jak se odmilovat ?

Jo Mirando, taky si přesně tak Endži představuju. Je to stejně srandovní, že i když člověk nechce (a ani k tomu nemá žádný podnět), získá časem jakousi vizuální představu o tom, s kým si píše. :-)Nika nám snad napíše víc. Smutnější by bylo, kdyby měla slzy v očích ona.Když pláčeš, když se směješchci u tebe býta kamkoli půjdeš, chci jítJsi jako píseň s mou ozvěnoujá mohu žít jen s láskou tvou(Se piangi, se ridi)

Niko - jak je to možné? Změnilo se mezi vámi něco? To je mi líto, a já myslela, že nepíšeš proto, že jsi zaneprázdněná láskou.No ale hlavně že jsi zůstala s námi.

Endži, to je smutné...Dane - máš pravdu, krásně to napsala. Endži je určitě drobná, éterická, a mírná jako vánek, to je cítit z jejího psaní.A mně se líbila taky tvoje věta - když se chcete někoho zbavit, nemějte na něj čas, on se dovtípí.Ano, přesně tak to je, a dělají to tak všichni, jak muži, tak ženy.

Endži, to je smutné čtení, ale bohužel ne ojedinělý případ. Sám jsem znal takovou dívku - odpouštěla, neptala se, byla ráda za ty vzácné chvíle ve dvou... Můžu Tě potěšit, že pak poznala toho pravého a žije dnes ve spokojeném manželství s dvěma dětmi.Tvoje věta o lásce, která není slepá, je pravdivá a krásná.

Všechny zdravím, jsem zde celou dobu,jen nemám žádné pozitivní zprávy a tak raději nepíši. Nejsme spolu.....před pár dny jsme se potkali, díval se na mě tak smutně.... zdálo se mi, že má v očích slzy.

Teda Dane!! Jsem jako kšanda !!!Napadlo mě jediné - Běla je těhule.Ale ne, to bude jinak - hlavně piš dnes, a jestli zas odjíždíš, nenechávej nás v marném očekávání.:-)Ašanah - už to nějak dopadlo?Ať si kdo chce co chce říká, tak nikdo na světě nevymyslel nic opojnějšího než je láska a milování, tak moc přeju fialce, že jí to hezky vyšlo (případně i dalším)a těším se, že až se dotetelí, tak nám zase napíše.A kde je Nika??

Dane, Dane, Ty nás ale napínáš, těším se na pokračování.

Tahala mě však za nos i jinak. Jednou jsem je (ale opravdu náhodou!) potkal jednoho krásného májového podvečera na procházce. Byli tři: Běla, které to velmi slušelo, její synek a ... ne, neuhodli jste - zlatý retrívr, který se hned ke mně hrnul. Myslel jsem právě na to, zda se podaří sehnat dostatečný počet lidí na letní rekreaci Exod (pracovníci ze školství znají). Proto jsem jim to hned nabídl - ubytování i se stravováním v Písku, hvězdicové zájezdy autobusem do okolí... "Ne, to nechcem," odmítla s kamennou tváří Běla, zatímco kluk se nějak tajemně usmíval. "Já nemyslím tebe, ale třeba maminka by ráda jela, jsou tam i starší paní, žádná námaha. Milevsko, Kovářov, Hraz..." "Ne! Najdi si někoho jinýho," opakovala Běla a chlapec se už díval někam jinam, přemáhaje smích. Odcházel jsem a uvažoval, jak to striktně odmítla, bez jakéhokoli dotazu či zájmu. Ale budiž, třeba se maminka na takové cesty zrovna necítí. A proč se ten kluk tak hloupě smál? Natolik jsem ho už znal, že byl vždycky velmi slušný, a také jsem si nebyl vědom, že bych byl řekl něco špatně. V tom musí být něco jiného. Ale co?Pokračování příště.

Obracím se s prosbou hlavně...taky jsem tak milovala.opouštěl bez vysvětlení a vracel se,kdy se mu hodilo.přicházel se léčit z jiných,oddechnout,pak jsem i to brala, hlavně,že byl se mnou.až víc nepřišel a já se neodvážila zeptat,proč.trvalo to roky.láska není slepá,vidí vše a mlčky trpí.čekat až přejde.jenom trpělivě čekat až se vrátí síla a přežít.

(Pokračování)Okolo nového Bělina působiště jsem se moc neochomýtal - služebně k tomu nebyl důvod a soukromě jsem si nechtěl budovat v Praze další ostrůvek nostalgické touhy. Asi dvakrát jsem tam zatelefonoval s přímým dotazem, ale tamní vedoucí mě vždy odbyl: Ne, není tady./Nevím, kdy přijde./My tady nemáme na ni číslo. (Což byla zjevná pitomost; práci těchto inspektorů jsem dobře znal a věděl jsem, že musejí mít možnost své podřízené v případě potřeby okamžitě sehnat.) Nakonec by to dopadalo stejně jako s bytovým telefonem - buď zapírání nebo nejapné výmluvy. Ostatně to radí i psychologové: chcete-li se někoho zbavit, nemějte na něj čas, on to vzdá. Nebral jsem to jako svoji uraženou ješitnost, ale že na mě používá právě tyto metody. Už dříve jsem si všiml, že vždycky na začátku hovoru vysloví rádoby vstřícnou větičku "Jak se máš?", která v jejím podání nemá ani o chlup větší váhu než anglické How do you do.

Fialka a její psycholog :)

Mirando, Vánoce 2008 byly i...Dane, to je hrozné, jak my dva máme podobné cítění!! Mě zas nepřebolela dosud ztráta mojí fenky - zlaté amglické kokršpanělky.Moc často na ni myslím, teď víc než dřív.Ale raději se vrátíme k tématu, fialka má pravdu, nechci být jen pamětník.No ale - fialka se zase měla !! :-)Měla by nám napsat víc.

