jak se odmilovat ?

Zdravím nešťastníky v této diskuzi. Myslím, že Miranda je na tom nejhůře, protože hodila flintu do žita. Ví, že už lepšího chlapa nepotká a tím uzavřela svůj milostný život.Mirando, to v jaké situaci jsi jsem zažila 2x! Takže fakt vím o čem píšu a dobře Tě chápu. Dostávala jsem se z toho dlouho, citům se nedá poručit, ale co funguje je chtít se z té situace dostat a sundat "pana božského" z piedestalu. Je třeba se rozhodnout a hlavně začít jinak myslet. Neříkej si, že lepšího chlapa nemůžeš potkat – připusť možnost, že ano. Já, po posledním fiasku, s chlapama skončila a žádného už nehledala. Chtěla jsem být sama. Jenže po čase stejně člověk zjistí, že je to blbý být sám a život je těžší. Člověk není stvořen pro samotu. Musela jsem si po dlouhé době přiznat, že nejsem zase tak silná a potřebuju nějakou spřízněnou duši, nejlépe kamaráda. Začala jsem si přát ho potkat. Teď prožívám něco krásného, co jsem dosud nepoznala. Sbalil mě chlap, dalo mu to teda fušku, a kam se na něj hrabou ti předešlí, které jsem měla za "bohy". Nevím jak to dopadne a ani nic neplánuju. Žiju přítomností, jsem s ním moc ráda (i on se mnou) a velmi si toho vážím, že jsem ho potkala. Mirando, píšu to kvůli Tobě, abys měla naději, že to co prožíváš nemusí být setrvalý stav. Záleží na Tobě.

Barbaro, P., děkuju vám oběma - nastotisíckrát!Připadala jsem si jako rozmazlenec, jako ukňouraná ženská, která neví co chce...Myslím, že žádná z nás nechce být nešťastně zamilovaná, žádná z nás se nechce trápit. Přeju vám všechno dobré, ale jsem ráda, že tu jste, že víte, o čem píšu, a že na to nejsem sama. Opravdu - svěřit se a vypsat se z toho všeho je nejlepší terapie, žádný psycholog by mi nepomohl lépe.Děkuju vám, že tu jste.

Mirando, s každým Tvým příspěvkem ve mně roste pocit, že jsi snad moje dvojče, nebo si s námi život ošklivě zahrává. Každým slovem, pocitem mi mluvíš z duše, jako bys mluvila o mě.I já bych moc chtěla jiného muže, pokračovat a užívat si tenhle krátký čas, který na světě jsme, ale ono to nejde...V mém okolí prostě muži nejsou... Nebýt jeho, nebo spíše toho našeho románku, jsem už téměř 3-4 roky bez vztahu, bez muže.A není to malé sebevědomí, naopak, muži v mém okolí o mě tvrdí, že působím nepřístupně.. s tím se ale nedá nic dělat, taková prostě jsem. Za poslední víc jak rok, dva, už to ani nepočítám žádné pozvání na kávu, do divadla, na výlet... je to frustrující :(A ad psycholog - mohu říct svou zkušenost, strávila jsem u jedné vyhlášené paní v Praze cca hodinu, nechala mě vypovídat, převyprávět celý příběh, zinkasovala 1.000,-- Kc a nakonec se me zeptala, co bych vlastně chtěla, a jak si představuju že to bude pokračovat...a ať počkám rok, že se to zlepší. Psycholog k ničemu a peníze jsem do další zkoušky investovat nechtěla. Snad jen že mi předepsala pár prášků na spaní a na nervy, takže když je nejhůř, aspoň to pomůže... Doktorka.cz je lepší rádce a čtení příběhů ostatních mi dá mnohem víc...

Mirando, to není humorně, to je s povzdechem...taky se mi nedaří odmilovat se, na druhou stranu mě někdo miluje a já mu ubližuji tím, že ho nechci...a nechci ho, protože právě miluji někoho jiného...s kým ale nemůžu být...takže trápím sebe, trápím toho kdo mě miluje a ten třetí se taky trápí...a teoreticky bychom všichni mohli být dobří kamarádi,právě kdyby neexistovala ta divná, zmatená, zamotaná láska...A myslím, že nám všem tady na té diskuzi by bylo daleko líp, nebýt toho citu, který většinou neumíme řídit správným svěrem a ovládnout.

Spíš než hodná jsem...Moniko, píšeš to tak ze srdce, určitě to nebylo pro tebe lehké, ale bylo to TVOJE rozhodnutí, i když bylo těžké. Já musela přijmout rozhodnutí jeho, nic jiného mi nezbylo.Pravda je, že kdybych měla stejný postoj jako ty, tak bych svůj vztah udržela možná půl roku. Já ho ale neopustila a tak mi vydržel skoro tři roky. A skončil v momentě, kdy jsem to vůbec nečekala.P. tu píše o lásce humorně, ale je to tak, skoro každý chceme něco jiného než máme, a málokdo se s tím umí porovnat.Jájo, samozřejmě nepiš, když nechceš.

