Tohle je dům hrůzy! Nic pro vás, že jóóó!!!!!"
Ani nevím, jak jsem tenkrát došla domů.Dokonce si už nevzpomínám , kde jsme se s oním pánem, co nás provázel, rozloučili. Svět vypadal beznadějně a já si dělala starosti, kam přivedu na svět svoje dítě.Byla jsem rozhodnutá, že do "DOMU HRŮZY" to v žádném případě nebude.Ale kam tedy?
Odpověď přišla za pár dnů a já na tu chvíli radosti nikdy nezapomenu. Zástupce ředitele a náš průvodce se zasadil o to, abychom dostali byt v paneláku.Byl to byt po jednom zavřeném kriminálníkovi, který ho nestačil předat, protože ho chytli při činu a zavřeli. Takže byt musela zákonně otevřít policie a teprve potom jsme my mohli začít s úklidem, malováním apod. Byl také hodně zanedbaný, ale s koupelnou,WC a 2 + 1,což bylo úžasné.Proti "DOMU HRŮZY" to byl ráj na zemi, i když jedno s ním měl společné. Jak jsem se později dozvěděla, všichni v našem vchodě, opravdu všichni, kromě mého muže byli už alespoň jednou zavřeni.Byl to byt VUD a bydleli jsme tam čtyři roky.Po výplatách to bylo někdy hodně divoké bydlení, ale přežili jsme.
No a konec vzpomínání, muž nelenil a natrhal mísu josty a chce po mně bublaninu.Neodradilo ho ani to, že jsem souhlasila pouze tehdy, když si ji odštopkuje.Ach jo!!!! Fakt už odštopkovává.To je život!!!!!!

hezké poledne!
Tak jak tak čtu,jak vzpomínáte na uspěchaná rána,na rozdíl od mého kochání,musím to trochu upřesnit.To kochání bylo o víkendech a dovolených a v dětství o prázdninách.Jinak si pamatuju sama sebe sice ne v tak nekřesťanskou dobu jako některé z vás,ale taky ve fofru.Chodila jsem na 7h,předtím dceru do školky,později do družiny a MHD do práce.Byla to úleva,když začala chodit do školy sama.Ex byl v tomhle nanic,pamatuju jak jsem ty roky trávila v poklusu,abych stíhala.Nedávno jsem jela tramvají a u stanice Holešovická,se mi vybavil starý zážitek.Já s taškama z práce stepovala u zadního okénka tramvaje celá nervózní,jak stihnu družinu.Najednou vidím od metra (tenkrát tam mělo konečnou)přicházet volným krokem manžela.Ležérně,ruce v kapsách,pohodu ve tváři,bylo mu jedno,jestli tramvaj dojde,nebo mu ujede.Mě si nevšiml,protože pozoroval kdeco kolem sebe.Odjela jsem,doklusala s taškama ke škole,vyzvedla dceru,co tvrdla v družině skoro poslední a celá udýchaná s ní šla k domu.A tam,od stanice,přicházel svým volným krokem s úsměvem na tváři náš živitel.Nějak mi to tenkrát ani nepřišlo,dneska bych nejspíš tomu udělala rázný konec.
Včera jsme byli s dcerou a prevítkem na obědě,kaktusek za vysvědčení slavil úspěch.Zeť čínu nemusí,tak zůstal doma.Vnuk byl nastydlý,ale jeho otec se vrátil s dost silnou střevní virózou.Prozvracel prý celou noc ve vlaku,asi zas řádí potvory střevní chřipky.
Večer po jejich odchodu se stavila ještě dcera sousedky se svým mužem.Přijeli s manželem na návštěvu za rodiči a jestli prý nechci s nimi na procházku.Tak jsme prošli "zahrádky"kam ráda chodím,tam je hezky po celý rok.Nám na chatě teprve začíná dozrávat meruňka,tady byly stromy v zahrádkách obsypané a meruňky zralé.Mám se známými z jednoho domku domluvené,že jim můžu přes plot "krást"broskve,ale ty ještě nebyly.Stejně jsem tam chodila hlavně s vnukem,pro toho to bylo dobrodružství,i když věděl,že to máme dovolené.
Jinak Ivo,tvojí "hádanku" bych neuhodla.Fakt tam je od všeho něco.
Hrozně ráda jsem si početla o vaření Míši.Já se snažím hubnout a už jsem se nastartovala,něco jsem shodila,ale při tom množství to zatím není moc znát.Jako když z pytle brambor pár brambůrek uberete-víte o tom,ale vidět to není.Tak si honím chuťové buňky čtením o jídle.I když tak strašně se neomezuju,jen jím jinak než dřív.
Šla bych na houby,ale bohužel.Tam kde máme te´d chatu,lesy nejsou.Ale jsem domluvená s kamarádkou z Louńovic,až porostou hodně,tak sjedu,aby se to vyplatilo a měla i na sušení a zamražení.Počkám si.
Mějte se,tady je teplo,občas mráček,celkově příjemně-db

