jak se odmilovat ?

Dane - konečně !!Já v tvém příběhu mezi řádky čtu, že nějaký cit mezi tebou a pavlou byl, ale ne tak silný, abyste se odhodlali zariskovat.A kamarádství tam samozřejmě bylo taky.Ale jinak - já taky čtu ráda všechny a zajímá mě, jak jim pokračují jejich příběhy, jsem zvědavá na Niku, Ašanah i fialku (protože ty mají stále želízko v ohni). A samozřejmě Tessie, Valerku a všechny ostatní, ty jsi tu teď Dane ovšem král,:-)všichni ostatní muži někam zmizeli nebo se objevují jen sporadicky.

Valerko, nepsal jsem tady o tom; partnerka v té době žila už řadu let jinde.Ašanah, teď to vypadá, že jsi skutečně v lepší situaci, byť ne zrovna stabilní nebo klidné. Dlouho mi trvalo, než jsem se aspoň takto "narovnal" - děly se sice ještě občas hlouposti, ale případný neúspěch už nebolel.Tessie, taky Tě zdravím. A moc mě potěšilo, jak o mně hezky píšeš.Mirando, samozřejmě připouštím, že Pavla mohla ke mně cítit něco víc. Vždyť já ji měl taky rád, dával jsem jí to najevo a mám ji moc rád i dnes. Ale jak už jsem psal, nechtěl jsem jí nabourávat manželství. Sám jsem byl svědkem, jak ji žárlivý manžel kontroloval mobilem. Jednou mi napsala sms, že je to už neúnosné a nebudeme se radši vyhledávat. Respektoval jsem to. Necítil jsem přitom vlastně ani stesk ani zradu - bylo to takové vědomí, že jsme si nic neudělali, víme nadále o sobě a zůstane mezi námi to čisté krásné tajemství, při kterém jsem poznal nesmírně vzácného člověka.

Jinak tady děvčatům rozumín, v každé lze najít kousek sebe, ty pocity jiných zamilovaných jsou často důvěrně známé. Protože vím, jak je to s láskou, neumím moc druhým radit v jejich citech, vím, že tyto boje každý nakonec svádí sám-ale je prima se moci podělit o své pocity a taky se vypsat a svěřit.

Ahoj Niko ...myslím, ža tahle diskuze je ve srovnání s mnoha jinými tématy na netu moc příjemná. Píší sem lidé s bolístkami duše, ale jde většinou o tu hezkou bolest, protože i bolest může být přínosem pro duši a očišťující a je lépe být zamilovaný nebo zamilovaná nešťastně než vůbec...je krásné být milován, ale je krásné taky milovat a kdo není toho citu schopen o strašně moc přichází. Proto se sem pisatelé a čtenáři asi rádi vracejí a budou.

Tessie, tak to byl úžasný životní minipříběh. Ráda Tě čtu, umíš vše tak krásně vystihnout...

Dane, tvé řádky mě potěšily a těším se na pokračování. Moc se omlouvám, možná mi to uniklo, ale jak jsi na tom v té době byl vztahově ty? Ženatý, s přítelkyní, či nezadaný? A samozřejmě zdravím i ostatní.