Spíš než hodná jsem...Tohle je podobné, jak jsem psala já: zapojení rozumu jako pudu sebezáchovy

Spíš než hodná jsem možná pokorná a beru život, jak jde a smiřuju se s kopanci a vzpomínky tahám ze šuplíku především ty hezké, dobré a zářivé.Ano, asi máš Mirando pravdu, že někdo byl na mně závislý, ale na druhou stranu tě ujistím o jednom-když jsem to utla, trpěla jsem a chyběl mi moc. Jeho slova, doteky, pohled modrých očí, obdiv, nelíčený, nehraný, láska-nehraná, skutečná. Opečovávání mé osoby, jeho přítomnost a čas pro mně, kdykoli jsem potřebovala-se vyplakat, vymluvit, odpočinout, zablbnout si...přesto to nemělo cenu pokračovat-právě pro jistou nerovnost tady zmíněnou-ona nezadaný už, já zadaná, s rodinou....i přesto, že muž byl doma minimálně, byl daleko za prací, měl a má své koníčky, které jsou časově náročné a na mně má málo času. I přesto. Přibývalo díky té nerovnosti třecích ploch a to radostné hrálo stále menší roli, najednou jsem zjišťovala, že jsem v pozici, kterou nese spíš mnohaleté manželství-že se zpovídám, že jsem byla déle v práci, ne s nikým jiným, dokonce ne s vlastním manželem...v této poloze to dostává mnoho trhlin, to pochopíš...najednou to nebylo radostné bezezbytku, ale o konfrontaci a vysvětlování, proč to či ono nejde...odsouzeno k zániku. Přišel z mé strany radikální řez, který jsem brala za lepší variantu než pomalou agonii vztahu. A jsem na tom jako ty. Je mi smutno a nenajdu nikdy podobného chlapa jako byl svým způsobem on, i když si mně hodně přivlastńoval. Taky srovnávám, v současné době moc není s kým, ale jsou tu srovnání s tím, co jsem dosud žila. pochybuju, že bych ještě potkala někoho, kdo mi nabízel tolik. A smutek v duši přetrvává, i když nevenek nikdo nic nepozná. My ženy jsme hodně silné .... i když duše třeba pláče, máme na rtech úsměv a ti kolem mně jeho opravdovost neřeší, ani ti nejbližší. Řeší si to své a svoje životy.

Ta láska je fakt hnusná...jak to psal Cyril, na jednu stranu krásná a na druhou bolestná..Jeden miluje, trápí se, chce přestat milovat a nejde mu to...druhej se trápí,že není milován, třetí se trápí, že nemiluje, protože je sám a chtěl by milovat, další trpí a bolí ho celý srdce, protože je podváděnej...má to smysl? Nebyl by daleko větší klid v duši, nebýt lásky? Jenže když ten klid zase je, tak chybí ta láska...uff, je to prokletí, co?

To je mi líto,...nechci se k tomu už vracet, je to za mnou. Ale bez odbotné pomoci bych se z toho nedostala, takže doporučuji.

To je mi líto, vážně.Ale tak nám to napiš trochu podrobněji, třeba se ti uleví stejně jako mně.Je to dlouho?Byli jste spolu krátce nebo to byl dlouhý vztah? Byli jste spolu jako svobodní?

Podváděná milenka jsem byla.

Vážně? Někdo si zkrátka...Cítím z tvého příspěvku ne právě přátelství, možná jsi podváděná žena?Možná jsi jen trošku mimo mísu.Víš, myslím, že pro vdanou ženu je nejlepší přítel zase ženatý muž, to nemá se sebevědomím nic společného. Netoužím po svobodném muži(ostatně, věkově pro mě vhodných jich v této kategorii mnoho není) a netoužím ani na svém stavu něco měnit.A nelibuju si v trápení, dělám všechno pro to, aby skončilo, ale prostě to zatím nejde.Tečka.

Vážně? Někdo si zkrátka libuje v trápení, než aby vyzkoušel cokoliv. Sebevědomá žena nemá zapotřebi mít vztah s ženatým:-).

Nevyřešilo by se to. Až by...Ale to je omyl, nikdo mým štěstím neutrpěl újmu - jen nakonec já sama.A kromě toho, myslím, že podruhé se mi nic takového už stát nemůže.Moje sebevědomí sice utrpělo rozchodem, ale tak nějak všeobecně vzato je v normě.

ty si fakt dobrá, co jako...Psycholog by mohl být řešením nebo pomocí

Samozřejmě. Byla jsem v...Jájo, tak aspoň napiš, cos měla za problém ty, ne že by cizí neštěstí potěšilo, ale člověk potom ví, že není sám.Já myslím, že by mi psycholog řekl, že to vyřeší čas.A měl by pravdu.

Jájo, já ale o žádném vhodném psychologovi nevím, znám jen samé mladé a těm to vykládat nemůžu, připadala bych si trapně.Určitě je ten problém ve mně, ale doufám, že kdybych se zamilovala, tak bych se srovnala.Ale nejde mi to.Myslím, že mám závislost, ale všude se řeší jen závislost na drogách a pod.

ty si fakt dobrá, co jako...Samozřejmě. Byla jsem v situaci, se kterou jsem si nedovedla poradit. Neni psycholog jako psycholog, doporučuji si připlatit.

ty si fakt dobrá, co jako psycholog s tím? Ty už si tam někdy byla?

No jo, takové věci se...Tak ale jemu to asi nevyhovovalo, nebo se něco změnilo, měla bys to akceptovat a jít dál. Pokud jsi nedokázala za rok z toho vybřednout, máš nějaký problém sama v sobě. Vyhledej pomoc psychologa.