Zdravím o středečním svátku :-)) Už včera byl pěkný den, tak to tedy meteo uhodli! Doma je 23, venku 43 tepla, ale je to na východ a plně na to čidlo svítí.
Až budete chtít cestovat, poslala jsem vám dva meilíky - v tom jednom se přenesete do Českého ráje, v tom druhém o kousek dál!

Dneska je tady docela slušně,ale bez sluníčka.Děti jsou celý den venku ani jezerní královna je nebaví.Já to mám puštěný,ale jsem na počítači.Dneska už jsem zavařovala okurky.Pomáhali mě všichni tak se také zabavili.Včera jsme byli nakupovat a ani se Kalouskovi nedivím,že si myslí, že jsme magnáti.V Lidlu 6 pokladen a fronty do 3/4 krámu.A že jsou pěkně dlouhé.V Penny to bylo lepší a byly akce.Pěkně jsem si vás početla.To vaše rozjímání je půvabné.Já vstávala krátkou dobu ve 3 ráno a na autobus 4 km.pěšky. Pak hodinu autobusem.Nejhůř bylo z odpolední, když jsme přijeli v půl noci a 4 km domů.Vdávala jsem se koncem září a celou zimu jsme tak dojížděli.Pak jsme naštěstí dostali na jaře byt od podniku,tak to bylo lepší.Tchán chodil po nás na 7 a vždy viděl moje ruce ve sněhu jak jsem klouzla a celá se obtiskla.Nikdo jiný totiž ze vsi nechodil.Pro mě to bylo o to horší,že za svobodna jsem měla do fabriky pět minut.Ale vše uteklo jako voda a jsme důchodci se vzpomínkami.Manžel se vrátil z hub.2 červivé hřiby a jeden s tou červenou hlavu.Teď si nevzpomenu jak se jmenuje.Všechny zdravím, venku jsou nějaké rány, jdu se kouknout co vyrábí.

Tak jsem dočetla tu horu mých restů. Krásně jste se všechny četly. A to vzpomínání na vůni rán, to byla Dagmar a Nelly nádhera. Já jsem tohle zažila jen jako malá holka, když jsme jezdily k babičce na vesnici. Pak už, v dospělosti, pamatuju spíš ty rána, o kterých píše Iva. Ale je fakt, že asi tu přírodu člověk vnímá úplně jinak někde venku než ve městě. A projít se brzy poránu lesem, o tom si mohu nechat jen zdát. Lesy jsou tu všude jen na dojížďku autem. Jó, kdybych nebyla srabík a po udělání řidičáku jezdila, dnes jsem nemusela být na nikom závislá. Takhle už mám řidičák třicet let v šuplíku. Ani nevíte, co už jsem si dala za těch let nadávek. Tak Bosorka se ozvala i z velké dálavy! To jsi šikulka! Užívej si to! Vy co už hlídáte, od příštího týdne se k vám přidám, takže se na to musím náležitě připravit a taky obrnit, moc se na ně těším, ale budou to nervy. Jako obvykle - nereaguji na každou zvlášť - musela bych si to všechno psát, abych na nikohho nezapoměla, tak jen ať je vám všem fajn a opatrujte se.

