jak se odmilovat ?

Já jsem se na to snad ani...Taky zrovna nejsi v nejlehčí situaci. Ten, kdo miluje méně, bývá vždycky na koni. Myslíš, že bys to dokázala zvrátit ve svůj prospěch, abys ho jako člověk začala zajímat?Mirando, mě už to určitým způsobem semlelo. Hodně by mi pomohlo, kdyby se to zlepšilo doma. Fungujeme jako rodičové, ale po partnerské stránce spíše jako sourozenci. Třeba přibrzdil, protože jeho manželce zafungovala ženská intuice, což by vysvětlovalo změnu jejího vzhledu. Zajímalo by mě, jestli je v pohodě a s celou situací se smířil. Jak to mají muži v takto "rozdělaných" záležitostech? To mají nějaký všelék, aby to rychle rozchodili?

Já jsem se na to snad ani...Ašanah, jako člověk jsi mu možná vzdálená, ale jako ženská ho, za určité konstelace, pořád zajímáš, jinak by nevolal.Je škoda, že to nemůžeš vzít tak, jak to je. Oboustranný zájem vem čert, třeba pro mě jsou důležité moje city. Co bych dala za takovou možnost, kterou máš ty!Valerko, tobě rozumím, jsi těsně před explozí. Muži v tomhle stádiu nezapojují nic jiného než tělesnou touhu, my ženy vedle ní máme ještě celou škálu dalších pocitů.Ať tě to celé nesemele.

Ašanah, v tom je mezi námi...Já jsem se na to snad ani nepřipravovala, myslela jsem, že snad omdlím, když jsem s ním mluvila. Chtěla jsem to a zároveń jsem měla strach a myslela jsem, že na něho nemám. Schválně jsem ho potkávala a na druhé straně se bála ho potkat. Nikoho jsem nikdy tolik nechtěla. A teď - nevěřím, že bych dokázala se netrápit. To jen chvíli se může zdát - takže pokud se uvidíme, trápit se budu. Jenže odmítnout možnost setkání s osudovou láskou, to asi taky nedokážu. Někdo třetí by to asi zmírnil, ten dopad. Ale ten není. Přitom si pořád opakuju - opravdový zájem vypadá jinak. Což je bohužel pravda. Jako člověk ho nezajímám.

Valerko - a co když on...Ašanah, na tom jsem opravdu nepomyslela, že by mu to nemuselo dojít. Předpokládala jsem, že je to více než průhledné. Navíc to bylo jen pár týdnů po tom, co jsem se dozvěděla jeho číslo. Říkala jsem si, že je řada na něm, v podstatě to byla vhozená rukavice. I když mu to třeba nedošlo, pořád měl být na tahu, já jsem z mého pohledu udělala maximum. Špatně se mi to přiznává, ale byla bych ráda i za takový vztah, jaký byl mezi vámi. Při mé intimní vyprahlosti by mi stačilo i obejmutí. Vím, že se to nedá praktikovat dlouhodobě, to chce potom člověk víc a víc, ale doma to mám stále pod bodem mrazu a i ten oční kontakt mě někdy dokázal rozehřát. Vyhýbám se mu, protože nepřišla odezva a navíc mám pocit, že i on dělá to stejné. Řekla bych, že si to doma nechce rozházet a flirtování a nadbíhání byla jeho maximální úroveň. Kde jsou ty časy, kdy jsme se potkávali téměř denně a předstírali, jaká je to obrovská náhoda. Chtěla bych ho, ale trápení nemít ho mi bere mnohem víc síly, než si ho zakázat úplně. Pokud něco vyprovokuje s jistým závěrem, podlehnu. Doufám, že je to srozumitelné. Všechno se ve mně bije, je to takový ten pocit, že ho nenávidím a zároveň chci.

Valerko - a co když on...Ašanah, v tom je mezi námi rozdíl, ty ses na to měsíce připravovala, já do toho spadla během jednoho měsíce.To, co píšeš Valerce, mě vůbec nenapadlo, ale má to logiku - mužům to opravdu často nedocvakne, on vůbec nemusí vědět, která bije.

Valerko - a co když on neví, kdo psal tu sms a nedal si to vůbec do souvislosti? Já naopak vždy - když jsem někoho chtěla a bylo to ve stadiu, že k ničemu zatím nedošlo, tak jsem vždy doufala a věřila, že jednou prostě ta konstelace bude taková, že se to povede. Ten, o kterém píšu, se mi líbil více než tři roky. Když jsem ho potkala nebo s ním mluvila, byla jsem v tranzu 2 dny. Pak jsem ho třeba měsíc nebo dva neviděla, tak to trochu odeznělo, ale pořád někde na pozadí jsem na něho myslela. No a pak jednoho krásného dne - se to všechno nějak změnilo. Ovšem já čekala něco trochu jiného, ale to je jiná kapitola.

Dane, doufám, že zase...Mirku a Valerko, přemýšlím, jestli bych byla tehdy, když jsem měla želízko v ohni, schopná to přerušit a zapudit myšlenky na tělesné sblížení.Nebyla!!Bylo to jako láva, docela mě to pohltilo a spálilo, nedokázala bych se ubránit, ani kdybych stokrát víc chtěla (jenže já vůbec nechtěla).Proto vás tím víc obdivuju za sebeovládání, za vaši sebekontrolu.Kdybych ale mohla vrátit čas, šla bych do toho se stejnou vervou a nechala bych se unášet vším, co by mi ten vztah nabídl.A když je to už všechno minulost, tak kamarádství by pro mě znamenalo taky hodně.Nikdy jsem nepotkala člověka, se kterým bych si rozuměla víc.

