jak se odmilovat ?

:-) limit plus mínus max 10...Ve své době jsem měla přítele o 36 let staršího a milovala jsem ho. Dnes by byl na pomyslném 2. místě - ale co se týká vztahu, kdybych měla být objektivní, byl by na místě 1. Už nežije.

No jo, a pak je na nás,...:-) limit plus mínus max 10 let - někdy i mladší i starší v tom rozmezí může mít své kouzlo...víc už je fakt asi dost...

ON má naprosto optimální...No jo, a pak je na nás, abychom dobře zamaskovaly svůj vlastní věk.:-)Pati, jasně že to byl dobrý vtip, já jen moc nechápu ženy, které si pořizují milence o generaci mladší, v takových bych viděla syna.Jinak ale ten věk bych tak moc neřešila, důležitá je chemie.Ze všeho nejdůležitější!!

Po mladém milenci také...ON má naprosto optimální věk. je fakt, že kamarádky v mém věku už sahají k mladším ročníkům a asi mají pravdu. Přece ta vášeń je asi u mladších jiná a nestačí jim jen zjištění, že fungují OK - ale chtějí všechno a v rozumném termínu :-)

to byl samozřejmě vtip, i když asi nepovedený. Jinak vždy jsem si rozuměla s chlapy plus minus pět let, takže stejného věku. Partneři by měli vše prožívat nějak v stejné době

Po mladém milenci také...Mně vyhovují o něco málo mladší než jsem já, protože ti v mém věku už jsou moc opotřebovaní.:-))))

Pati, i já jsem introvert,...Po mladém milenci také netoužím. Resp. věk neřeším, když mi bylo 30, líbili se mi muži kolem 50 a tak je to vlastně i teď. za optimální považuji věk přiměřený mému.

Nepřipadám si hrdá, mám...Pati, i já jsem introvert, proto jsem schopná pouze tady s vámi od srdce napsat, co cítím a co mám za sebou, nikdy bych o tom s nikým nedokázala promluvit.A netoužím po mladém milenci, možná na to nemám sebevědomí, a vlastně asi toužím podvědomě pořád po tom jednom, i když mě ten vztah už nebolí, neumím se od něj odpoutat. Nikdy jsem žádný vztah neprožívala tak intenzivně.A nikde není nikdo, kdo by měl aspoň částečně jeho kvality.Možná proto radím Ašanah, aby si neodříkala.

Tessi, ty píšeš jako...Nepřipadám si hrdá, mám to tak normálně nejen ve vztazích. Víc než spousty kamarádských vztahů uznávám přátelstí s dvěma třema životem prověřenými lidmi, Nmumím klouzat po povrchu,jsem introvert, hodně přemýšlím a z nespravdlnosti bych až zuřila. Smutná? I to je úhel pohledu. Vysmátá nejsem, pokud ta vysmátost není pragmatická. Ovšem u mě už je minimální pravděpodobnost změny. Leda nějaký mladý milenec, co říkáš?

Tessi, ty píšeš jako...je to zatím otevřená kapitola. Kdyby to mělo ale vést k vyšší frekvenci psaní a setkávání než dříve - asi - bych se zase tak nebránila. Jen když si vzpomenu, co bylo dříve a jak mi občas bylo, tak váhám. Uvidíme, psal že mě nikam nechce tlačit a že to můžeme nechat po Vánocích. Vánoce jsem si tak trochu ponechala jako výmluvu a čas pro nějaké moje rozhodnutí. Nakonec ale pravda je, když člověk něco neudělá, pak lituje, že to nezkusil. Zatím vítězí myšlenka na setkání. Včera psal ráno i později - jako první. Asi cítí moje váhání. Jsem k němu upřímná a tak ví, z jakého důvodu váhám.

Tessi, ty píšeš jako kniha, máš úžasné postřehy. Když zmiňuješ svého přítele, co tě rozmazloval, tak si uvědomuju, že i já jsem kdysi tohle zažila, ale vzpomínám na to docela jinak než ty, věcně, asi proto, že veškeré minulé vztahy v mém životě překryl ten poslední, který mě vůbec nerozmazloval.Ašanah, asi to píšu zbytečně, ale když máme jako zadané vztah se zadaným, tak "nový život" může vzniknout asi jen v prvním roce, co se znáte. A když nevznikne, máš si z toho vzít to, co ti život a ON nabízejí a potěšit se na plné pecky. Nechtěj to, co ti on nechce dát a vezmi to, co oba chcete.Tessie to píše moc pěkně, ale je fakt, že jestli ty to cítíš jinak, nemá cenu se znásilňovat.Dane, pro tebe dnes svítí slunce, tak si to tam užij a brzy dej další pokračování.Čtu tě ráda, protože mě vždycky napadne, že i někdo jiný miloval tak bláznivě jako já.Pati, já cítím z tvého psaní, že jsi hrdá a smutná. A nevím, jestli je to dobře jako dlouhodobý stav, vím totiž dobře, kam takové pocity mohou vyústit.

Ano Pati, to všechno, o čem...Tím zájmem může být společný potomek...a ano, není jednoduché se k takovému vztahu dopracovat. A opravdu nemyslím, že stačí mít rád (jeden muž mého života na otázku "Máš mě rád?" odpovídal: "Rád mám knedlíky s vajíčkem, tebe miluju"). Abych to ještě upřesnila, musí tam být cosi jako oddanost, spiklenectví. Ovšem i do takového vztahu se může vloudit nevěra, al většinou jako nehoda, nikoli z frustovanosti

Zamilovanost není...Ano Pati, to všechno, o čem píšeš tam být musí, má-li manželství mít cenu. Kdo má druhého rád, většinou mu dokáže být v těžké chvíli oporou, je solidární s druhým a soucítí. Společný zájem je taky důležitý ( to u nás naprosto chybí ....). Existuje poměrně málo svazků, kde se všechno toto sejde, snoubí. I proto vznikají právě ty paralelní vztahy, právě proto také vznikla tato diskuze. Někdo třetí dává něco, co doma chybí.