Mirando, Vánoce 2008 byly i pro mě velmi příjemné. A vzpomínám taky, jak jsem tenkrát - unavenej z toho kolotoče okolo svátků - padnul v bytě rovnou na koberec. Lord, náš nádherný irský setr, mě okamžitě přišel očuchat, a když se ubezpečil že žiju, naskládal se těsně vedle mě, tělo na tělo. Tak jsme spali společný vánoční sen; Lord hřál a voněl, a jeho věrné srdíčko ťukalo... - Přesně dneska jsou to tři roky, co umřel. (Ještě to nepřebolelo.)

Mirando, to mi kdyžtak řekněte, kterou chcete "přiblížit". Jo, dá se sehnat skoro všechno, i když něco těžko - třeba skladby, které hrál jen rakouský rozhlas Vídeň I, jako Schön ist Mexiko, Bon jour Paris a tak. Ale bez toho se obejdu, případně si je zazpívám :-). Víc mě mrzely nahrávky, na které jsem číhal třeba po nocích, než jsem je ulovil, nebo bloky, které jsem si sám sestříhal a ani nestačil poslechnout, a hlavně hlasy členů rodiny, z nichž někteří už nežijí...Fialinko, zrovna jsem se chtěl dneska zeptat, co je u Tebe nového. Vůbec se neomlouvej, nic jsi nám nenarušila, naopak: to víš, jak mě holky pošťouchnou, já pak nevím kdy přestat... :-)

:-) asi to tu brzy přejmenujeme: klub pamětníků :-) ... všechno co odvádí naši mysl od nějakého trápení, je moc fajn...já jsem dnes měla "sezení" u svého psychologa :-) a zjišťuji, že i po době co se známe a i když se vídáme méně, že jsou stále nové věci, které o něm nevím - a které mě překvapují - příjemně :-)Trochu jsem vám tu narušila tu Vaši pamětnickou seansi :-)Mějte se krásně - skládejte básně :-)

V době první rpubliky to...No jo, napravili to písničkou "Až mě andělé...".Pati, já tu, co zmiňuješ, taky vůbec neznám, Dan nám to bude muset nějak přiblížit.A Semafor - ten mě v těch letech taky držel nad vodou.

Valerko, každé roční...V době první rpubliky to bylo asi vědomé dada, ale v sedmd a osmd letech lidi jen tak blbli, důležitá byla muzika, rokec. Proto jsme si tak hýčkali semaforské textyKlukum Spálenejm do odpusť, oni se ty blbiny pak snažili napravit.To úplně dole vůbec neznám, já se vlatně v takových situacích nevyskytovala.

Dane, ty mě zase a zase překvapuješ!!Barel Rock zmizel někde v propadlišti dějin, oni jezdívali na festivaly, kam jsem jezdívala taky, Zahrada ve Strážnici a Zahrada v Náměšti - to byly časy!!A ty Plameny, to byla skupina, kterou založil tehdejší svaz mládeže pod vedením KSČ, přesně už nevím, ale zpíval tam Štědroň, Matysová a taková ta tmavovláska s vlasy jako černoška, jméno už nevím.A protože zpívali budovatelsky, sbíraly se kameny... To už je dávno.Těch desek je škoda, ale ono se dá prakticky všechno sehnat jinak, to spíš že k takovým věcem máme hezký vztah, tak je to člověku líto, viď.A jinak - Vánoce, ty mě bavily, dokud byly doma děti, teď jsem ráda, když jsou za mnou. Vzpomínám na Vánoce 2008, kdy jsem byla zamilovaná až po uši, a ON nemohl ani volat, natož se sejít - patřil rodině.Vydržela jsem to, ale bylo to k nepřežití.I tak to byl krásný čas.Moje lásky začínaly bez ohledu na roční období.

Mirando, nevím co byla zač ta písnička kameny/Plameny. Mně se vybavil (zřejmě jiný) text:Když k nám přijel hévymetalkameny jsem po nich metalS příznivcima dechovkypral jsem do nich plechovkyTenhle bigbít, to sem netahejna to není nikdo zvědavejJak spustili ty decibilyvšechno jsme jim rozmlátiliVyprovodili jsme je brzyza ty elektrický vrzyHnali jsme je svinským krokemi s tím jejich tvrdým rockemAť si kdo chce co chce říkánejlepší je harmonika.Buď ráda, že máš ty staré desky. Mně všechny při stěhování vyházel na skládku synoveček, aniž by mi to aspoň oznámil. Skončily tam i kilometry magnetofonových nahrávek, které jsem si pořizoval od svých devatenácti let. Takže to, co si s vámi píšu, lovím už jen ze své chabé paměti. :-(

Valerko, každé roční období má něco do sebe. Mně vlastně všechny zamilovanosti včetně 6.třídy ZŠ (!) začaly s podzimem, zatímco měsíc lásky máj je dost kazil.Pati, jo - jsou to dada texty, které se vyskytují porůznu i jinde (včetně první republiky). Ale jednotvárný ubíjející rytmus dokáže zalehnout i "civilnější" text:Kam jsme došli? Kdo to ví?Kdopak z vás mi odpoví?Učitelka Josefínavůbec nemá ústa líná... :-)Naproti tomu krásně stavěná klenutá melodie musela posloužit "socialisticky pozitivní" písni:Ej, dobře je mi v té jarní zemi,v té zemi mládnoucí den ode dne.Růžemi voní, smích po ní zvoní,zářivá báň nad hlavou nešedne.Krásná zem, jež dává mládí,šťastná zem, jež k zítřkům pádí...