Dane, doufám, že zase nenaruším dějovou linku, jen by mě zajímalo, jak dlouho ses v tom kolotoči motal? A jak teď vypadá tvůj osobní život? Už jsi usazený s rodinou?Ašanah, máš míč na své straně hřiště, což je obrovská výhoda. Můžeš se rozhodnout, jestli mu dovolíš více vstoupit do tvého života.Valerko, tvá poslední věta je i v mém případě velmi výstižná. Lehce se odhání někdo, koho ses dotýkala jen očním pohledem a skutečně o to těžší je téměř denně se s ním vídat, aby ti připomínal, že k ničemu nedošlo (za sebe bych napsal, že vášeň a touha se vytratila).

To je moc hezké, jenže...Mirando, myslím, že je to dané tím, že jsi k němu měla nejen intimně blízko. Potom si umím představit, že bys byla ráda i za potkávání se či kamarádství (i když toto zní asi jako nadstandard, že?). U nás nedošlo k žádnému sblížení, takže je to nulová námaha odehnat ho fyzicky na úkor těžkého psychického vídat se.

Ahoj všem, včera večer...Ašanah, nechci tě navádět, abys sbírala drobečky, ale na druhou stranu - svatba, děti a společná budoucnost vás dva určitě nečeká.Tak o co jiného jde než o pár společně strávených chvil, kdy vám oběma bude dobře? Ty musíš uhlídat jen to, aby ses potom netrápila. Abys to dokázala brát takové, jaké to je.Dane, ty jsi viditelně něžná duše.:-)Zdravím vás všechny - spěchááááám !!

Ahoj všem, včera večer jsme si psali a nějak jsem se neudržela. Vyplynulo z toho, že bychom oba stáli o to se sejít. No - měla jsem být odměřenější, na druhé straně Miranda má asi pravdu, ve spoustě věcech. I když je jasné, že On opravdu o víc, než jen občasné schůzky na předem dané téma nestojí. To je tak strašně cítit z jeho psaní, to jak je vzdálený a nedostupný. Tak - bylo to jen psaní, pořád jsem se nějak nerozhodla - ale zatím je čas.

Mirando, přeju hezké sny, když ses už, podle svých vlastních slov "překulila do pelíšku" :-) - tenhle obrat se mi moc líbí. Nemůžu sice mluvit i za tebe, ale jistě jsme to měli podobně: oba jsme jim dávali o dost víc a dávali bychom klidně i dál, což není dobré a člověk si to hned neuvědomí - mně třeba až při tomto psaní s vámi došlo, že Běla asi fakt potřebovala trochu "tvrdší zacházení", mám-li to tak říct.Pati, sex nebyl. Bylo k němu, abych tak řekl, "situačně" daleko. Ačkoliv jí projevy sympatií ani na veřejnosti nevadily, soukromí si střežila přímo chorobně a nepustila si mě nijak blíž. Třeba jak jen tajila své bydliště - když jsme jeli tramvají, vystoupila třeba o stanici dřív, což bylo úsměvné, neboť adresu měla i v telefonním seznamu. Vzpomínám si, jak se jednou v podniku rozdávaly přebytečné zásoby a holky si odvážely poměrně těžké věci. Měl jsem prázdné ruce, a tak jsem chtěl aspoň kus cesty pomoct (Běla to vezla k babičce). Jakým způsobem mě tenkrát odmítly, neumím výstižně popsat; přirovnal bych to nejspíš k situaci, jako bych omylem vstoupil do gynekologické ordinace...Ašanah se omlouvám za zmatek, který jsem jí způsobil nedodržením dějové linky - byly tu dotazy, na které jsem musel odpovědět najednou A i B. Ale teď už bude všechno popořadě. :-)

Já si sem chodím jen číst...Tak dobře.Já půjdu spát, abych to zaspala.A třeba taky přijde sen...:)

Alice, bylas tu už...Já si sem chodím jen číst co píší ostatní děvčata. Ale můj příběh je podobný jako Tvůj. A dnes na něj myslím, když se mi o něm tak zdálo :-)Teď nemám čas to rezepisovat, ozvu se později.

Chápu Mirando, mně se taky...Alice, bylas tu už někdy?Promiň, asi si tě nepamatuju, je nás tu hodně a kdo nechodí pravidelně, toho "neudržím".Napiš co a jak.

To je moc hezké, jenže...Chápu Mirando, mně se taky moc stýská.

To je moc hezké, jenže...Já sem dnes měla taky velice živý sen o svém miláčkovi. Vedli jsme se za ruce a hráli jsme badminton.

Kdo je přítel, miluje, ale...To je moc hezké, jenže přátelství většinou máme a toužíme hlavně po lásce.Přátelství je berlička, když láska nevyjde.Valerko, co bych za to dala, kdybych ho mohla vídat, dnes je mi nějak ouvej, zastesklo se mi.Jste tu někdo???

Kdo je přítel, miluje, ale kdo miluje, nemusí být přítelem. Přátelství je vždycky prospěšné, zatímco láska často zraňuje.Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.

Mirando, máš pravdu, že...Mirku, i já jsem se rozhodla bojovat za odmilování se. Zatím se mi daří, ale mám strach, že až ho někde o samotě potkám, že se mi podlomí kolena. O těch zlozvycích vím své. Nejde to až tak úplně ovládat, i když si za to člověk potom nadává. Ráda bych tuto životní kapitolu vymazala, ale mít ho na očích je těžší, než jsem myslela.