jak se odmilovat ?

Holky, já se k žádnýmu...Dane - neutrální půda - vždyť my jsme spolu vlastně nikdy nebyli na normálním rande, jen několikrát na pracovním obědě. Nikdy jsme nebyli někde posedět odpoledne. Tohle po něm chtít, bral by to, že vydírám, že chci vyměnit vztah za erotiku/sex. On vztah podle mě nechce, ten už má jinde.

Ašanah, a není to tak, že...On byl vždy neuchopitelný, vzdálený, také neempatický, trochu manipulátor. Strašně dlouho jsem se snažila z toho vztahu dostat. Největší překážkou bylo právě to, že jsme se vídali každý den, a já jsem se z toho nemohla dostat, pořád se to vracelo, ale postupně se aspoň trochu dařilo se z toho vymanit, z té závislosti.

Tessie, tys mě dojala a rozesmutnila!! Máme hodně podobné názory a postoje, jen já si myslím, že ne všechny ženy mají empatii, o které píšeš.A velmi často tu platí, že v nouzi poznáš přítele (přítelkyni).Co se týká Ašanah, tak máte jistě dobré názory. Ano, neměla by mu to ulehčovat.Možná by měla nejdříve vyvolat schůzku na neutrální půdě, kde by si doladili názory na některé věci, především na oboustranný zájem.A pak by se vidělo, jestli pojede na návštěvu.A Dane - dnes můžeš klidně dát to pokračování, ne? Já už jsem zvědavá.:-)

Jj, zpátky k lásce. Polední příspěvek nade mnou (12.09) pro Ašanah je naprosto pravdivý (a lepší než můj včerejší názor): měl by předně přijet ON a ne Ašanah! A je dokonce podružné, myslí-li to vážně nebo je to jenom ta náplastička na jeho bebí. Oba to mají k sobě stejně daleko, iniciativa má být na jeho straně. Mně se jeví situace poměrně jednoduše: Ašanah může příznivě odpovědět, on přijet. Jinak bude platit to, co už tady Ašanah dříve napsala: "Takhle opravdový zájem nevypadá."

Tessie, to jsi krásně napsala!! Muže nepomlouváš, jen jsi je (nás) mistrně vystihla! Stačí se podívat v televizi na ty blbovečky, kteří si jak malí kluci furt hrajou na vojáky a vymýšlejí jen nové a "lepší" zbraně.Ještě že svět má tuřadu delegátůkteří hovoří a hovoříjak tak v cuku letuzformulovat větuže když svět hořítak neshoří (J.Werich: Středověk)

Ašanah, nedělej si násilí a do ničeho se nenuť. Trápila jsi se pro něj a konečně jsi z toho venku. Kdyby smutnil pro Tebe, chtěl Tě, tak Tě sám vyhledá, přijede za Tebou. Takhle to spíš vypadá, že Tě chce použít jako náplast na svoje bebí...

muži nenávidí problémy a cokoli řešit. Vím o tom za svůj život dost. Můj otec i manžel jsou klasickými prototypy. A otec opravdu utíkal od mé umírající mámy. Na sušení slz, dobrá slova, držení za ruku třeba do poslední chvíle jsme tu my ženy, nadané empatií. Konečně - dáváme život, ne? Proto ho více ctíme...muži se ve válkách jej naučili pouze brát. Tím je nepomlouvám, neočerňuji-jen konstatuji. Já tzo mám ale nastvané tak, že opravdu u svého konce nechci mít nikoho, chci si zalézt ... a nejbližší ušetřit a nemám touhu s nimi být, s nikým...achjo, to je téma-pryč od něj.Tak zpátky k lepšímu-lásce.