Pozdrav ze severu, zatim jsem si tu neyhlidla zadneho trola, pocasi nam preje, dnes plavba po nejvetsim fjordu, vic po navratu a spousta cteni od vas. Papa Bosor

Taxe musím ohlásit, že jsme v pořádku doma, ale přijeli jsme asi v 19,30 ! To já, když už se dám na cesty, tak to tedy stojí zato:-)) Nikde jsme nezmokli, odpoledne se udělalo pěkně, i trocha sluníčka a teplo. Taxi myslím, že opravdu už zítra bude pěkně. A dost aut parkovalo u lesů a v lese plno houbařů, tak že by opravdu už začínaly růst?
Ale jindy - jak spěchám hned vám sem napsat, tak tedy tentokrát měli slimáci přednost. Bylo všude mokro, to oni mají rádi, a bylo jich fakt hodně. Taxem 2x oběhla zahradu, pak je v kyblíčku posolila...no fuuuj :-(
Stavili jsme se cestou ve dvou obchodech, všude hlavně pečivo bylo vyprodané. I když - tady u nás má Kauf. po celé dva dny otevřeno, tak když bude nejhůř, sjedeme tam. Chleba můžu upéct v pekárně, jsme sami a určitě hladem nezhyneme.
Jo, když jsem byla poblíž tam u Berušky, mávala jsem jak zběsilá, napsala mi, že jí dnes není dobře a zítra se snad chystají do Polska a na nějaké výlety.
Holky, jak píšete o ranním vstávání, dříve byla normální pracovní doba 6-14 hod. Bylo to kruté v 5 hod ráno mi už jel bus, a to jsem k němu musela ještě dva km doběhnout. Na polovině cesty /asi tam, jaxem polykala ten Penicilin/, to jsem ho už slyšela, jak jede od sousední vesnice, takže se věčně dobíhalo. Romantika to tedy nebyla a na nějaké kapičky rosy koukat, na to čas nebyl. No, ale zase ve 14,30 se jezdilo domů a ve tři odpol. byl člověk doma. Ale vstávala jsem asi tak ve 4,10 každý den. To bylo před mateřskou, hned po škole, člověk byl mladý, tak to asi šlo vydržet.
Taxe mějte pěkně, jsem z toho nějaká utahaná, zatím pááá a ať jsou ty lepší zítřky :-))

Zavzpomínala jsem na krásná rána a věřte mi, že nejkrásněji bylo tak po třetí hodině, kdy se začali probouzet pod střechou ptáčkové, to se ani nedá popsat. Jednadvacet let jsem mívala až 8 nočních v měsíci a to v polích, sem tam borovice, na nové už byly jenom zákrsky a keře. Kolem čtvrté hodiny se zvedal takový ten ranní opar nad polama, moc vzpomínám. Měli jsme tam i našeho zajíce, ten už se nebál ani kamionů, byla to paní zaječice několikrát jsme tam měli i mlaďoše. Doba kolem třetí byla pro nás tak na rozbití nosu, jak se chtělo spát. Když zrovna žádný klient nebyl, tak jsem si tu krásu venku vychutnávala. Noční jsme sloužili po jednom. Tak jsem si zavzpomínala a honem do reality. Jak si pročítám o počasí, byla zima asi všude, doma bylo zatopeno. Dnes už teploměr ukazoval 24 st., ale teď k večeru byla pěkná sprška.
Vidím, že už máte prázdnináče, naši velcí už jsou doma a ještě k tomu jim rodiče odjeli do maďarských termálů. Teď skypoval Zbyňa, kdy mají čekat zítra oběd? Budu muset ráno do Billy mám málo papriky na naplnění a tak jak Míšo píšeš,slyšela jsem, že Mikulov byl také plný nákupčích.
Nelly, to tvoje vyprávění to bylo pro mě také pohlazení po duši a likvidace šršňů - to je kapitola asi celorepubliková a už pro mě úsměvná, protože dnes bych před nima neutekla. Je tomu asi 2 roky k nám u baráku do krbu vletěl roj včel a to byla práce, nikdo to nechtěl, protože by to mohlo mít nějakou nemoc a hasiči se smáli, tehdy jsem nevěděla, že se to platí. Museli jsme si pomoct sami. Chlap se toho bál a pro mě ani žádné slovo neexistuje, co to pro mě znamená.
Už vzpomínáte na hříbky, že budou a já vám závidím. U nás je víc klíšťat jak nějakých hub. Převážně najdete jenom špičky/nevím jak se jinak jmenují/ a nebo bedle. Na nějaký hříbek se musí zajet blíž k Brnu.
Sestra tu na mě ťuká, celý večer budu přečítat a nikdo a jak si píšu, tak už jsou tu - hezký večer K.