Nevím už, kdo to napsal,...Zde jsou nějaké citáty:http://www.cz-milka.net/citaty-a-prislovi/citaty/laska-a-manzelstvi/i ten Danův:Rochefoucauld - Existují manželství dobrá, neexistují manželství rozkošná.

Nevím už, kdo to napsal, že "Existují manželství spokojená, ale nikoli rozkošná."

Dane, asi máš velkou...Zamilovanost není trvalá,stejně ani vášeň v pravém slova smyslu. kdyby tomu tak nebylo, nmohly by spolu lidé žít déle než dva roky :) Ale mít rád pro kvalitní partnerský vztah (ty píšeš manželství) nestačí. Je to o tom být sobě oporou, mít společný zájem (neplést se zájmy, ty mohou být odlišné), vyznávat podobné hodnoty, být stejně nastavený. Partnerský vztah by měl být víc než zamilovanost, touha nebo i přátelství natož kamarádství. Neměl by tam chybět soucit, solidarita vůči okolnímu světu atd

Velarko - nebylo to tím, že...Už ani neumím napsát "Valerko" - promiň :-)

Ašanah, manžel by měl být...Velarko - nebylo to tím, že bych někoho měla, to byl jen důsledek. Prostě mi manžel neimponoval jako muž a řešila jsem to odtažitostí a s lety se to nějak ustálilo, vycházíme spolu vcelku normálně. Někdo se ptal - jak to, že když píše, že mi uniká. Uniká mi po vztahové stránce, prostě cítím, že mě nemiluje, jen se mu líbím. Vždy říkal, že náš vztah je spíše milostný. Brala bych, kdyby vztah předstíral. On ale nepředstírá nic a dělá, co chce on. Je neuchopitelný po stránce vztahové.

(pokračování)Jindy (to...Dane, asi máš velkou tendenci ženu, kterou miluješ rozmazlovat všemožnými způsoby-řekla bych...někteří muži mají dar, že se v jejich přítomnosti cítí žena jako jediná na světě a ta nejhezčí k tomu-takovým mužům ženy snadno podléhají-a nemusí to být krasvaci. Můj manžel ve vztahu ke mně ten dar v mých očích neměl, ten druhý muž mého života v posledních letech manželství naopak ano, to mnohé vysvětluje. Když jsem se stavila utahaná cestou z práce u něj, měla jsem připravené jídlo, je výtečný kuchař, vanu plnou horké vody s našlehanou pěnou, oblíbené pití, náruč i pohlazení. Přání se nemusela ani vyslovovat. Byly to leckdy drobnosti, ale velmi milé včetně slov, která říkal. Dar zvednout sebevědomí, které mi naopak mnohdy moji nejbližší v životě často sráželi. V řadě ohledů to byl osudový muž v mém životě. Ne, že bych ho nejvíc milovala, nejvíc jsem kdysi milovala vlastního muže v určité iluzi, která postupem let vzala za své, jak to občas v životě bývá-ale nemyslím to ve zlém, já sama mám milion chyb, které můj muž taky toleruje už po léta, ale myslím, že jsem tím druhým byla nejvíce milována-za celý svůj život. Když se ohlédnu s trochou nostalgie za svým životem, možná měl smůlu v tom, že mně potkal už v době, kdy jsem byla prosta určitých iluzí, a to i co se týče lásky a vrcholem citu, který jsem v dané době uměla dát muži bylo mít ho ráda-a milovat a mít rád je rozdíl. Měla jsem ho ale ráda velice a svého času mi moc chyběl. Zamilovaní můžeme podle mého názoru být několik měsíců či let, mít rádi můžem mít jednoho člověka po celý život. Zamilovanost nikdy není trvalá. V řadě manželství po letech, resp., několika desítkách let je úspěcem, že se ti dva snesou.

(pokračování)Jindy (to už byla od nás pryč) jsem se s Bělou bavil po telefonu - už ani nevím o čem."Jo, ještě jsem se chtěl zeptat: Bělo, jak jseš teď na tom s penězma?"Chvilku váhala, co říct."No...dobře, no.""Tak jo, to jsem rád. Ahoj, měj se.""Počkej! A co jako...proč?""Ne, nic. Jenom že teď dostanu mimo plat od ředitele odměnu devět tisíc. Tak jsem myslel, že bych ti je dal."Bylo slyšet, jak se nadechla."Seš BLÁZEN!"(No, měla tenkrát pravdu.)Ale i tyhle srandičky rychle končily. Zrušila pevnou linku, a jak už bylo řečeno, rozprášili se i zaměstnanci jejich služebny. Kam odešla, nikdy neřekla. Za této situace mě napadlo, že jsem si tenkrát dávno, když jsem našel její telefonní číslo, měl zapsat i to druhé, které tam bylo, mobilní; bezpochyby bylo také její. Před nějakým časem by to bylo pro mě stresující, teď už ne. Zjišťoval jsem, že začínám být přece jenom asi odmilován.(Pokračování příště, až se vrátím z chaty.) ?