Jednou jsem jako vdaná poznala jednoho muže-náhodou. Sešli jsme se několikrát ve velkém časovém odstupu, bydlel hodně daleko. Nebyl to vztah, to on nehledal, já jeho postoj respektovala a chtěla jsem to stejně jako on, na bázi nezávaznosti. Takže něco jako dlouhodobý flirt s velkými odmlkami. I po letech s odstupem času na to moc ráda vzpomínám. Jen tak to vyšumělo. Dnes vím, že jsem tehdy byla zamilovaná. A k tomu plná ostychu pramenícího z přesvědčení, že na tohohle chlapa nemám. Nedokážu říct, v čem byl vyjímečný. Možná v ničem. A přesto jsem týdny vyžívala s radostnými pocity v srdci po každé schůzce, cestou k němu a od něj měl svět jasnější barvy, pronikavější vůně, usmívala jsem se a úsměvy se ke mně vracely jako tažní ptáci zjara z dalekých krajů, svět byl hezčí stejně jako já v zrcadle a všechno hezké, co jsem sbírala v malých chvílích se ve mně násobilo a vyzařovalo ven. Dnes vím, že jsem v tom období byla šťastná, i když přes jistou blízkost v určitých chvílích jsme se skutečně nesblížili-duševně. Na to byla ta známost příliš prchavá a na povrchu. Přesto měl v sobě něco-neuchopitelný, hrdý, mužný, tajemný, neplýtval hezkými slovy, neříkal je, ale když vám dal úsměv nebo pohladil koleno či políbil dlaň, hřálo to až u kořínku srdce a připadala jsem si vyznamenaná. Někteří muži ten dar mají. Není jich mnoho, ale jsou-v reálu dávají velmi málo, ale přesto je s nimi žena šťastná a vzpomíná s láskou. Jsem ráda, že jsem to prožila. Bylo mi už dost přes třicet, ale připadala jsem si jako mladá holka, plná očekávání, těšení se-ze života a toho, co přijde. Zcela mi to tehdy stačilo a nechtěla jsem nic víc. Namítnete, že kdybych ho opravdu milovala, chtěla bych ho vídat víc a častěji a chtěla víc dostávat. Ale neměla jsem to tak nastavené, možná jsem víc než člověka milovala pouze chvíle s ním strávené a pocity, které dokázal vzbuzovat-že stojí za to žít. Takže to možná nebyla láskav pravém slova smyslu, spíš nesmírná radost z nějakého setkání, které obohatilo život jedné ženy.

Dane, zdravím...Miranda má pravdu, ne každá dnešní žena v sobě empatii má, mění se to generaci od generace, dnešní mladé ženy jsou jiné než my, naše mámy byly jiné než my a jiné než naše babičky...kousek po kousku si ženy vydobývají své místo na slunci, právo na karieru, výběr partnera i životní cesty a vždy to nebylo samozřejmostí...ty jsi jedním z mužů, kteří empatii mají v míře vysoké, tedy spíš výjimka mezi muži, řekla bych...Mirando, chtěla bych, abys měla v srdci pohodu a v duši jas, ne tě rozesmutnit-jsi v názorech i ty blízká mně jako člověku ...takže kozačky jsou a seknou ? Jistě ano... Ašanah, tak to je, že příliš snadno uchopitelní muži naše srdce trvale nezískávají, kus tajemnosti chlapa je velké lákadlo, v tom se příliš my ženy nelišíme, co je jisté omrzí dříve, však víš....

Dane - a nezapomeň na nějaké pikantnosti, ať to má říz!!:-)Niko, fialko - co vy?

Včera jsem usnula a zaspala jsem tak vaše psaní.Dane, znamená to snad, že Pavla chodila na schůzky dříve, mrzla venku a dělala pro tebe cokoliv jen z kamarádství?Člověče, to je tedy rarita, tak nějak si myslím, že ona to docela jako kamarádství brát nemohla, ale o tom víš asi svoje.Ašanah - můj názor znáš.Jestli se ti CHCE, tak za ním jeď, protože jinou lásku nemáš a když ho už denně neuvidíš, tak tomu zas tolik nepropadneš. Mysli hlavně na sebe, ne na něj. Mysli sobecky jen na to, co se chce tobě, a vyhov si.Když se podívám do minulosti, tak jsem se takhle chovala většinu doby, co můj vztah trval, a bylo to dobře. Jsem ráda, že jsem to neuťala po půlroce, kdy se on změnil, protože i tak byla ta doba potom strašně krásná a teprve po rozchodu je můj život takový našedlý.A tak aby mi nebylo smutno, jdu si dnes koupit nové kozačky, včera jsem si je vyhlédla.Zdravím vás všechny - ať máte hezký den!

Zdravím Niku. Další pokračování pozítří (zítra mám do noci službu).