hezký večer všem!
Nelly,vstávat v 1/2 4 by mě zabilo!Já v té době vstávala tak okolo 1/2 6 ale to nejen proto,že jsem ranní pták.Trpěla jsem několik let nespavostí,takže jsem chodila pozdě spát a vstávala brzy.Dneska spím o něco déle,ale ne o moc.Tak se mi to včera vybavilo....Ještě jsem zapoměla na ranní trávu,to na chatě kam jezdíme teď nemáme.Tam v Podblanicku ráno bývala rosa,je to asi krajem a podnebím tam,protože si to pamatuju nejen z té doby,ale i z dětství.Na trávě jednotlivé kapičky,moc hezké to bylo,jako třpytivé korálky a krásně to studilo na kotníky.
Lído,doufám že fotka vyjde,už se těším.Snad už budou mít děti lepší počasí,teď jsem četla že koncem týdne má být 30°C a že začnou růst houby.Hřiby praváky prý ale až za 2-3 týdny.Tak snad.
Míšo,ty bys byla s tím mým ranním vysedáváním stejná krevní skupina.Ale popravdě,já se to naučila z chaty.Tam jsme jezdívali před chalupou a jezdíme tam teď zas.Je malá a jezdí tam moc lidí,pořád se tam dělalo na záhonech,co by se daly označit za menší pole.Jediné chvíle klidu a soukromí bývaly ráno,když ještě všichni ostatní spali.Ale není tam les.
Dneska je mi zas líp.Mě už líp bylo,ale fakt mám pocit že od té narkózy jsem zas trochu zpátky,i když s tím jak mi bylo před rokem se to nedá srovnat,to byl děs.
Psala mi dcera,že vnuk na Slovensku nastydl.Pokaždé když ho táta někam bere,vrátí se s rýmou-tedy vnuk,ne tatínek a jsme rádi když to není nic víc.To nenasazuju,je to tak.Dcera mu zas na cestu nakoupila Aquilu,tak pak honem chlapům volala aby jí nepili.Před chvílí mi skypovala babička z Košic,že v 8.20 chlapům-tj vnukovi i jeho otci jede vlak do Prahy,tak už jsou asi na cestě na nádraží.Jen si stěžovala,že prevítek čte.Já jsem ráda,jako malá jsem knížky milovala a mám to dodnes a mrzelo mě,že on to tolik nemusí,má mnohem radši čísla.Změnilo se to,když dostal k narozeninám kindla.A pak že technika k ničemu není a děti kazí :-).I když já mám radši klasické knížky.
No a jestli se prevít zdravotně nesloží a zůstane jen u rýmy,půjdem zítra do čínské restaurace naproti mému domu oslavit vysvědčení,je to už taková tradice.Mám pro něj kromě oběda další dárek.On pěstuje kaktusy a já jsem zahlídla (a koupila) mini kaktusek.Je velký jako nehet od malíčku v minikvětináči a všechno je v takovém umělohmotném průhledném poklopu.1x z měsíc se to dá na minutu do hrnku s vodou a nosí se to jako přívěšek třeba na baťohu.Asi to je trápení rostlin,ale moc se mi to líbilo a neodolala jsem.Tak snad to zítra vyjde.Taky mi bude o další chlup líp.Už se těším,doufám že to vyjde.
Mějte se hezky-db