Malá připomínka k literárnímu námětu - návrat stárnoucího nemocného muže. Já jsem se opakovaně divil případům (bohužel ze skutečnosti), které byly trochu naruby - jak na náhlé vážné onemocnění ženy reaguje muž: partner ji opouští/manžel se rozvádí. To je něco, co prostě nemůžu pochopit - právě v tomhle případě to nesmí udělat! Nehledejte v tom nějaké mé morální kvality - žádné nemám. Ale když se mi láska smíchá s lítostí, začne se mi ztrácet hranice mezi nimi (proto se muži bojí ženských slzí?). Nebo to mám nějak jinak nastaveno. :-(

Holky, já se k žádnýmu románu nedostanu :-). Těch námětů, co tu máte...tak aspoň stručně:1. Nápad Mirandy pro Ašanah se mi líbí (mezikrok, neutrální půda). Asi bych se tam rozjel (zvědavost by převážila), kdyžtak bych předstíral, že se jenom na chvilku stavuju cestou (vy ženy dokážete vymyslet skvělé záminky). Nevím ovšem, jak je to daleko nebo nejsou nějaké jiné závady té akce. Ale pro klid duše - dobrý.2. Že je takzvaně na dně. Je to změna, ztráta dosavadních kontaktů a prostředí. Tuhle verzi znám a hýčkal jsem si ji - proto mě odchod Běly od nás nijak netížil: každý má svých starostí dost, kdo bude mít trpělivost ji vyhledávat? Já ano! Bude ráda za kontakt se starým známým prostředím. A co z toho bylo, víte všichni. Kulový.

Mirando, chce abych přijela....Ašanah, a není to tak, že tě právě lákala ta nejistota, ta jeho vzdálenost, nedosažitelnost?

Mirando, chce abych přijela....Teda - dovedu se vžít do tvé situace a vím, co asi cítíš. A máš pravdu, že všechny věci mají svůj správný čas.Myslím, že když pojedeš, budeš pak ze sebe zklamaná, jestli se on bude chovat jako dřív.A když nepojedeš, nedozvíš se, jak by se choval, až byste byli spolu.Nemůžeš udělat nějaký mezikrok, tím myslím třeba setkání na neutrální půdě, abys zjistila, jak je na tom doopravdy?Myslím, že on je teď na dně - celkově.Možná by byl snadná kořist.

Mirando, chce abych přijela. Už podruhé mi psal. Jsem pořád rezervovaná. Najednou se ozývá. Já na to zatím nejsem připravená. Nějak se to otočilo. Co bych za to kdysi dala, a teď nevím.

promin, nechtěl jsem se tě...Nedotkl ses mě.Ale snad chápeš, že zatímco ty víš o mě leccos, já vůbec nevím, kdo je na druhé straně drátu.Opatrnost je namístě.

Tipuješ celkem správně,...promin, nechtěl jsem se tě nijak dotknout.Máš pravdu.

tak to je škoda. Tipuji víc...Tipuješ celkem správně, ale já nevidím důvod, proč bych sem měla dávat o sobě jakékoliv údaje.Tady píšeme o pocitech, o tom, co jsme prožili a pod.A jsme tu proto, abychom nebyli se svými pocity sami.

nesmíme ani naznačovat.:-)tak to je škoda. Tipuji víc jak 30 míň jak 60 :-)

a můžeš, prosím,...nesmíme ani naznačovat.:-)

Tessie, i já jsem prošla...a můžeš, prosím, naznačit (na desítky) kolik je ti?

Ani já už nelítám. A...Tessie, i já jsem prošla stavem, který teď pociťuješ ty, ale stačilo potkat jednoho muže, a probudilo se ve mně jak fyzično, tak psychično. Takže věkem to není, je třeba jen potkat správného muže - a to je v životě to těžké.A jinak - pamatuješ si správně tu knihu, on si říkal Alec a měl spoustu žen, potom se vrátil s rakovinou prostaty ke své první ženě Amélii, myslím ale, že k oboustranné spokojenosti. Ovšem to je jen literatura.

Tak jo - dobrou,:-)Ani já už nelítám. A nemiluju. Už ne. Je to jen touha po přítelství, psychično, to tělesné skončilo, nemá tam místo, už to tam není, odešlo to a nevrátí se to-nevím proč, neumím to vysvětlit. Už mi nechyběla láska, už to je absence přátelství, dobrého slova, podané ruky. Možná jistý druh rezignace?