Pro "z" (22.40) - ale jo, to víš, že uvnitř to pořád cítíš trochu jinak. :-)S těmi schůzkami to ovšem bylo slabší - mohli jsme se sejít pokaždé jen ve veřejných prostorách včetně pracovišť nás obou. U ní to soukromě nepřipadalo v úvahu, a u mě jako naschvál od té doby také ne: nový soukromý majitel domu nám zničil bydlení - všechno ze sklepa jsem musel odnést do bytu, protože sklepy zrušil (protizákonné!), přestal opravovat střechu, takže při každém dešti záplavy. Výsledek - co byla dříve útulná garsonka, byl nyní plesnivý hnus, ve kterém se dalo jen přežívat. Bylo mi trapně, když jsem se s Pavlou musel loučit, ačkoliv jsem viděl, že by ještě poseděla, a vyprovodit ji k vlaku, kde potom ještě dlouho stála na plošině, dokud se vagón nedal do pohybu a mávala...

kamarádství může později...a nebo naopak vůbec nic

kamarádství může později vzniknout láska,ale naopak si to nedokážu představit,že někoho,koho miluji,tak najednou s ním budu jenom kamarádka?U mě ne,asi bych k tomu člověku stále cítila něco víc.

Přiznám se, že jsem nikdy nezažila, aby se láska překlopila v kamarádství. Že přebolela, unavila se to ano, ale kamarádství nikdy

Dane, konečně! Už jsem prahla po pokračování...

Byly tam vlastně dva hlavní dotazy (na další nejasnosti mě klidně upozorněte):Byly Běla a ta mladá paní ("Pavla") kolegyně v práci? Ano, byly. Běla přišla do provozovny od nás, Pavla později (odkud, to nevím - měla i další odborné kvalifikace). Brzy nato se krám stěhoval, jak už víte. Kam, to Běla pochopitelně neřekla, Pavla mě tam naopak co nejdřív pozvala a při skleničce limonády jsme vymýšleli legrácky a spřádali recesistické plány. Nefungovaly tam ještě ani rok a všechno krachlo; podnik si ponechal jen největší služebny a cesty obou holek se rozešly. Běla i nadále všechno tajila, Pavla vůbec nic. S manželem si zařídili domeček se zahradou kousek od Prahy.I ten druhý vztah skončil? Ne, zůstalo to na krásné kamarádské úrovni. Už jsem to tady chválil, ale i to je nespravedlivě málo. S ničím si nedělala problémy, vždy ochotná pomoct; kdykoli jsem se neprozřetelně zmínil o nějakém problému (dával jsem si na to radši pozor), okamžitě jednala ať to byl kdokoli (lékařka, obchodník, činitel v obci, nepříjemná příbuzná). Smsek a telefonování bylo nepočítaně. Jestli na schůzku přišla 2x nebo 3x včas, tak je to moc - vždycky tam byla ještě dřív (naštěstí já taky); to byl jediný případ, kdy jsem se na ni zlobil :-), v takovém desetistupňovém mrazu mohla taky parádně nastydnout.

Ašanah, myslím, že jsi na...Ano - stejně ale na něj myslím, je to taková setrvačnost, prásknou dveře a kouknu do docházky. Jestli se s ním sejdu, tak už do toho ale nechci spadnout. Jenže bez té totální zamilovanosti to není ono. A z toho mám právě strach. Mám z toho strach prostě tak i tak.

Stejně daleko ano - ale on...Ašanah, myslím, že jsi na dobré cestě se z toho všeho dostat

Jj, zpátky k lásce....Stejně daleko ano - ale on má možnost zajistit soukromí. Já ne. Nechci si ty dveře zavřít, ale nějak mi ted stačí, že ta možnost tu je - ale nemusím ji využít za každou cenu. Jsem teď o hodně klidnější. Neničí mě jako dřív. Kdyby nabídnul setkání na neutrální půdě - jenže to on by asi pokládal za ztrátu času.