Já měla dnes také rušný den. Ráno v sedm modro, venku docela teplo. Taxem sedla se snídaní pod pergolu. Za chvíli se zatáhlo, ochladilo a začalo opět pršet. Tak zpátky do domku. Paxem zjistila, že mi dochází čerstvá zelenina a jsou dva dny svátky, taxem vyrazila na nákup. Po zkušenosti z našeho obchodu jsem to vzala rovnou do Vrchlabí do Bily. Všude spousta lidí a hlavně aut. Čekala jsem téměř 20 minut, než jsem se dostala do podzemního parkoviště. Nakoupila jsem, co jsem potřebovala a spoustu toho, co jsem vůbec nepotřebovala, ale co kdyby.... Přijela jsem domů, vytahala jsem nákup z auta a dědek vylezl přesně v ten momnent, kdy tam byla poslední taška a dva balíky ještě horké pizzy. Jako že leží mimo nákup, to mu vůbec nevadilo, popadl oba sáčky do jedné ruky a pizzy se všechny srolovaly na dno. To už to ve mně vařilo. A když jsem vlezla do kuchyně a zjistila, že nejen, že si neudělal nic k jídlu, ale ani neuvařil kafe, tak to už jsem viděla rudě. Snažila jsem se to vydýchat, dala jsem kafe do kávovaru a šla se převlíknout. A když jsem se vrátila, seděl už spokojeně u stolu vedle tašek s nákupem a popíjel čerstvou kávu. Ani jí nenechal dokapat !!!! Taxem přemýšlela, jestli mám vzít ten kávovar a rozbít mu ho o hlavu. Jenže pak bych si musela uvařit jinou. Taxem uklidila nákup, vyhrabala si tu nejméně poničenou pizzu, dala si kafe a ferneta a snažila se uklidnit.
Za chvíli se z kuchyně ozvalo: Ty nebudeš jíst ? - Jestli sis nevšim, tak já už jím. - A co si mám vzít já ? - Vem si co chceš, moh sis uvařit ! Za chvíli přišel, jestli může dojíst tu polámanou pizzu. Odtušila jsem - pro mě, za mě a raděj jsem odešla ven. Teď tu sedí ukřivděný, na večeři už se raděj neptal.
Takže takový veselý den. Ráno se půjdu podívat do lesa. Nevím, jestli sama nebo se dědek přidá. Teď už je venku zase modro a docela teplo. Kdyby to nebylo tak daleko, šla bych ještě teď. Ale autem už nemůžu a pěšky se mi nechce. Tak vidíte, jak si užívám klidného důchodu.
Taxe mějte, papa M.

Dobré odpoledne. Byla jsem od rána ve městě s klučiskama, protože mám chyběl takový ten šlaušek k pumpě na kola. A něco ještě pokoupit a to lilo a lilo. Už nám byla i zima, tak jsme to zkrátili a honem domů. Sušíme kde co a teď už tam málem svítí slunko.
Musím Nelly poděkovat za meilík - muzeum letadel. Pochlubila jsem se jim a teď mě už vůbec k PC nepustí a navíc se hádají jak o život. Od Mimi impozantní jámy jsou hodně pozoruhodné. Tak vidíte, že jsem si dokonce urvala kousek k počteníčku od vás. A to, skoro nostalgické, povídání Nelly a Dagmar je krásné a nezapomenutelné.
Mám před sebou krásnou fotku z vítání občanků našeho nejmenšího, už bombarduji holku, ať mi ji pošle meilem. Chci se pochlubit vám. Ale ani teď nevím, má-li tu možnost. Já už vůbec ne a synek nahoře ten NEMÁ ČAS. Ještě mě něco napadá, ale to jistojistě urazím syna. Ale, ať. Jenom, aby mi ta zlost vydržela.
Něco se děje vedle, koupili jsme nějaké DVD, tak už se přou, musím mezi ně. L.